Mezi časté služby spojené se sdílenou ekonomikou patří ubytování, spolujízda nebo například sdílení dopravních prostředků či půjčování věcí. Neexistuje jen jedna definice, ale jedná se o využívání něčeho, co zrovna nepotřebujeme jinými lidmi, a to často za pomoci digitálních platforem.
Co se dozvíte v článku
Kořeny sahají daleko
Na první pohled se může zdát, že je koncept sdílené ekonomiky něčím moderním a novodobým, ale není tomu tak. Její kořeny sahají až k začátkům lidské civilizace, protože sdílená ekonomika byla vždy o lidech, kteří se sdružovali, aby sdíleli své zdroje. Přitom se mohlo jednat o zboží, služby nebo čas. Vyvinul se jen způsob samotného sdílení, kdy na počátku byl barter jako základ obchodu. Nebyla zde měna, ale lidé si mezi sebou vyměňovali zboží nebo služby. První zmínku o takovém směnném obchodu je možné najít už v Mezopotámii kolem roku 3000 př. n. l., ale mohlo to být ještě mnohem dříve. S nástupem společnosti a postupem času docházelo k rozšiřování obchodování, k rozvoji tržišť i vzniku peněz.
Právě peníze nahradily směnný obchod jako primární systém pro výměnu zboží a služeb. Sdílení zdrojů v rámci komunity zůstalo zachováno, ale bylo spíše v pozadí a v rámci sousedství a komunit. Principy sdílené ekonomiky a směnného obchodu byly zastíněny s nástupem tržního kapitalismu a velkých podniků podporujících masovou spotřebu. Dlouhá léta tak bylo upřednostňováno vlastnění věcí, což vedlo ke konzumerismu.
Pojem získal pozornost
O vzestupu sdílené ekonomiky se mluví v souvislosti s koncem 90. let a začátkem 21. století. Tehdy se objevovaly technologie, narůstalo využívání internetu a přicházely první digitální platformy. Často je v této souvislosti zmiňován vznik eBay (1995), který umožňoval jednotlivcům nakupovat a prodávat použité zboží. Jednalo se o globální online tržiště, kde si kdokoliv mohl koupit nebo prodat prakticky jakékoliv zboží. eBay tak otevřel lidem platformu 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, která nabízela obrovský výběr zboží od maloobchodníků i běžných lidí. Ti se snažili prodávat produkty za konkurenceschopné ceny. Byl to tedy první krok k propojení jednotlivých kupujících a prodávajících bez maloobchodníka jako prostředníka.
Samotný termín „sdílená ekonomika“ se poprvé objevil až v polovině prvního desetiletí 21. století. V roce 2004 publikoval profesor práva na Harvardu Yochai Benkler článek, v němž naznačil, že lidé by měli sdílet zboží jako součást ekonomiky. Průlomová byla také kniha Co je moje, je tvoje (What's Mine Is Yours) od Rachel Botsmanové z roku 2010. V ní přiblížila myšlenku sdílené ekonomiky široké veřejnosti a je dodnes považována za odbornici na toto téma.
Vznik digitálních platforem
Velkou roli pak hrál vznik dalších platforem, a to nejprve Airbnb v roce 2008 založeném na pronájmu pokojů ve svých domovech. To se brzy rozrostlo a umožňovalo lidem rezervovat si krátkodobé pobyty nejen v domech a bytech, ale také v nejrůznějších jedinečných prostorech.
Uber se objevil o rok později a umožňoval lidem sdílet jízdy autem místo vlastního vozidla. Jednalo se tehdy o alternativu doposud běžných taxislužeb. Těchto takzvaných P2P (Peer-to-peer) platforem postupně přibývalo, a to v různých oblastech. Šlo například o platformy pro pronájem oblečení, nářadí, sportovního vybavení, dětských potřeb nebo kancelářských prostor. Tyto platformy usnadňují přístup k produktům a službám, které lidé používali jen příležitostně nebo nechtěli dlouhodobě vlastnit.
V České republice byla v roce 2017 založena Česká asociace sdílené ekonomiky. Mezi její členy patří například společnosti Zavezu.cz a Bringr umožňující přepravu zásilek mezi uživateli, kteří jedou do stejného cíle, firma Hlídačky.cz propojující slečny na hlídání s rodiči nebo společnosti z oblasti sdílení osobních automobilů jako je HoppyGo a SmileCar.
Co je hnacím motorem sdílené ekonomiky?
Za úspěchem sdílené ekonomik mohou být rostoucí obavy o životní prostředí a také finanční potíže, kterým čelí běžní obyvatelé. Pronájmem a sdílením svých věcí lidé snižují poptávku po nových produktech, což vede k menšímu množství přírodních zdrojů těžených ze Země a také minimalizují odpad z obalů a snižují svou ekologickou stopu. Při tom všem ještě vydělávají peníze ostatním a pomáhají jim tak a sami šetří tím, že si nemusí například věci sami pořizovat. Za růstem popularity těchto služeb a jejím rozšiřováním stála také jejich dostupnost. S tím souvisel také vznik nových příležitostí k zisku.
Rozvoj přinesl problémy i změny
S rozvojem sdílené ekonomiky však nejsou spojené jen pozitivní aspekty. Má za sebou několik soudních sporů a také stávek zaměřených nejen proti Uberu nebo Airbnb. Problémem je především regulace těchto služeb, které se obtížněji definují, a proto se složitě vymáhá dodržování pravidel a podobně. Například u Uberu bylo problémem, že společnost neplatila daně ani licenční poplatky a zmiňovalo se i ohrožení cestujících kvůli tomu, že řidiči mohou být neškolení, bez licence a pojištění.
Podobně výtky míří na Airbnb, které nemusí splňovat podmínky jako ostatní pronajímatelé například z řad hotelů. Jak jsme psali již dříve, tak Airbnb i v České republice budí emoce a je zdrojem obav pro města i občany. Vzniknout u nás měl i portál eTurista, v rámci kterého by se pronajímatelé včetně Airbnb museli registrovat u úřadů a hlásit jim elektronicky údaje o hostech.
Někteří Airbnb a sdílenou ekonomiku viní také za stále se zvyšující overturismus. Jak píše náš sesterský server Euro.cz, šéf britského touroperátora Sunvil Noel Josephides, který se v cestovním ruchu pohybuje od 70. let, v roce 2013 předvídal „dokonalou bouři“, kdy rychlá expanze nízkonákladových aerolinek společně s rostoucí nabídkou krátkodobých pronájmů vytvoří obrovskou kapacitu pro cestování. Dále v článku uvádějí, že například v Palma de Mallorca už radnice nedělá klasické kampaně lákající turisty a také zakázala Airbnb v centru.
V Praze zase, jak uvedl na sociální síti náměstek pro dopravu Zdeněk Hřib, prošel radou města návrh, v rámci kterého Praha od ledna zavádí nový systém regulace sdílených dopravních prostředků, počítající se zákazem poskytování elektrokoloběžek. „Zavádíme jasná pravidla, která vyčistí veřejný prostor od neřízeného provozu koloběžek, které se v centru často používaly spíš jako turistická atrakce než dopravní prostředek a způsobovaly chaos na chodnících i v pěších zónách,“ doplnil.
Konec elektrokoloběžek schválen! ✅ 🛴
— Zdeněk Hřib (@ZdenekHrib) October 20, 2025
Můj návrh konečně prošel radou města. Praha tak od ledna zavádí nový systém regulace sdílených dopravních prostředků, který počítá se zákazem poskytování elektrokoloběžek. 1/3
ČLÁNKY DO MAILU