Státní rozpočet je důležitý pro každého z nás. Připomeňte si některé skutečnosti

Tento víceméně finanční plán je přijímán vždy na jeden kalendářní rok formou zákona. To znamená, že v předchozím kalendářním roce musejí být naplánovány veškeré výdaje, které stát musí nebo potřebuje vynaložit a také příjmy, které stát v dalším kalendářním roce reálně předpokládá získat. Jedná se zejména o příjmy z daní, povinných poplatků, odvodů na sociální pojištění. Do rozpočtu jsou zahrnuty také příjmy, které k nám plynou ve formě transferů z Evropské unie a na výdajové straně samozřejmě i naše platby, které jako její členský stát musíme odvést. 

Po sestavení návrhu rozpočtu a jeho odsouhlasení v rámci jednotlivých resortů, je následně v rámci klasického zákonodárného procesu přijat zákon o státním rozpočtu. Veškeré čerpání státních prostředků musí pak probíhat v souladu s tímto zákonem.

Jak se v rozpočtu orientovat?

Příjmy a výdaje státního rozpočtu jsou roztříděny do tzv. kapitol, přičemž co orgán státní správy to určitá kapitola. Kapitola tak vymezuje příjmy a výdaje v působnosti ministerstev, parlamentu, senátu, kanceláře prezidenta republiky, Ústavního soudu, Úřad pro ochranu osobních údajů a dalších institucí, které čerpají prostředky ze státního rozpočtu. Každá kapitola je označena originálním číslem.

Co jsou to mandatorní, quasi-mandatorní a nemandatorní výdaje?

Výdaje, které stát musí uhradit nazýváme mandatorní. Tvoří poměrně významnou část státního rozpočtu, 50–60 %. Jejich výplatu nařizují vybrané zákony. Patří sem například důchody, dávky státní sociální podpory, dávky nemocenského pojištění, výdaje na státní dluh či odvody do rozpočtu Evropské unie. 

Jako quasi-mandatorní jsou označovány výdaje sice nezbytné, ale ne přímo nařízené zákonem. Jedná se ukázkově třeba o platy státních zaměstnanců včetně odvodů na povinná pojištění, výdaje na obranu, prostředky na aktivní politiku zaměstnanosti. V rámci celkových výdajů státního rozpočtu se pohybují souhrnně kolem 20 %.

Nepovinné tzv. nemandatorní výdaje slouží zejména k rozvoji společnosti a ekonomiky ČR. Najdeme zde například výdaje podporující kulturní a společenský rozvoj, sport, investice do zdraví lidu, do dopravní infrastruktury a další. V nemandatorních výdajích lze nejsnáze hledat úspory, pokud potřebujeme ušetřit prostředky ze státního rozpočtu.

Přečtěte si také:

Které firmy loni zaplatily nejvíce na daních z příjmů? Známe TOP 20

Jaká je struktura letošního rozpočtu?

39,3 % výdajů (915,7 mld. Kč) míří do sociální oblasti, konkrétně na sociální dávky. Stěžejní část z toho jde na výplatu důchodů (717,2 mld. Kč). Druhou nejvyšší položku, 11,5 % (266,6 mld. Kč) tvoří výdaje v rámci neinvestičních transferů rozpočtům územní úrovně. Ty jsou určeny zejména na financování běžných, neinvestičních výdajů obcí, krajů, jako jsou například mzdy, energie, opravy a údržba. 

Dalších 10,7 % (250,2 mld. Kč) pak připadá na kapitálové výdaje. Z nich největší část směřuje do dopravy 37,3 % (93,35 mld. Kč) a do obrany 23 % (57,61 mld. Kč). Dalších 9,3 % (217,4 mld. Kč) putuje na neinvestiční transfery rozpočtům tentokrát ústřední úrovně. Jiné, zde neuvedené položky, tvoří již nižší procentní zátěž.

Při sestavování návrhu rozpočtu by se mělo dbát, aby příjmy a výdaje byly ve vzájemné rovnováze. Pokud totiž vycházejí výdaje vyšší než příjmy, musí si na ně logicky stát vypůjčit a tím zadlužuje občany daného státu.

Jak se historicky vyvíjelo hospodaření našeho státu? Byl náš státní rozpočet spíše v rovnováze nebo končil záporným saldem?

Z výše uvedených čísel je patrné, že se rozpočet České republiky pohyboval většinou bohužel v záporných číslech. I na letošní rok je plánován schodek ve výši 241 mld. Kč. Minulé vlády i vláda současná si tedy musely prostředky na realizované výdaje vypůjčit.

Jaký je tedy státní dluh České republiky?

Státní dluh vzniká v případě, jak už jsme uvedli výše, pokud reálné příjmy státního rozpočtu nepokryjí jeho výdaje. Nebezpečí samozřejmě spočívá i v existenci úroků, které pak stát musí splácet a které tak v konečném důsledku státní dluh ještě navyšují. V případě, že si vláda půjčuje opakovaně, tak celkový státní dluh povětšinou narůstá. 

Za dobu existence samostatné České republiky se tak zvýšil z původních 159 miliard Kč v roce 1993 až na 3 365 miliard Kč v roce 2024. Za cca 30 let tedy narostl v konečném důsledku jednadvacetkrát. Po většinu této doby rostl. Jeho výše se snížila pouze v letech 1994, 1995, 2014, 2016 a 2018.

Státní dluh můžeme rozdělit na dluh domácí a zahraniční. V případě domácího dluhu ČR si stát vypůjčil prostředky defacto od svých občanů. Na domácím trhu emitoval a prodal zejména státní pokladniční poukázky, spořící státní dluhopisy, střednědobé a dlouhodobé státní dluhopisy. 

V případě zahraničního dluhu operuje stát na zahraničních finančních trzích. Nabízí na nich střednědobé a dlouhodobé státní dluhopisy, bere si úvěry, může vydávat směnky apod. 

Náš domácí dluh je dlouhodobě vyšší než dluh zahraniční. Na konci minulého roku činil domácí dluh ČR 3 182 mld. Kč, zatímco zahraniční 183 mld. Kč.

Jaký je rozdíl mezi státním a veřejným rozpočtem?

Veřejný rozpočet je širší pojem. Zahrnuje v sobě nejen státní rozpočet ale i další rozpočty územních samospráv (krajů, obcí), zdravotních pojišťoven, veřejných vysokých škol, mimorozpočtových fondů, příspěvkových organizací a dalších veřejných institucí. Jejich rozpočty jsou totiž tvořeny i příjmy, které nepatří mezi příjmy státního rozpočtu jako takového. Instituce je nabývají napřímo v souladu s právními předpisy. Může se jednat o úhrady služeb, vybrané místní poplatky apod.

Znamená to, že je třeba rozlišovat mezi státním dluhem a dluhem veřejným?
Ano. Do tzv. veřejného dluhu je zahrnut jednak výše uvedený státní dluh, a navíc ještě dluhy územních samospráv, zdravotních pojišťoven, mimorozpočtových fondů a dalších institucí spadajících do soustavy veřejných rozpočtů. Bývá také označován jako vládní dluh.

I když je naše republika zatížena dluhy, stále ještě patříme v rámci EU mezi země s nižším veřejným dluhem.

Co je to konsolidace veřejných financí?

Jedná se o řadu vládních nástrojů a kroků, které mají za cíl snížit veřejný dluh a jeho růst. Patří sem různá dočasná ale i trvalá opatření většinou nepopulárního charakteru. 

V 90. letech jsme se mohli setkat s „utahováním opasků“, v roce 2010 s „úsporným balíčkem“, v roce 2023 s „ozdravným plánem“, na který navazují „konsolidační balíčky“. Pokud je stát zadlužen, tak se konsolidaci nelze vyhnout. Je klíčová pro dlouhodobě udržitelný hospodářský rozvoj státu a jeho ekonomickou stabilitu. Dohlíží na ni speciální orgán Národní rozpočtová rada.