Zákon o omezení plateb v hotovosti - ČÁST PRVNÍ - ZÁKON O OMEZENÍ PLATEB V HOTOVOSTI

ČÁST PRVNÍ

ZÁKON O OMEZENÍ PLATEB V HOTOVOSTI

§ 1

Účel zákona

Tento zákon určuje, kdy jsou fyzické i právnické osoby (dále jen "osoby") povinny provést platbu bezhotovostně prostřednictvím banky nebo pobočky zahraniční banky, nebo spořitelního a úvěrního družstva, nebo provozovatele poštovních služeb formou poštovního poukazu na účet banky (dále jen "peněžní ústav"), a upravuje kontrolu dodržování této povinnosti.

§ 2

Vymezení pojmů

(1) Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) bezhotovostní platbou platba provedená bezhotovostním převodem peněžních prostředků na území České republiky prostřednictvím peněžního ústavu v české nebo cizí měně a bezhotovostním převodem peněžních prostředků prostřednictvím peněžního ústavu v české nebo cizí měně z území České republiky na území jiného státu,

b) poskytovatelem platby ten, kdo platbou uhrazuje závazek.

(2) Za platbu se pro účely tohoto zákona nepovažuje vklad peněžních prostředků v hotovosti na vlastní účet nebo na cizí účet u peněžního ústavu, nebo jejich výběr.

(3) Za platbu v hotovosti se považuje i platba vysoce hodnotnými komoditami, jako jsou například drahé kovy nebo drahé kameny.

Bezhotovostní platby

§ 3

(1) Povinnost provést platbu bezhotovostně se vztahuje na platby prováděné

a) navzájem mezi osobami s místem trvalého pobytu, místem pobytu nebo sídlem na území České republiky, pobočkami nebo organizačními složkami zahraničních osob zřízenými na území České republiky, nebo

b) osobami s místem trvalého pobytu, místem pobytu nebo sídlem na území České republiky, pobočkami nebo organizačními složkami zahraničních osob zřízenými na území České republiky ve prospěch osob s místem pobytu nebo sídlem v zahraničí;

přesahuje-li výše těchto plateb částku stanovenou tímto zákonem.

(2) Povinnost podle odstavce 1 se nevztahuje na

a) platby daní, poplatků, cla, záloh na tyto platby, odvodů za porušení rozpočtové kázně a na jiné druhy plateb uskutečňované podle zákona o správě daní a poplatků nebo podle celního zákona, pokud tyto zákony nestanoví jinak,

b) povinné platby vyplývající z pracovněprávních vztahů,

c) platby důchodů z důchodového pojištění, včetně jednorázových doplatků a výplat náhrad z penzijních fondů,

d) platby prováděné v době krizového stavu vyhlášeného podle zvláštního právního předpisu,¹)

e) platby určené k úschově peněz notářem,

f) platby pojistného a výplat pojistného plnění ze soukromého pojištění.

§ 4

(1) Poskytovatel platby, jejíž výše překračuje částku 15 000 EUR (dále jen "limit") je povinen provést platbu bezhotovostně; to neplatí, jde-li o platbu, která musí být podle zvláštního právního předpisu²) provedena v hotovosti.

(2) Platba v české nebo jakékoliv cizí měně se pro účely tohoto zákona přepočte na měnu EURo směnným kursem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankou a platným ke dni provedení platby.

(3) Do limitu se započítávají všechny platby v české i cizí měně, provedené týmž poskytovatelem platby témuž příjemci platby v průběhu jednoho kalendářního dne.

(4) Překračuje-li platba limit, je příjemce platby povinen na výzvu poskytovatele platby sdělit bez zbytečného odkladu číslo účtu u peněžního ústavu, na který má být platba poukázána.

Kontrola a správní delikty

§ 5

(1) Kontrolu dodržování povinností stanovených tímto zákonem vykonávají

a) územní finanční orgány,³)

b) celní orgány⁴) (dále jen "kontrolní orgán").

(2) Při provádění kontroly a při ukládání pokut postupují kontrolní orgány podle zvláštních právních předpisů upravujících řízení ve věcech daní a poplatků a celní řízení.

§ 6

(1) Kontrolní orgán uloží poskytovateli platby, který poruší povinnost provést platbu bezhotovostně, pokutu až do výše 5 000 000 Kč, nejméně však 10 000 Kč. Při stanovení výše pokuty přihlédne k závažnosti jednání a jeho následkům.

(2) Kontrolní orgán uloží pokutu ve výši podle odstavce 1 i příjemci hotovostní platby, pokud tato platba přesáhla limit a příjemce platby musel vědět, že jejím uskutečněním došlo k porušení tohoto zákona.

(3) Řízení o uložení pokuty lze zahájit do 1 roku ode dne, kdy se kontrolní orgán o porušení povinnosti dozvěděl; nejpozději lze pokutu pravomocně uložit do 10 let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo.

(4) Kontrolní orgán uloží pokutu podle odstavce 1 nebo 2, při každém porušení tohoto zákona, zjištěném ve lhůtě uvedené v odstavci 3.

§ 7

Přechodné ustanovení

Bylo-li sjednáno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona splnění závazku platbou v hotovosti, lze provést platbu v hotovosti převyšující limit uvedený v § 4 nejdéle do jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.