Zákon o ochraně státních hranic České republiky a o změně některých zákonů (zákon o ochraně státních hranic) - HLAVA I - ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

HLAVA I

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

Tento zákon upravuje

a) ochranu státních hranic České republiky (dále jen "ochrana hranic") proti jejich nedovolenému překračování a zajištění plnění některých závazků, vyplývajících z mezinárodních úmluv o odstraňování kontrol na společných hranicích,¹) (dále jen "schengenská dohoda"),

b) oprávnění Policie České republiky (dále jen "policie") při zajišťování ochrany hranic,

c) správní delikty na úseku ochrany hranic.

§ 2

Ochrana hranic

(1) Ochranou hranic se rozumí soubor opatření organizačního a technického charakteru, jehož cílem je zabránit nedovolenému překračování státních hranic České republiky (dále jen "hranice"); tato opatření se provádějí

a) na hraničních přechodech²) a

b) mimo hraniční přechody

1. v blízkosti hranic, to znamená do vzdálenosti 5 kilometrů od hranic, a dále

2. ve vzdálenosti do 25 kilometrů od hranic.

(2) Ochranu hranic zajišťuje policie soustavně po celé délce hranic.

§ 3

Překračování hranic

(1) Hranice lze překračovat za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem²) nebo mezinárodní smlouvou, jíž je Česká republika vázána,³) (dále jen "mezinárodní smlouva").

(2) Každá osoba překračující hranice je povinna se na vyzvání policie podrobit kontrole, stanoví-li tak zvláštní právní předpis²) nebo mezinárodní smlouva.³)

(3) Za nedovolené překročení hranic se považuje

a) jejich překročení mimo hraniční přechod,

b) jejich překročení na hraničním přechodu v jiné než stanovené provozní době nebo překročení v rozporu s účelem hraničního přechodu,

c) úmyslné vyhnutí se kontrole na hraničním přechodu,

pokud zvláštní právní předpis²) nebo mezinárodní smlouva³) nestanoví jinak.