Základním problémem zajišťováku je to, že vůbec neměl v právním státě vzniknout. Přímo v oficiálním výkladu k zajišťováku se píše, že se nejedná o důkaz podvodu či o nezaplacení daně, ale HYPOTETICKÝ úsudek úředníka, že by k nezaplacení MOHLO dojít! Jinými slovy, presumpce viny jako vyšitá.
Třešínkou na dortu je pak nulová odpovědnost úředníka, zato jednatel/majitel PO ručí i osobním majetkem.
Naopak institut zajišťovacího příkazu je běžnou formou předběžného opatření v situaci kdy věc nesnese odkladu a hrozí riziko z prodlení. Čili sám institut je v pořádku. Má své místo i svoji hodnotu.
Proč nefunguje? Protože mu skoro nikdo nerozumí (já pořádně taky ne). A je popsaný velice gumově, což vyžaduje vymezení judikáty a to pochopitelně trvá. Bohužel i autor chybně zařazuje zajišťovák pomocí porovnání s trestem smrti. Trest smrti je ROZSUDEK a ten jak známo nastává PO SOUDU. A to je opravdu chybné zařazení.
Tak s čím to srovnat? Se zásahem 601 (vojenské zásahovky)! Pěkně s ostrými a absolutně natvrdo. Střelba při sebemenším podezření na zbraň. Za sebemenší odpor rána pažbou do hlavy. Tohle je fyzický ekvivalent zajišťováku. Riziko, že v takové akci podezřelý zemře, je vysoké. A na rozdíl od trestu smrti naprosto nekontrolované. Ovšem samo úmrtí ještě neznamená, že to byl účel! Mohlo to být špatné provedení. Nebo použití NEODPOVÍDAJÍCÍHO NÁSTROJE. Dovede si tu někdo představit použití 601 někde na školáka s atrapou zbraně a jak ho sejmou...
A to je přesně podstata problému. 601 i zajišťovák jsou smrtící nástroje. A jen idiot je používá lehkovážně! Zajišťovák potřebuje stejnou ochrannou strukturu jakou má zásah URNY, 601 a dalších speciálních sil. Musí o něm rozhodovat ředitel příslušného kraje a nést za něj osobní odpovědnost. Pokud stačí, aby to odsouhlasil nějaký úředník (tady opravdu nemám dost informací), pak je to naprosto špatně...
Váš příměr (nasazení "zásahovky") je poměrně výstižný, ovšem i na něm lze vysledovat, proč je "zajišťovák" ve stávající formě špatně. Při samotné aplikaci určitě "smrt" nehrozí, pokud by firma byla blokovaná den dva, tak se katastrofa nestane. (Při zadržení zásahovkou je ovšem možné zadržet na 24 hod a o dalším pokračování rozhoduje soud.) I kdyby soud rozhodoval do tří dnů, tak pořád to nebude pro firmu smrtící a už bude možné ty největší excesy zarazit včas, pokud nedojde "ke smrti". Taktéž vazba je pouze na pár měsíců a soud ji musí pravidelně přehodnocovat a případně prodlužovat.
Pokud se vrátíme k analogii se "zajišťovákem", tak první rozdíl je, že o jeho použití rozhodoval naprosto neodpovědný řadový úředník (nyní se ten mechanismus údajně změnil, ovšem to jsou pouze interní směrnice - na ty bych moc neposléhal) a dále je naprostá bezmoc a nemožnost obrany. Odvolání se podává orgánu, který v podstatě rozhodoval (sice se formálně jmenuje "odvolací ...", ale příhodnější by bylo nazývat jej "potvrzovací...") a už zde nejsou závazné termíny k rozhodnutí. Teprve poté (tedy už po několika měsících) se lze obrátit na soud a tam už jde o roky no a pak ještě následuje normální zvůle, přestože je rozsudek v "právní moci", tak FS podá kasační stížnost a "nekoná" do doby rozhodnutí kasační stížnosti (další rok či dva) a někdy ještě měsíce poté.
Takže pokud bychom se chtěli přiblížit té analogii se "zásahovkou" - je to zadržení zásahovkou, ovšem "zadržený" je vhozen do díry (bez stravy a pití) a o jeho "odvolání" rozhoduje, fakticky neomezen lhútami, nadřízený zásahovky. Teprve po jeho "potvrzení správnosti akce" se může ten nešťastník v "díře" obrátit na soud, který bude dva až čtyři roky čekat s nařízením jednání no a i kdyby rozhodl, že to bylo "špatně" a že ho mají pustit, tak by ho stejně nepustili až do rozhodnutí kasační stížnosti.
Je asi jasné, že takovéto "užití zásahovky" by bylo v téměř 100% případů smrtící. (Možná by se vyjímečně našli dostatečně majetní příbuzní, kteří by zadrženému nešťastníkovi pašovali jídlo a pití pomocí uplácení žalářníků a takto ho několik let udrželi při životě).
ČLÁNKY DO MAILU