Po přečtení těch lidí mi je z jejich osudů neuvěřitelně smutno. Když nepočítám 8 hodin spánku, tak zbývajících 12 hodin z 16 věnují jakési činnosti za monitorem, která jim má pokrýt základní lidské potřeby (jídlo, ošacení, střechu nad hlavou) a to včetně víkendů. Pokud si odečteme nezbytné prostoje (cesty do práce, zařizování růžných drobností) - tak jim na jejich OSOBNÍ ŽIVOT zbývají tak 2 hodiny denně. Chodící zombie. A tyhle lidé jsou nám předkládání jako měřítko úspěchu...