[KOMENTÁŘ] Jde přitom o poměrně významnou změnu, kvůli které budou muset desítky tisíc zaměstnanců podávat daňové přiznání. Nezbývá než doufat, že to nedopadne stejným fiaskem jako změny u dohod o provedení práce, kde vláda rovněž žádnou analýzu neudělala.
Co se dozvíte v článku
Slib dělat analýzy zůstal jen na papíře
Jeden ze slibů z programového prohlášení vlády tvoří i „zvýšení kvality legislativy“. Vláda si do prohlášení vetkla: Zvýšíme kvalitu legislativy. Každou novou regulaci důkladně zvážíme na základě analýzy očekávaných dopadů. Legislativní návrhy potřebné k plnění programového prohlášení budou předkládány standardní legislativní cestou a před jejich předložením do vlády se k nim vyjádří odborníci v rámci Legislativní rady vlády.
V rámci programového prohlášení vlády navíc závazek, že různým změnám bude předcházet analýza, zazní celkem desetkrát. Slibem, pravda, nezarmoutíš, ale ve skutečnosti „skutek utek“. Jestli v něčem stávající vláda totiž opravdu selhává, je to právě kvalita legislativy a tvorba analýz, na základě kterých vláda změny zákonů navrhuje.
Vláda schválila zrušení srážkové daně u fyzických osob
Posledním ukázkovým příkladem je plán na zrušení srážkové daně u fyzických osob, jenž ministerstvo financí vložilo do novely, která mění zákony v souvislosti se zavedením jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatelů (předkladatelem je sice oficiálně ministerstvo práce a sociálních věcí, ale ministerstvo financí je spoluautorem).
Samotný návrh pak ministerstvo zdůvodňuje právě zavedením jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatelů. S ohledem na potřebu nastavit údaje, které budou uváděny v rámci jednotného měsíčního hlášení tak, aby odpovídaly druhé fázi změn pro oblast daní z příjmů, je nutné zrušit institut daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně u příjmů ze závislé činnosti,
tvrdí důvodová zpráva.
Zrušení srážkové daně u fyzických osob a její nahrazení zálohovou daní však znamená, že řada zaměstnanců bude muset podávat daňové přiznání. Týká se to poplatníků, kteří v průběhu roku měli drobné příjmy dle § 6 zákona o daních z příjmů, tedy drobné přivýdělky nebo drobné odměny členům orgánům právnických osob (například SVJ, spolků apod.), a kromě toho mají pouze příjem ze závislé činnosti u jednoho zaměstnavatele.
V připomínkovém řízení na to upozornila Komora daňových poradců ČR s tím, že chybí navíc analýza, u kolika desetitisíců poplatníků vznikne povinnost podat daňové přiznání a jaká je to zátěž pro tyto poplatníky a jaká je to zátěž pro finanční správu. Komora proto navrhla doplnění analýzy a její výsledky přidat do důvodové zprávy a do zprávy RIA.
Souhlasíte se zrušením srážkové daně?
Na analýzu není čas, uvedlo ministerstvo
Inu, chybička se stane, říkáte si, a ministerstvo určitě s vědomím vládního slibu o schvalování regulaci na základě analýzy očekávaných dopadů šetření vše doplní a vyčíslí, kolika lidí by se vlastně povinnost podávat daňové přiznání dotknula. Jenže ejhle. Jak ukazuje vypořádání připomínek, ministerstvo odmítlo analýzu kvůli nedostatku času udělat. Poptávaná analýza nebyla do návrhu zákona s ohledem na omezený časový prostor a způsob zpracování závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace, která se nezabývá všemi souvisejícími tématy, doplněna. Lze souhlasit s tím, že případná úprava zmíněného parametru má potenciál ovlivnit situace, kdy není nutné podávat daňové přiznání. Jeho úprava se však v této chvíli nenavrhuje,
odvětilo ministerstvo daňovým poradcům.
Čili ano, víme, že se dotkne řady lidí, ale netušíme kolika a jaké to bude mít důsledky, ale analyzovat to nebudeme, protože máme omezený časový prostor. Důvodem pro zavedení daně srážkové daně přitom původně bylo nezatěžování poplatníků administrativou v případě jejich bagatelních příjmů ze závislé činnosti, což ostatně v důvodové zprávě přiznává i samo ministerstvo: Původně se jednalo o tzv. „konečnou“ daň s efektivní, rychlou a značně bezproblémovou formou výběru daně. Pro samotného poplatníka šlo tedy o administrativně nenáročnou operaci.
Zrušení srážkové daně tak povede ke zvýšení administrativy u poplatníků (zaměstnanců), kteří doposud žádnou zkušenost s daňovým přiznáním nemají.
Aby poplatníci podávali přiznání, je záměr
Kdo by si myslel, že ministerstvo jen nedomyslelo důsledky, je však na omylu. Ve vypořádání připomínek totiž uvedlo, že „donutit“ více poplatníků podávat přiznání je záměr. Jde o záměr větší participace poplatníků na vypořádání jejich roční daňové povinnosti prostřednictvím podání daňového přiznání digitální formou s nabídkou předvyplnění daňových přiznání poplatníků z pozice orgánů Finanční správy ČR, a současně snížení administrativní zátěže na straně plátců daně. Namítané zvýšení administrativní zátěže související s nárůstem počtu daňových přiznání je eliminováno právě s ohledem na automatizovaný sběr dat a jejich zpracování pro účely předvyplnění daňových přiznání,
komentovalo ministerstvo.
Je samozřejmě právem ministerstva, chtít zvýšit participaci poplatníků na vypořádání jejich roční daňové povinnosti prostřednictvím podání daňového přiznání. Minimálně tak budou mít zaměstnanci šanci vidět, kolik státu ročně odvedou. Pořád jde ale o změnu, která se dotkne minimálně desítek tisíc zaměstnanců, kteří aktuálně nic řešit nemusí a nově budou muset podávat přiznání a elektronicky jej podepsat. Na tyto poplatníky se navíc tak budou vztahovat i sankce za nesplnění povinností spojených s přiznáním. Udělat aspoň odhad, kolika poplatníků se to dotkne, by měla být nejen nutnost, ale i slušnost.
Škoda, že se na analýzu nepočkalo u dohod
Aktuální případ se srážkovou daní není bohužel ani zdaleka jediným legislativním návrhem, který bez jakékoli analýzy vláda prosadila. Stačí připomenout anabázi u dohod o provedení práce, kde vláda ostentativně ignorovala připomínky odborníků, aby nejprve zavedla evidenci a na základě dat teprve navrhla regulaci. Tedy to, k čemu se zavázala v programovém prohlášení. Místo toho kabinet prosadil změny, které v praxi de facto nešly realizovat a byly zrušeny ještě předtím, než nabyly účinnosti. Místo toho byl schválen sice realizovatelný, ale i tak poměrně komplikovaný systém oznámených dohod. Jenže mezitím vláda z dat z evidence dohod zjistila, že problém, kvůli kterému změny schvalovala, ve skutečnosti neexistuje.
Přitom by stačilo se držet vlastního slibu a opravdu vytvářet novou legislativu na základě analýz a ne na základě pocitů a dojmů. Snad to u srážkové daně nedopadne stejně.
ČLÁNKY DO MAILU