Nedávno zveřejněný průzkum pravidel firemního oblékání prokázal, že až třetina zaměstnanců nesmí do zaměstnání ani v třicetistupňových vedrech v lehčím oděvu. Některým zaměstnancům se to samozřejmě nelíbí. Zejména těm, kteří nemají možnost strávit celý pracovní den v klimatizované kanceláři. Zajímalo nás, zda je dodržování firemního dress code dle zákoníku práce povinné.
Čtěte více: Do zaměstnání v obleku či kostýmku i v třicetistupňových vedrech?
Firemní oblečení v paragrafech
Zaměstnavatel je oprávněn vyžadovat, aby zaměstnanci dodržovali jím určený způsob oblékání nebo vzhledu pro výkon sjednané práce. Zákoník práce to ale výslovně nenařizuje. Jestliže zaměstnavatel chce, aby zaměstnanci nosili předepsané firemní oblečení, tzv. firemní dress code, musí tuto povinnost nejprve stanovit a patřičně s ní zaměstnance seznámit.
V souladu s paragrafem 301 zákoníku práce jsou zaměstnanci povinni dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané a dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni.
Zaměstnavatel se samozřejmě musí při stanovení dress code řídit rovněž občanským zákoníkem. Zde se v paragrafu 3 píše, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
Poznámka: Dress code je obecně uznávaným vzorem a souborem pravidel v oblékání. Jde o určité normy, jež určují, jaké oděvy mohou být nošeny v zaměstnání, na úřadech, při obchodních jednáních nebo různých společenských událostech.
Oblékání dle psaných i nepsaných interních pravidel
Pokud zaměstnavatel požaduje po zaměstnancích určitý oděv, je třeba to stanovit vnitřním předpisem. S ním musí být zaměstnanci řádně seznámeni. Interním předpisem (příp. kolektivní smlouvou) může být vymezeno, kterých zaměstnanců se firemní oděv týká, ale také konkrétní doba, v níž jsou zaměstnanci povinní toto formální oblečení dodržovat. Kostým či oblek může být kupříkladu obchodním zástupcům nařízen po celou pracovní dobu nebo pouze při obchodních jednáních atd.
Ovšem pracovní oblečení může být i součástí nepsaných firemních pravidel. Je-li v práci „zaveden“ určitý styl oblékání, měl by se nově přijatý zaměstnanec inspirovat svými kolegy. Je vhodné se o nepsaných pravidlech zmínit již při pracovním pohovoru. Existují ale povolání a pracovní pozice, u nichž se adekvátní oděv považuje za jejich neodmyslitelnou součást, ať je či není stanoven interními předpisy. Kupříkladu manažeři, právníci, ekonomové a další. Stejně tak úředník ve sportovním oblečku za kancelářskou přepážkou nebude nepůsobit zrovna důvěryhodně.
Čtěte také: Je výhodné mzdu a pracovní náplň uvádět v pracovní smlouvě?
Firemní oblečení jako daňový náklad zaměstnavatele
Za pracovní oblečení, které si zaměstnavatel zahrne do daňově uznatelných nákladů, může být považováno jednotné pracovní oblečení, tzv. stejnokroje, poskytované zaměstnancům, pokud plní zejména reklamní, propagační a organizační účely. Takové oblečení by nemělo být zaměnitelné s běžným občanským nebo společenským oděvem. Nezaměnitelnost se obvykle zajistí logem firmy, provedením oděvu ve firemních barvách apod. Může se jednat například o obleky a kostýmky s vyšitým neodstranitelným logem. Zákonem není stanoveno, kde nebo na kterou část oděvu je vhodné toto logo umístit. U kompletů zřejmě postačí umístění loga na saka, košile apod.
Daňovým výdajem zaměstnavatele může být oblečení, které splňuje následující náležitosti:
- nesmí být zaměnitelné s běžným občanským nebo společenským oděvem,
- ve vnitřním předpise nebo kolektivní smlouvě zaměstnavatele je stanovena povinnost zaměstnanců používat pracovní oblečení pouze při výkonu zaměstnání,
- ve vnitřním předpise nebo kolektivní smlouvě je vymezen charakter a podoba jednotného pracovního oblečení a všech jeho součástí,
- zaměstnavatel doloží nákup tohoto oblečení a případné náklady související s pořízením nebo zhotovením firemních nápisů, loga apod.,
- doklady jsou zúčtovány do správného účetního období,
- existuje zápis o předání pracovního oblečení jednotlivým zaměstnancům.
Čtěte více: Reprezentativní oblečení daňový náklad nebo příjem zaměstnance?
Firemní oblečení jako příjem zaměstnance
Za zdanitelný příjem na straně zaměstnance se nepovažuje pracovní oblečení a pracovní obuv určená zaměstnavatelem pro výkon zaměstnání. V souladu s pokynem ministerstva financí D-6 je za pracovní oblečení považováno tzv. jednotné pracovní oblečení (stejnokroje) poskytnuté zaměstnavatelem zaměstnancům, pokud plní zejména reklamní, propagační a organizační účely. Předpokladem je, že zaměstnavatel stanoví interním předpisem povinnost zaměstnanců používat pracovní oblečení pouze při výkonu zaměstnání a vymezí charakter a podobu jednotného pracovního oblečení a všech jeho součástí.
Zaměstnavatel ale může na firemní oblečení zaměstnancům pouze finančně přispívat. Tady se již nejedná o stejnokroje, ale nákup pracovního oděvu samotným pracovníkem. Příspěvek bude na straně zaměstnance zdanitelným příjmem, přestože je dress code stanoven vnitřním předpisem. Neposkytnutí finančního příspěvku na oblečení však nijak neovlivní povinnost zaměstnance dodržovat určený způsob oblékání.
Čtěte také: Supermoderní vzhled? Do zaměstnání rozhodně NE
Minisukně a žabky se do kanceláře nehodí
Za formální pracovní oblečení žen se zpravidla považují kalhotové a sukňové kostýmy, košile, saka a boty na středním podpatku. Z barev převažují méně výrazné tóny (např. odstíny černé, šedé, hnědé, tmavě modré či vínové). Klasické tmavé kalhoty se dají snadno zkombinovat s topem nebo zajímavě ušitým sakem.
U mužů samozřejmě převažuje oblek. Ten by měl být zhotoven z kvalitního materiálu a v ideálním případě ušitý na míru. Odborníci kladou důraz i na vhodnou obuv. Uzavřené, čisté boty, nejlépe tmavé barvy.
Čtěte také: Zaostřeno na montérky. Věděli jste, že se prodávají i zateplené?
Foto: www.isifa.com
