GoldBee je brněnská oděvní firma, v jejímž čele stojí jednatel Jan Kočař. Ten je obklopen samými ženami a postavil celý marketing na humoru a neformální komunikaci.
Co se dozvíte v článku
Covid byl kopačkou do hlavy
Značka GoldBee byla založena v roce 2020. Jan Kočař na úvod přiznává, že neměli žádný cíl, jen chtěli mít svou značku. Do té doby dělali distribuce sportovního oblečení a občas jim to nevyšlo, například kvůli tomu, že ukončili spolupráci nebo si to začali dělat sami a podobně. Chtěli tedy mít vše na sto procent ve svých rukou.
Zmíněný rok založení byl covidový, což bylo zásadní. Nastala obrovská změna trhu a Honzovi bylo jasné, že budou muset něco udělat jinak, aby mohli fungovat dál. Řešením bylo právě založení vlastní značky, kdy by přeskočili distribuční kanál a šli z výroby rovnou ke spotřebiteli. Díky tomu by mohli mít i větší marže. O nějaké své značce už jsem přemýšlel několik let předtím, ale nikdy k tomu nebylo odhodlání. Takže covid byl taková kopačka do hlavy na to, pojďme konečně něco dělat svého,
říká Jan Kočař.
Podle Jana by bez covidu ani neměli takový start a je rád, že to tak dopadlo. Budoucnost jim tehdy hrála do karet v mnoha různých směrech a kdyby značku založili o několik let později, bylo by vše úplně jinak. Covidová situace nebyla překážkou ani při hledání lidí, protože vždy hledali jen jednoho nebo dva lidi a šli tím pádem postupně. Navíc nemají velkou fluktaci a tím pádem se v tomto ohledu nepotýkají s nějakými zásadními problémy.
Za spolupracemi byla spousta byrokracie
GoldBee má za sebou také zajímavé spolupráce, kdy prodávali například na Zalando, ZOOTu nebo Alze. Jan podotýká, že každá společnost má úplně jiné podmínky přijímání. Například Kaufland je marketplace, kde když se splní nějaká pravidla, tak se zalistujete a tím je to vyřízené. Tak to fungovalo před třemi, čtyřmi lety a nyní to může fungovat jinak, protože doba je velmi rychlá. Co se týče Zalanda, tak tam vlastně dodnes nevíme, jakým způsobem jsme se tam dostali. Byla to náhoda, nějaký výběr, prostě jsme tam zažádali a oni nás vzali,
doplňuje Jan s tím, že dnes už je to historie a už prakticky nikde nejsou, nechtějí a nebudou.
Za tímto rozhodnutím stojí několik důvodů. Jeden z nich je spíše Honzův osobní, kdy je podle něj většina těchto spolupráci extrémně byrokratických. To on nesnáší, protože řešení jakékoliv reklamace nebo něčeho od zákazníka vyžadovalo desítky a desítky e-mailů.
Dalším důvodem je, že na marketplaces lidé příliš nenakupovali. Tím, že je GoldBee postaveno na značce, tak zákazníci chtějí nakupovat přímo od nich a seznámit se s jejich příběhem a podobně. Měli jsme obrovskou byrokratickou zátěž, prodeje na většině těch prodejních kanálů nebyly velké a ještě nám to vlastně bralo marže. Byl to mix věcí, kdy jsme se rozhodli, že to pro nás nemá smysl a spíš nám to bralo, než dávalo,
shrnuje.
Jiným případem bylo Zalando, kde prodeje naopak šly, ale zase tam byly velké náklady a v jedné letní sezóně Goldbee nestíhalo vlastní výrobu. Proto ukončili spolupráci i tam, což podle Honzy nebylo úplně byznysové, ale potřebovali to pro klid v duši. A na to, aby se soustředili na to dělat věci pořádně, než tlačit obraty. Vyhrál spíš pragmatismus na to radši to dělat dobře a v klidu, než běžet a snažit se jet nějaké množství,
dodává.
Z různých spoluprací tedy GoldBee zůstali jen na Sportissimo. S nimi je podle Jana spolupráce diametrálně odlišná než s ostatními velkými firmami, administrativa tam není skoro vůbec a celkově jim fungování nedělá vůbec žádné problémy. Komunikace s nimi je výborná. Je to velká firma, ale funguje rodinně a dělají to dobře. Daří se jim a přeju jim jenom to nejlepší,
popisuje Jan.
Nejprve sázeli na lokálnost
Když GoldBee v roce 2020 začínalo, tak si mysleli, že to, že vyrábí v Brně, bude mít nějakou váhu. První rok, dva jsme se tímto směrem snažili tlačit marketing. Ale bohužel to tak je, že většině lidem je to skoro jedno a není to v dnešní době žádný prodejní argument na to, aby proč by to někdo měl koupit,
popisuje Honza. Je to podle něj určitě výhoda, je rozhodně lepší mít na oblečení nápis „Made in Czechia“ než „Made in China“, ale pro zákazníka je to skoro bezvýznamná informace. Tehdy jsme se probrali z letargie a zjistili, že tohle cesta. V té době jsme začali dělat ten marketing jiným způsobem, jak to děláme i teď,
přidává Jan.
Jan Kočař uvádí, že se hlavně ze začátku snažili, aby pointa výroby byla v České republice. Sám nemá rád klamání nebo podvádění například ve smyslu toho, že se používaly recyklované látky, které se převážely několik měsíců do Evropy, aby se z nich zde vyrábělo ekologické oblečení. Připadá mi mnohem logičtější dělat všechno lokálně a na jednom místě,
zdůrazňuje.
S tím souvisí také důraz značky na transparentnost. Vždy se snažili být upřímní a vše popisovat. Proto například přiznávají, odkud mají látky, jestli z Itálie nebo z Vysočiny. Nebo když nestíhali, nechali si část výroby dělat v externí dílně kousek od Brna, což také přiznali. Podle Honzy je problém, když někdo tvrdí, že dělá všechno ve své dílně a pak vlastní dílnu třeba vůbec nemá nebo říká, že je výrobce a výrobcem vůbec není. Bohužel je to podle něj často používaný nešvar řady menších značek v České i Slovenské republice.
Pokud se to podle Jana nebude řešit a nic se nezmění, tak tím místní textilní průmysl můžeme zabít. Spějeme podle něj k tomu, že to tady nikdo nebude chtít dělat. Pak se probudíme a zjistíme, že veškerý dovoz bude z východu, což nutně nemusí být zásadní problém. Ale byla by to škoda, protože jde o pěkné řemeslo. Naše věci jsou super, neříkám, že jsou nenahraditelné a že by je nedokázal vyrobit někdo jiný, ale je to o nápadech,
vysvětluje dále.
Mezi osobním krejčovstvím a klasickým fashionem
GoldBee by se systémem, jakým fungují, nedokázali přesunout výrobu na východ, protože když děláte věci externě, musí to být ve velkém množství. A to může být do budoucna problémem pro lidi, kterým nesedí běžná konfekce. Tedy plus size lidi, někdo extrémně hubený nebo malý, případně někdo s nemocemi a podobně. Tito lidé potřebují věci upravené a chodí proto ke švadlenám nebo krejčím. My jsme tak na půlce cesty mezi osobním krejčovstvím a mezi klasickým fashionem pro S až L,
říká Honza a upozorňuje, že čím více budeme zabíjet trh, tak tím míň bude krejčích a atypičtí lidé budou mít stále menší možnosti úprav a bude to čím dál tím dražší.
Jak Jan nastínil, značka se tedy snaží pokrýt trh tam, kde nesahá standardní fashion. Ale zároveň si zakládá na tom, aby zboží bylo za přijatelnou cenu a nebyla to jen zakázková výroba. V Marketplaces se museli soustředit na velikosti S, M, L a konkurovali spíše HMku než že by byli zakázkovou výrobou, což se jim nelíbilo. Chtějí raději zůstat na oné půlce cesty a nepřibližovat se mainstreamu. Chceme zůstat blízko zákazníkům, ale zase to dělat ve větších objemech, aby to bylo pro zákazníka finančně zvládnutelné,
zdůrazňuje Jan.
Při navrhování oblečení tak GoldBee postupuje tak, že vezmou problém, který se snaží vyřešit. Například nedávno dělali crop topy pro ženy, které mají větší prsa a potom z nich udělali i plavky. Ty podrží i velká prsa bez podprsenky. To je naše gró, že neprodáváme fashion, ale řešení nějakého problému. Velká prsa nejsou úplně problém, ale chceme, aby se těm lidem lépe žilo, fungovalo a bylo to pro ně příjemnější,
vysvětluje Honza a dodává, že lidé to oceňují a posílají jim fotky s tím, že jsou spokojení a je to super.
Tohle by nešlo, kdyby neměli vlastní výrobu. V první řadě tedy fungují jako zakázkové krejčovství, kdy vezmou problém jednoho člověka nebo dvou lidí a vyřeší jej zakázkovou výrobou. A poté produkt nabídnou všem a kdo se v tom najde, nebo řeší podobnou věc, může si jej koupit a nemusí chodit do zakázkového krejčovství. Čteme zprávy, co nám lidé píšou, komentáře a také se díváme po okolí, inspirujeme se kamarády i kolegy a případně se díváme, co dělá konkurence,
vyjmenovává Jan.
Marketing, který baví všechny
Marketing značky je postavený na humoru a neformálnosti. Honza přiznává, že k tomu přišli jako slepí k houslím a jak je nastíněno výše, jednalo se o rapidní změnu. Na začátku se snažili co nejvíce prodat veřejnosti, že vyrábějí v České republice. Proto natáčeli videa z dílny a zapojovali do toho i zaměstnankyně. Postupně se však začali více přizpůsobovat zákazníkům a poslouchat, co je baví a co vyhledávají. Snažili jsme se jim naslouchat. Když třeba dávali do komentářů nějaké fóry, tak jsme se tím inspirovali. Případně jsme je používali jako odpovědi a takto jsme šli ruku v ruce s naší fanouškovskou základnou a myslím si, že je to baví,
prozrazuje Honza.
Nyní má GoldBee na sociálních sítích velký úspěch. U nedávných příspěvků z Chorvatska mají přes milion zhlédnutí denně napříč platformami. Tvorba videí je baví a navíc je v tom i přidaná hodnota – není to jen o tom, že vyrábí oblečení v Česku, ale že lidi i baví. Snažíme se i využít toho, že jsme malí a můžeme si dovolit plno věcí, co si velké korporace dovolit nemůžou,
směje se Honza.
Vymýšlet příspěvky jim jde skoro samo, protože je to jednak baví a za druhé mají specifický druh humoru. Mnohdy fóry provedou v reálu a poté je znovu zahrají a natočí. Je pro ně důležité, že to vychází z nich a je to tím pádem upřímné a transparentní a není to ani přímo marketing. Jen dělají, co je baví. Některé firmy je kopírují, ale tam jde vidět, že je to na sílu a dělané za účelem zisků. U GoldBee je také cílem prodávat, ale není to dělané tím způsobem, že bychom lhali, vycucali si něco z prstu nebo si vymysleli nějakou blbost jenom proto, abychom prodali deset podprsenek,
doplňuje Jan.
Honza věří, že všichni, co u nich dělají, by neprodávali nic, za čím si nestojí a čemu nějakým způsobem nevěří. A to se pak samozřejmě prodává úplně jinak, než když jste běžný zaměstnanec, který dostane za úkol, natáčej videa, abychom prodávali víc,
podotýká. Je to duše, kterou mají a kterou si zároveň chtějí udržet. A proto se také podle Honzy nechtějí nutně rozšiřovat do x dalších států a na x dalších platforem. Chtějí mít přímý kontakt se zákazníky, psát si s nimi, bavit se s nimi, dostávat od nich fotky nebo zpětnou vazbu. A to ať pozitivní nebo negativní, protože čtou všechno a negativní feedback je může někam posunout.
V ženském kolektivu se cítí líp
Jan Kočař je v byznysu obklopen samými ženami. Přiznává, že neví, jestli je dokáže pochopit a vyjít jim vstříc. To je podle něj spíše otázka na ně. Sám v ženském kolektivu pracuje celý život, takže mu to problém nedělá. Ze zaměstnanců na plný úvazek, je jediný muž z nějakých 23–24 lidí a celkově se mu s ženskými pracuje líp. Já jsem hodně filozoficky založený, ne intelektuál ve smyslu, že bych probíral nějaké vědecké věci, ale spíš, že jsem na mluvení a rozhodování, než na nějaké pošťuchování a blbnutí v chlapském kolektivu. Takže se v tady cítím líp a určitě mi to nevadí,
uzavírá s úsměvem.
Tip na další příběh
Chtěl se živit výrobou pecí, dnes k tomu má i oblíbené bistro s neapolskou pizzou
Při cestování objevil Miroslav Juřička pece na pizzu, jinde se zase naučil péct tu pravou neapolskou. To vše přetavil v úspěšný byznys vyžadující spoustu času. Více v článku.
ČLÁNKY DO MAILU