ČÁST PRVNÍ
§ 1
(1) Sociálně-právní ochranou dětí (dále jen "sociálně-právní ochrana") se rozumí zejména
a) ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu,
b) ochrana oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění,
c) působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny.
(2) Nedotčeny zůstávají zvláštní právní předpisy, které upravují též ochranu práv a oprávněných zájmů dítěte.
§ 2
(1) Pro účely tohoto zákona se dítětem rozumí nezletilá osoba.1)
(2) Sociálně-právní ochrana se poskytuje dítěti, které na území České republiky
a) má trvalý pobyt,
b) má povolen trvalý nebo dlouhodobý pobyt; dlouhodobým pobytem se pro účely tohoto zákona rozumí pobyt cizince na území České republiky hlášeného k pobytu podle zvláštních právních předpisů upravujících pobyt cizinců na území České republiky, a to ode dne, kterým uplynulo 90 dnů ode dne hlášení,
c) podalo návrh na zahájení řízení o udělení azylu, nebo
d) je oprávněno trvale pobývat.2)
(3) V rozsahu stanoveném tímto zákonem (§ 37 a 42) se sociálně-právní ochrana poskytuje také dítěti, které nemá na území České republiky povolen trvalý nebo dlouhodobý pobyt ani není oprávněno podle zvláštního právního předpisu2) trvale pobývat na území České republiky.
§ 3
(1) Zřizuje se Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále jen "Úřad") se sídlem v Brně. Úřad je správním úřadem s celostátní působností; je podřízen Ministerstvu práce a sociálních věcí (dále jen "ministerstvo").
(2) V čele Úřadu je ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr práce a sociálních věcí.
§ 4
(1) Sociálně-právní ochranu zajišťují orgány sociálně-právní ochrany, jimiž jsou
a) okresní úřady,
b) obce v přenesené působnosti (dále jen "obec"),
c) ministerstvo,
d) Úřad.
(2) Sociálně-právní ochranu dále zajišťují
a) obce v samostatné působnosti,
b) další právnické a fyzické osoby, jsou-li výkonem sociálně-právní ochrany pověřeny, (dále jen "pověřená osoba").