Včelí vosk byl až do 19. století považován za nejlepší materiál k výrobě svíček. Přestože byl postupně nahrazován jinými materiály, existují nadšenci, kteří se tradiční výrobě stále věnují. Mezi ně patří i rodina Táborských z Bojkovic.
Nápad vyrábět svíčky přišel ve Vídni
Chovu včel se věnují dlouhodobě. Je to přivýdělek, ale hlavně záliba, která zabere hodně volného času. Produktem včel není jen med, ale mimo jiné i včelí vosk. Ten včely dělnice vylučují z břišních stěn a dále ho zpracovávají svými kusadly. Má své využití například ve farmacii, kosmetice, zahrádkářství, při přípravě různých typů politur v nábytkářství a v dalších odvětvích. Na Bojkovicku, kde před rokem 1989 převládala zbrojařská výroba, ho bylo po jejím ukončení nadbytek (používal se k zakonzervování zbraní při vývozu „přes moře“).
Jak se od medu k výrobě svíček Táborští dostali? Po revoluci jsme jeli na výlet do Vídně a na Stephansplatz objevili velký obchod se svíčkami. Říkali jsme si, ty ceny jsou neskutečné, toto si přece dokážeme udělat sami,
vysvětluje prvotní podnikatelský impulz Hana Táborská. A vrhli se s manželem na tradiční ruční výrobu svíček z mezistěn. Lité svíčky kupříkladu z parafínu dělá podle Hany Táborské kde kdo, to není problém, to se jen udělá forma. Málokdo si ale dokáže představit, jak dlouho se na první pohled jednoduchá vosková svíčka vyrábí. To je tak trošičku věda. Na počátku všeho je výkup vosku. Mají sice včelnici, ale produkce vosku na pokrytí výroby svíček by byla nedostatečná. Vosk je nutné nakupovat i od jiných včelařů. Každopádně musí být velmi pečlivě vyčištěn od nečistot, aby konečný výrobek po zapálení hořel vyrovnaným klidným plamínkem. Vosk do mezistěn jim zpracovává externí firma, ale zásadně si ke zpracování dodávají vosk vlastní, tj. vlastnoručně vyčištěný. Jen tak mají jistotu, že není s ničím pomíchaný.
Zpracovaná mezistěna (voskový plát) se musí ideálně nahřát, potom se vloží knot a mezistěna se stočí do tvaru svíčky. Táborští využívají pouze přírodní, nebarvené svíčky. Přírodní barva vosku je žlutá. Na svíčky následně připevňují ozdoby. Na některé se maluje přímo ekologickými barvami, jiné se balí do již potištěné potravinářské folie. Knoty jsou z čisté bavlny a pro různé rozměry svíček je jiná tloušťka knotu. Konec knotu se zakápne voskem. U vybraných druhů svíček upevňují knot do držáku, u jiných spodní část svíčky zarovnávají do hladké plochy. Konečná fáze balení spočívá v uložení do krabic podle druhu svíček a počtu kusů v balení.
U svíček je třeba udržovat knot, radí podnikatelka
Během času Táborští zkoušeli, učili se a udělali si sortiment toho, co lze tímto ručním způsobem výroby vytvořit. Z každé dávky dělají nejprve vzorky. Svíčka která nehoří a zhasíná, se nesmí prodávat. Taková dávka je k ničemu. K různým rozměrům svíček mají i různé knoty podle síly vosku. Svíčka musí shořet celá. U silných svíček je zásada udržovat a zkracovat knot. To se ostatně dělá vždy při zhasínání velkých svící v kostelech, ale nemělo by se na to zapomínat ani v domácnostech,
připomíná výrobkyně svíček.
Dnes jejich rodinná firma Včelpro vyrábí klasickou řadu svíček, malé, velké, tenké i tlusté, ale také v podobě srdíček, vajíček, jednoduché i zdobené. Ruční výroba je individuální a každý kus je vlastně originál. Na přání zákazníka již dělali i svíčku na baterie. Požadavkem byl přírodní materiál a přitom obava, aby nevyhořeli. Další zákazník vyžadoval netradiční svíčku se třemi knoty. Žádané jsou i svíčky na různé slavnostní příležitosti, kde se na přední stranu hranaté svíčky umístí folie s popisem. Ke svíčkám dodávají se stejným námětem i sirky. Na výrobu náročné jsou například svíčky ve tvaru lodiček (vánoční skořápky). Momentálně marně shání někoho, kdo by skořápky dodával. Nikomu se nechce je ručně loupat.
Prodavač by měl o vosku něco vědět
Stejně jako výroba medu, není ani výroba svíček tradičním způsobem o žádném velkém výdělku. Jde o přivýdělek při zaměstnání a udržování tradic v regionu. Výrobu svíček předvádí i na místních akcích, pravidelně se účastní Jablečných slavností v Hostětíně a Kosenky ve Valašských Kloboukách. O tradiční výrobu se dokonce zajímal i Etnografický ústav Moravského zemského muzea Brno, který ji zachytil kamerou pro další generace. Ovšem podle názoru Hany Táborské musíte buď prodávat nebo vyrábět. Oboje dělat nejde. Svíčkami se totiž nelze předzásobit, je to sezónní záležitost. Pokud vosk nedržíte v teple, začne vylučovat „bílé mapy“. Není možné nadělat svíčky dopředu v létě a prodávat v zimě, přestože v místnosti dlouho vydrží, krásně voní a jsou hezké. Tradiční ruční výroba má své zákonitosti. Od května do září se u nás dělá med, od září do prosince svíčky a od ledna do května rámky pro včely. Jedno na druhé vzájemně navazuje a doplňuje se,
podotýká podnikatelka.
Rovněž možnosti prodeje jsou omezené. Pokud žil manžel Hany Táborské, osobně objížděl obchody a zajišťoval odbyt. Když zůstala sama, stála před rozhodnutím, co dál. Nedokázala si představit, že by vše od získávání vosku až po prodej zajistila sama. Naštěstí měla kolem sebe rodinu, která jí umožnila pokračovat v tom, čemu se tolik let s manželem věnovali. Odbyt se v současné době ustálil na pravidelných zákaznících. Ovšem jak sama upozorňuje, kdo jejich svíčky prodává, měl by o vosku něco vědět. Mít je jen tak na pultě nelze, zákazníci se ptají. Proto je o ně zájem především u prodejen včelařských produktů nebo v specializovaných žlutých buticích.
Zákazníci požadují u ruční výroby kvalitu
Med se prodává „ze dvora“. Jeho výroba vyžaduje především obrovské zapálení. K výrobě svíček je nutná zručnost, trpělivost a samozřejmě živnostenské oprávnění. Rodina je hrdá na to, že vlastní hned dvě ochranné značky Tradice Bílých Karpat. Hana Táborská na svíčky ze včelího vosku a její syn Miroslav Táborský na med. Výroba medu i svíček probíhá v rodinném domě. Na svíčky je jedna provozovna na nečistý provoz při práci s voskem a druhá na samotnou výrobu. Zde musí být vše naprosto čisté, na vosku nesmí být nic vidět, ani otisk ruky.
Svíčky z Bojkovic byly dokonce využity při natáčení historického filmu na hradě Bouzově. Své místo měly převážně v kostelích. Avšak s návratem zájmu o tradiční ruční výrobu roste jejich využití i v domácnostech. A čím dál více zákazníků požaduje kvalitu. Do jedné prodejny přišel zákazník z Ameriky, odlomil kousek svíčky, udělal si zkoušku kvality a pak koupil vše. Někdo materiál nahrazuje parafínem nebo jiným levnějším materiálem, ale to není ono. Přírodní materiál ničím nenahradíte. Ale je to náročnější. Nějak se chová, musíte s tím pracovat a vychytat to,
uzavírá rozhovor paní Táborská.
