Reakce českých úřadů na podání v cizím jazyce se výrazně liší. Často záleží na tom, na koho člověk narazí a kdo si e-mail se žádostí či s podáním zrovna přečte.
Na tento nešvar českých úřadů upozornil aktuální průzkum ombudsmana, podle kterého instituce postupují chaoticky, nejednotně a někdy i v rozporu se zákonem.
Úředníci žádají oficiální překlad
Zatímco někde podání ochotně přijmou a odpoví například anglicky, jinde ho bez vysvětlení odmítnou, nebo dokonce požadují oficiální překlad i tehdy, kdy to zákon nevyžaduje.
Mnoho úředníků na menších úřadech má omezené jazykové možnosti a často automaticky odpovídají česky, bez ohledu na to, že odesílatel češtině nejspíš nerozumí,
uvádí v tiskové zprávě ochránce veřejných právStanislav Křeček.
Zájem o výzkum ze strany úřadů byl velký
Do průzkumu se zapojilo 90 procent oslovených institucí. odpovědí nakonec dorazilo více, než kolik úřadů v seznamu vůbec figurovalo. S cizojazyčnými podáními se v české veřejné správě nejčastěji setkávají dohledové úřady a centrální orgány státní správy. Obce s rozšířenou působností hlásí podstatně nižší počty.
Rozdíly mezi úřady jsou výrazné i v tom, kdo dokáže přeložit podání vlastními silami. Ministerstva, ústřední orgány a dohledové úřady disponují zaměstnanci, kteří dokážou komunikovat v angličtině, němčině, polštině, ukrajinštině či dalších běžných jazycích.
Na krajských úřadech, magistrátech a zejména na obcích se však často spoléhá na automatické překladače. Ty se navíc začínají častěji používat i při vyřizování jednoduchých dotazů, což může vést k nepřesným a někdy i nesrozumitelným odpovědím.
ČLÁNKY DO MAILU