Když se hovoří o diskriminaci žen na českém pracovním trhu, mluví se zpravidla o „vertikální a horizontální segregaci žen na trhu práce”. Vertikální segregace znamená, že pro ženy je mnohem obtížnější postupovat na vysoké pozice (pro to se používá přirovnání ke skleněnému stropu, na který ženy v jisté fázi svého kariérního postupu narazí). A to jak v soukromém sektoru, tak třeba v politice. Horizontální segregace znamená, že v Česku stále existují tzv. mužské obory, ve kterých je pro ženu obtížnější uspět, než pro muže, nebo o které v důsledku zažitých stereotypů, často také díky nepřesným informacím, co daný obor obnáší, nemají ženy (nebo dívky, které se rozhodují o budoucím povolání) zájem. Tato věc má ovšem i svou druhou stránku – tou jsou naopak obory, které jsou příliš feminizované, typicky například školství, a kde se mohou se zažitými stereotypy potýkat naopak učitelé – muži (speciálně třeba v mateřských školách). Oběma formami diskriminace se nedávno zabývala konference Praskliny ve skleněném stropě: Ženy v řídících pozicích a netradičních povoláních, kterou pořádala nevládní nezisková organizace Gender Studies.
Tvrdá řeč statistiky
Většinou není nic přesvědčivějšího než tvrdá data. Taková tvrdá data uvedla Alena Křížková, socioložka ze Sociologického ústavu Akademie věd České republiky, která se zabývá především oblastí genderu. Podle statistiky z roku 2007 bylo v Česku celkem zaměstnaných 2 148 200 žen a 2 855 100 mužů. Na vedoucích a řídících pozicích přitom pracovalo 90 600 žen (tj. 4,2 procenta ze všech zaměstnaných žen a 27,4 procenta ze všech zaměstnaných osob) a 239 900 mužů (tj. 8,4 procenta ze všech zaměstnaných mužů a 72,6 procenta ze všech zaměstnaných osob).
Nerovnost se objevuje i tam, kde se srovnávají odpracované hodiny a jejich finanční ohodnocení. Muži za měsíc průměrně odpracují 175,8 hodin, ženy 173 hodin. Muži za takovou práci dostanou průměrně 27 489 korun, ženy jen 20 684 korun, což je pouhých 75 procent mzdy mužů. Na vedoucích a řídících pozicích je tato nerovnost ještě větší. Zatímco muži dostanou za 172,2 odpracované hodiny průměrně 55 972 korun, ženy za 172,7 odpracované hodiny jen 35 692 korun, tedy pouhých 64 procenta mzdy mužů. Nerovnost se dále prohlubuje při pohledu na ředitele/ředitelky a prezidenty/prezidentky velkých organizací a podniků. Zatímco muži jsou za svých 171,6 hodiny práce ohodnoceni 116 170 korun, ženy dostanou za svých 173,8 hodiny práce jen 45 200 korun, tedy v tomto případě jen 39 procent průměrné mužské mzdy na těchto pozicích. Čím je žena na vyšší pozici, tím menší plat/mzdu za svou práci oproti svým mužským kolegům na totožných pozicích dostane.
Jak ukázala nedávná analýza společnosti CCB – Czech Credit Bureau, pouhá čtvrtina českých firem má ve svém vedení ženu. Výrazný nepoměr žen a mužů ve vedení společností ukazuje, že ženy v české společnosti nemají kvůli tradičnímu pohledu na jejich roli stejné podmínky pro pracovní kariéru jako muži. Potvrzuje to například i podíl žen na mateřské dovolené, který tvoří 99,3 procent oproti 0,7 procentům mužů,
řekla k výsledkům analýzy Věra Kameníčková, analytička společnosti CCB – Czech Credit Bureau. Přitom, jak na konferenci připomněla Monika Čížková ze společnosti Vodafone, ze statistik vyplývá, že firmy, na jejichž vedení se podílí tři a více žen, mají lepší finanční výsledky. Čtěte více: Pouze čtvrtina firem má ve vedení ženy
Z diskuze
O problematice nerovných platů na stejných pozicích a za tutéž práci se diskutovalo také na business serveru Podnikatel.cz.
O problému rozdílných platů jsem často četl, ale v praxi jsem na něj nenarazil. Nevím, jak je to na některých manažerských postech, tak vysoko jsem nikdy nebyl, ale většina firem má tabulkové platy, tj. na stejné pozici je stejný plat. A i v soukromé sféře, když jsme na to téma narazili při debatě, si žádná z přítomných žen nestěžovala na nižší plat než muži na stejných pozicích. Naopak jsem byl překvapen, kolik žen zastává vedoucí posty v „mužských” stavebních firmách,
uvádí čtenář Martin V (neregistrovaný).
V mnoha soukromých firmách nemají tabulkové platy, ale často kámoše dostanou do firmy a dají slušný plat dle známosti. Pak mají v pracovním řádu, že debaty o platu s ostatními jsou hrubým porušením pracovní kázně. Zrovna mého kolegu z VŠ přijali kdysi se mnou na vyšší místo než mám já. Kolega byl dávno „odejit”, já zůstávám, ale jaksi o vyšší plat/místo se setsakra musím prát s méně vzdělanými a chápavými muži, protože se předpokládá, že brzy odejdu na mateřskou. 100krát mohu opakovat, že na mateřskou dovolenou půjde manžel, a nikdo tomu nevěří,
oponuje čtenářka veronika (neregistrovaná).
I na stejné pozici mohou jednotliví lidé odvádět různě kvalitní práci. Tedy za ni mohou dostávat různou odměnu,
domnívá se diskutující Mirek (neregistrovaný). Čtěte více: Hledáme obchodního zástupce. Zn.: Ženy nebereme!
Myslíte si, že jako zaměstnavatel dodržujete princip rovných příležitostí?
Firmy se musí přizpůsobit
Existují stereotypy o ženách v řídících pozicích i politice a je nutné, aby měly ženy v Parlamentu alespoň poloviční zastoupení, aby prosadily své priority,
uvedla Alena Křížková. Jedním z typických stereotypů je přesvědčení, že ženy nemají zájem o řídící pozice a práce pro ně není tak důležitá jako pro muže. To ovšem podle Křížkové vyvracejí průzkumy, z nichž vyplývá, že práce je důležitou životní hodnotou pro 95 procent žen i mužů. Velké procento žen i mužů se ostatně také domnívá, že ženy znevýhodňuje mužšké nastavení pracovní sféry a v práci často dominují muži, kteří nedají ženám šanci. Proč je málo žen na řídících pozicích? Protože jsou špatně nastavené podmínky,
tvrdí Křížková. Podobně se domnívá Monika Čížková, že firmy se musí přizpůsobit potřebám žen. Firmy musí změnit své chování. Ne aby se ženy přizpůsobovaly jim nevyhovujícím podmínkám ve firmách.
Firmy mohou ovlivňovat obecné povědomí o rovných příležitostech mužů a žen také nestereotypním zadáváním reklamy,
dodává Hana Tenglerová ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR, která se zabývá především ženami ve vědě. Čtěte více: Podnikatelé by se ve svých reklamách měli zaměřit na ženy
Podnikání – práce podle vlastních pravidel
Ženy k tomu, aby se prosadily, volí různé strategie. Zajímavé je, že jednou z takových strategií je odchod ze strukturovaných a hierarchizovaných organizací a vstup do podnikání. Založení vlastního podniku pak manažerce umožňuje uvést do života své firmy vlastní hodnoty a pracovní postupy, vlastní styl práce.
Pracovat na sobě
Pokud úspěšné manažerky a vysoce postavené ženy diskutují o svých cestách k úspěchu, často zaznívá:
- Je nutné, aby ženy zapracovaly na větší sebedůvěře a sebevědomí.
- Je potřeba, aby se ženy při přijímacích pohovorech nebály vyžadovat vyšší platy tak, jako to umí jejich mužští kolegové.
- Je třeba, aby ženy pracovaly na své vizibilitě, interním (sebe)marketingu.
- Je dobré, aby se ženy naučily vzájemně spolupracovat a podporovat se (podpora networkingu).
To ostatně před časem business serveru Podnikatel.cz potvrdila také Linda Sokačová, dnes ředitelka Gender Studies: České manažerky mají dobré znalosti, většina z nich umí komunikovat. Českým ženám však chybí sebedůvěra a schopnost prosazovat se – umět se prodat. Nicméně i v tomto ohledu se začínají české ženy měnit.
Čtěte více: Žen – manažerek je více, musí však zapracovat na sebedůvěře
