Zákon o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele - ČÁST PRVNÍ - ÚVODNÍ USTANOVENÍ

ČÁST PRVNÍ

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

(1) Tento zákon upravuje jednotné měsíční hlášení jako prostředek, kterým zaměstnavatel vůči některým orgánům veřejné moci souhrnně plní své povinnosti sdělovat údaje o sobě a o svých zaměstnancích vyplývající mu z tohoto zákona nebo jiného právního předpisu.

(2) Tento zákon dále upravuje

a) způsob sdělování hlášených údajů a údajů vedených v evidenci zaměstnavatelů a evidenci zaměstnanců,

b) předávání hlášených údajů a údajů vedených v evidenci zaměstnavatelů a evidenci zaměstnanců některým orgánům veřejné moci,

c) vzájemnou komunikaci některých orgánů veřejné moci a zaměstnavatelů při sdělování hlášených údajů a údajů vedených v evidenci zaměstnavatelů a evidenci zaměstnanců,

d) evidování hlášených údajů a údajů o zaměstnavatelích a zaměstnancích a jejich uchovávání.

§ 2

Zaměstnavatel

Zaměstnavatelem se pro účely tohoto zákona rozumí

a) zaměstnavatel podle zákoníku práce,

b) zaměstnavatel podle zákona o nemocenském pojištění,

c) zaměstnavatel podle zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

d) zaměstnavatel podle zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení,

e) plátce daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti podle zákona o daních z příjmů, nebo

f) zaměstnavatel podle zákona o zaměstnanosti.

§ 3

Zaměstnanec

(1) Zaměstnancem se pro účely tohoto zákona rozumí

a) zaměstnanec podle zákona o nemocenském pojištění,

b) zaměstnanec podle zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

c) fyzická osoba, kterou zaměstnavatel podle zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení zaměstnává nebo k níž je ve vztahu, který zakládá účast na důchodovém pojištění,

d) poplatník daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti podle zákona o daních z příjmů, nebo

e) zaměstnanec podle zákoníku práce.

(2) Zahraničním zaměstnancem se pro účely tohoto zákona rozumí fyzická osoba uvedená v § 87 odst. 1 zákona o zaměstnanosti.

§ 4

Zaměstnání

(1) Zaměstnáním se pro účely tohoto zákona rozumí

a) základní pracovněprávní vztah podle zákoníku práce,

b) služební poměr podle zákona o státní službě,

c) služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů a vojáků v činné službě, nebo

d) jiný právní vztah, s nímž je spojena povinnost zaměstnavatele sdělovat údaje některým orgánům veřejné moci způsobem stanoveným tímto zákonem.

(2) Je-li mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem více právních vztahů podle odstavce 1, považuje se za zaměstnání jednotlivě každý z nich.

(3) Dnem nástupu zaměstnance do zaměstnání se pro účely tohoto zákona rozumí

a) den nástupu do zaměstnání podle zákona o nemocenském pojištění,

b) den nástupu k výkonu práce podle zákona o zaměstnanosti, nelze-li použít den podle písmene a),

c) den, kdy pro účely zákona o daních z příjmů vznikla zaměstnavateli povinnost poskytovat zaměstnanci plnění, nelze-li použít den podle písmene a) nebo b), nebo

d) den, kdy zaměstnavatel pro účely zákona o daních z příjmů poprvé poskytl plnění zaměstnanci, nelze-li použít den podle písmen a) až c).

§ 5

Hlášené údaje a jejich uživatelé

(1) Hlášenými údaji se pro účely tohoto zákona rozumí údaje, které je zaměstnavatel povinen podle tohoto zákona nebo jiného právního předpisu sdělovat prostřednictvím jednotného měsíčního hlášení.

(2) Hlášené údaje využívají v rozsahu své působnosti uživatelé údajů, jimiž jsou

a) Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „ministerstvo“),

b) Česká správa sociálního zabezpečení,

c) územní správa sociálního zabezpečení,

d) Institut posuzování zdravotního stavu,

e) Úřad práce České republiky,

f) orgán Finanční správy České republiky,

g) Ministerstvo financí,

h) Český statistický úřad,

i) Ministerstvo spravedlnosti a

j) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.