Komora daňových poradců a Generální finanční ředitelství ČR řešily problematiku daňového režimu cestovních náhrad při výkonu funkce.
Smlouva o výkonu funkce statutárního orgánu
Práva a povinnosti mezi obchodní korporací a členem jejího orgánu se řídí přiměřeně ustanoveními občanského zákoníku o příkazu (příkazní smlouva). Jestliže z uzavřené smlouvy o výkonu funkce neplyne něco jiného. Náležitosti smlouvy o výkonu funkce uvádí zákon o obchodních korporacích. Musí mít písemnou podobu a schvaluje ji nejvyšší orgán společnosti. Současně má být toto schválení zachyceno v zápisu z valné hromady.
Smlouva o výkonu funkce je speciální smlouvou vymezující práva a povinnosti člena statutárního orgánu (typicky jednatele společnosti s ručením omezeným či člena představenstva akciové společnosti) ve vztahu ke společnosti, v níž tuto funkci vykonává. Jestliže ve smlouvě o výkonu funkce není sjednáno odměňování, pak podle § 59 zákona o obchodních korporacích platí, že výkon funkce je bezplatný.
Pakliže má mít člen obchodní korporace právní nárok na odměnu, musí být odměňování, včetně všech složek odměn, sjednáno ve smlouvě. A to v souladu s ustanovením § 60 zákona o obchodních korporacích. Členové statutárního orgánu mohou mít rovněž nárok na zaměstnanecké benefity. Nejvyšší soud v dubnu 2018 potvrdil, že mohou být odměňováni v souladu se zákoníkem práce. Což se může týkat například ustanovení o průměrném výdělku, nároku na příplatky (přesčas, práce o víkendech apod.), nároku na řádnou dovolenou, překážky v práci, cestovní náhrady atd. I když je v pracovní smlouvě člena statutárního orgánu uvedeno, že se řídí zákoníkem práce, doporučují právníci doplnit nárok na tato plnění jejich konkrétním výčtem, jelikož rozsah využití institutů ze zákoníku práce nebyl soudem specifikován. V praxi tak bude zřejmě nadále převládat uzavření smlouvy o výkonu funkce dle zákona o obchodních korporacích s jednoznačným výčtem institutů převzatých ze zákoníku práce.
Nelze ale nikdy využít ustanovení o náhradě škody podle zákoníku práce. Statutární orgán jedná s péčí hospodáře a musí nahradit jím způsobenou škodu, případně vydat prospěch, který tím získal. Více v článku Souběh funkcí po rozhodnutí Nejvyššího soudu
Související náklady a bezplatný výkon funkce
I když to právníci většinou nedoporučují, je funkce člena orgánu právnické osoby v řadě případů vykonávána bezplatně. Jak bylo uvedeno výše, legislativa to vysloveně nezakazuje. Výkon funkce je možné vykonávat bezúplatně, eventuálně bez uzavřené smlouvy o výkonu funkce. V rámci tohoto výkonu funkce vznikají související náklady a právnická osoba se může se statutárem dohodnout, jakým způsobem náklady ponese. Zda je nejprve uhradí fyzická osoba svým jménem a na svůj účet a právnická osoba je následně v prokázané výši uhradí nebo je hradí přímo právnická osoba. Může se jednat o ubytování, dopravu, školení, cestovní náhrady (stravné), nutné vedlejší výdaje (např. parkovné) či zajištění výpočetní techniky a souvisejících komunikačních služeb.
Čtěte o dalším důležitém rozhodnutí Nejvyššího soudu. Důsledky neplatné výpovědi jsou nepříjemné pro všechny zúčastněné, včetně vedoucích zaměstnanců. Více v článku Soud rozhodl. Neplatně podaná výpověď se může šéfům vymstít
Daňový režim cestovních náhrad
Otázkou je, jaký bude v této situaci daňový režim cestovních náhrad. Mohou být poskytovány za stejných podmínek jako u zaměstnanců? Pochybnosti vyvolává právě pojem „zaměstnanec“. Pro zachování daňového režimu cestovních náhrad se má jednat o „zaměstnance“ ve smyslu § 6 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Pro účely tohoto zákona je zaměstnancem osoba, jež má ve zdaňovacím období příjmy ze závislé činnosti. Ty však člen statutárního orgánu při bezúplatném výkonu funkce či bez uzavřené smlouvy o výkonu funkce nemá.
Problematikou se v květnu 2018 (Zápis z koordinačního výboru 5/2018) zabývala Komora daňových poradců a Generální finanční ředitelství ČR. Podle daňových poradců je nutno dát před gramatickým výkladem přednost výkladu teleologickému. Smyslem vynětí ze zdanění položek uvedených v § 6 odst. 7 zákona o daních z příjmů a osvobození od daně položek uvedených v § 6 odst. 9 zákona o daních z příjmů je zabránit zdanění v situacích, kdy u fyzické osoby reálně nedochází ke zvýšení jejího majetku, ale náhrady přijaté od „zaměstnavatele“ mají pouze pokrýt související výdaje „zaměstnance“. Nedávalo by žádný smysl, aby příjmy z cestovních náhrad měly mít odlišný režim podle toho, zda jejich příjemce dostává nebo nedostává za výkon činnosti pro právnickou osobu odměnu.
Podstatné je, že Generální finanční ředitelství ČR názor daňových poradců potvrdilo se závěrem: Fyzická osoba vykonávající funkci člena orgánu právnické osoby nemusí za tuto činnost pobírat odměnu, a přesto má jako zaměstnanec ve smyslu § 6 odst. 2 zákona o daních z příjmů nárok v souvislosti s výkonem této funkce na vynětí příjmů, které nejsou předmětem daně z příjmů podle § 6 odst. 7 a na osvobození příjmů podle § 6 odst. 9 zákona o daních z příjmů.
Právnické osoby a statutáři (s odměnou či bez) se o daňový režim cestovních náhrad obávat nemusí. Postupuje se zde obdobně jako u zaměstnanců.
