Od roku 2025 bude v zákoně o účetnictví nová metoda oceňování

Zavedení nové metody oceňování

Jednou z novinek, kterou by měl zákon o účetnictví přinést, je inovace v oblasti oceňování. Dle aktuální právní úpravy mohou účetní jednotky oceňovat dluhy a pohledávky jmenovitou hodnotou. V navrhovaném novém znění zákona by se však měla metoda oceňování jmenovitou hodnotou používat pouze pro peněžní prostředky. Bude ovšem záležet na typu účetní jednotky.

Hlavním důvodem zavedení oceňování metodou současné hodnoty je vyjádření budoucí hodnoty peněžních prostředků, které bude muset účetní jednotka vynaložit (v případě dluhů) nebo které obdrží (v případě pohledávek) po určité časové době v budoucnu. Týkat by se tak měla zejména dlouhodobých závazků a pohledávek, které mají delší dobu splatnosti.

Co je to oceňování metodou současné hodnoty?

Hodnota peněžních prostředků se v případě delšího časového horizontu nerovná automaticky jejich jmenovité hodnotě. V případě metody oceňování současné hodnoty se zohledňuje, jaké peněžní prostředky účetní jednotka skutečně získá (pokud se jedná o pohledávky) nebo jaké peněžní prostředky musí účetní jednotka vynaložit (pokud se jedná o dluhy). To se týká zejména pohledávek a dluhů s dlouhodobou splatností.

Zjednodušeně řečeno metoda současné hodnoty představuje budoucí hodnotu peněžních prostředků, která je odlišná od jmenovité hodnoty. Pohledávky a závazky, které mají dlouhodobou splatnost, mají totiž jinou hodnotu (například při splatnosti dvou let) než ty samé pohledávky a závazky s okamžitou splatností.

Způsoby oceňování dle dosavadní právní úpravy

Jak je uvedeno v důvodové zprávě, zvolený způsob oceňování zásadně ovlivňuje informace, které jsou z účetnictví patrné pro uživatele účetních informací. Aktuálně se při výběru metody oceňování (je-li možnost volby) musí ctít zásada opatrnosti.

Aktuálně nabízí zákon o účetnictví možnost oceňovat tzv. historickou cenou, která vychází buď z ceny pořizovací, nebo z ocenění vlastními náklady. Platí přitom, že se vykazují jen ty zisky, které byly skutečně dosaženy k datu sestavení účetní závěrky, a zároveň se musí vykázat i všechny závazky, které vznikly v průběhu účetního období (a to vč. předchozího) i v případě, že se stanou známými až po rozvahovém dni. Účetní jednotky také povinně musí vykázat všechny úpravy hodnot, a to opět v návaznosti na zásadu opatrnosti. Úpravy hodnot se vyjadřují prostřednictvím opravných položek, odpisů a rezerv.

V některých případech mohou účetní jednotky využít oceňování některých aktiv a pasiv tzv. oceněním reálnou hodnotou. V případě, že účetní jednotka používá metodu oceňování reálnou hodnotou, mohou uživatelé účetních informací získat relevantnější informace.

Metoda oceňování reálné hodnoty je inspirována Mezinárodními účetními standardy, které ji definují jako částku, za niž lze zpeněžit aktivum nebo uhradit závazek, a to při běžných obchodních podmínkách. Ocenění reálnou hodnotou by tak mělo odrážet tzv. tržní hodnotu. Oceňovat se tak mohou například některé cenné papíry.

Další oceňovací metodou je ocenění v tzv. jmenovité hodnotě. Zejména tato metoda ocenění by měla projít zásadní úpravou. Stávající právní předpisy však obsahují i speciální ustanovení o oceňování, například pro kulturní památky nebo předměty kulturní hodnoty.

Navrhované změny od roku 2025

Zásadní změny, které by měla novela přinést, je definování základních prvků účetní závěrky a správné oceňování aktiv a dluhů v účetní závěrce. Pro tyto účely je zapotřebí korektně stanovit okamžik pro uznání těchto aktiv a dluhů. Oceňování by se pak mělo provádět buď jako prvotní, nebo následné.

Prvotní ocenění aktiv a dluhů se provádí k okamžiku uznání těchto aktiv a dluhů. Jakékoli další ocenění se označuje jako tzv. následné ocenění (typicky při sestavení účetní závěrky). Dle důvodové zprávy by se díky zavedení těchto nových pojmů mělo docílit zjednodušení ve vazbě na jiné právní předpisy, v důsledku kterých docházelo k výkladovým problémům.

Ocenění aktiv a dluhů dle navrhované novely

Za prvotní ocenění je považováno určení prvotní hodnoty aktiva nebo dluhu v okamžiku jeho uznání. Za okamžik uznání se považuje zanesení do účetnictví. Prvotní hodnota je pak vyjádřena tzv. historickou cenou, která představuje cenu, za kterou bylo aktivum pořízeno v době, kdy jej účetní jednotka pořídila. Jedná se tedy o skutečně vynaložené prostředky. Toto je ovšem jakási obecná zásada, ze které platí určité výjimky (například ocenění reprodukční pořizovací cenou, současnou hodnotou nebo reálnou hodnotou).

Nově by měla prvotní hodnota znamenat pořizovací náklad, kdy by tento pojem měl nahradit dosavadní pojem pořizovací ceny. Zároveň by se mělo jednat o širší kategorii, protože součástí pořizovacího nákladu by měl být jak nabývací náklad, tak vedlejší pořizovací náklad. Pořizovací náklad se použije zejména u aktiv a dluhů nabytých úplatně nebo vytvořených vlastní činností.

V případě převzetí dluhů a dluhových cenných papírů se bude i nadále používat pojem pořizovací hodnota, kdy je tato pořizovací hodnota definována jako „rozdíl reálné hodnoty protiplnění, které účetní jednotka získala, a úhrnu hodnot aktiv přímo vynaložených za účelem vzniku nebo převzetí dluhu“. Dále zůstává i speciální oceňování v případě vybraných aktiv.

Dojde však k významnému omezení při oceňování jmenovitou hodnotou. Nově se bude jmenovitá hodnota používat pouze pro ocenění peněžních prostředků. Aktuálně se jmenovitou hodnotou oceňují i závazky a pohledávky v okamžiku jejich vzniku. Důvodová zpráva k navrhované novele uvádí, že „pohledávky a dluhy, jejichž vznik ovlivňuje výsledek hospodaření, se však budou nově oceňovat buď jako jmenovitá hodnota peněžních prostředků, na které má účetní jednotka nárok, resp. k nimž je povinna, nebo jako současná hodnota takových peněžních toků, tedy jeho diskontovaná hodnota“.

Oceňování metodou současné hodnoty bude povinné pro střední a velké účetní jednotky. Ostatní účetní jednotky si budou moci o zvolení metody současné hodnoty svévolně rozhodnout.