Jaké úpravy základu daně jsou nejčastější u DPPO?

Z toho důvodu je zapotřebí výsledek hospodaření podle účetnictví upravit (transformovat) pomocí tzv. položek zvyšujících a snižujících základ daně. Tyto úpravy zohledňují skutečnosti, kdy jsou účetní transakce jinak vnímány dle příslušných daňových zákonů, typicky dle zákona o daních z příjmů.

Mezi typické úpravy základu daně patří například vyloučení nedaňových nákladů, úprava základu daně o položky osvobozené od daně, zohlednění daňových ztrát z minulých let a mnoho dalších.

Zákon o daních z příjmů tyto úpravy přesně specifikuje, a proto je důležité, aby účetní nebo daňový poradce měl přehled o veškerých relevantních transakcích a správně je zaúčtoval i přiznal v daňovém přiznání. V mnoha případech mají daňové dopady i účetní (daňové) transakce minulých let.

Položky snižující základ daně

Položky snižující základ daně slouží k tomu, aby poplatník snížil základ daně, pokud některé náklady nebo situace nejsou v účetnictví přímo zohledněny jako daňově účinné, ale daňový zákon jejich uznání umožňuje.

Úpravy základu daně o částky, které snižují výsledek hospodaření, se provádí ve valné většině na řádku 111 a 112. Zákon o daních z příjmů tyto částky definuje v § 23 odst. 3 písm. b) a c).

Na řádku 111 se potom uvádí částky, které snižují výsledek hospodaření. Jedná se například o neuhrazené smluvní pokuty a úroky z prodlení (případně další příslušenství), které byly zaúčtovány jako zdanitelný výnos, ale do konce roku nedošlo k jejich úhradě. Tyto transakce se většinou zachycují na účtu 644 – smluvní pokuty a úroky z prodlení.

U neuhrazených smluvních pokut a úroků z prodlení budeme snižovat základ daně i v případě, kdy došlo k jejich úhradě. Pokud byla účetní jednotce vyúčtovaná sankce, která nebyla v minulých obdobích uhrazena, a následně k úhradě došlo v daném zdaňovacím období, je možné o tuto částku snížit základ daně za to období, ve kterém byly uhrazeny. Tyto transakce byly zachyceny na účtech 544 – smluvní pokuty a úroky z prodlení, ovšem zpravidla v minulých zdaňovacích obdobích.

Na řádku 111 se však uvádí i ty částky, které byly v minulých zdaňovacích období zahrnuty do položek zvyšujících základ daně, například neuhrazené sociální a zdravotní pojištění, a to část za zaměstnance. Pokud došlo v daném zdaňovacím období k jejich úhradě, je možné o tuto částku snížit základ daně.

Některé úpravy se provádí na řádku 112 daňového přiznání, a to takové, o které lze snížit základ daně. Jedná se například o částky, které nebyly zahrnuty do nákladů, i když mohly být zahrnuty – například opomenutá přijatá faktura. V takovém případě se základ daně sníží na řádku 112, a faktura se zaúčtuje v následujícím účetním období jako nedaňový náklad.

Stejně tak se postupuje i v případě, kdy byl v daném zdaňovacím období zaúčtován výnos, který neoprávněně navyšuje příjmy (například dodatečně vystavená faktura v daném zdaňovacím období, která byla zohledněna jako položka zvyšující základ daně  v předchozím zdaňovacím období).

Velmi častou úpravou je také zaúčtování rozpuštění účetních rezerv anebo účetních opravných položek, pokud tyto položky nejsou daňově uznatelné. Zrušení nebo rozpuštění opravných položek proto snižují základ daně prostřednictvím řádku 112 v daňovém přiznání.

Na řádku 112 lze snížit základ daně také o dodaněné závazky, které byly po splatnosti více než třicet šest měsíců, a v daném zdaňovacím období došlo k jejich dodatečné úhradě. Tyto položky byly v minulých letech položkami zvyšující základ daně.

Položky zvyšující základ daně

Položky, které zvyšují základ daně, jsou definovány zákonem o daních z příjmů v § 23 odst. 3 písm. a) a dále v § 25 zákona. Jejich úprava se provádí nejčastěji na řádcích 30 a 40 daňového přiznání.

Na řádku 30 se uvádí částky, o které se zvyšuje výsledek hospodaření. Nejčastěji se zde uvádí například částky neuhrazeného sociálního a zdravotního pojištění za zaměstnance, dodanění závazků po splatnosti více jak 36 měsíců nebo částky, o které byl základ daně snížen již v předchozím období (například v důsledku opomenutí zaúčtování nákladové faktury).

Na řádek 30 se však uvádí také částky, které snižovaly hospodářský výsledek v důsledku chybného zaúčtování, a to za to období, ve kterém byla oprava provedena.

Položky zvyšující základ daně se rozepisují také na řádku 40. Ten je typický pro ty výdaje, které nejsou uznávány jako výdaje k dosažení, zajištění a udržení příjmů. Jedná se o tzv. nedaňové náklady. Nejznámějším nedaňovým nákladem je bezpochyby náklad na reprezentaci (v účetnictví účet 513).

Mezi nedaňové náklady ale patří také ostatní pokuty a penále (např. pokuty od finančního úřadu nebo úroky z prodlení), dary, některé sociální náklady a další. Na řádku 40 se ale vylučují například i náklady na pohonné hmoty a parkování při uplatňování výdajového paušálu na vozidlo, nebo neuhrazené sociální a zdravotní pojištění za zaměstnavatele.

Další úpravy základu daně

V daňovém přiznání se také velmi často upravují řádky 50 a 150. Tyto řádky se týkají odpisů. Zatímco v účetnictví se účtuje o tzv. účetních odpisech, které vyjadřují opotřebení majetku, základ daně snižují tzv. odpisy daňové. Pokud se účetní a daňové odpisy nerovnají, je zapotřebí provést patřičnou úpravu v daňovém přiznání.

Na řádku 50 se uvádí rozdíl, o který účetní odpisy převyšují daňové odpisy. V důsledku této opravy dochází ke zvýšení základu daně. Řádek 150 naopak základ daně snižuje. Uvádí se na něm rozdíl, o který. daňové odpisy převyšují účetní odpisy.

Zatímco o účetních odpisech se účtovat musí, daňové odpisy si poplatník uplatnit může. Lze díky nim poměrně dobře optimalizovat daňovou povinnost.