Cílem seriálu Příběhy podnikatelů je představit nejrůznější profese a řemesla. Tentokrát přinášíme přehled těch podnikatelů, kteří vyrábějí šperky a další zajímavé výrobky.
Co se dozvíte v článku
Na dekoracích lidé nešetřili
Pod značkou Ateliér Kruhy tvoří výrobky z keramiky Eva Komjati Vídeňská a Jitka Řezníčková. Jak jsme psali, když ukazovaly své první výtvory, lidem se líbily a ony si uvědomily, že to nějaký potenciál má. A stále tomu věří. Eva vzpomíná, že jim hodně pomohlo období covidu, kdy lidé začali být více doma a na svých zahradách a chtěli si je ozdobit něčím hezkým, co je spojené s přírodou. To byl pro nás velký impuls a start pro podnikání, protože zájem a poptávka se hodně zvedla,
zdůrazňuje. Jitka dodává, že i když doba byla nejistá a lidé šetřili, tak na tomto nešetřili a nechávali si dekorace posílat. Dále vzpomíná, že vše začalo pštrosem, tzv. čumilem, který je dodnes nejoblíbenějším výrobkem z jejich dílny.
Eva s Jitkou jsou hrdé na lampy, malé ptáčky, žirafu a na čerty a anděly, ale také na kočku, která se jim anatomicky pěkně povedla. Jitka si myslí, že v těch postavách je vidět, že obě mají už od střední školy vztah k portrétům. Eva zdůrazňuje, že jejich hlavní gró je, že dávají na trh jen to, co se jim samotným líbí a umístily by si to do domu nebo do zahrady. Když se jim tedy něco nelíbí, tak to nenabízí a ani nevyrábí. Jsou si však vědomy toho, že jde o věc vkusu.
Materiál shání od českých výrobců
Na přírodní motivy nedá dopustit ani Kateřina Solčanová, známá pod názvem Prajzulka. Její drátkované výrobky získaly certifikát a právo používat regionální značku OPAVSKÉ SLEZSKO regionální produkt. Kateřina je samouk, drátkovat se naučila na kurzu a od té doby ji to nadchlo. Dříve prozradila, že se pořád něčemu učí a například dodneška nepřišla na to, jak dostahovat takzvané krucánky. Teorii zná, ale v praxi jí to pořád nejde. Pořád je podle ní v čem se zdokonalovat. Moc bych se chtěla naučit dělat koše, mísy a lucerny. Na to člověk potřebuje víc času, který já nemám. Je to můj sen,
dodala.
Základem při drátkování jsou kleště, a to jak štípací, tak ploché nebo kulaté. Jak jsme informovali, Katka má také kulatá dřívka různých průměrů, když si potřebuje dělat spirálky. Nebo když potřebuje udělat velký kruh na strom, používá misku, aby to neměla šišaté, a také různé lahve od olejů nebo sprejů. Tedy co doma najde a může si z toho udělat nějakou konstrukci. Tvary si však dělá vždy v ruce. Dále má Kateřina asi osm druhů drátů, od nejtenčích po nejhrubší. Rozmezí je od 0,5 milimetru až po 2,2 milimetru. Materiál se snažím shánět od českých výrobců. Perličky beru z Jablonce. U nás na Ostravsku jsem sehnala přímo drátovnu, kde si objednávám, co potřebuji,
doplňuje.
Věnuje se šustění
Marie Šuranská prezentující se pod přezdívkou Mass chodí pro materiál do přírody. Vyrábí totiž figurky a dekorace z kukuřičného šustí. Kromě něj k takovému tvoření, kterému sama říká šustění, potřebuje vatu, nitě, drátek, nůžky, případně další drobnosti na dokompletování figurky. Podle Marie je s materiálem rok od roku horší. S tím, jak se snižují počty chovaného dobytka, klesá i podíl osetých ploch, přiznala pro server Podnikatel.cz už dříve Marie Šuranská. Dále popisuje, že kukuřice má také mnoho druhů a vhodná je ta, která má dlouhé a co nejsvětlejší listeny. Důležité také je, aby v období sběru nepršelo a do klasů nezateklo. To pak šustí rádo plesniví,
přidává.
Když Marie nasbírané šustí přinese domů, nejprve ho musí dosušit. Pak následuje třídění na šustí, které bude sloužit na tělíčka, obličeje a potom na to, které použije jako výplň. Před samotným zahájením je potřeba šustí ještě vyprat a nasířit, aby neplesnivělo a také tím ještě trochu zbělá. Pak znovu usušit. A než začnu tvořit, znovu namočit tolik šustí, kolik stihnu zpracovat. Všechny ty kroky jsou důležité,
zdůrazňuje Marie.
Figurky od Marie se odlišují tím, že nemají oči (to je taková její výrobní značka) nebo mají nestandardní velikost a také nějaký doplněk. Tento další prvek je například v podobě kapříka, něčeho velikonočního nebo třeba kuchyňského válečku u kuchařky či hospodyně. Doplňky jsou z přírodnin, ale nevyhýbám se ani „umělinám“, pokud vypadají vkusně a k přírodní figurce se hodí,
uvádí Marie a dodává, že často surfuje internetem a hledá, co se kde dá koupit.
Inspirace ze světa fantasy a sci-fi
Kateřina Klímová ve svém podnikání spojila své šikovné ruce a fanouškovství. Tvoří pod značkou Kateřina Veliká Art a na sociálních sítích a v internetovém obchodě nabízí originální dekorace, záložky nebo například 3D obrazy. U nich Kateřina motiv nakreslí v různých vrstvách, ve kterých to i vytiskne a vystříhá a pak je lepí dohromady v rámu, takže je to vlastně prostorový obraz. Mě nějak nebavilo už dělat jenom ploché věci a tohle je zajímavé. Do některých obrazů dávám i světýlka, takže jsou podsvícené a díky tomu to vypadá moc pěkně. Navíc to tady nikdo nedělá,
dodala Kateřina.
Když Katka dělá svou volnou tvorbu, tak vyrábí jen věci, které má ráda. Jak jsme psali, naštěstí jich je hodně, takže má co dělat. Je totiž velký filmový fanoušek a má veliký rozhled. A vždycky se trefí do lidí, že to mají taky rádi. U zakázek pak není podmínkou, že by se jí vše muselo líbit. Samozřejmě jsem radši, když se mi ozývají lidi a chtějí po mně věci, které mám ráda. Ale zvládnu udělat i něco, co neznám. Aspoň si rozšířím obzory a podívám se třeba i na ty filmy, na který bych se normálně nepodívala,
říká s tím, že chce mít trochu background, aby například do portrétů mohla dát nějaké věci přímo z filmu a nespoléhala se jen na to, co si přečte na internetu.
Mezi další produkty Kateřina Veliká Art patří i šperky, nově například prstýnky nazvané lektvarýnky. Ty jsou unikátní tím, že mají uvnitř tekuté jádro s pigmenty a když se s nimi zatřese, vevnitř se to různě víří a třpytí a je to hezké na pohled. Nikdo to tu nedělá, a já už i vím proč,
směje se Kateřina a přiznává, že jí trvalo asi půl roku to vymyslet a udělat to technicky tak, aby to neteklo, vypadalo dobře a bylo funkční. Párkrát se na to chtěla i vykašlat, ale zvládla to i díky technické podpoře kamarádky pracující s lektvary.
Výroba plná kritických bodů
Prstýnky a další šperky z netradičního materiálu v podobě šperkařského betonu vyrábí Iva Polanková pod značkou Betonbeads. Jak je uvedeno v našem příběhu, podle Ivy je šperkařský beton velmi jemný a precizní materiál, vyvinutý speciálně pro tvorbu drobných detailů a šperků. Na rozdíl od běžného stavebního betonu má výrazně jemnější zrnitost, je lehčí a umožňuje odlévání i velmi malých tvarů s vysokou přesností. Jeho výsledný povrch je hladký, elegantní a příjemný na dotek, což je pro šperky naprosto klíčové. Další výhodou je jeho pevnost a trvanlivost. I přes svou jemnost si zachovává odolnost, kterou si s betonem běžně spojujeme. Navíc se dá výborně kombinovat s dalšími materiály, jako je např. kov, sklo atd., což otevírá velký prostor pro kreativitu a originální design,
přidává.
Iva přiznává, že při výrobě šperků existuje několik kritických bodů, kde je důležitá maximální preciznost. Například při míchání betonu je klíčové dodržet správný poměr betonu a vody, protože pokud se směs nemíchá správně, může to ovlivnit konečnou kvalitu šperku. Další kritické místo je podle Ivy při přidávání pigmentu. V tomto případě by příliš mnoho barvy mohlo snížit pevnost betonu. Při práci s pryskyřicí zase nesmím zapomenout na správné nanesení a vytvrzení. Jakákoli chyba v tomto procesu by mohla způsobit nerovnosti nebo poškození povrchu šperku. Každý krok musí být pečlivě sledován, aby výsledek byl dokonalý,
shrnuje.
Nejoblíbenějšími kousky od Betobeads jsou náušnice a náramky. V nabídce jsou také roztahovatelné prsteny, které se též staly velmi oblíbené. Zákazníci si také často vybírají celé sety, které zahrnují kombinace náušnic, náramků, náhrdelníků a prstenů. Co se barev týče, v současnosti vede tyrkys, který je mezi zákazníky obzvlášť žádaný,
zmiňuje Iva dále.
Sériová výroba by ji nebavila
Modrou barvu a její odstíny preferuje také Silvie Kristková, která přináší na trh Šperky ze mlýna. Jejich základem je pryskyřice doplněná dřevem, květy a dalšími přírodními materiály. Silvie ráda sbírá modré květiny a dobře podle ní ladí se dřevem. Mám zkušenost, že kdybych udělala červené, zelené a modré srdce, tak vždy se prodá to modré, řekla serveru Podnikatel.cz dříve a doplnila, že nejvíc pigmentů má právě do modra: modrozelených, tyrkysově modrých, petrolejových a podobně. Má však všechny barvy, ale nejméně pracuje s červenou a oranžovou. Ty má ráda v přírodě, ale do šperků jí nesedí.
Jak jsme psali, na pryskyřici Silvii zaujalo, že je průhledná úplně jako sklo a že se s ní dá pracovat doma. V jednom pokoji má komponenty od náušnic a podobné věci, ve druhém odlévá a má knížky s vylisovanými květinami. Dole v mlýnici se nachází ještě malá dílnička s dvěma bruskami a pilou. Pracuje tam totiž se dřevem a je u toho spousta prachu. Vyrábění však Silvie úplně propadla a něco dělá denně, pořád na to myslí nebo objednává formy. Pořád něco dodělávám, dolévám, protože se to lije na více vrstev a stále se k výrobkům vracím,
zmiňuje.
Kromě šperků vyrábí Silvie také další výrobky jako jsou například lampy nebo hodiny. Lampy jsou podle ní větší, tím pádem do nich může dát větší květy jako je vlčí mák nebo poupata růží. Navíc tam může květy urovnat a více si s tím pohrát. Výrobky Silvie nevyrábí sériově, to by ji nebavilo. Opakovaně vyrábí jen to, co se někomu líbilo a chce to také. Nedělám opakovaně to samé, protože mám i jiné nápady. Nedělám nikdy ani dvě stejné lampy, maximálně stejného tvaru, ale vždy tam dám něco jiného,
dodává v závěru.
ČLÁNKY DO MAILU