Schvalování protikuřáckého zákona provázely emočně vypjaté momenty, jeho praktický dopad ale nastal poměrně v klidu. Řada podniků pořádala rozlučky.
Zatímco zákon o státním rozpočtu se považuje za nejdůležitější zákon roku, tím nejočekávanějším se zřejmě stal zákon zvaný protikuřácký. Účinný je už tři dny a především díky letnímu počasí se zdá, že provozovatelům restauračních a pohostinských zařízení zatím nedělá žádný větší problém. A to i přesto, že v průzkumu agentury Ipsos pro Asociaci malých a středních podniků a živnostníků se 60 % majitelů provozoven neposkytujících jídlo vyjádřilo, že očekávají negativní dopad na své podnikání. 41 % dotázaných naopak uvedlo, že žádné obavy o udržení klientely nemá.
Zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek zařadil Českou republiku k většině evropských států, kde se v restauracích kouřit nesmí. Žádnou regulaci už nemá jen Slovensko a Portugalsko. V jiných zemích platí jisté výjimky, například v sousedním Rakousku je možné si zapálit v podnicích o podlahové ploše do 50 metrů čtverečních, případně v oddělených kuřárnách velkých podniků. I to ale na jaře příštího roku skončí. Česká podoba protikuřáckého zákona je velmi striktní a mnoha kuřákům se nelíbí. V mnoha podnicích se proto už od minulého týdne konaly speciální kuřácké akce. Nešlo ani tak o protestní happeningy, které by ostatně byly zbytečné, jako o rozlučky s dosavadní barovou a hospodskou kulturou, která se o půlnoci z 30. na 31. května stala minulostí.
Dále čtěte: 7 povinností, které musí hospody plnit v souvislosti se zákonem o zákazu kouření
Stylové poslední típnutí
Důkazem toho byl program v literární kavárně Café Fra na pražských Vinohradech. Provozovatelé ho výstižně nazvali Jedna od druhé a návštěvníci tomuto názvu dostáli. Už před zahájením čtení se podnikem nesl hustý dým, který s každou minutou ještě více houstl. Ve zhruba hodinovém programu se ve čtení textů o kouření střídali kouřící autoři i kuřáci, kteří jen interpretovali cizí texty. A jednu od druhé připalovali i posluchači.
Kromě cigaretového kouře se Café Fra nesly zajímavé myšlenky, osobní zpovědi a tvorba uznávaných literátů. Konec možnosti kouření v restauracích tu pojali jako zajímavou dramaturgickou příležitost. Textů, ve kterých vystupují kuřáci nebo jsou postaveny na kouření a cigaretách, je spousta. Zazněla například báseň Dým cigarety nositele Nobelovy ceny za literaturu Jaroslava Seiferta nebo dílo Ivana Blatného s jednoduchým názvem Cigareta. Pro tuto smutnou oslavu u příležitosti konce kouření jsme oslovili několik kouřících autorů, kteří si vybrali buď své, nebo cizí texty o kouření a přednesli je. Každý z nich se také měl zamyslet nad tím, co se tímto zákazem vytratí z našich životů. Mně osobně bude chybět možnost zakouřit si v kavárně po ránu nebo během dopoledne. Právě tady jsem s cigaretou v ruce dostával zajímavé nápady a inspiraci pro tvorbu,
popisuje provozovatel Café Fra Petr Borkovec.
Toto čtení se od jiných lišilo nejen svou pochmurnou náladou, ale i tím, že se během něj mohlo kouřit. Jindy byly takové programy zásadně nekuřácké. Při čtení a dalších akcích se u nás nekouřilo už minimálně 7 nebo 8 let. Vyžádali si to sami návštěvníci. A kuřáci nikdy neměli problém s tím, aby vyšli pár schodů a zapálili si na chodníku před kavárnou. Ostatně, ono je to i příjemnější, než sedět uvnitř. Já sám si raději zapálím venku,
říká Petr Borkovec. Obavy z toho, že by si obyvatelé bytů nad kavárnou začali stěžovat na zápach a hluk, tedy nemá. Společné soužití návštěvníků kavárny a obyvatel domu už je dávno vyřešené. A problém není ani s úklidem. Před kavárnou stojí popelník a případné nedopalky uklízí obsluhující personál. Nepatřím mezi ty, kteří zákon jednoznačně odsuzují. Vadí mi jen ta direktivnost, kvůli které kuřáci přišli o možnost užít si někde svou nezdravou neřest. Neděje se nic hrozného. Jen mi přijde, že ze světa zase mizí kus čehosi jemného, co si lidé dokázali vychutnat,
dodává majitel Café Fra.
Kulturně pojaté měli loučení s kouřením také v Litvínově. Tamní Spolek Litvínov patří občanům uspořádal v restauraci U Zvonku kuřácký večer doplněný stylovou bluesovou muzikou. Pozvání dostali i zapřísáhlí kuřáci prezident Miloš Zeman a senátor Jaroslav Kubera. Ani jeden z nich se ale večírku na rozloučenou nezúčastnil. Já sám jsem nekuřák, ale tento zákon mi vadí. Považuji ho za nepřiměřený zásah do lidských práv a jsem přesvědčený, že se regulace kouření v restauracích dala řešit elegantněji,
říká Vlastimil Doležal ze zmíněného spolku a dodává: Část pohostinských zařízení mohla zůstat kuřácká. Třeba podle německého modelu. V některých německých spolkových zemích je možné kouřit v menších hospodách. Absolutní zákaz nebude fungovat, protože Češi se budou snažit hledat různé kličky. A úmyslné porušování zákona není nejlepší vizitkou.
O půlnoci típli a chystají se investovat
Akci nazvanou Poslední cigárko v Retru uspořádali v plzeňském Retro Coffee & Music Baru. V podniku se kouřilo celý den a na chvíli, kdy zákon vstoupil v účinnost, si v Retru počkalo kolem 40 lidí. Připadala jsem si jako o silvestrovské noci. Návštěvníci se dívali na hodinky, odpočítávali čas a 5 minut před půlnocí si společně zapálili poslední cigaretu,
líčí atmosféru majitelka podniku Daniela Zemanová. Ačkoliv je ráda, že už po odchodu z práce nebude načichlá kouřem, takto jasně omezující nařízení neschvaluje. Každý by se podle ní měl svobodně rozhodnout, jaký typ podniku bude provozovat.
Jaký bude mít zákon vliv na její hosty, to se podle ní zřetelně projeví až na podzim a v zimě. Teď v létě jim kouření na zahrádce problémy dělat nebude. Je ale zvědavá, jak se novinka odrazí na návštěvnosti už teď krátce po zavedení zákona. Zatím jsme sázeli hlavně na to, že jsme měli z velké části kuřáckou klientelu. V našem okolí je spousta podniků, kde se nekouří už léta. Byli jsme proto pro kuřáky v centru Plzně svým způsobem jasnou volbou. Kam si půjdou sednout teď, to už jim může být jedno, když jsou podmínky všude stejné. Chystáme se proto do podniku investovat. Musíme ho trochu zvelebit, aby byl přitažlivější a dokázali jsme zaujmout i nekuřáky, kteří k nám zatím nechodili,
říká Daniela Zemanová z Retro Coffee & Music Baru.
Žádné obavy nemá Kateřina Dvořáčková, která provozuje Starou arénu v Ostravě. Žila jsem dlouho v severoirském Belfastu. Irsko bylo vůbec první zemí, kde zákaz kouření v restauracích začal platit. Znám tamní situaci a jsem přesvědčená, že Češi si zvyknou stejně jako Irové nebo obyvatelé jiných zemí. V zahraničí nemá nikdo s kouřením před bary a restauracemi žádný problém. Mnoho lidí si dokonce pochvaluje, že se tam dají navázat nové vztahy,
vysvětluje majitelka Staré arény. Tento podnik býval kuřácký jen od 20:00 dál. 30. května, kdy se konala akce Poslední cigáro ve Staré, se ale kouřilo celý den. Na půlnoc si tam počkalo 20 lidí.
Já sama jsem o půlnoci típla nejen kvůli začátku platnosti zákazu, ale chci s kouřením skoncovat úplně. Beru to jako inspiraci a psychickou podporu,
říká Kateřina Dvořáčková. Nový zákon vnímá i jako impuls pro změnu konceptu svého podniku, který projde rekonstrukcí a celkovým faceliftem. Majitelka věří, že jí investice pomůže přivést nové lidi. Zmínila ale problém, který může po přesunu kuřáků na ulice nastat. Všimla si, že v kanálu před jejím podnikem se navzdory instalovanému popelníku začínají hromadit nedopalky.
Bude vás zajímat: Zákaz kouření platí od zítřka, bude ale platit 90denní doba hájení bez pokut
Speciální rozlučkovou akci uspořádali pár hodin před začátkem platnosti nové restrikce také na Rafandě v Zábřehu – Rudolfově. Pozvání užít si poslední svobodnou cigaretu platilo nejen pro kuřáky, ale pro všechny, kterým vadí postupné ukrajování svobody. Akce byla svolána na protest všem novým a budoucím zákazům, protože cigaretou to nemusí skončit. Jde o svobodnou volbu, zda chci mít podnik kuřácký nebo nekuřácký a zda mám jako host svobodu rozhodnout se, do jakého z nich vejdu. Co zakáže stát příště? Cukrárny, aby jsme nebyli obézní, nebo jaký další zákaz čeká naši ,,demokracii“ pod záminkou zdravějších obyvatel?,
ptá se Petr Slováček z Rafandy. Podle něj v tomto případě vůbec nejde o zákaz kouření, ale o zákaz možnosti se svobodně rozhodnout.
Možnost svobodné volby zastává i majitel vinotéky U milenky v pražských Vršovicích Ondřej Zvěřina. Část podniku měl kuřáckou, část nekuřáckou. Já sám jsem jen sváteční kuřák a líbí se mi, že už nebudu smrdět kouřem. Dým ostatně neprospívá ani vínu. Jenže náš zákazník, náš pán. Jsou lidi, kteří sem bez možnosti zapálit si nepřijdou. A to nejsou žádné moje domněnky. Jedním z takových lidí je moje manželka. Je to vášnivá kuřačka, která sem chodí posedět se svými kamarádkami. Když o tu skupinku přijdu, projeví se to na tržbách,
říká Ondřej Zvěřina a ukazuje ke stolu, kam v poslední večer, kdy se mohlo kouřit i uvnitř podniku, přišla jeho žena s kamarádkami.
On sám si zapálil taky, na oslavu i rozloučení zároveň. Lidi si zvyknou a po čase to přestanou řešit. Do vinotéky se chodí především za vínem. Mám venkovní posezení a instaloval jsem popelník. Věřím, že před podnikem bude čisto a klid, na víno totiž nechodí debilové. Určitě ale nikoho nenechám zapálit si vevnitř ani pozdě večer. To mi za ten risk nestojí. Ministerským slibům, že platí 90denní tolerance, nevěřím. Podívejte se na EET, kontroly začaly taky okamžitě. Omezení kouření ale nevnímám jako nejzásadnější problém. Největší obavy mám z toho, že podle nového zákona nesmím prodávat alkohol těm, u kterých se dá předpokládat, že po jeho vypití půjdou dělat něco, při čem by si mohli ublížit nebo něco zničit,
zakončuje Ondřej Zvěřina.
