Handicap proměnila v úspěšný byznys. Začínala na mateřské, dnes učí ženy nosit paruky

Od diagnózy k první paruce

Blanka se k parukám dostala přes svou nemoc. Když začala nosit první paruky, kupovala si je v Česku a v drtivé většině se jednalo jenom o syntetické paruky. Ty nejsou úplně příjemné, materiál, který se používá jako podklad, hodně škrábe a je v nich také dost teplo. Nelíbily se mi ani střihem. Před těmi 15, 20 lety, kdy jsem je začala nosit, byly paruky ve střizích osmdesátek, devadesátek. Byly hodně objemné a ani se toho nedalo tolik sehnat, doplňuje Blanka s tím, že nosila jenom paruky s ofinou a nějaká mikáda.

Původně Blanka nosila asi dva roky jen šátek a byla přesvědčená, že paruky nikdy nosit nebude. Nelíbily se jí a myslela si, že to každý pozná. Paradoxně její první paruka byla syntetická a cítila se v ní dobře. Konečně totiž šla po ulici a nikdo se na ni nedíval, splynula s davem a zjistila, že nikdo nepřijde na to, že má paruku a že to vlastně ani nikoho nezajímá. Cítila jsem se trochu líp, než když jsem nosila šátek. Protože to na mě lidé koukali, kolikrát se mě třeba snažili pustit v autobuse sednout, protože si mysleli, že jsem onkologický pacient. Necítila jsem se v tom vůbec žensky, přiznává.

Rozjezd byznysu na mateřské

Internetový obchod Nahlavě Blanka rozjela na mateřské dovolené, takže pro ni bylo těžké vše skloubit s dětmi. Začínala doma a tam k ní chodily i klientky, což bylo nekomfortní. Musela jsem uklidit děti, aby někde byly, a pak jsem po nich uklízela nepořádek, když si někde hrály, zatímco jsem měla klientku, takže to nebylo moc příjemné. Hledala jsem prostor, kde bych mohla mít něco jako salon nebo prodejnu, kam by mohly klientky chodit bez rušení, vzpomíná.

Navíc si spoustu paruk z pravých vlasů Blanka sama barví, takže barvila vždy s dětmi. Měla je v šátku nebo v nosítkách. Také jí lidé volali a psali a ona například musela uspávat, takže toho měla hodně. Bylo to sice náročné, ale naštěstí to podle ní nějak šlo.

Na začátku měla Blanka ujasněné, že se chce věnovat hlavně parukám. Jelikož sama nemá vlasy, tak tupé nevyužije a chtěla ukázat lidem, že byť je alopecie opravdu nepříjemná věc, dá se s ní naučit žít. A že je dobré se učit přijímat problém a že i díky parukám se může ukázat, že to není až tak nepříjemný a životu zdrcující problém, doplňuje. Tímto stylem k tomu Blanka přistupuje stále a snaží se tak dát klientkám pocit, že se můžou mít rády a cítit se trošku líp. Má tedy stále stejný směr, kam chce značku vést. Samozřejmě ji chce stále rozšiřovat, chce mít více tupé, nabízet i různé příčesky a více paruk.

Lekce ze světa: Paruky jako móda

Když Blanka pronikala do světa paruk, zjistila, že se na ně ve světě dívají jinak. Brali je tam jako módní doplněk. Například černošky si kupovaly paruku, nasadily si ji na své vlasy a několik dní ji nosily. Jak mají kudrnaté vlasy, tak si kupují například stejnou barvu, ale v rovném stavu. U nás to tak podle Blanky nebývalo a paruka byla jen pro nemocné nebo starší lidi a lidé se na ně dodnes dívají přes prsty.

Díky tomu Blanka zjistila, že v zahraničí je jiný druh paruk, než který se k nám tehdy dostával. Sama si tehdy našla jeden zahraniční obchod, kde si koupila paruku a zjistila, že se v ní cítí moc dobře, že není tak mohutná a může ji nosit i bez ofiny. Začala jsem to právě díky tomu víc studovat, zkoumat, hledat, Spoustu peněz jsem vyhodila za paruky, které nejsou kvalitní a více jsem se v tom začala orientovat a přišla na to, že v zahraničí mají mnohem lepší paruky než ty, co tenkrát byly v nabídce tady, dodává. Po 15 letech je to úplně někde jinde a zpracování paruk i jejich kvalita jde velice rychle dopředu.

Klientky hledají hlavně pomoc

Za celou dobu měla Blanka jen asi dvě nebo tři klientky, které chtěly paruku jen tak. Například, že půjdou na party a chtějí mít blond vlasy. Její drtivá většina klientů jsou obyčejné ženy, které paruky potřebují. Tedy buď onkologické pacientky nebo právě s alopecií jako má ona. Podle Blanky je to i díky tomu, jak vede své sociální sítě, tedy že tam vyloženě neukazuje, že se jedná o módní doplněk. Přece jenom paruku za 25 tisíc a víc si ne každý koupí jako nějakou kabelku, usmívá se.

Blanku baví nosit paruky a střídat je podle nálady nebo podle oblečení, takže je trochu bere jako šperk. Moc šperků nenosím, takže si zakládám na tom, že mám třeba výraznou paruku nebo je různě střídám. Ale samozřejmě vím, že spousta klientek to tak nemá, protože paruky jsou hodně finančně nákladné, doplňuje. Byla by ráda, kdyby se paruky braly jako běžná věc, na kterou ostatní nebudou koukat skrz prsty. Když klientka z určitého důvodu bude mít paruku, aby se to bralo, že má na sobě kabelku nebo tričko. Aby to víc zevšednilo a aby se v tom ty ženy cítily trošičku líp, zdůrazňuje dále.

Pro klientky je velkým benefitem, že má Blanka zkušenosti s alopecií a parukami obecně a můžete jim tak poradit. Právě kvůli tomu za mnou ty klientky chodí. Když jde klientka do obchodu, tak může tam být sebehodnější prodavačka, ale když s tím nemá zkušenosti, tak nemůže dobře poradit, myslí si Blanka.

Dále přiznává, že studuje kadeřničinu, aby rozuměla lidskému vlasu a aby dokázala lidem poskytnout co nejlepší radu ohledně péče o paruky. Já ty paruky dost rasuju, abych zkoumala to, jak se chovají, co snesou a co ne. A to se snažím předávat těm klientkám, upřesňuje s úsměvem. Navíc tím, že v parukách chodí denně, tak má velké zkušenosti. Také zkoumá nabídku ve světě a má tak hodně znalostí.

• 
• 
• 

Dalších 18 fotografií

Alchymie kolem péče o paruky

Při výběru paruk Blančiny klientky nejčastěji řeší výběr mezi syntetikou a pravým vlasem a u pravého vlasu pak péči o tento typ paruk. Je to největší úskalí a zároveň je to podle Blanky klíčové k tomu, aby paruka vydržela co nejdéle a aby se v ní ženy cítily dobře. Spousta paruk také potřebuje upravit a je důležité ji přizpůsobit klientce. Když přijde klientka osobně, tak já na ni vždycky kouknu a vidím, kde by jí slušela pěšinka a jakou barvu vyzkoušet, potvrzuje Blanka.

Klienty mají většinou problém s péčí s parukami z pravých vlasů. Když to například začne řídnout nebo klientkám dlouho nevydrží, tak je důvod právě v péči, která není kvalitní a dostatečná. Blanka to vidí i v jiných obchodech, kde prodávají paruky a mají univerzální typ produktů na ně. Já se zaměřuju na to, že se snažím vyživit lidský vlas a je jedno, jestli je na paruce nebo kdekoliv jinde. Nebo když klientka přijde s rostoucími vlasy, tak péči většinou nastavuju individuálně, upřesňuje.

Podle Blanky chce spousta lidí ušetřit, chce mít pravý vlas a koupí si ho za pár tisíc někde z Temu nebo Aliexpresu a tím může naletět. Zároveň to, že člověk si koupí něco za hodně peněz někde v obchodě, taky nemusí znamenat, že to bude nějaká vysoká kvalita, podotýká s tím, že je dobré se informovat, co to je za paruku, jak se chová, u pravého vlasu jak vypadá a jak je zpracovaný. Je potřeba si ujasnit, co očekávat od paruky: jestli člověk chce přirozený vzhled, nebo ušetřit peníze. Určit si priority, jestli chci tomu věnovat čas a zkoumat, jak se pravý vlas chová nebo radši vzít syntetiku, o kterou se nemusím dále starat. Také jestli ji člověk bude mít krátkodobě nebo dlouhodobě, popisuje Blanka.

Věnuje se i permanentnímu make-upu

Blanka Pelcová kvůli alopecii přišla o svoje obočí a nemá tak obočí ani řasy. Od začátku tak hledala někoho, kdo jí vytvoří nějaké hezké a přirozené obočí. Tehdy byl v kurzu takzvaný microblading, ale ne každý ho uměl. Blanka nebyla úplně spokojená s nabídkou, takže si říkala, že to jednou bude také dělat. Chtělo to však hodně let, než se k tomu dopracovala. Bylo potřeba udělat spoustu školení, kurzů, zařídit si živnost. Není to jen tak, chce to hodně financí, takže jsem na to postupně šetřila a studovala jsem, až to teď dělám a hodně mě to baví. A nejvíc klienti s alopecií, doplňuje.

Permanent jde podle Blanky mílovými kroky kupředu a pořád je potřeba jej studovat a učit se. Blanka se pořád zlepšuje a trénuje. Finančně je to náročnější, jen školení stojí v řádech desítek tisíc a je potřeba mít jak dobrý strojek, tak kvalitní produkty a další vybavení. Je třeba mít k tomu asi i trošičku cit, ale spousta věcí se dá naučit i tou pílí, přiznává dále Blanka.

U permanentu je nutné hlídat pleť, kdy ji každá klientka má jinou a s každou pletí se pracuje jinak. Je potřeba zapracovat pigment do správné hloubky a je podle Blanky opravdu potřeba znát pigmentologii a jak se chová pigment v podkoží. Také jak pracovat se svou rukou, se svým tlakem, nastavit strojek správně, aby to netraumatizovalo pokožku a klientce nezpůsobilo nějaký problém, vyjmenovává Blanka a přidává ještě estetické cítění, aby to klientce slušelo. Mezi klienty patří nejčastěji ženy nad 50 let, které chtějí třeba jenom lehce zvýraznit obočí nebo nemají žádné.

Blanka má rezervační systém, kde se klienti můžou objednat buď na výběr paruky nebo permanentní makeup. Ten jí to všechno řídí: má tam dané určité časové sloty, takže když klientka chce jenom na paruku, tak přijde na paruku a Blanka má ten konkrétní čas jen pro ni. Nemá tedy vyloženě otevírací dobu, ale rezervaci termínu, takže se to dá kloubit. To mě na tom i baví, že je to takové různorodé. Někdy mám klientku na paruku, někdy na permanent a je to zajímavější. A samozřejmě si člověk může dát výběr paruky a pak jdeme dělat obočí, usmívá se v závěru.

Podcast Teorie bulharské konstanty ŽIVĚ, pojďte se s námi potkat v Klubovně

Tip na další příběh

Brýle jako šperk, ne kompenzační pomůcka. Pavel prodává unikátní design

Od kompenzační pomůcky k luxusnímu stylu. Pavel Kahotski prodává brýle, kde „špatná volba neexistuje“. Klíčem je podle něj unikátní styling a tři schůzky. Více v článku.

• 
• 
• 

Dalších 13 fotografií