Když se fyzická osoba rozhodne, že nechce být zaměstnancem, a zvažuje, že začne podnikat tzv. sám na sebe, má na výběr z více možností. První možností je podnikat jako tzv. osoba samostatně výdělečné činná – tj. podnikání fyzických osob anebo zvolí druhou možnost. Založit společnost s ručením omezeným. Každá volba však přináší různé povinnosti a odlišné daňové režimy.
Podnikání fyzických osob
Za podnikající fyzickou osobu se považuje taková osoba, která podniká na základě živnostenského zákona anebo podle zvláštních právních předpisů. Podle zvláštních právních předpisů podnikají například lékaři, advokáti, notáři nebo daňoví poradci.
Aby mohl podnikatel vůbec začít vykonávat podnikatelskou činnost, musí si zřídit potřebné oprávnění, kterým může být jednak živnostenský list anebo, v případě podnikání na základě zvláštního právního předpisu, potřebné oprávnění, které bývá podmíněno složením odborné zkoušky.
Podle živnostenského zákona se pak za podnikání považuje taková činnost, která je vykonávaná soustavně, samostatně, vlastním jménem podnikatele, na vlastní odpovědnost a s cílem dosahování zisku. Aby mohla fyzická osoba získat živnostenské oprávnění, musí splňovat zákonem stanovené podmínky.
Založení živnosti je však pouze jedním z prvních kroků, které podnikatele při zahájení činnosti čekají. Podnikatel se musí registrovat na živnostenském úřadě, přihlásit se k dani z příjmů, ke zdravotnímu a důchodovému pojištění a další. V případě podnikání formou osoby samostatně výdělečné činné se také musí podnikatel rozhodnout, jak bude evidovat své příjmy a výdaje a dle volby metody zvolit i příslušnou evidenci.
Podnikatelé také musí myslet na to, že jejich příjmy jsou podrobeny zdanění a zatížené odvody na sociální a zdravotní pojištění.
Sociální a zdravotní pojištění OSVČ
Pokud podnikáte jako fyzická osoba, jste povinni hradit si sociální a zdravotní pojištění. Záleží však na tom, zda je vaše činnost považována za hlavní nebo vedlejší.
Pokud je vaším jediným zdrojem příjmů vaše podnikatelská činnost a zároveň nejste například zaměstnaní, je vaše činnost považována za hlavní. V takovém případě musí podnikatelé platit alespoň minimální zálohy na zdravotní a sociální pojištění, a to v prvním roce podnikání.
Minimální zálohy pro rok 2022 jsou stanoveny v následujících výších a každoročně se mění.
- Minimální záloha na sociální pojištění v roce 2022 je 2841 Kč
- Minimální záloha na zdravotní pojištění v roce 2022 je 2627 Kč
Na základě hrazených záloh se v rámci podání přehledu o příjmech a výdajích, který musí podnikatelé podávat vždy za uplynulý kalendářní rok, vypočítá skutečná výše pojistného a stanoví se zálohy pro další rok. V případě sociálního pojištění je sazba stanovena na 29,2 % vyměřovacího základu, v případě zdravotního pojištění je sazba stanovena na 13,5 % z vyměřovacího základu. To ovšem neplatí v případě, že jste přihlášeni jako poplatníci v režimu paušální daně.
Jako OSVČ však můžete podnikání provozovat i jako vedlejší činnost. Vedlejší činnost pak mohou provozovat například studenti do věku 26 let, osoby pobírající rodičovský příspěvek, osoby mající příjem ze zaměstnání nebo starobní a invalidní důchodci.
Podnikající osoby, které jsou považovány za OSVČ vedlejší, nemusí platit minimální zálohy a platby, které se vztahují k sociálnímu a zdravotnímu pojištění.
Možné daňové režimy OSVČ
Při započetí podnikání se musí také podnikatelé rozhodnout, jakým způsobem budou evidovat a následně zdaňovat své příjmy. Na výběr mají hned z několika možností, přičemž nejčastějšími jsou:
- Vedení daňové evidence
- Uplatňování výdajů procentem z příjmů – tzv. paušální výdaje
- Vedení účetnictví
- Režim paušální daně
Zákonná úprava daňové evidence je obsažena v zákoně o daních z příjmů. V takovém případě musí vést podnikatel evidenci o příjmech a výdajích s rozdělením na daňově uznatelné a neuznatelné a evidovat svůj majetek. Při sestavování daňového přiznání pak podnikatelé vycházejí z rozdílu mezi příjmy a výdaji a případně tento rozdíl upraví o položky snižující nebo zvyšující základ daně. Sazba daně příjmu fyzických osob je 15 %. Vedení daňové evidence s sebou však přináší většinou potřebu zajištění této služby kvalifikovanou osobou – daňovým poradcem nebo účetní.
Pokud se podnikatelé rozhodnou uplatňovat procentní výdaje – tzv. paušální výdaje, vypočítá se jejich základ daně jako rozdíl mezi příjmy a výdaji s tím, že výdaje se stanoví příslušným procentem k dosaženým příjmům. Paušální výdaje se dělí do několika skupin v návaznosti na to, na základě jakého oprávnění podnikatel vykonává ekonomickou činnost:
| Paušální výdaj | Druh činnosti | Sazba % z příjmů | Omezení |
| 40% paušální výdaj | příjmy z podnikání podle zvláštních předpisů nebo z jiné samostatné výdělečné činnosti | 40 % | 800 000 Kč |
| 60% paušální výdaj | volné, vázané a koncesované živnosti | 60 % | 1 200 000 Kč |
| 80% paušální výdaj | řemeslné živnosti a podnikatelé v zemědělství | 80 % | 1 600 000 Kč |
| 30% paušální výdaj | příjmy z pronájmu | 30 % | 600 000 Kč |
V posledních letech je velmi oblíbeným způsobem zdaňování tzv. režim paušální daně, který s sebou přináší zejména výhodu administrativní nenáročnosti. Poplatníci v režimu paušální daně totiž nemusí podávat přiznání k dani z příjmů fyzických osob, ani přehledy o příjmech a výdajích pro zdravotní pojišťovnu a správu sociálního zabezpečení. To ovšem platí jen v případě, že jsou splněny podmínky pro uplatňování režimu paušální daně, které stanovuje zákon o daních z příjmů.
Podnikatelé se mohou také dobrovolně rozhodnout, že povedou účetnictví. Tato možnost však není příliš často využívána, protože s sebou přináší přílišnou administrativní zátěž. A pokud podnikatel nesplňuje podmínky stanovené zákonem o účetnictví, aby se stal účetní jednotkou, tato volba není upřednostňována.
Podnikání prostřednictvím s.r.o.
Pokud se podnikatelé rozhodnou, že nebudou svou činnost provozovat jako osoby samostatně výdělečné činné, obvykle volí možnost založení společnosti s ručením omezeným. Založení společnosti s ručením omezeným s sebou přináší několik povinností, například sepsání zakladatelských listin u notáře, vložení vkladu do společnosti, zahájení vedení účetnictví a další. Zejména proto, že postačí základní kapitál ve výši 1 Kč, je podnikání prostřednictvím společnosti s ručením omezeným velmi oblíbené.
Společnost s ručením omezeným může založit jeden anebo více společníků a zároveň musí určit jednatele – fyzickou osobu, která za společnost jedná.
Pokud podnikatel podniká prostřednictvím společnosti s ručením omezeným, je tato společnost považována za účetní jednotku a má povinnost vést účetnictví. Pro účely zpracování daňového přiznání se pak vychází z výsledku hospodaření, který je tvořen rozdílem mezi výnosy a náklady. Základ daně se pak upraví o položky snižující nebo zvyšující základ daně.
Na rozdíl od fyzických osob tak nedochází ke zdanění skutečných příjmů, ale výnosů. Nezáleží tedy na tom, zda za zdaňovací období došlo k úhradě výnosů (typicky faktury), ale zda byl výnos realizován. Sazba daně z příjmů činí 19 %. Společnost s ručením omezeným také nemá možnost volby zdaňovat své příjmy (výnosy) prostřednictvím výdajových paušálů.
Fyzické osoby, které podnikají prostřednictvím společnosti s ručením omezeným, se pak mohou v této společnosti zaměstnat, příp. se odměňovat jako člen statutárního orgánu anebo si vyplácet podíly na zisku.
Co je tedy lepší?
Nelze pravděpodobně zhodnotit, jaký způsob podnikání je lepší. Při rozhodování je však potřeba zvážit některé z těchto podnětů.
Pokud si není podnikatel úplně jistý svým podnikáním, je asi vhodnější začít podnikat jako osoba samostatně výdělečné činná, a to proto, že činnost může kdykoli ukončit nebo i jen přerušit. Podnikání osob samostatně výdělečně činných je také obvykle méně administrativně náročné a peníze, které podnikáním vydělají, jsou jejich a mohou s nimi volně disponovat. Musí se však počítat s tím, že dosažené příjmy podléhají zdanění a odvodům na sociální a zdravotní pojištění.
Pokud si podnikatel jistý je a má zájem realizovat svůj podnikatelský záměr a akceptuje všechna úskalí, může se rozhodnout pro založení společnosti s ručením omezeným. V případě, že by se podnikatel rozhodl činnost ukončit, musí počítat s tím, že proces ukončení je náročnější než v případě podnikání jako OSVČ. Společnost s ručením omezeným jako účetní jednotka také musí vést účetnictví, což s sebou přináší administrativní zátěž. Jednou z důležitých informací při zvažování je také fakt, že peníze, které se prostřednictvím společnosti inkasují, jsou majetkem právnické osoby a nelze s nimi tedy volně disponovat.
Rozhodnutí o tom, jestli podnikat jako OSVČ, nebo založit společnost s ručením omezeným, však zahrnuje mnohem širší okruh povinností, a proto je vhodné volbu typu podnikání řešit s odborníkem.
