Blíží se splatnost zářijové zálohy na daň z příjmů

Daně z příjmů a zálohy

Mnoha podnikatelům i firmám se nyní připomíná termín 15. září, kdy je nutné uhradit jednu z čtvrtletních záloh. Daň z příjmů je jednou z nejčastějších daní, které fyzické i právnické osoby v České republice odvádějí.

Aby však stát „nemusel čekat“ celý rok na jednorázovou úhradu vysoké daně a zároveň aby se poplatníkům rozložila povinnost hradit vyšší částku do jednotlivých menších splátek, stanovuje zákon o daních z příjmů systém pravidelných záloh. Tyto zálohy fungují jako průběžné „předplatné“ daně, které se na konci období vyúčtuje.

Kdo a kdy má povinnost hradit zálohy na daň z příjmů

Zálohová povinnost je definována v § 38a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Povinnost platit zálohy se odvíjí od tzv. poslední známé daňové povinnosti – tedy částky, kterou poplatník zaplatil na dani z příjmů v posledním podaném přiznání.

V návaznosti na výše daně se potom stanoví i zálohy pro zálohové období. Jejich výše a frekvence se odvíjí od toho, jak moc vysoká byla poslední známá daň.

Pokud byla daň do 30 000 Kč včetně, neplatí pro poplatníky zálohová povinnost a výsledná daň se hradí jednorázově ve lhůtě pro splatnost daně. Nižší daňovou povinnost mívají například menší podnikatelé, poplatníci s daňovými slevami a odčitatelnými položkami nebo společnosti v prvních letech podnikání.

Pokud byla výsledná daň v rozmezí od 30 001 Kč do 150 000 Kč, vzniká poplatníkovi povinnost hradit daň zálohově. Zálohy se potom stanoví jako dvě platby, každá ve výši 40 % poslední známé daňové povinnost. Tyto zálohy jsou splatné do 15. června a druhá záloha je splatná do 15. prosince.

Pokud byla poslední známá daňová povinnost vyšší než 150 000 Kč, vzniká poplatníkovi povinnost hradit daň zálohově, a to ve čtyřech zálohových platbách. Každá záloha, která se platí čtvrtletně, odpovídá 25 % poslední známé daňové povinnosti. Lhůty pro splatnost záloh jsou: 15. března, 15. června, 15. září a 15. prosince.

Pokud by například poplatníkovi vyšla daňová povinnost 200 000 Kč, vznikla by mu povinnost hradit zálohy na daň čtvrtletně, a to po 50 000 Kč. Kdyby však byla daňová povinnost jen 100 000 Kč, vznikla by povinnost hradit zálohy na daň pololetně, a to každou ve výši 40 000 Kč.

Jak se vypočítá zálohová povinnost a co je to zálohové období

Výpočet záloh probíhá vždy z částky, kterou správce daně uznal jako „poslední známou daňovou povinnost“. Obvykle bývá tato informace uváděna v posledním podaném daňovém přiznání.

Poslední známá daň tedy vychází z posledního podaného přiznání, a jedná se o daň po odečtení slev, odpočtů a daňových zvýhodnění.

U záloh je však potřeba se orientovat i v termínech. Tzv. zálohové období totiž definuje časový úsek, ve kterém má poplatník povinnost platit zálohy. Zákon o daních z příjmů definuje toto období jako „zálohové období je období od prvního dne následujícího po uplynutí posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za minulé zdaňovací období do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání v následujícím zdaňovacím období“.

Lze platit nižší zálohy než byly stanoveny?

V každém oboru podnikání mohou nastat neočekávané okolnosti nebo výkyvy, kdy v tomto důsledku placení záloh dle zákonem stanovené výše nebude odpovídat skutečné výši daně. V takových případech je možné zažádat o stanovení záloh v jiné výši nebo jiné periodicitě případně o zrušení povinnosti daň zálohovat.  Musí k tomu ale existovat důvody, pro které se poplatník domnívá, že výsledná daň bude nižší než poslední známá daňová povinnost.

Poplatníci ale mohou požádat i o zvýšení záloh na daň, pokud je naopak předpoklad toho, že výsledná daňová povinnost bude vyšší než poslední známá daňová povinnost.

Aby bylo možné změnit výši záloh, je zapotřebí podat na místně příslušný finanční úřad žádost („Žádost o změny, jiné stanovení nebo zrušení záloh na daň z příjmů“), a to písemně, datovou schránkou nebo přes portál MOJE DANĚ. V žádosti je zapotřebí uvést podrobně důvody, proč je žádáno o snížení záloh na daň – například nepříznivé výsledky hospodaření, dosažená ztráta, a další.

V žádosti se obvykle také navrhuje výše záloh, a to v takové výši, aby co nejvíce odpovídala očekávané výši daně. Žádost je také nutné podložit důkazy – například účetními výkazy.

Je potřeba však myslet na to, že rozhodnutí je vždy na správci daně, kterou danou situaci posoudí, a následně o ní rozhodne. Ve výsledku tak může být žádost i zamítnuta, proto je vhodné, aby byly podklady připraveny opravdu pečlivě, a také s dostatečným předstihem.

Výsledná daň a nakládání s přeplatkem či nedoplatkem

Po skončení zdaňovacího období (obvykle k 31. prosinci u fyzických osob a většiny firem, pokud nemají hospodářský rok nebo jiné zdaňovací období) se podává daňové přiznání. V něm se spočítá skutečná daňová povinnost a porovná se s již zaplacenými zálohami. Výsledek potom může skončit přeplatkem nebo nedoplatkem.

Pokud zálohy převýšily daňovou povinnost, vzniká poplatníkovi přeplatek. Poplatník může zažádat o jeho vrácení nebo o jeho převedení na jiný daňový osobní účet nebo budoucí zálohy. Přeplatky bývají vráceny do třiceti dní od vyměření daně. Žádost o vrácení přeplatku je součástí podávaného daňového přiznání.

Pokud zálohy byly nižší než výsledná daňová povinnost, vzniká poplatníkovi povinnost daň doplatit. Poplatník musí daň uhradit, respektive doplatek daně, nejpozději v poslední den lhůty pro podání daňového přiznání. V případě pozdní úhrady se vystavuje rizika úroku z prodlení.