Tradiční řemeslo, kterému se učila u dědečka, proměnila Hana Buchtelová v životní poslání. Své výrobky prezentuje a prodává pod označením Ruční tkaní.
Co se dozvíte v článku
Řemeslo jako rodinné pouto
Hana Buchtelová se narodila v malé vesnici v Bilých Karpatech, kde v minulosti téměř v každém domě měli tkalcovský stav. Jak vysvětluje na úvod, u nich se tká takzvaná horňácká činovat. Jde o způsob tkaní při kterém se vzory řadí za sebou do pruhů. V České republice se tento způsob praktikuje téměř výhradně v oblasti Horňácka a výrazně ovlivnil i podobu místních krojů. O jeho jedinečnosti svědčí i to, že tato technika byla zařazena mezi nehmotné kulturní dědictví České republiky,
popisuje. Sama se také co se týče barevnosti, drží barev, které se tradičně používaly na Horňácku.
U tkalcovského stavu Hana sedávala už od malička u svého dědečka. Když mi bylo asi pět let, nejvíc se mi líbilo, jak prohazuje a chytá člunek. Spíš jsem mu ale překážela, než pomáhala,
doplňuje s úsměvem. Až na střední škole si začala zkoušet tkát, ale tehdy neměla v plánu se tkaní věnovat naplno. Chtěla to spíše jen umět, podobně jako vyšívání, pletení nebo jiné ruční práce. Intenzivně jsem začala tkát až během mateřské dovolené, kdy se mi nedařilo najít práci ve vystudovaném oboru. Postupně jsem zjistila, že jako každá práce musí člověka i bavit. Nejvíc mě dnes baví vymýšlet nové výrobky a vzory,
dodává.
Tkát Hana postupně naučila i svou rodinu, která se do toho zapojovala od samého začátku. I když každý z mých potomků má svou vlastní práci a tkaní se zatím věnuje spíše jako koníčku. S tím, jak se dnes svět rychle mění a přibývá využití umělé inteligence, se ale může do budoucna stát cokoli,
podotýká s tím, že manžel jí pomáhal vždy, když bylo hodně práce. Před třiceti lety jí dokonce vyrobil nový tkalcovský stav, který je funkční replikou toho původního. Pro mě je důležité hlavně to, že děti techniku znají a tradice se tak v naší rodině může udržet i do budoucna,
zdůrazňuje.
Od vlastního lnu k e-shopům
Začátky s tkaním podle Hany nebyly jednoduché. Velkou výhodou pro ni bylo, že nemusela shánět výrobní prostředky, protože doma měla tkalcovský stav i všechno potřebné ke tkaní. Nejtěžší však bylo najít odbyt pro hotové výrobky,
přiznává.
Také jí zůstal i nějaký materiál po dědečkovi. V dřívějších dobách byl problém materiál sehnat, prababičky si musely konopí nebo len samy vypěstovat a zpracovat na nit. Dnes, když si sednu k počítači, mohu na různých e-shopech sehnat téměř cokoli a odkudkoli. Snažím se ale používat především přírodní materiály, jako je bavlna a len,
upřesňuje Hana.
Trpělivost, kterou nejde ošidit
Při tkaní je podle Hany nejnáročnější trpělivost, protože tkaní se příliš nedá urychlit. Důležité je také sladění vzorů tak, aby k sobě dobře pasovaly. Náročné ale není jen samotné tkaní, velkou část práce tvoří i vše kolem: od přípravy osnovy, přes navíjení cívek až po dokončení výrobku. Například někdy je ubrus nakonec potřeba celý ručně obšít což zabere spoustu času.
Chyby si při tkaní člověk moc dovolit nemůže, protože je na výrobku hned vidět. Občas se stane, že musím párat, nebo dokonce začít znovu,
přiznává Hana a vzpomíná na ubrus ze dvou pruhů, které měly být uprostřed sešité. Byl na nich hrázovaný vzor králičků. První pruh jsem utkala bez problémů, ale tu druhou polovinu jsem tkala třikrát, protože jsem na předchozích dvou udělala chybu,
doplňuje s úsměvem.
Podle Hany má některé pohyby člověk zažité, například házení a chytání člunku. Jakmile se ale tká vzor, člunky se střídají nepravidelně a může jich být klidně i osm. Člověk tak musí neustále dávat pozor na to, co právě tká a kam který člunek patří. I úhozy bidla musí být pravidelné, aby se látka stloukala rovnoměrně,
vysvětluje a přiznává, že se pořád učí a vždy je co vylepšovat.
Tradice se musí umět přizpůsobit
V nabídce má Hana spoustu tkaných výrobků, ať už do domácnosti nebo například ke krojům. Snaží se mít široký sortiment, aby si výrobků vybral každý. Oblíbené jsou také koštovky na krk. Nápad na skleničky vznikl asi před dvaceti lety, kdy Hana prodávala malé taštičky pro děti na klíče na krk. Její kamarád si jednu vzal a nosil v ní panáka na slivovici, aby ho měl po ruce. Přišlo mi to jako dobrý nápad, a tak jsem na další jarmark zkusila vyrobit deset kusů. Dnes vyrábím nejen panáky, ale i koštovky, pleskačky nebo číše a lidé jsou rádi, že nemusí pít z plastu a mají svou vlastní skleničku,
dodává.
Sortiment se snaží přizpůsobovat zákazníkům, protože podle Hany je v dnešní době potřeba stále přicházet s něčím novým a přizpůsobovat se, stejně jako v každé jiné práci. Dříve se více prodávaly doplňky do domácnosti, dnes mají lidé větší zájem o praktické věci, jako jsou tašky, batohy nebo právě koštovky a skleničky. Mezi moje oblíbené výrobky patří ubrusy, protože právě u nich mohu nejvíce využít fantazii a každý kus udělat jiný,
doplňuje Hana.
Utkat se dá téměř cokoli
Pravidelně dělá Hana také výrobky na zakázku, a to například ubrusy, protože každý má jiný stůl a potřebuje jinou velikost. Dělala tak třeba ubrus do vinného sklepa s motivem hroznů nebo nedávno tkala pánskou zástěru s vyšitým nápisem Franc Josef. Minulý rok jsem zkoušela utkat plátno pro dceru na šaty nebo pánské košile se vzorem. Letos mám v plánu utkat závěsy do obývacího pokoje s moderní tématikou,
prozrazuje.
Utkat se dá v podstatě cokoli, pokud se tomu přizpůsobí vzorování. Tkala jsem podle vzorů ze 16. století pro lazebníky, tradiční horňácké cíšky, krojové součásti, ale také moderní geometrické vzory nebo motivy se zvířaty. Technika je sice stará, ale vzor může být tradiční i moderní,
uvádí Hana a přidává, že se vzory často prolínají: to, co by považovala za typicky horňácké, našla s malými rozdíly i na starých freskách.
Zákazníky táhne touha po ruční práci
Na prodeje výrobků si Hana Buchtelová nemůže stěžovat, na jarmarcích ji navštěvuje spousta lidí. Mnozí mají rádi osobní kontakt s výrobcem a zajímá je, jak výrobky vznikají a nedá na to dopustit ani ona sama. U této práce je podle Hany důležitý kontakt s lidmi, protože člověk hned vidí, jak se jim výrobek líbí. Navíc právě tam často čerpá inspiraci: lidé přicházejí s nápady, co by chtěli vyrobit, a ona to pak zkouší. Někdy se výrobek ujme, někdy ne. Mezi řemeslníky mají také spoustu známých a přátel, a tak se vždy těší, až se po čase znovu potkají. Dobře podle Hany funguje také internetový obchod, který někdo bere jen jako vzorník, a potom si objedná po telefonu něco úplně jiného.
Jak Hana zmiňovala, její děti řemeslo ovládají a bude jen na nich, jestli ho předají dál. Sama věří, že s nástupem moderních technologií se lidé budou k tradičním věcem vracet a budou si více vážit ruční práce. Poslední roky tento trend skutečně pozoruji, i když se výrobky musí přizpůsobovat současné době,
uzavírá.
Podcast Teorie bulharské konstanty ŽIVĚ, pojďte se s námi potkat v Klubovně
Vstupenky jsou k dostání na webu GoOut. Těším se na vás.
Tip na další příběh
Příběh ze srdce Slovácka: Marie mění kukuřičné šustí nejen v andílky
Marie Šuranská se už několik let věnuje, jak sama říká, šustění. Z kukuřičného šustí totiž vytváří nejrůznější figurky a další výrobky. Více v článku.
ČLÁNKY DO MAILU