Součástí vstupní ceny majetku není pouze cena pořízení, kterou účetní jednotka vynaložila za nákup konkrétního majetku, ale vstupují do ní i další vedlejší náklady. Může se jednat například o dopravu, montáž nebo pojištění stroje. O tom, co může být součástí vstupní ceny majetku, jsme psali v článku zde. Všechny tyto účetní případy se kumulují na účtech pořízení majetku, a jakmile jsou všechny operace zaúčtovány, a majetek je způsobilý k užívání, přeúčtují se tyto výdaje na příslušný účet majetku. Je však důležité stanovit správně okamžik zařazení majetku do užívání, a to zejména u takového majetku, jehož uvedení do užívání souvisí s vydáním osvědčení o způsobilosti.
Okamžik zařazení majetku do užívání v zákoně o účetnictví
Definice toho, kdy má být majetek jako takový zařazen do užívání, najdeme ve vyhlášce k zákonu o účetnictví. Ve vyhlášce je potom stanoveno, že dlouhodobým nehmotným majetkem se stává takový majetek, který je uveden do stavu způsobilého k užívání, kterým se rozumí dokončení pořizovaného majetku a splnění stanovených funkcí a povinností stanovených právními předpisy pro jeho užívání.
Podobně je definován i okamžik zařazení do užívání pro hmotný majetek. „Dlouhodobým hmotným majetkem se stávají pořizované věci uvedené do stavu způsobilého k užívání, kterým se rozumí dokončení věci a splnění technických funkcí a povinností stanovených zvláštními právními předpisy pro užívání (způsobilost k provozu).“ Obdobně tomu je i v případě technického zhodnocení majetku.
Vzhledem k tomu, že v zákoně o účetnictví, ve vyhlášce ani v Českých účetních standardech nenajdeme bližší specifikaci toho, k jakému okamžiku majetek zařadit, vydala Národní účetní rada několik interpretací, ve kterých se zabývá řešením okamžiku zařazení majetku do používání a vstupní cenou, ve které má být majetek zařazen.
Nesprávným stanovením okamžiku zařazení se ovlivní účetní závěrka nejen běžného účetního období, ale i další účetní závěrky, protože se může jednat o odpisovaný majetek a tyto odpisy ovlivní hospodářský výsledek v následujících letech.
Interpretace NÚR I-33
Obě interpretace, které řeší problematiku dlouhodobého majetku a s tím souvisejícím okamžikem zařazení, apelují na potřebu zařadit majetek ke správnému datu a ve správné výši, a to zejména proto, aby nedocházelo k nadhodnocování stavu aktiv a byla tak dodržena zásada opatrnosti při vedení účetnictví. Konkrétně Interpretace I-33 „se zabývá účetním řešením určení okamžiku zařazení dlouhodobého hmotného majetku do používání, jestliže se dokončení majetku (věci) odlišuje od okamžiku obdržení právního osvědčení o způsobilosti majetku k provozu.“
Problematika okamžiku zařazení se týká zejména finančně náročnějších nebo technologicky rozsáhlejších investic. Okamžik zařazení je tedy podmíněn jednak splněním technickoekonomických funkcí a zároveň dodržením právních aspektů. Za právní aspekty se pak považuje získání takového osvědčení, které prokazuje způsobilost k provozu. Interpretace se zabývá řešením otázky, k jakému datu majetek zařadit v návaznosti na právní aspekty, a klade si otázku, zda se majetek stává způsobilým okamžikem obdržení osvědčení nebo již v okamžiku splnění všech podmínek předcházejících získání osvědčení pro zařazení majetku do užívání.
Zákon o účetnictví, respektive vyhláška k tomuto zákonu, nedostatečně řeší konkrétní definici povinností spojené se způsobilostí k provozu, a proto je v interpretaci rozdělena tato způsobilost do dvou rovin, jakou může být vyložena, a to v širším a užším smyslu.
- „způsobilost k provozu v širším smyslu slova, tj. všechna osvědčení, včetně i „vedlejších“, která se nevztahují k hlavním funkčním charakteristikám pořizovaného majetku;
- způsobilost k provozu v užším smyslu slova, tj. pouze ta osvědčení, která se vztahují k hlavním funkčním charakteristikám pořizovaného majetku.“
Při zařazování majetku musí účetní jednotka posoudit, v jaké fázi pořizování se majetek nachází. Majetek může být dokončen z technickoekonomického hlediska, anebo může být způsobilý k provozu podle právních předpisů.
Pokud se při zařazení majetku liší okamžik dokončení z technického hlediska a způsobilosti k provozu podle právních předpisů, má se postupovat dle ekonomické podstaty transakce a nezastírat skutečný stav. Účetní jednotka však musí posoudit, o jakou ze tří situací se jedná.
V prvním případě zařazení majetku do užívání je podmíněno vydáním osvědčení veřejným subjektem a ekonomické dokončení majetku je závislé na právním stavu majetku. V takovém případě zařadí účetní jednotka majetek do evidence majetku podle data získání osvědčení o způsobilosti k provozu. Pokud tedy majetek nesmí být užíván bez vydání osvědčení, nemůže o něm ani účetní jednotka účtovat jako o majetku zařazeném do užívání.
Pokud by se však jednalo o takové osvědčení, které svým charakterem ověřuje a splňuje podmínky dodatečně a tento majetek může být používán již před vydáním osvědčení, zařadí se takový majetek k datu, kdy byl uveden do stavu způsobilého k užívání.
Poslední případ, který by mohl nastat, je získání osvědčení způsobilosti před ekonomickým dokončením majetku. V takovém případě dojde k zařazení majetku až po té, co bude ekonomicky dokončen. Majetek však může být po tuto dobu využíván podmíněně.
Během posuzování toho, zda jsou nebo byly splněny všechno podmínky pro získání osvědčení, musí účetní jednotka brát v potaz i další informace a výsledky průběžných fází schvalovacího procesu veřejného subjektu.
Aby byly postupy jednotné, je doporučeno definovat stanovení okamžiku zařazení majetku do užívání ve vnitřní směrnici účetní jednotky.
ČLÁNKY DO MAILU