V praxi poměrně často dochází k záměně pojmů účetní (účtová) osnova a účetní (účtový) rozvrh. Zjednodušeně řešeno účtová osnova je „nadřazena“ účtovému rozvrhu, protože právě podle ní sestavují účetní jednotky účtový rozvrh.
Co se dozvíte v článku
Účetní osnova
Účetní osnovu lze považovat za tzv. standardizovaný „seznam účtů“, které se v účetnictví využívají k zaznamenávání účetních transakcí. V České republice je účetní osnova regulována právními předpisy, aby byla zajištěna jednotnost a srovnatelnost účetních dat mezi různými účetními jednotkami.
Právní úprava účetní osnovy je zachycena v účetních předpisech, konkrétně potom k vyhlášce k zákoně o účetnictví. Pokud budeme řešit účetní osnovu pro podnikatele, budeme právní úpravu hledat ve vyhlášce č. 500/2002 Sb.
Účetní osnova se potom dělí do tříd, skupin až na jednotlivé účty. Vyhláška k zákonu o účetnictví dělí účetní osnovu do deseti účetních tříd s tím, že účetní třída 8 a 9 se používá pro účely vnitrofiremního účetnictví. Každá účetní třída potom pojímá jiný druh účetních transakcí.
Jednotlivé účetní třídy dále obsahují účetní skupiny, potom již jednotlivé účty na úrovni syntetického členění, které obsahují tři čísla. V účetní osnově se objevují jak účty rozvahové, tak výsledkové účty. Účetní osnova pro podnikatele obsahuje tyto účetní třídy:
| Účetní třída | Popis |
| 0 | Dlouhodobý majetek |
| 1 | Zásoby |
| 2 | Krátkodobý finanční majetek a peněžní prostředky |
| 3 | Zúčtovací vztahy |
| 4 | Kapitálové účty a dlouhodobé závazky |
| 5 | Náklady |
| 6 | Výnosy |
| 7 | Závěrkové a podrozvahové účty |
| 8 a 9 | Účty pro vnitropodnikové účetnictví |
Účtový rozvrh
Účtový rozvrh sestavují účetní jednotky na základě svých interních potřeb, vychází však přitom z účtové osnovy, která je závazná. Konkrétní účty si však volí účetní jednotky samy.
Při tvorbě účetního rozvrhu využívají účetní jednotky tzv. syntetické účty, které vychází ze směrné účtové osnovy a tím i ze zákona a prováděcích vyhlášek, a dále si mohou zvolit tzv. analytické účty. Analytické účty vytvářejí účetní jednotky v rámci syntetických účtů, a to z důvodu jakéhosi zpřesnění pro zaznamenávání účetních transakcí.
Účtový rozvrh se sestavuje na každé účetní období, vždy však na základě směrné účtové osnovy. V průběhu účetního období pak mohou být jednotlivé účty doplňovány dle potřeby účetní jednotky.
Syntetické účty
Syntetické účty lze považovat za tzv. hlavní účty účetní osnovy, které poskytují souhrnné informace o jednotlivých druzích majetku, závazků, nákladů a výnosů. Obvykle se syntetické účty značí třemi čísly. Jako příklad lze uvést účet 311, který slouží k zaznamenávání pohledávek z obchodní činnosti nebo například účet 211 – bankovní účet, na kterém jsou zachycené bankovní transakce.
Pro některé účetní jednotky je však členění účtů pouze na úrovni syntetického členění nedostačující. Typicky to bude v případech, kdy mají účetní jednotky více bankovních účtů anebo například potřebují evidovat zvlášť cizoměnové a zvlášť tuzemské pohledávky nebo závazky.
Analytické účty
Analytické účty slouží pro podrobnější členění účtů syntetických. Analytickou evidenci má smysl vytvářet tam, kde účetní jednotka potřebuje sledovat podrobněji různé účetní transakce – například u bankovních účtů.
Pokud má účetní jednotka například více bankovních účtů, je vhodné pro následující práci s nimi a případné dohledávání chyb vytvořit analytické účty. Analytické účty pak mohou být tvořeny například přidáním dalšího číselného označení nebo kombinací písmen a čísel. Například:
- Bankovní účet v české měně – 221.100 (221.CZK)
- Bankovní účet v eurech – 221.200 (221.EUR)
- Bankovní účet v dolarech – 221.300 (221.USD)
Analytickou evidenci však mohou tvořit účetní jednotky i z jiných důvodů. Analyticky lze upravit například majetek, a to dle odpovědnosti, pohledávek a závazků podle obchodního partnera a další.
Využíváte v účetnictví analytickou evidenci?
Využití analytické evidence pro daně
Nesporná výhoda využívání analytické evidence je při sestavování daňového přiznání. V rámci analytické evidence mohou účetní jednotky, zejména potom u výsledkových účtů (náklady, výnosy), určit, zda se jedná o daňové nebo nedaňové účty.
Některé účty jsou již ze své povahy považovány za daňově neuznatelné, například typický účet 513 – náklady na reprezentaci nebo 545 – ostatní pokuty a penále. Účetní jednotka však může v rámci své analytické evidence určit i jiné třídění pro účty, které jsou považovány za daňově uznatelné a které nikoli. Při následném sestavení účetní závěrky a vyplnění daňového přiznání je toto členění velmi užitečné.
Zaujal vás článek?
Odemkněte si celý text za jednorázových 30 Kč. Stačí zadat váš e-mail a v dalším kroku vše odsouhlasit.
Již jste zaplatili? Vložte, prosím, váš e-mail a my vám zašleme nový odkaz pro odemknutí
ČLÁNKY DO MAILU