V Praze se nachází Kahotski Eyewear studio, jehož heslem je „brýle jako šperk a šperk jako příběh“. Stojí za ním Pavel Kahotski.
Co se dozvíte v článku
Od kolekcí k individuálním designům
Pavel Kahotski se narodil v Bělorusku, kde studoval střední uměleckou školu. Poté se přesunul do Prahy, kde pokračoval na UMPRUM, ale v oboru filmové a televizní grafiky. Při studiích se seznámil se svou nynější ženou Anastázií. Ta tehdy dělala diplomovou práci zaměřenou na brýle. Bylo to technicky náročnější, tak jsme to nějak lepili spolu. Mělo to obrovský úspěch, práce byla zakoupená od UMPRUM do sbírky Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. V roce 2015 jsme udělali první kolekci Moje optika, která byla na Designbloku a za tu jsme dostali cenu,
popisuje Pavel na úvod s tím, že jeho žena je především šperkařkou.
Poté Anastázie vážně onemocněla a vyvstala otázka, jestli vůbec pokračovat. Pavel si říkal, že v brýlích vidí do budoucna potenciál a začal se jim věnovat čím dál víc. V roce 2017 už měl na Designbloku samostatnou kolekci s názvem Utopie, kde byly i nějaké šperky a dostal za ni tehdy cenu Czech Grand Design 2017. Tou dobou začal Pavel také dělat individuální design, protože kolekce nebo sériová výroba by podle něj vyžadovala velké soustředění.
Pavel Kahotski sedm let pracoval v televizi, kde se věnoval motion designu. Podle jeho ženy je z toho, co kreslí klientům patrné, že je vidí jako postavičky animovaného filmu a vytváří tak charaktery. Nevím, do jaké míry je to pravda, ale vždycky záleží na tom, v jakém jsem rozpoložení,
usmívá se.
Brýle jako součást stylu
Kahotski Eyewear studio se nesnaží konkurovat cenou, je to hlavně o tom, že má Pavel nějaký názor na věc nebo pocit a že brýle mají mít nějaké parametry. Podle něj je na brýlích nejdůležitější, že nemají být vnímány jako kompenzační pomůcka nebo handicap. Když už člověk musí mít něco na obličeji, tak to musí být součást stylu a hlavy. I oko má nějaký prostor,
doplňuje. Je tedy důležitá kompozice a díky tomu, že je Pavel výtvarník, tak pracuje na tom, aby měl dobrý vkus. A to je to, co prodává.
Pavel tvořil brýle například pro umělce jako je Kapitán Demo nebo Rudolf Brančovský ze skupiny Poletíme?, kde se jednalo se o brýle na pódium, takže k tomu tak přistupoval. Další skupinou jsou politici, diplomaté nebo například architekti. Obrací se na něj také lidé, co mají nějaké zvláštnosti v anatomii obličeje jako je například široký kořen nosu a nemohou mít jakékoliv brýle.
Byla tady paní, kterou nešlo přesvědčit, že brýle nemusí být nezbytně nutná pomůcka. Byla by radši, kdyby je neměla. Když si zkusila patero brýlí, tak neviděla, že v nich byla hezčí, protože to tak neviděla posledních 30 let,
popisuje Pavel a dodává, že musí jednat hodně opatrně a jemně. Člověk musí být otevřený tomu, že nastane nějaká změna,
zdůrazňuje.
„K rozvodu stačí první dítě“
Zpočátku Pavel spolupracoval s manželkou Anastázií a působil pod její značkou Nastassia Aleinikava. Všem říkám: chcete přijít o manželství a o přátelství? Založte spolu značku. Podle mě to tak je v 90 % případů a k rozvodu stačí první dítě,
směje se Pavel. Někomu to podle něj může fungovat, ale jim ne. Roli zde hrála také výše zmíněná nemoc Anastázie. Když jsem za ní přišel, že chci něco konzultovat, třeba jen nějaký pant, tak se rozplakala. Věděl jsem tedy, že takto to nepůjde,
přiznává s tím, že pod její značkou neměl svůj prostor a bylo to divné.
Postupně tedy Pavel zjišťoval, že čím méně v tom jeho žena je, tím mu to jde líp. Nyní mají svoji zlatnickou dílnu a Nastěnka tam má své asistentky. Takže když něco potřebuju, tak zavolám Aničce a vyřešíme to spolu,
usmívá se Pavel. Tato dílna dodává různé komponenty, například stříbrné.
Oba jsou kreativní duše a sdílejí stejný pohled na to, co vyrábí. Podle Pavla tam pořád je ten Anastáziin impuls v podobě motta brýle jako šperk. Mám pocit, že v pozadí to tam rezonuje a myslím si, že není důvod se toho vzdát, ale je lepší spolu nic nedělat,
shrnuje.
Klíčová je první schůzka
Do Kahotski Eyewear studio je možné se objednat na styling brýlí. Ve většině případů na něj přijde klient, který nemůže nic najít nebo mu nic nesedí. Z toho vznikne nějaké zadání, kdy Pavel potřebuje zjistit, co daný člověk dělá nebo jaké má potřeby. Někomu se například lesknou brýle na Zoomu, jiný má nějaké anatomické potřeby nebo ho jen něco nebaví a potřebuje to změnit. Člověk musí být hezký, na tom pracujeme. Nechci úplně prozradit můj postup, ale mám k tomu pár pomůcek, na které se soustředím,
potvrzuje Pavel.
Také je podle Pavla důležité, jak chce člověk vypadat a působit. Tedy jestli má být jemný, vyvolávat větší respekt a podobně. To má Pavel vyzkoušené. Když jsem měl černé hranaté brýle, líp se prodávalo a lidé si nepamatovali svůj názor. Pak jsem měl rok růžové jemné brejličky a za prvé se prodalo hodně růžových brýlí a fungovalo to jinak. Cítil jsem, že lidé mají volno ve výběru. Teď mám trošku přísnější brýle a uvidíme, co se stane, ale jsou zase oblé,
popisuje s úsměvem.
Pavel s klienty zkoumá, co očekávají, ale je důležité, že nemůže nikoho dirigovat. Je tam spousta cest a lidé často říkají jednu věc a myslí něco jiného. On tedy zkoumá všechny styly a podle toho i vidí, jak se v tom lidé cítí. První setkání je úplně klíčové. Tam si musíme zjistit celý příběh člověka. To mě vrací k mému původnímu vzdělání, když jsem tvořil příběhy,
doplňuje Pavel.
Po první schůzce nastává designování a druhá schůzka. Na ni má Pavel připravené šablony z 3D tisku díky kterým mohou zkoušet a zjišťovat styl nebo proporce. Často zde řežou obrubu a dělají různé úpravy. Na třetí schůzce už jsou brýle hotové a dělá se fitting. Na první schůzce zákazníka změřím a zjistím parametry, které potřebuju. Ve většině případů se tam trefíme hned na první dobrou nebo pak upravujeme šablonku. Poslední dobu se stává, že nic neubrušujeme,
dodává Pavel. Kromě fittingu se dělá ještě centrace sklíček a pak už se platí zakázka a odchází spokojený zákazník.
U návrhů není špatná možnost
Často se stává, že se Pavlův názor liší od názoru zákazníka. To je normální a musí se držet zkrátka a příliš zákazníky nepřesvědčovat. Nejhorší bude, když člověk zaplatí všechny peníze a brýle pak skončí někde uložené v krabičce,
myslí si.
Proto když Pavel dělá návrhy, tak u nich není žádná špatná možnost: všechno tam funguje, jen jsou jiné stylově. Může zohlednit připomínky, ale vybrat špatně zákazníka nenechá. I když někdo zkouší hotové věci a je to pr*ser, já mu říkám, že je to pr*ser. Člověk v tom půjde ven, někdo ho uvidí a co já pak s tím budu dělat,
podotýká. Velké téma jsou také barvičky brýlí, kde má Pavel často pocit, že nějaká bude lepší než tmavá. Ale nechává zákazníky si svobodně vybrat a neláme to přes koleno.
Brýle se ve studiu vyrábí z acetátu celulózy italské značky, který je k dispozici právě v mnoha barvách. Jak Pavel vysvětluje, je to plast vyrobený z bavlny, tedy přírodní plast. Jedná se o hypoalergenní materiál, který se dá leštit a drží tvar. Když se obruba zahřeje, může se ohnout a poté po zchlazení drží tvar, což je u straniček důležité. Díky tomu je možné brýle také opravit po létě, kdy mohou být například rozviklané. To u brýlích z obyčejného plastu není možné.
O zákazníka musí být postaráno
Brýle jsou tedy z přírodního materiálu a ten může stárnout a křehnout. Navíc hodně reaguje na pot a mohou se na něm objevit fleky nebo otisky prstů. Podle Pavla je dobré se u nich jednou za rok zastavit na servis. Někdy lidé přijdou sami, že jsou brýle poškrábané, tak je Pavel usadí a na počkání jim je rozleští. Také je možné vyřešit problémy s panty a podobně. Dělám to taky pro sebe, abych byl v klidu, že ten člověk je v klidu a je o něj postaráno,
přiznává Pavel.
Záruka se nevztahuje na ztracené brýle, ale ve studiu umí zopakovat stejnou obrubu. Jen to někdy není stejný materiál, například když se vyprodá daná barva obrouček.
Cílovkou nejsou jen celebrity
Pavel při zamyšlení nad nějakými unikáty zmiňuje, že vyráběli brýle pro společnost Preciosu, kde vymyslel, jak zasadit diamanty právě do acetátu celulózy a reagoval tak na jejich koncept, což bylo velmi zajímavé. Brýle od Kahotski Eyewear studio nosí například novinářka Marcela Augustová, slovenská matematička Dagmar Havlová nebo psychoterapeut Jan Vojtko. Celebrity k nim však úplně nechodí, podle Pavla proto, že se jedná o časově náročnou proceduru. Když je vše v pořádku, trvá proces pět týdnů. Mám pocit, že spousta lidí na to nemá čas. Musíme se tady scházet a musíme nad tím přemýšlet. Proto jsem se rozhodl ve studiu prodávat i něco hotového,
říká.
Jedním ze zákazníků byl i vrátný a noční hlídač, který tam utratil pro něj velké peníze a podobně na tom byla i paní z mateřské školky. Vrátný hledal změnu a byl rád, že našel někoho, kdo mu ji může nabídnout. Jde o to, jak moc v tom lidé vidí nebo nevidí hodnotu. A je úplně jedno, jestli je to celebrita, nebo kdokoliv jiný,
zdůrazňuje Pavel.
Mezi dalšími zákazníky jsou architekti, kurátorky, ale také grafici, designéři nebo ilustrátoři. Fotograf Jan William Drnek se vždycky vrátí z nějakých zájezdů po světě a říká mi, že ho lidi zastavují v metru a ptají se ho na brýle. I papež si všiml, že má skvělé brýle,
směje se Pavel v závěru.
Tip na další příběh
Co se stane, když se obklopíte ženami a použijete humor? Tento příběh vás překvapí
Když zákazníkům bylo jedno, že je výroba oblečení z Brna, oblékl se Honza Kočař sám do plavek a výrazně změnil marketingovou strategii. Seznamte se s ním. Více v článku.
ČLÁNKY DO MAILU