Ručí jednatel za daň, kterou nezaplatí firma? Jen za určitých okolností, řekl soud

30. 1. 2026
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Ruka ukazující na muže v obleku, který se chytá za hlavu.
Autor: Shutterstock
Ilustrační obrázek
Pro posouzení vzniku ručení jednatele firmy za nezaplacenou daň je klíčové, zda a za jakých okolností byla způsobena škoda společnosti, nikoli státu, uvedl soud.

Pokud firma nezaplatí daň, ručení jednatele vzniká jen za určitých okolností. Doměřená daň není sama o sobě škodou způsobenou společnosti jejím jednatelem a povinnost ručení současně nevzniká ani trestním odsouzením jednatele, uvedl Nejvyšší správní soud (NSS).

Co se dozvíte v článku
  1. Firma nezaplatila daň, berňák ji chtěl po jejím jednateli
  2. Samotný nedoplatek na dani není automaticky škoda, argumentoval jednatel
  3. Krajský soud dal za pravdu jednateli
  4. Mezi jednáním jednatele a neschopností splácet musí být souvislost
  5. NSS potvrdil rozhodnutí krajského soudu

Firma nezaplatila daň, berňák ji chtěl po jejím jednateli

NSS před dvěma týdny potvrdil rozhodnutí Krajského soudu v Brně, který zrušil ručitelskou výzvu finančního úřadu pro jednatele společnosti, jehož firma nezaplatila daň z příjmů právnických osob ve výši 1,2 milionu korun. Poté, co se správce daně neúspěšně pokoušel nedoplatky společnosti vymoci v daňové exekuci, zaslal ručitelskou výzvu k zaplacení daňového nedoplatku ve výši 1 140 000 Kč podle § 171 odst. 1 daňového řádu jednateli firmy.

K uvedenému kroku správce daně přistoupil na základě zjištění, že žalobce jako statutární orgán zadal externímu účetnímu pokyn, aby do účetnictví daňového dlužníka zavedl na účet 389 (dohadná položka pasivní) a souvztažný daňový nákladový účet 518 (ostatní služby) částku 6 000 000 Kč představující údajné očekávané náklady na provize, a to přesto, že musel vědět, že účtované položce neodpovídá žádný skutečný daňově uznatelný náklad, upřesňuje se v rozsudku NSS s tím, že jednatel byl rovněž shledán vinným, že zkrácením daně způsobil České republice škodu ve výši 1 140 000 Kč.

Správce daně proto konstatoval naplnění podmínek dle § 171 daňového řádu ve spojení s § 148 odst. 6 daňového řádu a vyzval jednatele jako ručitele k úhradě nedoplatku firmy na dani z příjmů právnických osob.

Samotný nedoplatek na dani není automaticky škoda, argumentoval jednatel

Jednatel podal proti rozhodnutí berňáku žalobu, v níž s odkazem na předchozí rozsudky NSS upozornil, že při postupu dle § 171 odst. 1 daňového řádu ve spojení s § 159 odst. 3 občanského zákoníku nelze za škodu, kterou je člen voleného orgánu povinen právnické osobě nahradit, považovat sám daňový nedoplatek, nýbrž typově například nezákonné vyvedení prostředků ze společnosti, které se až „sekundárně“ projeví v tom, že právnická osoba nebyla s to daň uhradit. Dle žalobce by daňová povinnost daňovému dlužníku vznikla tak jako tak, tzn. i v případě, že by daná položka zaúčtována nebyla; daňovému dlužníku proto nevznikla škoda, píše se v rozsudku.

Finanční úřad naopak u soudu argumentoval, že daňová povinnost stanovená firmy v tomto případě představuje způsobenou škodu. Vzniklou škodou byla podle berňáku újma na jmění obchodní korporace, která spočívala ve zvýšení závazků, v daném případě závazků veřejnoprávních, konkrétně na daních.

To, že pošlete peníze na zahraniční účet, samo o sobě nezakládá ručení za DPH Přečtěte si také:

To, že pošlete peníze na zahraniční účet, samo o sobě nezakládá ručení za DPH

Krajský soud dal za pravdu jednateli

Krajský soud dal ovšem za pravdu jednateli. Podle soudu totiž samotný daňový nedoplatek není škodou ve smyslu § 159 odst. 3 občanského zákoníku. Aby tedy mohlo vzniknout ručení ve smyslu § 171 odst. 1 daňového řádu, je nutné najisto určit, že člen voleného orgánu způsobil svým protiprávním jednáním úbytek majetku právnické osoby, který vedl k nemožnosti uhradit daňový nedoplatek. Uvedené závěry se dle krajského soudu uplatní také v případě příslušenství daně (tj. zejména úroku z prodlení a penále) a bez ohledu na to, do jaké míry je doměření daně po provedené daňové kontrole pro daňového dlužníka „překvapivé“. 

Volený orgán totiž neodpovídá daňovému subjektu za škodu vždy, když je daňovému subjektu doměřena daň, se kterou je nedílně spojena povinnost uhradit penále, přičemž v případě řádného tvrzení daně a vedení účetnictví by tato povinnost nevznikla. Správce daně je povinen prokázat příčinnou souvislost mezi porušením povinností člena voleného orgánu a vznikem škody na majetku právnické osoby, dodává se v rozsudku.

Mezi jednáním jednatele a neschopností splácet musí být souvislost

Krajský soud dále upřesnil, že pro prokázání vzniku ručení musí daňové orgány (mimo konstatování porušení povinnosti péče řádného hospodáře vedoucí k doměření daně) popsat souvislost mezi jednáním statutárního orgánu (které z povahy věci nejprve vede k obohacení daňového subjektu) a neschopností daňového subjektu následně doměřenou daň uhradit. Daňové orgány se však v této věci otázkou, zda jednání jednatele mělo souvislost s tím, že daňový dlužník nemohl uhradit daňový nedoplatek (např. vyvedením prostředků, zpronevěrou nebo jiným jednáním), vůbec nezabývaly.

NSS potvrdil rozhodnutí krajského soudu

Finanční správa podala proti rozsudku kasační stížnost, ani u NSS však neuspěla. NSS předně připomněl, že podle § 159 odst. 3 občanského zákoníku se člen voleného orgánu právnické osoby stává ručitelem, pokud neuhradí škodu, kterou způsobil porušením svých povinností, ačkoli měl tuto škodu uhradit. Ručí však pouze do výše neuhrazené škody a pouze tehdy, pokud se věřitel nemůže plnění domoci přímo od právnické osoby. Ručení člena voleného orgánu za dluhy právnické osoby je tedy podmíněno kumulativním splněním následujících podmínek:

školení AI

  • člen voleného orgánu způsobil právnické osobě škodu,
  • tuto škodu způsobil porušením povinnosti při výkonu funkce,
  • škodu nenahradil, ačkoli k tomu byl povinen,
  • a věřitel se plnění na právnické osobě nemůže domoci.

Škoda, kterou měl jednatel v tomto sporu firmě způsobit, tak nemůže bez dalšího spočívat v samotné daňové povinnosti či nedoplatku, který tato společnost neuhradila. Obecně je škodou chápána majetková újma, která může spočívat ve skutečné škodě (vzniklém snížení majetku) nebo v ušlém zisku (ztrátě očekávaného zvýšení majetku). Správce daně musí podle NSS v rámci posouzení vzniku ručení jednatele jako předběžnou otázku škodu identifikovat. A to se v daném případě nestalo.

NSS také odmítl odkaz na výsledky trestního soudu, jelikož ty se zabývaly pouze škodou způsobenou státu jako příjemci daně, nikoliv škodou způsobenou firmě. Vznik škody jako podmínku pro vznik ručitelského závazku je nutno hodnotit samostatně – tj. je nutno zkoumat, zda byla jednáním žalobce způsobena škoda daňovému subjektu a zda tato škoda vedla k nemožnosti uhradit daň. Je tedy nutné se zabývat příčinnou souvislostí mezi jednáním žalobce vedoucím ke vzniku škody a neschopností daňového subjektu uhradit doměřenou daň, což se ale v daném řízení nestalo, jak správně konstatoval krajský soud, podotkl NSS a kasační stížnost odmítl

Podcast Teorie bulharské konstanty ŽIVĚ, pojďte se s námi potkat v Klubovně

Vstupenky jsou k dostání na webu GoOut. Těším se na vás.

Autor článku

Je zástupcem šéfredaktora Podnikatel.cz a zajímá se o novinky a změny v legislativě s dopadem na byznys. Věnuje se také analýzám a komentuje aktuální dění. 

Kvíz týdne

KVÍZ: Pravda, nebo lež? Jak dobře znáte legendární československé retroznačky?
1/10 otázek
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).