Zákon o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon) - HLAVA II - ZDRAVÍ ZVÍŘAT A JEHO OCHRANA

HLAVA II

ZDRAVÍ ZVÍŘAT A JEHO OCHRANA

Oddíl 1

Povinnosti chovatelů

§ 4

(1) Chovatel je povinen

a) chovat zvířata způsobem, v prostředí a podmínkách, které vyžadují jejich biologické potřeby, fyziologické funkce a zdravotní stav a předcházet poškození jejich zdraví,

b) sledovat zdravotní stav zvířat, v odůvodněných případech jim včas poskytnout první pomoc a požádat o odbornou veterinární pomoc,

c) bránit vzniku a šíření nákaz a jiných onemocnění zvířat a plnit povinnosti stanovené tímto zákonem nebo na jeho základě k zdolávání těchto nákaz nebo jiných onemocnění zvířat^7c),

c) bránit vzniku a šíření nákaz a jiných onemocnění zvířat a plnit povinnosti stanovené tímto zákonem nebo na jeho základě k tlumení těchto nákaz nebo jiných onemocnění zvířat^7c),

d) poskytnout nezbytnou součinnost a pomoc k tomu, aby mohlo být řádně provedeno nařízené vyšetření zvířete, odběr vzorků, ochranné očkování nebo jiný odborný veterinární úkon, například fixace zvířete, předvedení zvířete v zájmovém chovu,

e) podávat zvířatům léčivé přípravky, jejichž výdej je vázán na předpis veterinárního lékaře, jen podle jeho pokynů,

f) zajistit, aby byli psi, jakož i lišky a jezevci držení v zajetí, ve stáří od 3 do 6 měsíců platně očkováni proti vzteklině a poté během doby účinnosti předchozí použité očkovací látky přeočkováni, uchovávat doklad o očkování po dobu platnosti očkování a na požádání jej předložit úřednímu veterinárnímu lékaři,

g) zajistit, aby bylo neprodleně a v rozsahu nezbytně nutném pro vyloučení podezření z onemocnění vzteklinou veterinárně vyšetřeno zvíře, které poranilo člověka nebo s ním přišlo do přímého kontaktu způsobem nebo za okolností, které mohou vyvolávat podezření z onemocnění touto nákazou,

h) dodržovat povinnosti plynoucí z předpisů Evropské unie^7g),

i) zabezpečit provádění vyšetření, zdravotních zkoušek a povinných preventivních a diagnostických úkonů v rámci veterinární kontroly zdraví, kontroly dědičnosti zdraví a kontroly pohody zvířat, a to v rozsahu a lhůtách stanovených Ministerstvem zemědělství (dále jen „ministerstvo“) podle § 44 odst. 1 písm. d), uchovávat jejich výsledky po dobu nejméně 3 let a na požádání je předkládat úřednímu veterinárnímu lékaři. Je-li třeba provést též laboratorní vyšetření vzorků, musí být toto vyšetření provedeno v laboratoři uvedené v § 52 odst. 3.

(2) K inseminaci, přenosu embryí a přirozené plemenitbě lze používat jen zvířata, která podle výsledků vyšetření splňují podmínky stanovené tímto zákonem a plemenářským zákonem.⁸)

(3) Chovatel psa je povinen zajistit, aby pes byl označen elektronickým čipem, který splňuje technické požadavky stanovené v příloze II předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu⁴⁸) (dále jen „elektronický čip“), s výjimkou psa, který byl označen čitelným tetováním provedeným před 3. červencem 2011. Chovatel nově narozeného psa je povinen zajistit označení psa elektronickým čipem před nabídkou psa k prodeji nebo předáním psa novému chovateli, nejpozději však do 3 měsíců věku psa. Chovatel psa je dále povinen zajistit, aby identifikační číslo psa bylo zaznamenáno v dokladu o očkování psa. Identifikačním číslem psa se rozumí alfanumerický kód zobrazený elektronickým čipem, který umožňuje zjistit totožnost konkrétního psa.

(4) Povinnosti chovatele psa podle odstavce 3 se nevztahují na chovatele pokusných zvířat, dodavatele pokusných zvířat nebo uživatele pokusných zvířat podle zákona na ochranu zvířat proti týrání⁶), ozbrojené síly, bezpečnostní sbory, Vojenskou policii nebo obecní policii⁶⁸), pokud jde o psy používané k plnění úkolů obecní policie.

(3) Chovatel, který chová 3 a více psů samičího pohlaví starších 12 měsíců, je povinen tuto skutečnost písemně nebo prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy oznámit krajské veterinární správě Státní veterinární správy nebo Městské veterinární správě v Praze Státní veterinární správy (dále jen „krajská veterinární správa“) nejpozději do 7 dnů ode dne, kdy počet chovaných psů samičího pohlaví starších 12 měsíců dosáhl 3 a více chovaných zvířat; v oznámení chovatel uvede počet chovaných zvířat a místo jejich chovu.

(5) Chovatel, který chová 3 a více psů samičího pohlaví starších 12 měsíců, je povinen tuto skutečnost písemně nebo prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy oznámit krajské veterinární správě nejpozději do 7 dnů ode dne, kdy počet chovaných psů samičího pohlaví starších 12 měsíců dosáhl 3 a více chovaných zvířat; v oznámení chovatel uvede počet chovaných zvířat a místo jejich chovu.

(4) Chovatel uvedený v odstavci 3 je dále povinen oznámit krajské veterinární správě písemně nebo prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy snížení počtu jím chovaných psů samičího pohlaví starších 12 měsíců pod 3, a to nejpozději do 7 dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala.

(6) Chovatel uvedený v odstavci 5 je dále povinen oznámit krajské veterinární správě písemně nebo prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy snížení počtu jím chovaných psů samičího pohlaví starších 12 měsíců pod 3, a to nejpozději do 7 dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala.

(5) Žije-li více chovatelů ve společné domácnosti, ve které chovají 3 a více psů samičího pohlaví starších 12 měsíců, má oznamovací povinnost podle odstavců 3 a 4 pouze jeden z nich.

(7) Žije-li více chovatelů ve společné domácnosti, ve které chovají 3 a více psů samičího pohlaví starších 12 měsíců, má oznamovací povinnost podle odstavců 5 a 6 pouze jeden z nich.

(6) Oznamovací povinnost podle odstavců 3 a 4 se nevztahuje na

(8) Oznamovací povinnost podle odstavců 5 a 6 se nevztahuje na

a) útulek pro zvířata,

b) hotel nebo penzion pro zvířata,

c) osobu, jejíž oznamovací povinnost upravuje zvláštní právní předpis⁹),

d) ozbrojené síly, bezpečnostní sbory, Vojenskou policii nebo obecní policii⁶⁸), nebo

e) chovatele vodicích nebo asistenčních psů podle zvláštních právních předpisů⁶⁹).

(7) Očkování psa proti vzteklině podle odstavce 1 je platné, pouze pokud pes splňuje podmínky na označení zvířat v zájmovém chovu stanovené v čl. 17 odst. 1 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu⁶⁵), s výjimkou psa, který byl označen čitelným tetováním provedeným před 3. červencem 2011. Chovatel, který chová psa, je dále povinen zajistit označení psa čipem do 3 měsíců věku, nejpozději však před přechodem k novému majiteli. Chovatel, který chová psa, je povinen zajistit, aby identifikační číslo psa bylo zaznamenáno v dokladu o očkování psa. Identifikačním číslem psa se rozumí alfanumerický kód zobrazený transpondérem, který umožňuje zjistit totožnost konkrétního psa. Chovatel je povinen hlásit Ústřední veterinární správě Státní veterinární správy (dále jen „Ústřední veterinární správa“) písemně nebo prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy údaje stanovené prováděcím právním předpisem.

§ 4a

(1) Chovatel je povinen zajistit, aby psi, kočky a fretky v zájmovém chovu, pokud jsou přemísťováni v rámci neobchodního přesunu mezi členskými státy nebo mezi členskými státy a územími a třetími zeměmi podle čl. 13 odst. 1 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu⁴⁸), splňovali podmínky stanovené tímto předpisem.

(2) Je-li přemísťováno více než pět zvířat uvedených v odstavci 1, která nesplňují podmínky uvedené v článku 5 odst. 2 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu⁴⁸), je chovatel povinen zajistit splnění požadavků uvedených v hlavě IV.

(3) Doklad, který umožňuje zjistit totožnost zvířete a kontrolu jeho nákazového statusu (dále jen „pas“)⁴⁹)^{, 50}), vydává veterinární lékař schválený pro tuto činnost krajskou veterinární správou.

(3) Doklad, který umožňuje zjistit totožnost zvířete a kontrolu jeho nákazového statusu (dále jen „pas“)⁴⁹)^{, 50}), vydává veterinární lékař schválený pro tuto činnost krajskou veterinární správou. Pas je veřejnou listinou.

(4) Schválený veterinární lékař při vydání a vyplnění pasu postupuje podle čl. 22 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu⁴⁸) a je povinen uchovávat záznamy uvedené v čl. 22 odst. 3 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu⁴⁸) po dobu nejméně 3 let, předávat tyto záznamy Komoře veterinárních lékařů České republiky (dále jen „Komora“) a na požádání je předložit úřednímu veterinárnímu lékaři.

(5) Schválení soukromého veterinárního lékaře může být krajskou veterinární správou pozastaveno nebo odejmuto, jestliže tento lékař vydal pas s prokazatelně nepravdivými údaji, vyplněný neúplně nebo nesprávně, anebo v rozporu s podmínkami stanovenými tímto zákonem nebo předpisem Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu⁴⁸).

(6) Pasy podle odstavce 3 vydává také vysoká škola uskutečňující akreditovaný magisterský studijní program v oblasti veterinárního lékařství a hygieny, která je k této činnosti schválena krajskou veterinární správou. Práva a povinnosti veterinárního lékaře schváleného k vydávání pasů platí pro vysokou školu schválenou k vydávání pasů obdobně. Schválení vysoké školy k vydávání pasů může být krajskou veterinární správou pozastaveno nebo odejmuto, jestliže vysoká škola vydala pas s prokazatelně nepravdivými údaji, vyplněný neúplně nebo nesprávně, anebo v rozporu s podmínkami stanovenými tímto zákonem nebo předpisem Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu⁴⁸).

(6) Evidenci pasů vede Komora. Komora umožní orgánům veterinární správy získávat z evidence veškeré údaje potřebné k výkonu veterinárního dozoru.

(7) Evidenci pasů vede Komora. Komora umožní orgánům veterinární správy získávat z evidence veškeré údaje potřebné k výkonu veterinárního dozoru.

(7) Prováděcí právní předpis upraví podrobněji označování psů, koček a fretek v zájmovém chovu a stanoví způsob výroby, vydávání a číslování pasů, vedení jejich evidence, způsob a lhůty pro předávání údajů do této evidence, obsah této evidence, požadavky na zaznamenávání údajů do pasu a jeho vzor.

(8) Prováděcí právní předpis upraví podrobněji označování psů, koček a fretek v zájmovém chovu a stanoví způsob výroby, vydávání a číslování pasů, vedení jejich evidence, způsob a lhůty pro předávání údajů do této evidence, obsah této evidence, požadavky na zaznamenávání údajů do pasu a jeho vzor.

§ 4b

(1) Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy (dále jen „Ústřední veterinární správa“) registruje na základě písemné žádosti

a) osobu pro účely výroby pasů (dále jen „výrobce pasů“), která k žádosti přiloží návrh pasu odpovídající vzoru uvedenému v prováděcím právním předpisu, a

b) osobu pro účely distribuce pasů (dále jen „distributor pasů“).

(2) Výrobce pasů je povinen

a) zajistit, aby pasy odpovídaly vzoru uvedenému v prováděcím právním předpisu,

b) opatřit pasy číslem z řady přidělené Ústřední veterinární správou v souladu s čl. 21 odst. 3 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu⁴⁸),

c) dodávat pasy pouze distributorovi pasů,

d) předávat záznamy o vyrobených pasech Komoře způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem a na požádání je předkládat Státní veterinární správě,

e) oznámit Ústřední veterinární správě bez zbytečného odkladu změny údajů rozhodných z hlediska registrace a

f) oznámit Ústřední veterinární správě ukončení výroby pasů.

(3) Distributor pasů je povinen

a) dodávat pasy pouze veterinárním lékařům schváleným k vydávání pasů podle § 4a,

a) dodávat pasy pouze veterinárním lékařům nebo vysoké škole schváleným k vydávání pasů podle § 4a,

b) uchovávat záznamy o dodaných pasech podle čl. 23 odst. 2 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu⁴⁸) po dobu nejméně 3 let,

c) předávat záznamy o dodaných pasech podle čl. 23 odst. 2 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu⁴⁸) Komoře způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem a na požádání je předkládat Státní veterinární správě,

d) oznámit Ústřední veterinární správě bez zbytečného odkladu změny údajů rozhodných z hlediska registrace a

e) oznámit Ústřední veterinární správě ukončení distribuce pasů.

§ 4c

Označení psa podle § 4 odst. 3 nebo označení zvířat v zájmovém chovu elektronickým čipem podle předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu⁶⁵) provádí soukromý veterinární lékař nebo vysoká škola uskutečňující akreditovaný magisterský studijní program v oblasti veterinárního lékařství a hygieny.

§ 5

(1) Chovatel hospodářských zvířat je dále povinen

a) zabezpečit v rozsahu odpovídajícím druhu zvířat, způsobu jejich chovu a ustájení čištění, dezinfekci, dezinsekci a deratizaci stájí, jiných prostorů a zařízení, v nichž jsou chována zvířata, jakož i čištění a dezinfekci technologických zařízení, dopravních prostředků, strojů, nástrojů, nářadí, pracovních pomůcek a jiných předmětů, které přicházejí do přímého styku se zvířaty, používat k tomu přípravky schválené podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů^9a), dodržovat návod k jejich použití a zacházet s vedlejšími živočišnými produkty způsobem stanoveným tímto zákonem a předpisy Evropské unie^9b),

b) v případě nebezpečí zavlečení nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka zřídit, popřípadě umístit prostředky sloužící k ochraně proti nákazám a nemocem přenosným ze zvířat na člověka a dbát o jejich řádnou funkci,

c) k napájení zvířat používat vodu, která neohrožuje zdravotní stav zvířat a zdravotní nezávadnost jejich produktů, a ke krmení zvířat používat jen zdravotně nezávadná krmiva,

d) podávat zvířatům pouze léčivé přípravky v souladu s pravidly pro jejich používání při poskytování veterinární péče⁵), veterinární přípravky schválené podle tohoto zákona, doplňkové látky v souladu se zvláštními právními předpisy⁴) a dodržovat podmínky pro podávání některých látek a přípravků zvířatům, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí (§ 19), poskytovat nezbytnou součinnost orgánům, které provádějí odběr vzorků a šetření v souvislosti s plněním plánu sledování přítomnosti některých látek a jejich reziduí u zvířat, v živočišných produktech, krmivech a napájecí vodě (dále jen „plán sledování některých látek a jejich reziduí“), a dodržovat opatření přijatá na základě tohoto šetření,

e) nepodávat zvířatům látky a přípravky, jejichž používání u hospodářských zvířat nebo u zvířat, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí, není povoleno (§ 19 odst. 1 a 3)^9c),

f) předkládat na požádání úřednímu veterinárnímu lékaři záznamy stanovené zvláštním právním předpisem^9d) a umožnit přístup k těmto záznamům také soukromému veterinárnímu lékaři, který vydává potvrzení o zdravotním stavu zvířete a o nákazové situaci v místě původu (dále jen „zdravotní potvrzení“),

g) v případě, že chová zvěř ve farmovém chovu, oznámit krajské veterinární správě nejméně 7 dnů předem zahájení a ukončení své chovatelské činnosti ve vztahu k farmovému chovu zvěře,

h) dodávat na jatky pouze jatečná zvířata s pravdivě a úplně uvedenými informacemi o potravinovém řetězci v souladu s přílohou II oddílu III nařízení (ES) č. 853/2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu; určeným obdobím ve smyslu přílohy II oddílu III bodu 3 písm. c) nařízení (ES) č. 853/2004 se rozumí 60 dnů přede dnem dodání jatečného zvířete na jatky,

i) uvádět na trh pouze zvířata, kterým nebyly podávány nepovolené nebo zakázané⁴) látky nebo přípravky (§ 19), vést záznamy o tom, kdy a které léčivé přípravky a látky, jimiž mohou být nepříznivě ovlivněny živočišné produkty, byly podány zvířatům, neprodleně předkládat tyto záznamy veterinárnímu lékaři, aby v nich zaznamenal podání léčivých přípravků zvířatům nebo očkování zvířat, uchovávat tyto záznamy nejméně po dobu 5 let a dodržovat ochranné lhůty.

(2) Chovatel, který chová včelstva, je dále povinen neprodleně po zjištění úhynu včelstev na stanovišti včelstev hlásit úhyn nad limit stanovený prováděcím právním předpisem krajské veterinární správě.

(3) Mor včelího plodu a hnilobu včelího plodu je zakázáno léčit.

(2) Mor včelího plodu a hnilobu včelího plodu je zakázáno léčit.

(4) Chovatel, který jako podnikatel¹⁰) chová hospodářská zvířata pro účely podnikání, je dále povinen

(3) Chovatel, který jako podnikatel¹⁰) chová hospodářská zvířata pro účely podnikání, je dále povinen

a) oznámit krajské veterinární správě nejméně 7 dnů předem zahájení a ukončení podnikatelské činnosti, jakož i informovat krajskou veterinární správu bez zbytečného odkladu o změnách, k nimž má dojít ve způsobu ustájení nebo v druzích chovaných zvířat,

b) zajistit, aby práce při ošetřování zvířat a získávání jejich produktů vykonávaly pouze osoby způsobilé k takové činnosti podle zvláštních právních předpisů¹¹), které mají základní znalosti o péči o zvířata a o hygienických požadavcích na získávání živočišných produktů,

a) zajistit, aby práce při ošetřování zvířat a získávání jejich produktů vykonávaly pouze osoby způsobilé k takové činnosti podle zvláštních právních předpisů¹¹), které mají základní znalosti o péči o zvířata a o hygienických požadavcích na získávání živočišných produktů,

c) zpracovat podle schválených zásad pohotovostní plán pro případ výskytu nebezpečných nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, jakož i pro případ vzniku mimořádné situace (dále jen „pohotovostní plán“), zajistit, aby pohotovostní plán byl přístupný všem osobám uvedeným v písmenu b) a při každé změně chovu zvířat, nejméně však jednou ročně, pohotovostní plán aktualizovat,

b) zpracovat podle schválených zásad pohotovostní plán pro případ výskytu nebezpečných nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, jakož i pro případ vzniku mimořádné situace (dále jen „pohotovostní plán“), zajistit, aby pohotovostní plán byl přístupný všem osobám uvedeným v písmenu a) a při každé změně chovu zvířat, nejméně však jednou ročně, pohotovostní plán aktualizovat,

d) zpracovat vlastní ozdravovací program v souladu s celostátním programem tlumení jedné nebo více nákaz, nemocí přenosných ze zvířat na člověka a původců těchto nákaz a nemocí (dále jen „program ozdravování zvířat“), předložit jej včetně příslušných změn ke schválení krajské veterinární správě nejpozději do 60 dnů od data zveřejnění programu ozdravování zvířat ve Věstníku Ministerstva zemědělství a postupovat podle tohoto programu.

c) zpracovat vlastní ozdravovací program v souladu s celostátním eradikačním programem jedné nebo více nákaz, nemocí přenosných ze zvířat na člověka a původců těchto nákaz a nemocí (dále jen „program ozdravování zvířat“), předložit jej včetně příslušných změn ke schválení krajské veterinární správě nejpozději do 60 dnů od data zveřejnění programu ozdravování zvířat na internetových stránkách ministerstva a postupovat podle tohoto programu.

(5) Chovatel, který chová drůbež v rámci svého podnikání, je dále povinen neprodleně po zjištění poklesu v příjmu potravy a vody, poklesu v produkci vajec nebo zvýšené úmrtnosti drůbeže nad limity stanovené prováděcím právním předpisem hlásit tyto skutečnosti krajské veterinární správě.

(4) Chovatel, který chová drůbež v rámci svého podnikání, je dále povinen neprodleně po zjištění poklesu v příjmu potravy a vody, poklesu v produkci vajec nebo zvýšené úmrtnosti drůbeže nad limity stanovené prováděcím právním předpisem hlásit tyto skutečnosti krajské veterinární správě.

(6) Pro chovatele, který chová hmyz určený k lidské spotřebě nebo k výrobě zpracované živočišné bílkoviny, platí povinnosti chovatele hospodářských zvířat uvedené v odstavci 1 písm. a) až e) a i) a v odstavci 4 písm. a).

(5) Pro chovatele, který chová hmyz určený k lidské spotřebě nebo k výrobě zpracované živočišné bílkoviny, platí povinnosti chovatele hospodářských zvířat uvedené v odstavci 1 písm. a) až e) a i).

(6) Pro chovatele provozujícího zařízení pro produkci čmeláků, které je odděleno od okolního prostředí, platí povinnosti chovatele hospodářských zvířat uvedené v odstavci 1 písm. a) až c).

(7) Prováděcí právní předpis stanoví

a) veterinární požadavky na prostředí, v němž jsou zvířata chována, na jejich ošetřování a ochranu před nákazami a nemocemi přenosnými ze zvířat na člověka a na jejich uvádění na trh,

b) které látky a přípravky nelze uvádět do oběhu a podávat zvířatům, které látky a přípravky nelze podávat zvířatům určitých druhů a které látky a přípravky lze podávat zvířatům určitých druhů jen za určitých podmínek a tyto podmínky,

c) postup při zpracovávání pohotovostních plánů a ozdravovacích programů chovatelů, hlediska, podle nichž se tyto plány a programy zpracovávají, a co mají obsahovat,

d) ve kterých případech a za jakých podmínek může Státní veterinární správa povolit v mezích stanovených právními akty Evropské unie zmírnění veterinárních požadavků stanovených na zdraví zvířat a jejich pohodu,

e) limity poklesu v příjmu potravy a vody, poklesu v produkci vajec nebo zvýšené úmrtnosti drůbeže, při jejichž překročení jsou chovatelé, kteří jako podnikatelé chovají drůbež pro účely podnikání, povinni hlásit tyto skutečnosti krajské veterinární správě,

e) limity poklesu v příjmu potravy a vody, poklesu v produkci vajec nebo zvýšené úmrtnosti drůbeže, při jejichž překročení jsou chovatelé, kteří jako podnikatelé chovají drůbež pro účely podnikání, povinni hlásit tyto skutečnosti krajské veterinární správě.

f) limit zvýšené úmrtnosti včelstev, při jehož překročení jsou chovatelé povinni hlásit tyto úhyny krajské veterinární správě.

§ 5a

(1) Jde-li o chov živočichů pocházejících z akvakultury, je chovatel povinen dále

(1) Provozovatel zařízení nebo dopravce, který podléhá registraci nebo schválení podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo podle nařízení Komise v přenesené pravomoci přijatých na jeho základě, zejména podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035 a nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/686, je povinen požádat krajskou veterinární správu o schválení nebo registraci podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.

a) požádat krajskou veterinární správu o schválení a registraci, popřípadě jen o registraci produkčního podniku akvakultury nebo zvláštního rybochovného zařízení, v němž jsou chováni vodní živočichové (dále jen „zařízení pro chov živočichů pocházejících z akvakultury“), oznámit krajské veterinární správě datum zahájení chovatelské činnosti, provozovat ji až po schválení, popřípadě registraci, a oznamovat krajské veterinární správě změny údajů uvedených v žádosti. V žádosti uvede

1. vedle údajů stanovených pro podání správním řádem číslo telefonu, faxu nebo elektronickou adresu,

2. druhy chovaných živočichů pocházejících z akvakultury, způsoby jejich chovu, zdroje vody a místa jejího vypouštění,

b) vést záznamy o přemísťování živočichů pocházejících z akvakultury a produktů z nich získaných do hospodářství nebo z hospodářství, a to způsobem, který umožní zjistit místo původu a místo určení přemísťovaných živočichů, o úhynech živočichů pocházejících z akvakultury v každé epizootologické jednotce a uchovávat protokoly o kontrolním zjištění pořízené z provedených úředních kontrol, a to po dobu nejméně 2 let od jejich převzetí.

(2) Krajská veterinární správa schválí a registruje, popřípadě jen registruje zařízení pro chov živočichů pocházejících z akvakultury, jestliže toto zařízení odpovídá svou polohou, uspořádáním, materiálním a personálním vybavením veterinárním požadavkům kladeným na taková zařízení a jejich provoz a jeho činnost nepředstavuje nepřijatelné riziko šíření nákaz do hospodářství nebo do chovných oblastí měkkýšů, anebo šíření nákaz v populaci živočichů pocházejících z akvakultury volně žijících v blízkosti hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů. Před případným neschválením však musí krajská veterinární správa na návrh žadatele zvážit možná opatření ke zmírnění rizika, včetně možného alternativního umístění zařízení.

(2) Povinnost podle odstavce 1 se nevztahuje na

a) chovatele evidovaných zvířat podle plemenářského zákona⁸), kteří jsou povinni evidovat svá hospodářství podle plemenářského zákona⁸),

b) osoby podle § 13a odst. 1 zákona na ochranu zvířat proti týránízákona na ochranu zvířat proti týrání⁶).

Osoby uvedené v písmenech a) a b) se považují za subjekty registrované podle čl. 84 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.

(3) Jestliže krajská veterinární správa zjistí, že nejsou dodržovány povinnosti chovatele nebo pravidla pro chov živočichů pocházejících z akvakultury, stanovená tímto zákonem, může schválení a registraci pozastavit nebo odejmout.

(3) Krajská veterinární správa v souladu s čl. 93 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 registruje, s výjimkou uvedenou v odstavci 2,

a) zařízení provozovatelů podle čl. 84 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429,

b) dopravce podle čl. 87 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a podle čl. 3 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035 a

c) provozovatele svodu zvířat podle čl. 90 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.

(4) Prováděcí právní předpis stanoví

(4) Krajská veterinární správa v souladu s čl. 97, 99 a 100 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 schvaluje zařízení podle čl. 94 odst. 1 nebo čl. 95 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a za podmínek stanovených nařízením schválení pozastaví nebo odejme.

(5) Povinnost vést záznamy podle čl. 102 až 105 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035 se nevztahuje na provozovatele uvedené v čl. 102 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.

(6) Provozovatelé zařízení, dopravci nebo provozovatelé svodu zvířat registrovaní krajskou veterinární správou podle odstavce 3 nebo provozovatelé zařízení schvalovaných krajskou veterinární správou podle odstavce 4, pokud se na ně nevztahuje povinnost vést údaje ve stájovém registru podle plemenářského zákona⁸), jsou povinni uchovávat záznamy vedené podle čl. 102 až 105 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035 po dobu 3 let.

(7) Provozovatelé zařízení, dopravci nebo provozovatelé svodu zvířat registrovaní krajskou veterinární správou podle odstavce 3 nebo provozovatelé zařízení schvalovaných krajskou veterinární správou podle odstavce 4 oznamují krajské veterinární správě ve lhůtě 7 dnů ode dne, kdy tyto skutečnosti nastaly,

a) změny stanovené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo předpisy Evropské unie přijatými na jeho základě,

b) ukončení své činnosti.

(8) Registraci podle čl. 84 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nepodléhají a záznamy podle čl. 102 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nejsou povinni vést

a) chovatelé evidovaných zvířat podle plemenářského zákona⁸), kteří nejsou povinni evidovat svá hospodářství podle plemenářského zákona⁸),

b) chovatelé provozující zařízení pro produkci čmeláků, které není odděleno od okolního prostředí.

a) obsah náležitostí žádosti o schválení a registraci, popřípadě jen o registraci zařízení pro chov živočichů pocházejících z akvakultury, způsob a termíny oznamování změn údajů uvedených v žádosti,

b) která zařízení pro chov živočichů pocházejících z akvakultury mohou být pouze registrována,

c) veterinární a hygienické požadavky na živočichy pocházející z akvakultury a jejich chov, na uvádění živočichů pocházejících z akvakultury a produktů z nich získaných na trh a na vypouštění volně žijících vodních živočichů do zařízení pro chov živočichů pocházejících z akvakultury,

d) způsob vedení seznamů schválených a registrovaných, popřípadě jen registrovaných zařízení pro chov živočichů pocházejících z akvakultury a záznamů chovatele podle odstavce 1 písm. b).

§ 5b

(1) Provozovatel zařízení akvakultury nebo skupiny zařízení akvakultury podléhajících registraci nebo schválení podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo podle nařízení Komise v přenesené pravomoci přijatých na jeho základě, zejména podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/691, je povinen požádat krajskou veterinární správu o schválení nebo registraci podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429. Registraci podle čl. 172 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nepodléhají zařízení akvakultury uvedená v čl. 3 prováděcího nařízení Komise (EU) 2021/2037.

(2) Povinnost požádat o schválení podle odstavce 1 se nevztahuje na zařízení akvakultury uvedená v čl. 176 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429; tato zařízení podléhají pouze registraci.

(3) Krajská veterinární správa v souladu s čl. 173 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 registruje zařízení akvakultury nebo skupinu zařízení akvakultury.

(4) Krajská veterinární správa v souladu s čl. 181, 183 a 184 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 schvaluje zařízení akvakultury nebo skupinu zařízení akvakultury uvedené v čl. 176 odst. 1, čl. 177, čl. 178 písm. a) nebo čl. 179 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a za podmínek stanovených nařízením schválení pozastaví nebo odejme.

(5) Provozovatelé uvedení v odstavci 1 a dopravci vodních živočichů určených pro zařízení akvakultury nebo k vypuštění do volné přírody podle čl. 188 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 jsou povinni uchovávat záznamy vedené podle čl. 186 až 188 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/691 po dobu 3 let.

(6) Záznamy podle čl. 186 odst. 1 písm. c), d) a e) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nejsou povinni vést provozovatelé zařízení akvakultury uvedení v čl. 4 odst. 1 prováděcího nařízení Komise (EU) 2021/2037. Záznamy podle čl. 188 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nejsou povinni vést dopravci uvedení v čl. 4 odst. 2 prováděcího nařízení Komise (EU) 2021/2037.

(7) Provozovatelé zařízení akvakultury nebo skupin zařízení akvakultury registrovaných krajskou veterinární správou podle odstavce 3 nebo schvalovaných krajskou veterinární správou podle odstavce 4 oznamují krajské veterinární správě ve lhůtě 7 dnů ode dne, kdy tyto skutečnosti nastaly,

a) změny stanovené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo předpisy Evropské unie přijatými na jeho základě,

b) ukončení své činnosti.

§ 5c

Krajská veterinární správa schvaluje soukromého veterinárního lékaře pro zařízení uvedená v § 5a nebo 5b, pokud toto schválení vyžaduje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo nařízení Komise v přenesené pravomoci přijatá na jeho základě, zejména nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035, nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/686 a nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/691. Schválení soukromého veterinárního lékaře pro tuto činnost může být krajskou veterinární správou pozastaveno nebo odejmuto, jestliže při jejím provádění postupoval v rozporu s požadavky stanovenými tímto zákonem, nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo nařízeními Komise v přenesené pravomoci přijatými na jeho základě, zejména nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/2035, nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/686 a nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/691.

§ 5d

(1) Provozovatel, který chová hmyz určený k lidské spotřebě nebo k výrobě zpracované živočišné bílkoviny, je povinen požádat krajskou veterinární správu o registraci svého zařízení a plnit povinnosti podle čl. 84 a 102 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429. Krajská veterinární správa registruje tato zařízení v souladu s čl. 93 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.

(2) Provozovatel zařízení registrovaného krajskou veterinární správou podle odstavce 1 je povinen uchovávat záznamy vedené podle čl. 102 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 po dobu 3 let.

(3) Provozovatel zařízení registrovaného krajskou veterinární správou podle odstavce 1 oznamuje krajské veterinární správě ve lhůtě 7 dnů ode dne, kdy tyto skutečnosti nastaly,

a) změny stanovené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429,

b) ukončení své činnosti.

Oddíl 2

Centrální evidence psů

§ 5e

(1) Správcem a provozovatelem informačního systému centrální evidence psů (dále jen „informační systém centrální evidence“) je Komora.

(2) Informační systém centrální evidence není veřejně přístupný a má do něj přístup

a) soukromý veterinární lékař za účelem zápisu údajů nebo nahlížení do něj pro potřebu plnění povinností stanovených tímto zákonem,

b) orgán veřejné moci za účelem nahlížení do něj v souvislosti s výkonem své působnosti v rozsahu stanoveném postupem podle zákona o základních registrech³⁹) a

c) chovatel psa za účelem zápisu čísla svého telefonu nebo nahlížení do něj v rozsahu údajů vedených o tomto chovateli a jím chovaném psu.

(3) V informačním systému centrální evidence se vedou tyto údaje:

a) identifikační číslo psa nebo číslo tetování psa,

b) pohlaví psa,

c) číslo pasu psa z evidence pasů vedené Komorou podle § 4a, pokud byl pas vydán,

d) jméno, popřípadě jména, a příjmení a adresa místa trvalého pobytu, pobytu nebo bydliště chovatele psa, popřípadě jeho zákonného zástupce, nebo obchodní firma nebo název chovatele psa, a dále číslo telefonu chovatele psa, popřípadě jeho zákonného zástupce,

e) adresa místa chovu psa,

f) údaj o očkování nebo přeočkování psa proti vzteklině a datum provedení tohoto očkování nebo přeočkování.

(4) Ministerstvo hradí Komoře náhradu hotových výdajů spojených s pořízením, vedením, provozem a správou informačního systému centrální evidence, jednorázovou náhradu hotových výdajů za zřízení dálkového a nepřetržitého přístupu k údajům z informačního systému centrální evidence a paušální roční náhradu hotových výdajů za poskytování údajů z informačního systému centrální evidence.

(5) Prováděcí právní předpis stanoví výši náhrady hotových výdajů spojených s pořízením, vedením, provozem a správou informačního systému centrální evidence, jednorázové náhrady hotových výdajů za zřízení dálkového a nepřetržitého přístupu k údajům z informačního systému centrální evidence a paušální roční náhrady hotových výdajů za poskytování údajů z informačního systému centrální evidence náležející Komoře.

§ 5f

Chovatelé psů

(1) Chovatel psa je povinen zajistit zapsání

a) psa do informačního systému centrální evidence současně s označením nově narozeného psa elektronickým čipem podle § 4 odst. 3; zapsání psa do informačního systému centrální evidence provede soukromý veterinární lékař podle § 5g písm. a),

b) údaje o očkování nebo přeočkování psa proti vzteklině do informačního systému centrální evidence; zapsání tohoto údaje do informačního systému centrální evidence provede soukromý veterinární lékař podle § 5g písm. b),

c) změny chovatele nebo trvalé změny adresy místa chovu psa do informačního systému centrální evidence nejpozději při nejbližším očkování nebo přeočkování psa proti vzteklině; zapsání tohoto údaje do informačního systému centrální evidence provede soukromý veterinární lékař podle § 5g písm. c).

(2) Povinnosti chovatele psa podle odstavce 1 se nevztahují na chovatele pokusných zvířat, dodavatele pokusných zvířat nebo uživatele pokusných zvířat podle zákona na ochranu zvířat proti týrání⁶), ozbrojené síly, bezpečnostní sbory, Vojenskou policii nebo obecní policii⁶⁸), pokud jde o psy používané k plnění úkolů obecní policie.

§ 5g

Soukromí veterinární lékaři

Soukromý veterinární lékař je povinen

a) zapsat psa do informačního systému centrální evidence ve lhůtě 7 pracovních dnů ode dne, kdy byl pes označen elektronickým čipem podle § 4 odst. 3; tento zápis zahrnuje údaje podle § 5e odst. 3 písm. a), b), d) až f), a má-li pes pas, i údaj podle § 5e odst. 3 písm. c),

b) zapsat do informačního systému centrální evidence údaj o očkování nebo přeočkování psa proti vzteklině a datum provedení tohoto očkování nebo přeočkování ve lhůtě 7 pracovních dnů ode dne, kdy byl pes očkován nebo přeočkován,

c) zapsat do informačního systému centrální evidence změnu chovatele nebo trvalou změnu adresy místa chovu psa, a to ve lhůtě 7 pracovních dnů ode dne oznámení tohoto údaje soukromému veterinárnímu lékaři chovatelem.

§ 5h

Vysoká škola uskutečňující akreditovaný magisterský studijní program v oblasti veterinárního lékařství a hygieny

Pro účely tohoto oddílu se za soukromého veterinárního lékaře považuje také vysoká škola uskutečňující akreditovaný magisterský studijní program v oblasti veterinárního lékařství a hygieny. Práva a povinnosti soukromého veterinárního lékaře podle § 5e až 5g platí pro tuto vysokou školu obdobně.

Oddíl 2

Oddíl 3

Přemístění a vnitrostátní přeprava zvířat

Přemístění a přeprava zvířat

§ 6

Vnitrostátní přemísťování zvířat

(1) Není-li tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie stanoveno jinak, je chovatel, od něhož je zvíře přemísťováno, povinen vyžádat si veterinární osvědčení k přemístění

a) zvířete do shromažďovacího střediska, nebo

a) zvířete do zařízení pro svody kopytníků nebo zařízení pro svody drůbeže podle čl. 94 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429, nebo

b) pokusného zvířete, pokud nejde o zvíře z chovného nebo dodavatelského zařízení⁶), nebo

c) včelstev mimo území kraje^7a), nebo

d) zvířete z řádu šelmy (Carnivora) uvedeného v příloze k zákonu č. 246/1992 Sb. a jejich kříženců nebo zvířete z řádu primáti (Primates).

c) zvířete z řádu šelmy (Carnivora) uvedeného v příloze k zákonu č. 246/1992 Sb. a jejich kříženců nebo zvířete z řádu primáti (Primates).

(2) Veterinární osvědčení musí být vyžádáno také k přemístění zvířete v rámci ochranného pásma nebo pásma dozoru, popřípadě dalšího pásma s omezením, anebo i mimo tato pásma, pokud k přemístění zvířete dochází na základě mimořádných veterinárních opatření v případech, ve kterých tento zákon nebo předpisy Evropské unie umožňují povolení výjimky ze zákazu přemísťování zvířat.

(3) Veterinární osvědčení k přemístění hospodářského zvířete se vydá jen tehdy, jestliže byly u tohoto zvířete provedeny požadované zdravotní zkoušky nebo očkování a splněny podmínky uvedené v § 4 odst. 1 písm. i) a jestliže je toto zvíře označeno a evidováno podle plemenářského zákona^9d). Chovatel, od něhož je zvíře přemísťováno, je povinen předat kopii výsledků těchto zkoušek nebo údajů o očkování chovateli nebo provozovateli, do jehož hospodářství nebo shromažďovacího střediska je zvíře přemísťováno.

(3) Veterinární osvědčení k přemístění hospodářského zvířete se vydá jen tehdy, jestliže byly u tohoto zvířete provedeny požadované zdravotní zkoušky nebo očkování a splněny podmínky uvedené v § 4 odst. 1 písm. i) a jestliže je toto zvíře označeno a evidováno podle plemenářského zákona^9d). Chovatel, od něhož je zvíře přemísťováno, je povinen předat kopii výsledků těchto zkoušek nebo údajů o očkování chovateli nebo provozovateli, do jehož hospodářství nebo zařízení uvedeného v odstavci 1 písm. a) je zvíře přemísťováno.

(4) Veterinární osvědčení k přemístění zvířete musí provázet zvíře až do místa určení a musí být chovatelem uchováváno nejméně po dobu 1 roku ode dne jeho vydání.

(5) Lhůta pro podání žádosti o vydání veterinárního osvědčení k přemístění zvířete činí nejméně

a) 2 pracovní dny přede dnem předpokládaného přemístění zvířete, jde-li o zvíře, u kterého byly provedeny zdravotní zkoušky nebo očkování uvedená v odstavci 3, nebo

b) 14 dnů přede dnem předpokládaného přemístění zvířete v ostatních případech.

(6) Není-li stanoveno jinak, činí doba platnosti veterinárního osvědčení 72 hodin od jeho vystavení. Krajská veterinární správa však může v odůvodněných případech stanovit jinou dobu platnosti veterinárního osvědčení a vyznačit ji v něm.

(7) Jde-li o přemístění zvířete podle odstavce 1, musí si chovatel vyžádat ještě před podáním žádosti o vydání veterinárního osvědčení také zdravotní potvrzení, které vydává soukromý veterinární lékař; to neplatí pro přemísťování včelstev. Soukromý veterinární lékař, který vydal zdravotní potvrzení, je povinen uchovávat jeho kopii po dobu 3 let.

(7) Jde-li o přemístění zvířete podle odstavce 1, musí si chovatel vyžádat ještě před podáním žádosti o vydání veterinárního osvědčení také zdravotní potvrzení, které vydává soukromý veterinární lékař. Soukromý veterinární lékař, který vydal zdravotní potvrzení, je povinen uchovávat jeho kopii po dobu 3 let.

(8) Prováděcí právní předpis stanoví

a) podmínky vydávání veterinárního osvědčení a zdravotního potvrzení k přemístění zvířete a jejich obsahové náležitosti,

b) veterinární požadavky na umístění a držení zvířat v karanténě, včetně stanovení odborných veterinárních úkonů, které se provádějí v souvislosti s umístěním a držením zvířat v karanténě,

b) veterinární požadavky na umístění a držení zvířat v karanténě, včetně stanovení odborných veterinárních úkonů, které se provádějí v souvislosti s umístěním a držením zvířat v karanténě.

c) ve kterých případech a za jakých podmínek může krajská veterinární správa povolit v souladu s právními akty Evropské unie zmírňující výjimky z veterinárních požadavků na přemísťování zvířat mezi členskými státy, jde-li o dočasné přemístění k pastvě nebo k využití ke sportovním, kulturním, popřípadě jiným podobným účelům.

§ 7

(1) Shromažďování zvířat k přepravě, jejich nakládání, překládání a vykládání se provádí za dozoru chovatele nebo jím pověřené osoby. Místa, na nichž jsou zvířata shromažďována, nakládána, překládána a vykládána, musí odpovídat požadavkům na ochranu zdraví a pohody zvířat a být pravidelně čištěna a dezinfikována.

(2) Zvířata mohou být přepravována jen za podmínek stanovených tímto zákonem, zákonem na ochranu zvířat proti týrání⁶) a předpisy Evropské unie upravujícími ochranu zvířat během přepravy¹⁴); úřední veterinární lékaři dozírají na dodržování těchto podmínek.

(2) Zvířata mohou být přepravována jen za podmínek stanovených tímto zákonem, zákonem na ochranu zvířat proti týrání⁶), předpisy Evropské unie upravujícími ochranu zvířat během přepravy¹⁴) a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo nařízeními Komise v přenesené pravomoci přijatými na jeho základě, zejména nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/688 a nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/990; úřední veterinární lékaři dozírají na dodržování těchto podmínek.

(3) K přepravě zvířat lze používat jen dopravní prostředky a zařízení, které

a) odpovídají svou konstrukcí, uspořádáním a vybavením požadavkům na přepravu zvířat příslušného druhu, nepoškozují jejich zdraví, nepůsobí jim bolest a utrpení, brání jim v úniku nebo vypadnutí a chrání je proti nepříznivým povětrnostním vlivům,

b) jsou zabezpečeny proti vypadávání nebo vytékání vody, krmiva, steliva, výkalů a jiných odpadů,

c) byly před přepravou a po jejím skončení vyčištěny a dezinfikovány,

d) odpovídají dalším požadavkům stanoveným zákonem na ochranu zvířat proti týrání⁶) a předpisy Evropské unie upravujícími ochranu zvířat během přepravy¹⁴).

§ 8

Přemísťování zvířat mezi členskými státy

(1) Dopravce, který je držitelem povolení k přepravě skotu, prasat, ovcí nebo koz vydaného krajskou veterinární správou podle tohoto zákona a předpisů Evropské unie upravujících ochranu zvířat během přepravy¹⁴), je povinen

(1) Krajská veterinární správa může v případech stanovených nařízením povolit výjimku z veterinárních požadavků na přemísťování

a) mít k dispozici vhodné prostory pro čištění a dezinfekci dopravních prostředků, schválené krajskou veterinární správou, včetně míst (zařízení) pro skladování steliva a hnoje, anebo předložit krajské veterinární správě doklad o tom, že tuto činnost pro něj provádí jiná osoba schválená příslušným orgánem,

a) zvířat, které jsou stanoveny v části IV hlavě I kapitolách 3, 4 a 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a v nařízeních Komise v přenesené pravomoci přijatých na jeho základě upravujících požadavky na přemísťování zvířat⁸⁰),

b) používat k přepravě zvířat dopravní prostředky, které byly ihned po každé přepravě zvířat nebo výrobků, jež by mohly ovlivnit zdraví zvířat, v případě potřeby i před každou novou nakládkou zvířat, vyčištěny a dezinfikovány registrovanými dezinfekčními prostředky a postupy, anebo přípravky, jejichž uvedení do oběhu bylo povoleno⁵),

b) vodních živočichů nebo živočišných produktů z vodních živočichů jiných než živých vodních živočichů, které jsou stanoveny v části IV hlavě II kapitolách 2 a 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a v nařízeních Komise v přenesené pravomoci přijatých na jeho základě upravujících požadavky na přemísťování zvířat⁸¹).

c) zajistit, aby přepravovaná zvířata byla provázena požadovanými průvodními doklady,

d) zajistit, aby přepravovaná zvířata nepřišla během přepravy v době mezi opuštěním hospodářství nebo shromažďovacího střediska původu a příjezdem na místo určení do styku se zvířaty s nižším nákazovým statusem,

e) vést pro každé vozidlo používané pro přepravu zvířat záznamy o provedených přepravách a o čištění a dezinfekci vozidla a uvádět v nich

1. místo, datum a dobu převzetí zvířat k přepravě,

2. jméno a příjmení nebo obchodní firmu a adresu hospodářství nebo shromažďovacího střediska, ve kterém byla zvířata převzata,

3. očekávanou dobu přepravy,

4. místo, datum a dobu dodání přepravovaných zvířat,

5. jméno a příjmení nebo obchodní firmu a adresu příjemce nebo příjemců přepravovaných zvířat,

6. druh a počet přepravovaných zvířat,

7. údaje o průvodních dokladech, včetně jejich čísel,

8. datum a místo čištění a dezinfekce vozidla,

f) uchovávat záznamy uvedené pod písmenem e) po dobu nejméně 3 let a na požádání je předložit úřednímu veterinárnímu lékaři.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na dopravce přepravující skot nebo prasata do vzdálenosti nejvýše 65 km, počítáno od místa odeslání do místa určení.

(2) Ústřední veterinární správa může povolit výjimku z veterinárních požadavků na přemísťování zvířat, které jsou stanoveny nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429, pokud jde o přemísťování

a) zvířat mezi členskými státy pro vědecké účely⁶), nebo v blízkosti hranic pro rekreační účely, sportovní a kulturní akce, nebo za účelem pastvy nebo práce, nebo přemísťování zárodečných produktů do genových bank v jiném členském státě, a to za podmínek stanovených v čl. 138, 139 a 165 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a v nařízeních Komise v přenesené pravomoci přijatých na jeho základě⁸²),

b) vodních živočichů na území České republiky z jiného členského státu pro vědecké účely⁶), a to za podmínek stanovených v čl. 204 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.

(3) Osoba, která provozuje jatky, místo určené k pravidelnému konání svodů zvířat nebo jiné místo, na které jsou pravidelně přepravována zvířata, je povinna vytvořit podmínky k tomu, aby po skončení přepravy zvířat mohl dopravce provést čištění a dezinfekci použitého vozidla v jejím zařízení.

(3) Vodní živočichové přemístění z jiného členského státu mohou být v České republice vypouštěni do volné přírody, pouze pokud splňují podmínky uvedené v čl. 199 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.

(4) Jde-li o přepravu živočichů pocházejících z akvakultury, je dopravce povinen vést záznamy o úhynech těchto živočichů v průběhu přepravy, pokud je to možné vzhledem k přepravovanému druhu těchto živočichů, o hospodářstvích, chovných oblastech měkkýšů a zpracovatelských zařízeních navštívených dopravním prostředkem a o výměnách vody během přepravy, zejména o zdrojích vody a místech jejího vypouštění.

(5) Prováděcí právní předpis stanoví způsob a postupy čištění a dezinfekce dopravních prostředků použitých k přepravě zvířat, požadavky na prostory určené k čištění a dezinfekci těchto dopravních prostředků, jakož i další požadavky na předcházení nákazám a jejich šíření při přepravě zvířat.

§ 9

Svod zvířat

(1) Svod zvířat lze pořádat jen pod státním veterinárním dozorem.

(2) Pořadatel svodu zvířat je povinen požádat obec o povolení konání svodu zvířat.

(3) Pořadatel svodu je dále povinen vyžádat si před podáním žádosti podle odstavce 2 od krajské veterinární správy veterinární podmínky pro konání svodu zvířat a zajistit jejich dodržování.

(4) Krajská veterinární správa registruje cirkusy, vydává rejstříky zvířat v cirkusu (dále jen „cirkusová zvířata“) a rejstříky míst konání představení cirkusu a plní další úkoly vyplývající pro úřední veterinární lékaře z předpisů Evropské unie upravujících veterinární požadavky na přesun cirkusových zvířat mezi členskými státy^14a). Veterinární podmínky stanovené předpisy Evropské unie upravujícími veterinární požadavky na přesun cirkusových zvířat mezi členskými státy^14a) pro přemísťování cirkusových zvířat mezi členskými státy se vztahují i na vnitrostátní přemísťování těchto zvířat.

(4) Tímto ustanovením není dotčen čl. 90 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.

(5) Pasy pro cirkusová zvířata vystavují schválení veterinární lékaři pro tuto činnost [§ 3 odst. 1 písm. ii)] a potvrzují úřední veterinární lékaři příslušných krajských veterinárních správ; evidenci těchto pasů vede Komora. Schválení veterinárního lékaře pro tuto činnost může být pozastaveno nebo odejmuto veterinárnímu lékaři, který vydal pas s prokazatelně nepravdivými údaji, vyplněný neúplně nebo nesprávně, anebo v rozporu s podmínkami stanovenými předpisy Evropské unie upravujícími veterinární požadavky na přesun cirkusových zvířat mezi členskými státy^14a).

§ 9a

Shromažďovací středisko

Přemísťování cirkusových zvířat

(1) Shromažďovací středisko musí

(1) Krajská veterinární správa registruje cirkusy, vydává rejstříky zvířat v cirkusu (dále jen „cirkusová zvířata“) a rejstříky míst konání představení cirkusu a plní další úkoly vyplývající pro úřední veterinární lékaře z předpisů Evropské unie upravujících veterinární požadavky na přesun cirkusových zvířat mezi členskými státy^14a). Veterinární podmínky stanovené předpisy Evropské unie upravujícími veterinární požadavky na přesun cirkusových zvířat mezi členskými státy^14a) pro přemísťování cirkusových zvířat mezi členskými státy se vztahují i na vnitrostátní přemísťování těchto zvířat.

a) být

1. uspořádáno a vybaveno způsobem odpovídajícím účelu shromažďovacího střediska včetně vybavení pro výkon státního veterinárního dozoru,

2. vyčištěno a dezinfikováno před jeho použitím podle pokynů úředního veterinárního lékaře,

3. umístěno v době, kdy jsou v něm shromážděna zvířata, v oblasti nepodléhající mimořádným veterinárním opatřením vztahujícím se na zvířata daného druhu,

b) přijímat pouze zvířata, která jsou označena a evidována podle plemenářského zákona^9d) a provázena veterinárním osvědčením a která byla při příchodu do shromažďovacího střediska kontrolována úředním veterinárním lékařem nebo schváleným veterinárním lékařem,

c) zabezpečovat zvířatům náležitou péči a pohodu,

d) mít dostatečný počet veterinárních lékařů schválených pro shromažďovací středisko,

e) dodržovat povinnosti a požadavky stanovené pro shromažďovací středisko tímto zákonem a předpisy Evropské unie upravujícími ochranu zvířat během přepravy¹⁴),

f) podléhat státnímu veterinárnímu dozoru.

(2) Provozovatel shromažďovacího střediska je povinen vést, po dobu nejméně 3 let uchovávat a na požádání poskytnout úřednímu veterinárnímu lékaři záznamy o údajích, které se týkají přijímaných zvířat a jejich chovatelů, míst jejich původu a předpokládaných míst, do nichž jsou odesílána, dopravců a dopravních prostředků, které přivážejí zvířata do střediska a odvážejí je ze střediska.

(2) Pasy pro cirkusová zvířata vystavují schválení veterinární lékaři pro tuto činnost [§ 3 odst. 1 písm. hh)] a potvrzují úřední veterinární lékaři příslušných krajských veterinárních správ; evidenci těchto pasů vede Komora. Schválení veterinárního lékaře pro tuto činnost může být pozastaveno nebo odejmuto veterinárnímu lékaři, který vydal pas s prokazatelně nepravdivými údaji, vyplněný neúplně nebo nesprávně, anebo v rozporu s podmínkami stanovenými předpisy Evropské unie upravujícími veterinární požadavky na přesun cirkusových zvířat mezi členskými státy^14a).

(3) Shromažďovací středisko musí být schváleno a registrováno krajskou veterinární správou; toto schválení může být omezeno jen na určitý druh zvířat, na plemenná a užitková zvířata, anebo na jatečná zvířata. Krajská veterinární správa schválí a registruje shromažďovací středisko, které svým uspořádáním, materiálním a personálním vybavením odpovídá účelu střediska a veterinárním požadavkům na ně, a přidělí mu veterinární schvalovací číslo. Jestliže krajská veterinární správa zjistí, že nejsou dodržovány povinnosti provozovatele shromažďovacího střediska, anebo pravidla pro provoz střediska stanovená tímto zákonem, je oprávněna schválení pozastavit nebo odejmout.

(4) Krajská veterinární správa prověřuje při schvalování veterinárního lékaře shromažďovacího střediska, zda tento veterinární lékař nemá finanční zájem na příslušném shromažďovacím středisku a zda nejsou s provozovatelem shromažďovacího střediska osobami navzájem blízkými. Může rozhodnout o pozastavení schválení pro činnost ve shromažďovacím středisku soukromému veterinárnímu lékaři, pokud tento veterinární lékař neplní povinnosti nebo nesplňuje požadavky na veterinárního lékaře shromažďovacího střediska a na jeho činnost, stanovené tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie, nebo může rozhodnout o odejmutí schválení pro činnost ve shromažďovacím středisku soukromému veterinárnímu lékaři, pokud tento veterinární lékař opakovaně neplní povinnosti nebo nesplňuje požadavky na veterinárního lékaře shromažďovacího střediska a na jeho činnost, stanovené tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie.

(5) Prováděcí právní předpis stanoví

a) uspořádání, materiální a personální vybavení shromažďovacího střediska,

b) veterinární požadavky na zvířata přijímaná do shromažďovacího střediska,

c) náležitosti žádosti o schválení shromažďovacího střediska,

d) údaje zaznamenávané provozovatelem shromažďovacího střediska.

§ 9b

(1) Osoba, která jako podnikatel¹⁰) přímo nebo nepřímo nakupuje a prodává skot, prasata, ovce a kozy za účelem zisku, má pravidelný obrat těchto zvířat, jež během 30 dnů znovu prodá, anebo je přemístí z jedněch prostorů do jiných prostorů nebo přímo na jatky, přičemž tyto jiné prostory nebo jatky nejsou v jejím vlastnictví, a která byla pro tuto činnost krajskou veterinární správou schválena a registrována (dále jen "obchodník"),

a) může nakupovat a prodávat pouze zvířata, která

1. jsou označena a evidována podle plemenářského zákona^9d), a není-li stanoveno jinak, provázena veterinárním osvědčením,

2. pocházejí ze stád skotu, jež jsou úředně prostá tuberkulózy, brucelózy a leukózy, a jde-li o jatečná zvířata, jež jsou úředně prostá tuberkulózy a enzootické leukózy skotu, a v případě nekastrovaného skotu úředně prostá brucelózy. Státní veterinární správa může povolit nákup a prodej označených jatečných zvířat, která nesplňují uvedené podmínky, jestliže jsou tato zvířata co nejdříve dodána přímo na jatky, aniž by procházela budovami nebo jinými zařízeními obchodníka, a jestliže je zajištěno, že po příchodu na jatky nepřijdou do styku s jinými zvířaty a budou poražena odděleně,

b) musí vést záznamy s údaji o uskutečněných obchodech, uchovávat je po dobu nejméně 3 let a na požádání je předložit úřednímu veterinárnímu lékaři,

c) může v souvislosti s touto podnikatelskou činností používat jen budovy, popřípadě jiná zařízení, které byly pro tento účel registrovány krajskou veterinární správou, odpovídají veterinárním požadavkům a jsou pod státním veterinárním dozorem,

d) musí, pokud drží nakoupená zvířata ve svých budovách nebo jiných zařízeních, zajistit těmto zvířatům náležitou péči a pohodu a zaměstnávat přitom osoby, které mají základní znalosti o péči o zvířata.

(2) Krajská veterinární správa schválí a registruje obchodníka, který splňuje požadavky vyplývající z odstavce 1, a přidělí mu veterinární schvalovací číslo; jestliže zjistí, že tyto požadavky nejsou dodržovány, může schválení pozastavit nebo odejmout.

(3) Prováděcí právní předpis stanoví

a) veterinární požadavky, kterým musí odpovídat budovy, popřípadě jiná zařízení používané obchodníkem k držení nakoupených zvířat,

b) náležitosti žádosti o schválení obchodníka,

c) způsob ověřování základních znalostí uvedených v odstavci 1 písm. d).

Oddíl 3

Oddíl 4

Nákazy a jejich zdolávání

Nákazy a jejich tlumení

§ 10

(1) Státní veterinární správa

a) získává, shromažďuje a vyhodnocuje poznatky o podezření z výskytu a o výskytu a šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, jakož i poznatky o výskytu jejich původců,

a) v souladu s čl. 26 až 28 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/689 vykonává státní veterinární dozor zaměřený na včasné odhalení nákaz uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu, získává, shromažďuje a vyhodnocuje poznatky o podezření z výskytu a o výskytu a šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, jakož i poznatky o výskytu jejich původců,

b) přijímá odpovídající opatření ke zdolání nákaz, nemocí přenosných ze zvířat na člověka a jiných onemocnění zvířat a k zabránění jejich šíření,

b) přijímá odpovídající opatření k tlumení nákaz, nemocí přenosných ze zvířat na člověka a jiných onemocnění zvířat a k zabránění jejich šíření,

c) vykonává dohled nad dodržováním zákazu očkování proti některým nákazám a nemocem přenosným ze zvířat na člověka a nad dodržováním opatření, jimž jsou očkovaná zvířata podrobována, a v případech dovozu zvířat, pro něž dosud nebyly stanoveny (harmonizovány) dovozní podmínky na úrovni Evropské unie [§ 34 odst. 1 písm. b)], určuje, která očkování brání dovozu zvířat a živočišných produktů,

c) vykonává dohled nad dodržováním zákazu očkování proti některým nákazám a nemocem přenosným ze zvířat na člověka a nad dodržováním opatření, jimž jsou očkovaná zvířata podrobována, a v případech dovozu zvířat, pro něž dosud nebyly stanoveny (harmonizovány) dovozní podmínky na úrovni Evropské unie, určuje, která očkování brání dovozu zvířat a živočišných produktů,

d) sleduje a vyhodnocuje výskyt vektorů v případě nákaz, u kterých se přenos uskutečňuje výhradně tímto způsobem; vektorem se v této souvislosti rozumí každé zvíře patřící k obratlovcům nebo bezobratlým, které může mechanicky nebo biologicky přenášet a šířit původce příslušné nákazy.

(2) Seznam nákaz, jejichž výskyt musí být podle právních aktů Evropské unie upravujících hlášení nákaz a výdaje ve veterinární oblasti^14b) hlášen Evropské komisi (dále jen "Komise") a členským státům, se uveřejňuje ve Věstníku Ministerstva zemědělství. Nákazy, včetně nemocí přenosných ze zvířat na člověka, které jsou považovány za nebezpečné, a jejich původci podléhají hlášení krajskou veterinární správou Ústřední veterinární správě a jsou uvedeni v příloze č. 2 k tomuto zákonu.

(2) Ústřední veterinární správa předloží Evropské komisi (dále jen „Komise“) program dozoru podle čl. 28 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a předkládá Komisi pravidelné zprávy o výsledcích provádění tohoto programu.

(3) Prováděcí právní předpis stanoví

a) způsob a lhůty ohlašování nákaz uvedených v odstavci 2 větě první,

b) pro které nákazy, nemoci přenosné ze zvířat na člověka a jejich původce se vypracovávají podle schválených zásad [§ 44 odst. 1 písm. c)] pohotovostní plány,

c) pro které nákazy, nemoci přenosné ze zvířat na člověka a jejich původce se vypracovávají ozdravovací programy,

d) podle jakých hledisek se postupuje při uznávání stád, hospodářství, oblastí nebo státu za prosté nákaz a v souvislosti s tím při požadování zvláštních veterinárních podmínek a veterinárních, popřípadě zdravotních záruk (dále jen „zvláštní veterinární záruky“) uplatňovaných v souladu s právními akty Evropské unie při obchodování se zvířaty a živočišnými produkty, jak a podle jakých hledisek se postupuje při pozastavení, odejmutí nebo obnovení tohoto statusu,

e) nákazy a nemoci přenosné ze zvířat na člověka, proti kterým nesmí být zvířata očkována, jakož i veterinární podmínky a pravidla očkování v případech, ve kterých to vyžadují povaha nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka, okolnosti jejího výskytu a jeho důsledky, rizika jejího šíření, anebo jiné důvody,

a) nákazy a nemoci přenosné ze zvířat na člověka, proti kterým nesmí být zvířata očkována, jakož i veterinární podmínky a pravidla očkování v případech, ve kterých to vyžadují povaha nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka, okolnosti jejího výskytu a jeho důsledky, rizika jejího šíření, anebo jiné důvody,

f) opatření ke zdolání a zabránění šíření některých nebezpečných nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, způsob umísťování a držení zvířat v izolaci a odborné veterinární úkony, které se provádějí v jejím průběhu,

b) opatření k tlumení a zabránění šíření některých nebezpečných nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, způsob umísťování a držení zvířat v izolaci a odborné veterinární úkony, které se provádějí v jejím průběhu,

g) pravidla sledování nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka a jejich původců.

c) pravidla sledování nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka a jejich původců.

§ 10a

(1) Nákazy, včetně nemocí přenosných ze zvířat na člověka, a jejich původci, které jsou uvedeny v příloze č. 2 k tomuto zákonu, jsou považovány za nebezpečné.

(2) Ústřední veterinární správa hlásí

a) Komisi a ostatním členským státům ohnisko nákazy podle čl. 19 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a podává Komisi a ostatním členským státům zprávu o nákazách podle čl. 20 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a

b) Světové organizaci pro zdraví zvířat výskyt nákaz v souladu s rozhodnutím této organizace o jednotném seznamu nákaz a o zavedení nového systému jejich hlášení⁸³).

§ 10b

(1) Ústřední veterinární správa vypracovává se zřetelem na stav a vývoj nákazové situace návrhy programů ozdravování zvířat od některých nebezpečných nákaz nebo nemocí přenosných ze zvířat na člověka, a to zejména od nákaz nebo nemocí přenosných ze zvířat na člověka uvedených v příloze prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/1882⁸⁴) a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/690⁸⁵). Programy ozdravování zvířat jsou vypracovávány jako programy eradikace, tlumení a sledování určité nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka.

(2) Ústřední veterinární správa předkládá Komisi

a) návrhy programů ozdravování zvířat ke schválení podle čl. 31 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a

b) zprávy podle čl. 34 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429.

(3) Ústřední veterinární správa může v případech a za podmínek stanovených nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/689 prozatímně prohlásit zřízení programu ozdravování zvířat.

(4) Ústřední veterinární správa postupuje podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/690 v případech, v nichž má být požadován finanční příspěvek Evropské unie na financování programu ozdravování zvířat.

(5) Ústřední veterinární správa může v případech stanovených nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/689 povolit výjimku z povinností provozovatelů v oblasti programů ozdravování zvířat.

§ 11

(1) Chovatel, jím zaměstnávané osoby při chovu, přepravě, svodu a prodeji zvířat, jakož i další osoby, které přicházejí do styku se zvířaty, živočišnými produkty nebo jejich vzorky a které vzhledem ke svému povolání, kvalifikaci a zkušenostem mohou rozpoznat příznaky nasvědčující podezření z výskytu nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka, jsou povinni neprodleně uvědomit krajskou veterinární správu nebo zajistit její uvědomění o tomto podezření.

(2) Ohlašovací povinnost osob uvedených v odstavci 1 zaniká, jakmile podezření z výskytu nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka bylo nahlášeno úřednímu veterinárnímu lékaři anebo soukromému veterinárnímu lékaři.

(3) Pro uživatele honitby, vlastníka nebo nájemce rybníka nebo zvláštního rybochovného zařízení, jakož i pro další osoby podílející se na chovu a lovu zvěře nebo ryb, platí ustanovení odstavců 1 a 2 obdobně.

§ 12

(1) Chovatel, na jehož zvířatech se projevují příznaky nasvědčující podezření z výskytu nebezpečné nákazy, je povinen

a) do příchodu úředního veterinárního lékaře zajistit, aby

1. zvířata podezřelá a vnímavá na příslušnou nákazu neopustila svá stanoviště,

2. živočišné produkty, které pocházejí od podezřelých zvířat, nebyly používány, jakkoli zpracovávány nebo uváděny na trh a aby byly ukládány odděleně,

3. předměty, které mohou být nositeli původců nákaz, nebyly vynášeny nebo vyváženy a používány jinde,

4. stanoviště podezřelých zvířat byla dezinfikována,

5. osoby, které ošetřují podezřelá zvířata, nepřicházely do styku s jinými zvířaty a aby do prostorů sloužících chovu podezřelých zvířat nevstupovaly jiné osoby bez vážného důvodu,

b) po příchodu úředního veterinárního lékaře postupovat podle jeho pokynů a poučení.

(2) Soukromý veterinární lékař, který při výkonu své činnosti zjistí podezření z výskytu nebezpečné nákazy,

a) předběžně vyšetří podezřelá zvířata, popřípadě i těla uhynulých, nedonošených, mrtvě narozených nebo utracených zvířat (dále jen "kadávery"), a hrozí-li nebezpečí z prodlení, odebere vzorky k laboratornímu vyšetření,

b) uvědomí neprodleně okresní veterinární správu o podezření z výskytu nebezpečné nákazy,

c) poskytne chovateli potřebné poučení včetně poučení o povinnosti učinit opatření uvedená v odstavci 1 písm. a) (dále jen "neodkladná opatření"),

d) vyžadují-li to povaha nebezpečné nákazy nebo místní podmínky, setrvá na místě do příchodu úředního veterinárního lékaře a sleduje zdravotní stav zvířat.

§ 13

(1) Krajská veterinární správa, která byla uvědoměna o podezření z výskytu nebezpečné nákazy nebo je zjistila při plnění svých úkolů, prověří neodkladná opatření provedená chovatelem a neprodleně, v souladu s jednotnými postupy a metodami schválenými orgány Evropské unie pro diagnostiku a tlumení příslušné nákazy a s pohotovostními plány, učiní a podle potřeby nařídí mimořádná veterinární opatření za účelem potvrzení nebo vyloučení tohoto podezření a za účelem ochrany proti možnému šíření nákazy a stanoví způsob provedení těchto opatření, zejména

(1) Krajská veterinární správa, která byla uvědoměna o podezření z výskytu nebezpečné nákazy nebo je zjistila při plnění svých úkolů, prověří neodkladná opatření provedená chovatelem a neprodleně, v souladu s jednotnými postupy a metodami schválenými orgány Evropské unie pro diagnostiku a tlumení příslušné nákazy a s pohotovostními plány, učiní a podle potřeby nařídí mimořádná veterinární opatření za účelem potvrzení nebo vyloučení tohoto podezření a za účelem ochrany proti možnému šíření nákazy a stanoví způsob provedení těchto opatření; přitom krajská veterinární správa postupuje podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo podle předpisů Evropské unie přijatých na jeho základě, zejména podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/687 a nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/689, nebo podle předpisů Evropské unie upravujících opatření v případech nemocí přenosných ze zvířat na člověka⁸⁶).

a) vyšetří podezřelá zvířata a kadávery, podle potřeby odebere vzorky k laboratornímu vyšetření a provede další úkony za účelem potvrzení nebo vyloučení přítomnosti nákazy v hospodářství,

b) sleduje nadále toto hospodářství a zahájí epizootologické šetření zaměřené na zjištění možného původu a zdroje nákazy, doby jejího výskytu v hospodářství, přítomnosti a rozmístění jejích původců a vektorů a určí další hospodářství, jejichž poloha, uspořádání nebo styky s hospodářstvím, v němž vzniklo podezření z výskytu nebezpečné nákazy, odůvodňují podezření z výskytu této nákazy i v těchto hospodářstvích (dále jen „kontaktní hospodářství“),

c) nařídí chovateli

1. držení zvířat vnímavých na příslušnou nákazu na jejich ustájovacích místech a odděleně od zvířat podezřelých a zakáže přemísťování zvířat z hospodářství nebo do hospodářství,

2. pořízení soupisu zvířat vnímavých na příslušnou nákazu, která jsou v hospodářství, a vedení a průběžné aktualizování soupisu zvířat uhynulých, nakažených nebo podezřelých,

3. vyžadují-li to povaha nákazy a okolnosti případu, poražení nebo utracení zvířete k diagnostickým účelům,

4. omezení zacházení s živočišnými produkty, krmivy živočišného původu, předměty, materiály a látkami, které mohou být nositeli původců nákaz,

d) stanoví způsob a pravidla použití vhodných dezinfekčních prostředků u vchodů a východů z míst, v nichž jsou ustájena zvířata vnímavá na příslušnou nákazu, jakož i u vchodů a vjezdů do hospodářství a východů a výjezdů z hospodářství,

e) poučí chovatele zejména o povaze nákazy a možnostech jejího šíření a o dalším zacházení s podezřelými zvířaty, živočišnými produkty, předměty, materiály a látkami, které mohou být nositeli původců nákaz.

(2) Opatření podle odstavce 1 mohou být rozšířena v nezbytném rozsahu na kontaktní hospodářství.

(2) Vyžadují-li to povaha nákazy a okolnosti případu, nařídí krajská veterinární správa chovateli kromě opatření podle odstavce 1 i poražení nebo utracení zvířete k diagnostickým účelům.

(3) Vyžadují-li to povaha nákazy, rizika jejího šíření, nebezpečí hrozící zdraví lidí nebo zvířat, popřípadě nebezpečí jiné vážné újmy, anebo místní podmínky, nařídí krajská veterinární správa opatření uvedená v odstavci 1 písm. c) a d) a v odstavci 2 na místě.

(3) Vyžadují-li to povaha nákazy, rizika jejího šíření, nebezpečí hrozící zdraví lidí nebo zvířat, popřípadě nebezpečí jiné vážné újmy, anebo místní podmínky, nařídí krajská veterinární správa opatření uvedená v čl. 55 odst. 1 písm. c), d) a e), čl. 56 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a v odstavci 2 na místě.

(4) Chovatel je povinen podrobit se opatřením uvedeným v odstavcích 1 až 3 a poskytovat k jejich provedení nezbytnou součinnost.

(5) Krajská veterinární správa

a) ukončí opatření uvedená v odstavcích 1 až 3, jestliže podezření z výskytu nebezpečné nákazy bylo vyloučeno, nebo

b) postupuje podle § 15, jestliže byl výskyt nebezpečné nákazy potvrzen.

(6) Ustanovení odstavců 1 až 5 platí obdobně pro shromažďovací střediska, jatky a jiná místa, na nichž vzniklo podezření z výskytu nebezpečné nákazy.

(6) Krajská veterinární správa může na žádost chovatele nebo z moci úřední povolit výjimku z opatření uvedených v odstavcích 1 až 3, zejména za podmínek stanovených nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo předpisy Evropské unie přijatými na jeho základě, zejména nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/687 a nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/689, nebo předpisy Evropské unie upravujícími opatření v případech nemocí přenosných ze zvířat na člověka⁸⁶).

§ 14

Vznikne-li podezření z výskytu nebezpečné nákazy u zvířat, která se účastní svodu zvířat, a nestanoví-li jinak úřední veterinární lékař vykonávající nad svodem státní veterinární dozor, je provozovatel svodu povinen zajistit, aby

a) podezřelá zvířata byla umístěna odděleně od ostatních zvířat,

b) zvířata zúčastněná na svodu neopouštěla jeho prostory a aby do nich nevstupovala jiná zvířata,

c) živočišné produkty a předměty, které mohou být nositeli původců nákaz, nebyly vynášeny nebo vyváženy z prostorů svodu,

d) osoby, které přišly do styku s podezřelými zvířaty, vycházely z prostorů svodu jen se souhlasem úředního veterinárního lékaře a aby do nich jiné osoby nevstupovaly bez vážného důvodu.

Ochranná a zdolávací opatření

Opatření k tlumení nákaz

§ 15

(1) Byl-li potvrzen výskyt nebezpečné nákazy nebo hrozí-li nebezpečí jejího šíření, nařídí příslušný orgán v souladu s jednotnými postupy a metodami schválenými orgány Evropské unie pro diagnostiku a tlumení příslušné nákazy a s pohotovostními plány odpovídající mimořádná veterinární opatření ke zdolání této nákazy a ochraně před jejím šířením (dále jen "ochranná a zdolávací opatření"), zejména

(1) Byl-li v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 a nařízeními Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/687 a 2020/689 potvrzen výskyt nebezpečné nákazy nebo hrozí-li nebezpečí jejího šíření, nařídí příslušný orgán v souladu s jednotnými postupy a metodami schválenými orgány Evropské unie pro diagnostiku a tlumení příslušné nákazy a s pohotovostními plány odpovídající mimořádná veterinární opatření k tlumení této nákazy a ochraně před jejím šířením (dále jen "opatření k tlumení nákaz"); přitom příslušný orgán postupuje podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo podle předpisů Evropské unie přijatých na jeho základě, zejména podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/687 a nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/689, nebo podle předpisů Evropské unie upravujících opatření v případech nemocí přenosných ze zvířat na člověka⁸⁶).

(2) V odůvodněných případech se v ohnisku nákazy vykonává soustavný státní veterinární dozor.

(2) Krajská veterinární správa může na žádost chovatele nebo z moci úřední povolit výjimku z opatření k tlumení nákaz, nařízených jí nebo jiným příslušným orgánem, zejména za podmínek stanovených nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 nebo předpisy Evropské unie přijatými na jeho základě, zejména nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/687 a nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/689, nebo předpisy Evropské unie upravujícími opatření v případech nemocí přenosných ze zvířat na člověka⁸⁶).

(3) Podle odstavce 1 postupuje příslušný orgán i tehdy, byl-li potvrzen výskyt nebezpečné nákazy v zahraničí a hrozí-li nebezpečí jejího zavlečení na území České republiky.

(3) Jde-li o nákazu, jejíž výskyt je povinně hlášen Komisi a členským státům, informuje krajská veterinární správa orgány veřejné správy uvedené v pohotovostním plánu kraje prostřednictvím operačního střediska integrovaného záchranného systému kraje.

§ 16

Ústřední veterinární správa v souladu s čl. 71 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 informuje Komisi o přijatých opatřeních k tlumení nákaz.

(1) Ochranná a zdolávací opatření mohou být rozšířena v nezbytném rozsahu také na kontaktní hospodářství.

(2) Každý, kdo přepravuje zvířata určená k poražení nebo utracení v souvislosti s plněním ochranných a zdolávacích opatření, nebo každý, kdo přepravuje, zpracovává nebo neškodně odstraňuje předměty, které mohou být nositeli původců nákaz, jakož i vedlejší živočišné produkty určené k neškodnému odstranění nebo dalšímu zpracování, je povinen tato zvířata, předměty nebo vedlejší živočišné produkty přepravovat, zpracovávat nebo neškodně odstraňovat jen způsobem stanoveným krajskou veterinární správou.

§ 17

(1) Orgán, který nařídil ochranná a zdolávací opatření, ukončí tato opatření, není-li právními akty Evropské unie stanoveno jinak, jestliže

a) od poražení nebo utracení, popřípadě od ukončení léčby nebo úhynu všech zvířat vnímavých druhů v ohnisku nákazy a neškodného odstranění jejich kadáverů, uplynula stanovená pozorovací doba a v jejím průběhu nedošlo k dalšímu onemocnění touto nákazou nebo nevzniklo podezření z této nákazy,

b) byly závěrečné čištění, dezinfekce, dezinsekce a deratizace v ohnisku nákazy, pokud byla tato opatření nařízena, provedeny podle pokynů a pod dohledem úředního veterinárního lékaře způsobem, jenž vylučuje šíření nebo přežití původců nákazy, a od provedení těchto opatření uplynula dostatečná doba, která zaručuje, že nákaza byla zcela zdolána,

c) byla provedena příslušná klinická a laboratorní vyšetření, pokud byla nařízena, a to s příznivými výsledky.

(2) Okresní veterinární správa může nařídit, že v pozorovací době budou v prostředí, v němž byla chována nemocná zvířata, umístěna kontrolní indikátorová zvířata vnímavá na příslušnou nákazu.

(3) Se zřetelem na průběh zdolávání a rizika šíření nebezpečné nákazy může orgán uvedený v odstavci 1 změnit nebo ukončit některá nařízená ochranná a zdolávací opatření ještě před splněním podmínek uvedených v odstavci 1, jestliže vzhledem k epizootologickým informacím nejsou již tato opatření nezbytná a neexistuje nebezpečí šíření nákazy.

(4) Krajská veterinární správa může k odůvodněné žádosti chovatele nebo z úřední povinnosti povolit individuální výjimku z ochranného a zdolávacího opatření, nařízeného jí nebo jiným příslušným orgánem, jestliže tím nedojde ke ztížení zdolávání nákazy nebo ke zvýšení nebezpečí jejího šíření.

§ 17a

Síť epizootologického sledování

(1) Ústřední veterinární správa může zavést na celém nebo části území státu síť epizootologického sledování skotu nebo prasat (dále jen "síť sledování"), jejímž prostřednictvím se zabezpečují vedení úřední epizootologické klasifikace hospodářství, jejich pravidelné veterinární kontroly, shromažďování epizootologických údajů a sledování nákazové situace.

(2) Síť sledování tvoří

a) stáda, hospodářství a osoby za ně odpovědné, schválené krajskou veterinární správou k zařazení do sítě sledování,

b) veterinární lékaři schválení pro hospodářství zařazená do sítě sledování,

c) státní ústavy pro veterinární laboratorní diagnostiku (dále jen "státní veterinární ústavy") a laboratoře uvedené v § 52 odst. 3,

d) Státní veterinární správa, úřední veterinární lékaři provádějící veterinární vyšetření zvířat před poražením, jejich masa, orgánů a ostatních částí po poražení (dále jen „prohlídka jatečných zvířat a masa“) a úřední veterinární lékaři odpovědní za shromažďovací střediska,

e) ústřední evidence⁸) a digitální podoba dat v informačním systému Státní veterinární správy (dále jen "počítačová databáze").

(3) Ústřední veterinární správa vede seznam hospodářství, která jsou zařazena do sítě sledování, a schválených veterinárních lékařů; neplní-li některý z těchto účastníků sítě sledování stanovené podmínky, krajská veterinární správa mu schválení pozastaví nebo odejme.

(4) Chovatel, jehož hospodářství je zařazeno do sítě sledování, je povinen

a) zajistit pro své hospodářství služby schváleného veterinárního lékaře,

b) pozvat neprodleně do hospodářství schváleného veterinárního lékaře, jestliže má podezření na výskyt nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka,

c) uvědomit schváleného veterinárního lékaře o všech příchodech zvířat do hospodářství a umístit tato zvířata před jejich zařazením do stáda v karanténě, v jejímž průběhu se ověřuje, podle potřeby formou požadovaných testů, zda zdravotní status hospodářství může být zachován.

(5) Krajská veterinární správa schválí veterinárního lékaře, jestliže tento veterinární lékař nemá finanční zájem na příslušném hospodářství a jestliže nejsou s chovatelem osobami navzájem blízkými. Vyžaduje-li to správné fungování sítě sledování, může krajská veterinární správa určit, že bude schválený veterinární lékař působit jen v určitém počtu hospodářství nebo jen na určitém území.

(6) Schválený veterinární lékař je povinen

a) pravidelně aktualizovat své znalosti z oblasti zdraví zvířat, které se týkají příslušného druhu zvířat, včetně znalostí právních předpisů, jimiž se řídí plnění jeho povinností,

b) poskytovat chovateli potřebné informace a pomoc k tomu, aby činil všechny kroky k zachování zdravotního statusu hospodářství a k dodržování veterinárních požadavků týkajících se označování a evidence zvířat, hlášení nebezpečných nákaz a jakýchkoli jiných činitelů rizikových z hlediska zdraví nebo pohody zvířat, anebo zdraví lidí, rychlého určení, z jaké příčiny došlo k úhynu zvířat a kam mají být odeslány jejich kadávery, jakož i hygienických podmínek stáda a produkčních jednotek zvířat,

c) zajistit, aby zvířata, včetně zvířat vstupujících do hospodářství a zvířat, která jsou předmětem obchodování, odpovídala veterinárním požadavkům týkajícím se kontroly totožnosti zvířat a veterinárního osvědčení.

(7) Počítačová databáze musí být vedena tak, aby z ní bylo možno vždy zjistit

a) identifikační čísla veškerého skotu přítomného v hospodářství, anebo v případě skupin prasat registrační číslo hospodářství původu nebo stáda původu a podle potřeby číslo veterinárního osvědčení,

b) u každého kusu skotu seznam všech hospodářství, počínaje hospodářstvím, v němž se toto zvíře narodilo, a jde-li o zvíře dovezené ze třetí země, hospodářství, z něhož bylo dovezeno, v případě skupin prasat registrační číslo posledního hospodářství nebo posledního stáda, a jde-li o zvířata dovezená ze třetí země, hospodářství, z nichž byla tato zvířata dovezena,

c) další údaje, které stanoví prováděcí právní předpis.

(8) Uvedené údaje se uchovávají v počítačové databázi po dobu 3 let následujících od smrti zvířete, jde-li o skot, anebo od provedení posledního záznamu o zvířeti, jde-li o prasata.

(9) Počítačová databáze musí být plně funkční bez ohledu na to, zda již byla zavedena síť sledování.

(10) Prováděcí právní předpis může stanovit, vyžadují-li to právní akty Evropské unie,

a) podrobnosti pro zařazování stád, hospodářství a osob za ně odpovědných do sítě sledování,

b) podrobnosti schvalování veterinárních lékařů pro hospodářství,

c) další údaje počítačové databáze (odstavec 7),

d) opatření k zajištění zdraví zvířat a zabránění šíření nákazy v případě, že nebyly dodrženy podmínky sítě sledování.

§ 17b

Ostatní nákazy a jejich zdolávání

Ostatní nákazy a jejich tlumení

Vznikne-li podezření z výskytu jiné nákazy, která pro účely tohoto zákona není považována za nebezpečnou, nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka, která není nákazou považovanou za nebezpečnou, anebo byl-li potvrzen výskyt takové nákazy nebo nemoci, učiní, popřípadě uloží příslušný orgán opatření odpovídající její povaze, závažnosti, možnostem jejího šíření a způsobu jejího zdolávání, jakož i místním podmínkám.

Vznikne-li podezření z výskytu jiné nákazy, která pro účely tohoto zákona není považována za nebezpečnou, nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka, která není nákazou považovanou za nebezpečnou, anebo byl-li potvrzen výskyt takové nákazy nebo nemoci, učiní, popřípadě uloží příslušný orgán opatření odpovídající její povaze, závažnosti, možnostem jejího šíření a způsobu jejího tlumení, jakož i místním podmínkám.