Při souběhu příjmů je třeba mít jasno, kdo a v jaké výši platí zdravotní pojištění. Kdy se odvede pouze ze skutečného výdělku a kdy z minima.
Zdravotní pojištění slouží k úhradě základní zdravotní péče. Je povinné pro všechny zaměstnance, u kterých vznikne zaměstnání, pro osoby samostatně výdělečně činné, ale i pro osoby bez zdanitelných příjmů. Výjimkou jsou osoby, za které platí pojistné stát nebo které nemají stanoven minimální vyměřovací základ. Ale i tyto osoby platí v případě výdělečné činnosti pojistné. Ovšem pouze ze skutečného výdělku, nikoli z minimálního vyměřovacího základu. Osoby, za které platí pojistné stát, uvádí § 7 zákona o veřejném zdravotním pojištění.
Minimální vyměřovací základ
Minimální vyměřovací základ ve zdravotním pojištění činí alespoň hodnotu minimální mzdy. Aktuálně se jedná o 11 000 korun, tj. minimální pojistné zaměstnance činí 1485 korun. Minimální vyměřovací základ se snižuje adekvátně k počtu dní výdělečné činnosti v daném kalendářním měsíci (např. při vzniku či ukončení pracovního poměru v průběhu měsíce). V reálu je to ale ještě složitější. Pojištěnci často kombinují různé druhy příjmů, ať už se jedná o souběh podnikání se zaměstnáním, či více pracovněprávních vztahů u různých zaměstnavatelů současně.
Čtěte také: Vyšší sazby pokut a další povinná evidence. I pro nejmenší zaměstnavatele
Vyměřovací základ a více zaměstnavatelů současně
Může se stát, že zaměstnanec má více zaměstnavatelů. Tuto situaci popisuje ustanovení § 3 odst. 10 zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění. Zde se uvádí, že jestliže je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů. Má-li zaměstnanec více zaměstnavatelů, je povinen doplatit pojistné podle předchozí věty prostřednictvím toho zaměstnavatele, kterého si zvolí, a to vždy současně s odvodem pojistného v následujícím kalendářním měsíci. Pokud je vyměřovací základ nižší z důvodů překážek na straně organizace, je tento rozdíl povinen doplatit zaměstnavatel. Současně se totiž v ustanovení § 13 zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění uvádí, že pokud má pojištěnec současně více příjmů, odvádí pojistné ze všech těchto příjmů.
Z toho můžeme vyvodit několik situací:
- Příjmy od všech zaměstnavatelů (zdanitelný příjem ze závislé činnosti dle ustanovení § 6 zákona o daních z příjmů) dosahují alespoň minimálního vyměřovacího základu – zde je povinnost odvodu z minima splněna, odvádí se pojistné z obou zaměstnání ze skutečného vyměřovacího základu.
- V jednom zaměstnání je minimálního vyměřovacího základu dosaženo, ve druhém nikoli – odvede se v obou případech ze skutečného vyměřovacího základu. Odvod alespoň z minima je splněn. Zaměstnavatel s nižším vyměřovacím základem však potřebuje tuto skutečnost od druhého zaměstnavatele potvrdit.
- Příjmy u obou zaměstnavatelů jsou nižší než minimální vyměřovací základ, ale v součtu dosáhnou minimálního vyměřovacího základu - podmínka dodržení minimálního vyměřovacího základu je splněna. V takovém případě nebude zaměstnanec doplácet do minima prostřednictvím jednoho zaměstnavatele. Opět je nutná spolupráce obou zaměstnavatelů.
- Příjmy obdržené od obou zaměstnavatelů jsou nižší a ani v součtu není dosaženo minimálního vyměřovacího základu. Zaměstnanec je povinen doplatit do minima prostřednictvím zaměstnavatele dle jeho vlastní volby.
V praxi je tak třeba nastavit vlastní postupy pro dodržování zákona. A to především postupy ze strany zaměstnavatelů, což není jednoduché. Proto je tato část zaměstnavatelům vždy vysvětlována tak, že je nutné komunikovat se zaměstnancem, aby on zaměstnavateli prokázal, zda má hradit do tzv. minima, nebo má další jiné příjmy u jiného zaměstnavatele,
vysvětlila pro server Podnikatel.cz Lucie Krausová ze Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR. Dodala, že zákon to sice zaměstnanci ani zaměstnavateli nikde neukládá jako povinnost, ale je zájmem zaměstnavatele, resp. pracovníků mzdových oddělení, aby tuto vzniklou situaci dokázali zdůvodnit svým nadřízeným. Mohlo by totiž dojít k nedoplatku výpočtem ze strany kontrolního orgánu zdravotní pojišťovny. Povinnost odvodu je na straně zaměstnavatele (odvozeně vztah zaměstnavatele vůči pojišťovně), ale určení zaměstnavatele pro doplatek pojistného je na rozhodnutí zaměstnance,
upřesnila Lucie Krausová.
Čtěte také: Aktuální změny v oblasti zaměstnávání a jejich účinnost
Souběh zaměstnání s podnikáním
Nejeden zaměstnanec však současně se zaměstnáním vykonává podnikatelskou nebo jinou samostatnou výdělečnou činnost. I zde je třeba mít jasno, jak s doplatkem do minimálního vyměřovacího základu.
Opět zde mohou nastat dvě rozdílně situace:
- Podnikání je hlavním zdrojem příjmů – osoba samostatně výdělečně činná platí pravidelné měsíční zálohy (alespoň v minimální výši) a tuto skutečnost zaměstnavateli doloží čestným prohlášením. Zaměstnavatel odvede zdravotní pojištění ze skutečně dosaženého příjmu.
- Podnikání je pouze vedlejším zdrojem příjmů – osoba samostatně výdělečně činná nemusí platit zálohy na pojistné, nemusí být dodrženo minimum. V takovém případě, pokud vznikne zaměstnání, musí být dodržen odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Zaměstnavatel provádí z příjmu zaměstnance případný doplatek pojistného.
Ne každý příjem je zaměstnáním
Závěrem je však třeba připomenout ještě jednu důležitou skutečnost. Ne každý pracovněprávní vztah je z pohledu zdravotního pojištění zaměstnáním. Výjimkou jsou dohody o provedení práce, u nichž odměna u jednoho zaměstnance v jednom kalendářním měsíci nepřesáhne 10 000 korun. Obdobně to platí pro úhrnnou měsíční odměnu jednoho zaměstnance u dohod o pracovní činnosti nepřesahující 2499 korun. Zde zaměstnavatel zdravotní pojištění neodvádí a není třeba hlídat odvod z minimálního vyměřovacího základu. Pokud zaměstnanec není osobou, za kterou platí pojistné stát (nebo osobou, která nemá stanoven odvod z minimálního vyměřovacího základu) a nemá tuto povinnost splněnu z jiné výdělečné činnosti, pak je povinen platit zdravotní pojištění sám jako osoba bez zdanitelných příjmů.
Čtěte také: Bude práce na dohody po novele zákoníku práce výhodná?
