V prvé řadě je potřeba si prostudovat zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb. a jeho prováděcí vyhlášku č. 505/2006 Sb. Tyto právní předpisy totiž vymezují oblast sociálních služeb a určují zákonný rámec, v němž je třeba se pohybovat.
Co se dozvíte v článku
Důležité informace o sociálních službách
Druhově členíme sociální služby na služby sociální péče, služby sociální prevence a sociální poradenství. Jednotlivá zařízení sociálních služeb se pak orientují buď na jeden z těchto druhů nebo na jejich vzájemnou kombinaci.
Služby sociální péče napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem podpořit život v jejich přirozeném sociálním prostředí a umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti. Jedná se například o pomoc s hygienou, podáváním stravy, doprovody na úřady, k lékaři, do školy. Tato oblast pomoci je velmi široká. Její podrobný popis naleznete přímo v zákoně. Patří sem služba osobní asistence, pečovatelská služba, tísňová péče, podpora samostatného bydlení, odlehčovací služby a další.
Služby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou tímto ohroženy v důsledku jejich aktuální krizové sociální situace, životních návyků a způsobu života vedoucího ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňujícího prostředí a ohrožení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit tak společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů. Setkáme se zde ranou péčí, krizovou pomocí, azylovými domy, domy na půl cesty a dalšími službami.
Základní sociální poradenství je ze zákona základní činností při poskytování všech druhů sociálních služeb. To znamená, že poskytovatelé sociálních služeb jsou vždy povinni tuto činnost zajistit. O co se jedná? O základní informace, které mohou klientovi napomoci ve zlepšení jeho problematické situace. Ať už je to například doporučení, kde může hledat pomoc, jaká služba by byla pro něj vzhledem k jeho problému vhodná, kde ji najde nebo její základní popis a řada dalších informací základního charakteru. Tento typ poradenství je nutné poskytovat zdarma. Naproti tomu odborné sociální poradenství je poskytováno již specializovaně, zaměřuje se na potřeby jednotlivých okruhů sociálních skupin osob. Jedná se například o občanské poradny, manželské a rodinné poradny, poradny pro seniory či osoby se zdravotním postižením atd.
Dále rozlišujeme tři formy poskytování sociálních služeb – ambulantní, pobytovou či terénní. To znamená buď zájemce o službu do zařízení dochází nebo přímo v zařízení sociálních služeb po určitou dobu žije anebo za ním pracovník dané organizace dochází a služba je pak poskytována v přirozeném prostředí klienta.
Zákon 108/2006 Sb. uvádí taxativní výčet možných zařízení sociálních služeb včetně jejich popisu a dále i základní činnosti při poskytování sociálních služeb samotných. Jaké základní činnosti pak náleží ke konkrétnímu typu zařízení sociálních služeb, návazně rozebírá vyhláška 505/2006 Sb. V praxi to znamená, že pokud hodláte podnikat v oblasti sociálních služeb, musíte Vámi nabízenou sociální službu nastavit v souladu s tímto zákonem a vyhláškou a to, nejen co se týče jejího minimálního rozsahu tak i co se týče odborného názvosloví.
Zákon také určuje služby, které se poskytují klientům zdarma a které za úhradu. Vyhláška 505/2006 Sb. se pak zabývá maximální výší úhrady za poskytnutou sociální službu, která může být po klientovi požadována. Svoboda tvorby cen je v tomto ohledu tedy dosti omezená. V případě, že se jedná o službu pobytovou, tak je ještě potřeba dát pozor, aby klientovi po úhradě služeb zbyla část jeho příjmů (obvykle důchodu) stanovená zákonem. Po úhradě za ubytování a stravu při poskytování pobytových služeb v týdenních stacionářích musí osobě zůstat alespoň 25 % jejího příjmu, a při poskytování pobytových služeb, kde klient pobývá dlouhodobě (například domov seniorů), musí osobě zůstat alespoň 15 % jejího příjmu.
Provozovat sociální služby lze jen s platnou registrací
Sociální služby lze poskytovat jen na základě oprávnění k poskytování sociálních služeb neboli registrace v registru poskytovatelů sociálních služeb. Žádost o registraci podáváte Krajskému úřadu podle místa Vašeho trvalého nebo hlášeného pobytu, jste-li fyzická osoba nebo sídla v případě osoby právnické. Žadatel musí být bezúhonný v rozsahu, který ukládá zákon 108/2006 Sb. Bezúhonné musí být i všechny osoby (například Vaši zaměstnanci), které budou přímo poskytovat sociální služby. Tyto osoby musí být také odborně způsobilé, tj. musí splňovat kvalifikaci stanovenou tímto zákonem.
Co musí žadatel o registraci doložit?
Žadatel dokládá mimo jiné například doklad o zajištění hygienických podmínek, jsou-li sociální služby poskytovány v zařízení sociálních služeb, dále vlastnické nebo jiné právo k objektu nebo prostorám, v nichž budou sociální služby poskytovány. Dokladuje zajištění personálních, materiálních a technických podmínek odpovídajících popisu plánované sociální služby v závislosti na jejím druhu, formě, její kapacitě, okruhu osob, pro které je sociální služba určena, a časovému rozsahu poskytování sociální služby.
Další důležitou skutečností, kterou žadatel předkládá, je, že na jeho majetek nebyl prohlášen konkurs nebo proti němu nebylo zahájeno insolvenční řízení anebo nebyl insolvenční návrh zamítnut pro nedostatek majetku dlužníka. Žadatel rovněž nesmí mít daňové nedoplatky a nedoplatek na vůči zdravotním pojišťovnám či České správě sociálního zabezpečení. Podrobnější specifikaci a další oblast dokladů naleznete přímo v zákoně.
Co je obsahem žádosti o registraci?
V žádosti zájemce uvede své identifikační údaje a dále konkrétní údaje o sociálních službách, které plánuje poskytovat. Povinné informace určuje zákon. Jedná se zejména o název a místo zařízení anebo místo poskytování sociálních služeb, pokud se nejedná o výjimky, kdy se místo z důvodu ochrany klientů tají. Dále uvede druhy poskytovaných sociálních služeb, okruh osob, pro které je sociální služba určena, popřípadě jejich věkovou hranici nebo druh zdravotního postižení.
Nesmí chybět popis samotné realizace poskytování sociálních služeb včetně popisu personálního zajištění. Důležitý je rovněž časový rozsah, plánovaná kapacita a v neposlední řadě plán finančního zajištění sociálních služeb. Podrobný výčet včetně upřesnění naleznete ve jmenovaném zákoně.
Registrací to však nekončí
Poskytovatel je povinen před započetím provozu sociálních služeb uzavřít ještě pojistnou smlouvu pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou při poskytování sociálních služeb.
V případě pobytových služeb vznikají další zákonné povinnosti, týkajících se zejména zajištění poskytování zdravotní péče v rozsahu ošetřovatelské péče podle zákona o zdravotních službách.
Zákon o sociálních službách rovněž vymezuje také řadu dalších povinností, které musí poskytovatel sociálních služeb splňovat po zaregistrování a to permanentně v průběhu svého podnikání. Týkají se poskytování informací o jím nabízených sociálních službách nebo nezbytných úkonů k zajištění práv klientů nebo se týkají povinnosti zpracování řady vnitřních pravidel dané organizace, evidenčních záležitostí, obsahových náležitostí smlouvy, kterou uzavírá s klientem, oblasti mlčenlivosti apod.
V příloze 2 vyhlášky 505/2006 Sb. je dále uvedeno 15 standardů kvality včetně jejich podrobného obsahu, které musí poskytovatel sociální služby naplňovat. Ty jsou potom předmětem průběžných kontrol ze strany krajského úřadu či Ministerstva práce a sociálních věcí, pod nějž celá tato oblast spadá.
ČLÁNKY DO MAILU