Podle České správy sociálního zabezpečení zde nevzniká účast na nemocenském pojištění. Může takto sama rozhodnout?
Realita (ne)platně uzavřené pracovní smlouvy
V předchozím článku server Podnikatel.cz ve spolupráci s FABIAN & PARTNERS, advokátní kanceláří popisoval problematiku uzavření pracovněprávního vztahu v jednočlenné společnosti. Nejedná se jen o platnost či neplatnost pracovněprávního vztahu, ale i o další možné následky. Například nevzniká z titulu pracovněprávního vztahu účast na nemocenském pojištění. Čtěte více: Jednočlenná s.r.o. a (ne)platná pracovní smlouva
Příkladem je situace čtenáře serveru Podnikatel.cz. Jde o člena statutárního orgánu jednočlenné právnické osoby (smlouva o výkonu funkce sjednána není). Podnikatel nejprve vykonával řemeslné práce v rámci živnostenského oprávnění jako fyzická osoba, poté vznikla osoba právnická, a to společnost s ručením omezeným, pro kterou v rámci pracovněprávního vztahu vykonával IT práce (na tuto činnost nemá živnostenské oprávnění). Pracovní smlouva byla podepsána stejnou osobou z titulu budoucího zaměstnance a zástupce právnické osoby. Za zaměstnance bylo společností řádně odváděno nemocenské pojištění, avšak nemocenské dávky při vzniku sociální události vyplaceny nebyly. ČSSZ rozhodla, že se zde nejedná o výkon závislé práce a na učiněné právní jednání je třeba hledět minimálně jako na absolutně neplatné, tj. předmětný pracovněprávní vztah nezaložil účast na nemocenském pojištění tudíž ani nárok na nemocenské dávky. Čtěte také: Jediný společník a smlouva o výkonu funkce či pracovní smlouva
Rozhodnutím ČSSZ zřejmě nepochybila
Podle oslovené právničky postupovala ČSSZ z procesního hlediska správně a dle očekávání. Napadá neplatnost pracovních smluv, ať už z důvodu střetu zájmů či absence vztahu nadřazenosti-podřazenosti. Posouzení, zda je tomu skutečně tak, je mnohdy až úkolem Nejvyššího soudu. Rozhodovací praxe soudů sice dokládá, že ve většině případů jsou obdobné pracovní smlouvy shledány neplatnými, naproti tomu z vyjádření Ústavního soudu z 26.4.2016, sp. zn. I ÚS 190/2015 vyplývá, že „vzhledem k absenci výslovného zákazu souběhu funkcí je dle ÚS jediný možný a ústavně konformní výklad opírající se o princip „pacta sunt servanda“ (smlouvy se musí dodržovat), přičemž jakýkoli jiný výklad je v rozporu se zásadou legální licence, autonomie vůle a smluvní svobody, jakožto vůdčími principy soukromého práva.“ Souběh výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace a zaměstnaneckého poměru by tedy teoreticky měl být možný, jestliže se náplň práce nepřekrývá s výkonem funkce statutárního orgánu.
vysvětlila Pavlína Kacrová z FABIAN & PARTNERS, advokátní kanceláře.
Ovšem v praxi je očividně mnohem častější situace, kdy pracovněprávní vztah shledán platným nebude, a tudíž ani nárok na nemocenské pojištění nevznikne. Situaci je však možné řešit jinak. Okruh osob splňujících podmínky pro pojištění, dle zákona o nemocenském pojištění, zahrnuje v § 5 písm. a) bod 15 také „osoby činné v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť nebyly splněny podmínky stanovené pracovněprávními předpisy pro jeho vznik“. Účast na nemocenském pojištění tedy může vzniknout i z jiného důvodu, než je běžná pracovní smlouva. Což ostatně potvrzuje i Česká správa sociálního zabezpečení. V současné době jde z hlediska účasti na pojištění ve své podstatě o „administrativní“ záležitost. Uvedená osoba, pokud vykonává výdělečnou činnost (a splní ostatní podmínky zákona o nemocenském pojištění), bude vždy účastna nemocenského pojištění. Pouze dochází k potřebě identifikovat, zda bude pojištěna jako zaměstnanec, a přihlásit ji tedy podle § 5 písm. a) bod 1 zákona o nemocenském pojištění nebo podle jiného bodu.
uvádí Vladimír Lukovský. Současně dodává, že problematika pracovních smluv u jednočlenných společností je otázkou, jejíž výklad prodělává v posledních letech judikatorní vývoj. Vždy je třeba dávat pozor na to, aby takto uzavřené smlouvy v otázce jejich platnosti či neplatnosti obstály hlavně v jiných oblastech. Pokud však zaměstnavatel přesto trvá na přihlášení zaměstnance podle § 5 písm. a) bod 1 zákona o nemocenském pojištění, OSSZ jej bez dalšího zaeviduje.
Smlouva o výkonu funkce může být podepsaná jednou osobou
Východiskem je smlouva o výkonu funkce sjednaná v souladu se zákonem o obchodních korporacích, případně příkazní smlouva dle občanského zákoníku. Smlouva o výkonu funkce je v zákoně o obchodních korporacích upravena ustanoveními § 59–62. Pavlína Karcová uvádí, že pokud je řádně sjednaná, umožňuje (i jedinému) členu příslušného orgánu vykonávat tuto funkci za úplatu, čímž odpadá nutnost najmout sebe samého do zaměstnaneckého poměru. Řádné sjednání v tomto případě spočívá zejména v dodržení § 13 zákona o obchodních korporacích, který stanovuje, že „Smlouva uzavřená mezi jednočlennou společností zastoupenou jediným společníkem vyžaduje písemnou formu s úředně ověřenými podpisy. To neplatí, jestliže je taková smlouva uzavřena v rámci běžného obchodního styku a za podmínek v něm obvyklých.“ Stejně tak ustanovení v § 2430–2444 občanského zákoníku týkající se příkazní smlouvy nijak nevylučují přítomnost „dvou shodných podpisů“ – navíc, jak už jsme si řekli, na jedné straně takovou smlouvu podepisuje fyzická osoba sama za sebe a na druhé straně právnická osoba, respektive její jednatel. Čtěte také: Souběh funkcí po rozhodnutí Nejvyššího soudu
Spoluautorkou článku je Pavlína Karcová z FABIAN & PARTNERS, advokátní kanceláře.
