Kdy se musíte registrovat k DPH, i když jste plátci být nechtěli?

Jenže zákon o DPH má jasně definované situace, kdy se prostě registrovat musíte, ať chcete nebo ne. A pokud to nestihnete včas, můžete čekat nepříjemný dopis z finančního úřadu, a klidně i s pokutou.

Podíváme se na nejčastější důvody, kdy vám hrozí povinnost registrace a na jaké situace je potřeba pamatovat.

Zákonná úprava plátců DPH

Plátce DPH definuje zákon o DPH v § 6 a následujících. V jednotlivých ustanoveních potom uvádí situace, za kterých se osoba povinná k dani stává plátcem DPH.

Překročení obratu – klasika, která dostane nejvíc podnikatelů

Tohle je ta nejběžnější situace. Pokud váš obrat (zjednodušeně řečeno součet vašich faktur bez DPH, a to i těch za služby, které jsou od DPH osvobozené) přesáhne 2 000 000 Kč za kalendářní rok, stává se plátcem DPH od roku následujícího. To ovšem platí až od roku 2025. Původní právní úprava totiž počítala obrat jinak – tzv. „klouzavým obdobím“ – a to znamenalo, že se obrat hlídal od února 2025 do ledna 2026. Od roku 2025 je tomu ovšem jinak.

Rok 2025 totiž nemění jen způsob, jak se počítá obrat, ale také lhůtu pro registraci k dani a zavádí hned dva nové limity.

Pokud tedy osoba povinná k dani překročí obrat v tuzemsku 2 000 000 Kč, stává se tato osoba plátcem DPH od prvního dne následujícího kalendářního roku. Tím ale starosti s hlídáním obratu nekončí. Pokud tato osoba zároveň překročí druhý limit, a to 2 536 000 Kč, stává se plátcem DPH ne od dalšího roku, ale hned od následujícího dne.

Je proto tedy zapotřebí pečlivě hlídat, kolik máte „nafakturováno“ k aktuálnímu datu. Nestačí tedy jen vědět, jaký má osoba povinná k dani obrat, ale také co se do něj počítá a jaké jsou povinnosti při jeho překročení.

Přečtěte si také:

Změna sazeb DPH, která může ovlivnit některé české firmy

Plátcem DPH od nabytí majetku, zápisu přeměny nebo změně právní formy

Zákonné ustanovení v § 6b uvádí méně časté způsoby, jak se osoby povinné k dani mohou stát plátci DPH.

Osoba povinná k dani se stává plátcem ode dne nabytí majetku, pokud tento majetek nabyde pro účely uskutečňování ekonomické činnosti. K nabytí musí zároveň dojít na základě rozhodnutí o privatizaci podle zákona upravujícího podmínky převodu majetku státu na jiné osoby.

Příklad: Pan Starý provozuje firmu na výrobu stavebnic pro děti. Stát se rozhodne privatizovat starý areál výrobního družstva, který zahrnuje halu, kanceláře a skladové prostory. Pan Starý se přihlásí do privatizačního řízení, areál získá a ihned v něm zahájí výrobu svých stavebnic. Protože majetek nabyl na základě rozhodnutí o privatizaci a bude ho využívat pro svou ekonomickou činnost, stává se ze zákona plátcem DPH už ode dne, kdy je převod areálu právně dokončen.

Stejné pravidlo platí v případě, že se osoba povinná k dani stane plátcem ode dne nabytí obchodního závodu. 

Poslední situaci, kterou řeší § 6b, je v případě, kdy se osoba povinná k dani stává plátcem. Osoba povinná k dani se stává plátcem ode dne zápisu přeměny právnické osoby do veřejného rejstříku nebo jemu odpovídající evidence vedené. Zároveň musí platit, že při této přeměně musí na tuto osobu přecházet nebo být převáděno jmění zanikající nebo rozdělované právnické osoby, která byla plátcem.

Příklad: Společnost Alfa s.r.o., která se zabývá výrobou cyklistických rámů, se rozhodne sloučit se společností Beta s.r.o., specializovanou na lakování kovů. Obě firmy mají stejného majitele a chtějí zefektivnit výrobu. Beta s.r.o. jako zanikající společnost převede veškerý svůj majetek, stroje a zakázky na Alfu s.r.o., která už je plátcem DPH. Den zápisu této přeměny do obchodního rejstříku je zároveň dnem, kdy se Beta stává plátcem DPH – a to automaticky, bez nutnosti podávat přihlášku k registraci.

Přečtěte si také:

Kdy musíte vrátit DPH z neuhrazené faktury?

Registrace k DPH u zahraničních plátců

Zákon o DPH v § 6c stanovuje povinnost osobám povinným k dani, které nemají sídlo v tuzemsku a nejsou registrovány do režimu pro malé podniky pro tuzemsko.

Tento paragraf zjednodušeně stanovuje povinnost, kdy se zahraniční firma automaticky stane plátcem DPH v Česku, i když se o to sama nehlásila. Tato povinnost se netýká firem, které už jsou v EU registrované v tzv. „režimu pro malé podniky“.

Mohou nastat tři hlavní situace:

Zahraniční firma prodá v ČR zboží nebo službu

Pokud má dodání místo plnění v České republice (např. fyzicky tady předá zboží nebo poskytne službu) a neplatí se DPH v režimu „reverse charge“ (kdy ho platí zákazník), tak se tato osoba ihned stává plátcem DPH.

Příklad: Slovenská firma přijede do České republiky a tady namontuje kuchyň zákazníkovi v rodinném domě. Uskutečněním tohoto plnění se stává plátcem DPH v České republice.

Zahraniční osoba pošle z České republiky zboží zákazníkovi do jiného státu EU

Pokud zboží posílá z České republiky a zákazník v cílové zemi ho obdrží, a v této zemi je předmětem DPH, zahraniční firma se stane v České republice plátcem DPH.

Příklad: Maďarská firma má sklad v Brně a odtud posílá zboží německým obchodníkům. Maďarská firma se stává plátcem DPH v České republice.

Zahraniční osoba přemístí vlastní zboží z České republiky do jiného státu EU

Pokud přemístí své zboží z České republiky do jiného členského státu, kde je předmětem daně, tak se zahraniční osoba stává plátcem DPH v České republice.

Příklad: Polská firma má v Praze sklad, odkud si odveze část zboží do Polska, kde ho prodává. Už tím samotným přemístěním se stává plátcem DPH v ČR.

Dědicové zemřelých plátců

Pokud podnikatel, který byl plátcem DPH, zemře a jeho majetek zdědí osoba, která se rozhodne v jeho činnosti pokračovat, stává se tato osoba plátcem DPH automaticky – a to ode dne, kdy na ni přejde daňová povinnost zemřelého.

Pokračováním v ekonomické činnosti se rozumí, že dědic naváže na podnikání zesnulého, ať už na základě živnostenského oprávnění, jiného povolení, nebo tím, že bude dál provozovat jinou výdělečnou činnost. Není tedy nutné, aby šlo o úplně stejnou právní formu, ale podstatné je, že se činnost fakticky nezastaví.

Příklad: Paní Makalová provozovala malou pekárnu, byla plátkyní DPH a zásobovala okolní kavárny čerstvým pečivem. Po jejím úmrtí pekárnu zdědil syn, který se rozhodl dál péct a prodávat pečivo pod stejnou značkou a se stejným zákaznickým okruhem. V okamžiku, kdy na něj přešla majetková i daňová odpovědnost, se syn paní Makalové stal plátcem DPH.