Dobrý den,
vaše zamýšlená činnost je jistě "legální a proveditelná". Budete-li mít v ČR živnostenské oprávnění, které bude pokrývat zprostředkování prodeje zboží, budete zřejmě dosahovat příjmy ze zdrojů na území ČR (viz § 22 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, zejména ustanovení o vzniku stálé provozovny - viz odst. 2). Tyto příjmy budete zdaňovat v ČR, výdaje můžete uplatňovat skutečné nebo paušální ve výši 60 % z příjmů. Dále zde budete muset být registrován jako "OSVČ", tj. osoba samostatně výdělečně činná u správy sociálního zabezpečení (zřejmě se statutem "OSVČ hlavní", což znamená placení alespoň minimálního pojistného), a rovněž se zdravotní pojišťovnou budete muset vyřídit statut pro zdravotní pojištění (zřejmě jste český občan momentálně odhlášený od povinnosti platit pojistné na ZP z důvodu dlouhodobého pobytu v zahraničí).
Na základě poskytnutých informací se domnívám, že budete nadále považován na daňového rezidenta na Novém Zélandu, neboť tam máte "bydliště", resp. se tam "obvykle zdržujete", tedy více než 183 dní v daném roce. Z toho vyplývá, že, jak bylo výše řečeno, v ČR budete přiznávat pouze příjmy z podnikání, ale na Novém Zélandu budete povinen přiznávat své tzv. celosvětové příjmy, tedy i příjmy z ČR. Určení daňového rezidentství vyplývá z § 2 českého zákona o daních z příjmů, a ve Vašem případě též ze smlouvy o zamezení dvojímu zdanění uzavřené mezi ČR a Novým Zélandem (zákon č. 75/2008 Sm.m.s., dostupný např. zde: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/platne-smlouvy-o-zamezeni-dvojiho-zdaneni-7201.html)
Dle Smlouvy výraz „rezident smluvního státu“ označuje "každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu jeho nebo jejího bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria". Pokud má osoba bydliště nebo další kriterium pro určení rezidentství v obou státech (definice bydliště viz § 2 zákona o daních z příjmů), potom se pro určení rezidentství postupuje dle čl. 4 odst. 2 Smlouvy. V případě kolize má Smlouva přednost před vnitrostátní právní úpravou.
Skutečnost, že příjmy z Vaší činnosti budou přiznávány jak v ČR (v místě jejich zdroje), tak na NZ (v místě daňové rezidence) rozhodně neznamená, že by byly zdaněny dvakrát. Smlouva řeší zamezení dvojímu zdanění ve svém čl. 21, a daň zaplacená v ČR bude odečtena od daně z příjmů vykázané na Novém Zélandu.
Nakonec je třeba se vrátit k otázce, zda Vám v ČR vůbec vznikne povinnost zdanit zde dosahované příjmy, a to z hlediska vzniku "stálé provozovny" (viz § 22 odst. 2 zákona o daních z příjmů a čl. 5 Smlouvy). Pokud by teoreticky Vaše činnost nepřesáhla 6 měsíců v daném roce, tzv. "službová" stálá provozovna nevzniká, a tudíž ani nevzniká povinnost nerezidenta danit příjmy dosahované na území ČR. Pokud si ovšem zřídíte živnostenské oprávnění, deklarujete záměr podnikat soustavně, a zřejmě tato varianta nebude Váš případ.
Pojem "stálá provozovna" v kontextu mezinárodního zdanění neznamená, že zde musíte mít fyzicky místo podnikání (kancelář), ale pouze, že zde dosahujete příjmy za poskytování služeb v určitém časovém období. Smlouva se Zélandem uvádí 6 měsíců, po jejichž překročení stálá provozovna "vzniká" (viz čl. 5 bod 4. Smlouvy).
Vzhledem ke všem aspektům Vaší situace (určení rezidentství, daně, pojistné, deklarace českých příjmů na NZ a způsob zamezení dvojímu zdanění a atd., otázka vzniku stálé provozovny) doporučuji před zahájením podnikání:
- konzultaci s českým daňovým poradcem, který se věnuje i otázkám pojistného a daním v mezinárodním kontextu,
- konzultaci na NZ ohledně příjmů, které tam budou muset být přiznávány a ohledně zápočtu daně na NZ.
S pozdravem
ČLÁNKY DO MAILU