Vážená paní doktorko,
měla bych na Vás dotaz ohledně stravenek a stravného.
Pracuji jako řidič, ale v pracovní smlouvě nemám o řízení vozidla žádnou zmínku. Je tam pouze uvedeno, že zaměstnanec souhlasí s tím, že bude vysílán na pracovní cesty. Jsem tudíž řidič-referent, který ovšem absolvoval i školení řidičů. Místo výkonu práce mám uvedeno Praha, ale pravidelně 1x týdně jezdím trasy po ČR mimo Prahu. Za každý odpracovaný den dostávám stravenky, ale stravné mi nebylo vyplaceno ani jednou. Přestože na stravné mám na rozdíl od stravenek ze zákona nárok. Řešila jsem tento problém se šéfem a bylo mi řečeno, že by mi mohli zrušit stravenky na 1 den v týdnu, kdy jsem mimo Prahu a místo toho vyplácet stravné. Částečně jsem tuto situaci již řešila s právním poradcem, který mi řekl, že pokud jsou stravenky upraveny vnitřními předpisy, tak je nelze vyměřovat každému zaměstnanci individuálně a museli by je zrušit všem. Zajímalo by mě, zda zaměstnavatel může takto danou situaci řešit a dle jakých předpisů může upravovat stravenky každému zaměstnanci individuálně. Dále by mě ještě zajímalo, zda mám nárok na vyplacení stravného i za minulý rok.
Předem děkuji za odpovědi.
Dobrý den,
je zásadní rozdíl mezi poskytnutím stravenky či příspěvku na stravování a stravným. Stravné se zaměstnanci poskytuje na pracovní cestě a přísluší v závislosti na její délce. Minimální výše stravného se každoročně mění, stanovuje se vyhláškou. Jestliže však bylo zaměstnanci během pracovní cesty poskytnuto bezplatné jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře, přísluší mu krácené stravné (§ 163 zákoníku práce). Na rozdíl od stravování, má zaměstnanec při služební cestě delší než 5 hodin nárok na stravné vždy. Samozřejmě za podmínky, že mu nebylo poskytnuto bezplatné jídlo, v takovém případě se nárok na stravné přiměřeně krátí. Stravné přísluší zaměstnanci ze zákona.
Stravování je naopak zaměstnanecký benefit. Kolektivní smlouvou nebo interním předpisem mohou být stanoveny nebo dohodnuty podmínky stravování a výše finančního příspěvku, bližší vymezení okruhu zaměstnanců, kterým se stravování poskytuje, organizaci stravování, způsob jeho provádění a financování.
Jestliže zaměstnavatel poskytuje namísto stravného stravenku, bude mít (mimo jiné) problém s daňovou uznatelností tohoto výdaje. Zákon o daních z příjmů si totiž v ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) jako podmínku klade odpracování alespoň 3 hodin z pracovní směny, současně ovšem není možné uplatnit částečný náklad na stravenku u zaměstnance, kterému v průběhu směny vznikl nárok na stravné podle zákoníku práce.
Zaměstnavatel je povinen vyplatit zaměstnanci cestovné a stravné za pracovní cestu. A to do deseti dnů od odevzdání všech podkladů (vyúčtování pracovní cesty) zaměstnancem. Pokud tak zaměstnavatel neučiní, měl by ho zaměstnanec vyzvat. Samozřejmě se může svého nároku domáhat i soudní cestou. Promlčecí doba je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Další možností je podání podnětu na příslušný inspektorát práce. Zde se navíc zaměstnavatel vystavuje postihu za porušení zákoníku práce.
Jestliže tedy pracovní cesta trvá déle než 5 hodin, má zaměstnanec nárok na stravné (nelze nahradit stravenkou). Doporučuji na toto skutečnost nejprve zaměstnavatele upozornit a jestliže ani poté nebude stravné v souladu se zákonem poskytnuto, postupovat výše uvedeným způsobem.
Krásný den přeje