Pokud předpokládáte, že smrtí zaměstnavatele končí pracovněprávní vztah, jste na omylu. Jedná se o velmi komplikovanou situaci, pro dědice, ale i pro případné zaměstnance. Právní názory ani postupy institucí nemusí být jednotné. V článku jsme se pokusili shrnout základní fakta.
Pokračování nebo nepokračování v živnosti
V ustanovení § 342 zákoníku práce se píše, že smrtí osoby, která je zaměstnavatelem, základní pracovněprávní vztah zaniká. To neplatí při pokračování živnosti. Jestliže oprávněná osoba nehodlá v živnosti pokračovat, pak pracovněprávní vztah zaniká marným uplynutím lhůty 3 měsíců ode dne smrti zaměstnavatele. Oprávněné osoby tedy mají 3 měsíce na rozhodnutí, zda budou nebo nebudou v živnosti pokračovat.
Při rozhodnutí o pokračování v činnosti musí oprávněné osoby tuto skutečnost oznámit také zaměstnancům, kterým od té doby začnou přidělovat práci. Doba mezi smrtí zaměstnavatele a přidělováním práce novým zaměstnavatelem je překážkou v práci na straně zaměstnavatele podle § 208 zákoníku práce a zaměstnancům za ni náleží náhrada mzdy ve výši 100 % průměrného výdělku od nového zaměstnavatele, tedy osoby pokračující v živnosti zesnulého.
Poněkud komplikovanější je situace, kdy oprávněné osoby v činnosti pokračovat nebudou. Právní výklady na tuto problematiku nejsou sjednocené ani na úrovni odborných právních publikací. V praxi obvykle zaměstnavatele dělí to tří skupin (například Michal Vrajík časopis Mzdová účetní, ANAG 11/2014):
- Živnostníci podnikající dle živnostenského zákona – pracovněprávní vztah smrtí nekončí, zaniká marným uplynutím tříměsíční lhůty.
- Poskytovatelé zdravotních služeb (zemře např. lékař) – zde Michal Vrajík uvádí, že zatímco z první věty § 342 odst. 1 zákoníku práce by šlo dovodit, že pracovní poměr smrtí poskytovatele zaniká (výjimka je stanovena jen pro živnosti), již druhá věta počítá dle živnostenského zákona s pokračováním živnosti i kdykoliv později do skončení řízení o projednání dědictví. Osoba tedy může oznámit pokračování v živnosti například 6 měsíců od smrti zaměstnavatele, ale už nejsou zachovány pracovněprávní vztahy.
Výkladem je proto třeba vztáhnout na poskytovatele zdravotních služeb v zákoníku práce zásadně stejná pravidla jako na živnostníky, tedy že pracovněprávní vztahy smrtí poskytovatele nezanikají.
K této skupině se pro server Podnikatel.cz vyjádřil i Pavel Fabian z FABIAN & PARTNERS, advokátní kanceláře. Přiklání se k názoru, že okamžikem smrti zaniká základní pracovněprávní vztah pouze tehdy, není-li žádné potencionální oprávněné osoby k pokračování v poskytování zdravotních služeb.Pakliže taková potencionální osoba existuje a vyjádří vůli v poskytování zdravotních služeb nepokračovat, pracovní poměr zaniká vyjádřením takové vůle oprávněné osoby příslušnému správnímu orgánu. Pakliže oprávněná osoba žádnou vůli nevyjádří, zaniká pracovní poměr marným uplynutím lhůty 3 měsíců ode dne smrti zaměstnavatele.
- Ostatní zaměstnavatelé – do této skupiny patří osoby podnikající podle jiných předpisů než živnostenského zákona či zákona o zdravotních službách. Bude se například jednat o advokáty, notáře, znalce, tlumočníky atd. Zde dochází smrtí zaměstnavatele ke skončení pracovního poměru a případné pokračování v činnosti dědici nemá na tuto skutečnost vliv.
Kdo může v živnosti pokračovat
Po úmrtí podnikatele (OSVČ) může aktivně pokračovat v podnikání některá z tzv. osob provozujících živnost dle § 13 živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů, kterými jsou:
- správce pozůstalosti nebo vykonavatel závěti, náleží-li mu správa pozůstalosti,
- dědic ze zákona, pokud nejsou dědicové ze závěti,
- dědic ze závěti a pozůstalý manžel nebo partner, i když není dědicem, je-li spoluvlastníkem majetku používaného k provozování živnosti,
- insolvenční správce (v případě, že byl zemřelý v insolvenci) či likvidační správce (byl-li zemřelý v likvidaci),
- pozůstalý manžel či partner, je-li spoluvlastníkem majetku používaného k provozování živnosti a nepokračují-li v živnosti dědicové,
- svěřenský správce (pokud byl založen svěřenský fond).
Pokračování v provozování živnosti po skončení řízení o pozůstalosti musí dědic oznámit živnostenskému úřadu do 3 měsíců od skončení tohoto řízení a současně ohlásit živnost nebo podat žádost o koncesi, jinak mu právo pokračovat v provozování živnosti zanikne marným uplynutím této lhůty. Právo pokračovat v provozování živnosti zanikne dědici nejpozději dnem vzniku vlastního živnostenského oprávnění. Z uvedeného vyplývá, že dědic zemřelého podnikatele může pokračovat v živnosti na IČ zemřelého ode dne jeho úmrtí až do 3 měsíců ode dne pravomocně skončeného řízení o pozůstalosti (na stávající IČ zemřelého OSVČ lze podnikat nejvýše půl roku). OSVČ, která po přechodnou dobu podnikala na IČ zemřelého, je povinna oznámit zahájení podnikání na základě vlastního oprávnění a oznámit např. nové kontaktní údaje, IČ apod.
Problematické tříměsíční mezidobí
Od okamžiku smrti zaměstnavatele tedy nastává období, kdy se rozhodne, zda budou oprávněné osoby pokračovat, nebo skončí pracovněprávní vztah. Pro zaměstnance může být toto období velmi nepříjemné. Není zde nikdo, kdo by je propustil, nemají komu dát sami výpověď. V případě, kdy je reálná šance, že oprávněné osoby budou v činnosti pokračovat, bude se postupovat tak, aby se činnost udržela v chodu pro nástupce.
Pokud pracovněprávní vztah trvá i po smrti zaměstnavatele, mají zaměstnanci po jeho smrti nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku dle ustanovení § 208 zákoníku práce. Problém nastává v okamžiku, kdy žádný nástupce není, a tudíž ani nemá kdo zaměstnancům náhradu mzdy vyplatit. Advokát Pavel Fabián podotýká, že zákon v této otázce mlčí. V dědickém řízení se totiž vypořádávají nároky, které vznikly ke dni smrti zůstavitele, což náhrada mzdy není. Jako advokátní kancelář bychom samozřejmě argumentovali tak, aby z toho měl náš klient prospěch, tj. že se náhrada mzdy v rámci dědického řízení uspokojit musí, protože zkrátka není jiná možnost, jak by mohla být náhrada mzdy uspokojena. Obecně však tato otázka vyřešena není a nezbývá než sečkat, jaký postoj v této otázce zaujmou soudy.
Je třeba zdůraznit, že při skončení pracovního poměru smrtí zaměstnavatele zaměstnanci nenáleží zákonné odstupné, protože nejde o žádný z případů předvídaný ustanovením § 67 zákoníku práce s nárokem na odstupné.
Potvrzení o zaměstnání (zápočtový list)
Jestliže zaměstnavatel zemřel a pracovněprávní vztah skončí nebo zaniká marným uplynutím 3 měsíců, není zde nikdo, kdo by mohl vydat potvrzení o zaměstnání. To může být pro zaměstnance důležité, například pro přiznání podpory v nezaměstnanosti. Podle ustanovení 342 odst. 2 zákoníku práce vydá na žádost zaměstnance zápočtový list krajská pobočka úřadu práce příslušná podle místa činnosti zaměstnavatele. A to na základě dokladů předložených samotným zaměstnancem. Je vhodné se s příslušnou pobočkou dohodnout, jaké doklady budou k vydání potvrzení o zaměstnání potřebovat.
V navazujícím článku doplníme problematiku odvodů sociálního a zdravotního pojištění za zaměstnance po úmrtí zaměstnavatele, možnost pobírání nemocenských dávek v mezidobí a ukončení povinnosti platby záloh za zemřelou OSVČ.
