S platností nového občanského zákoníku se objevuje řada změn v oblasti dědictví. Dříve bylo zvykem, že lidé usedali nad svou závětí ve stáří, podle advokátů se ale vyplatí sepisovat svou poslední vůli v nižším věku.
Čtěte také: Nevíte si rady s novým občanským zákoníkem? Využijte naši novou odbornou poradnu
Sepiš si svou poslední vůli
Závěť je možné sepsat vlastní rukou, ale je možné využít i jiných písemných forem. Důležitá je však přítomnost svědka a notářský zápis. Závěť by měla obsahovat den, měsíc a rok, kdy byla podepsána. Pokud je však pořízena pouze jedna závěť a tyto údaje chybí, neznamená to, že je neplatná. Každá závěť se dá kdykoli snadno upravit. Přitom platí, že novější závěť ruší tu předešlou,
doplňuje Jiří Hartmann z advokátní kanceláře Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři.
Obsahem poslední vůle mohou být po novu také podmínky, za kterých bude dědictví nabyto. Ale také opačně. Podmínky, za kterých může dědic o dědictví přijít.
Dědická smlouva versus závěť
S novým občanským zákoníkem se objevuje pojem dědická smlouva. Od závěti se liší tím, že musí být podepsána potenciálním dědicem, a to v době, kdy je zůstavitel ještě naživu. Podpisem je stvrzeno, že s dědictvím souhlasí.
Ilustrační obrázek
Dědickou smlouvou nelze pořídit o celé pozůstalosti. Čtvrtina pozůstalosti musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel mohl pořídit zvlášť. Chce-li zůstavitel zanechat smluvnímu dědici i tuto čtvrtinu, může tak učinit závětí, vysvětlil pro server Měšec.cz advokát Richard W. Fetter.
Další novinkou je také širší okruh dědiců, do kterého patří praprarodiče zemřelého, ale také jeho sestřenice a bratranci. pro případ, že je dědicem nezletilí, existují tzv. svěřenecké fondy, kam mohou rodiče část majetku převést. Tyto fondy jsou pak pod dohledem správce.
Čtěte také: Nový občanský zákoník degraduje lidi, dělí je na dvě sorty, tvrdí Samková
V poslední vůli je možné také stanovit dědice dědiců, a to pro případ, že se v závěti uvedená osoba pozůstalosti nedožije. Náhradní dědic pak bere to, co povolaný dědic brát nemůže , anebo nechce.
Kdo je odkazovník
Běžnou praxí se stává, že zůstavitel odkáže konkrétní osobě konkrétní věc. Například odkáže svému vnukovi svůj dům. V tomto případě se však osoba, v jejíž prospěch byla nemovitost odkázána, nepovažuje za dědice, ale za odkazovníka. Rozdíl mezi odkazovníkem a dědicem je zejména ten, že odkazovník není zpravidla povinen k úhradě dluhů zůstavitele. Výjimkou je situace, kdy k úhradě všech dluhů za zůstavitelem nestačí pozůstalost, jež připadla dědicům,
vysvětluje Jiří Hartmann
ČLÁNKY DO MAILU