Daňový řád upřednostňuje doručování písemnosti správce daně při ústním jednání anebo doručování písemnosti elektronicky (tj. prostřednictvím datové schránky). Není-li možné doručit písemnost při ústním jednání nebo elektronicky, tak se druhotně doručuje písemnost prostřednictvím zásilky doručované provozovatelem poštovních služeb nebo úřední osobou pověřenou doručováním nebo jiným orgánem, o němž to stanoví zákon.
Pokud má osoba, které je písemnost doručována, zástupce, doručují se písemnosti pouze tomuto zástupci, a to v rozsahu jeho oprávnění k zastupování (§ 41). Daňový řád již nerozlišuje doručování v případě neomezené nebo omezené plné moci k zastupování, tak jako tomu je v ZSDP (viz § 17 odst. 7 ZSDP).
Jak už bylo uvedeno výše, doručování prostřednictvím zásilky přichází v úvahu tehdy, pokud adresát písemnosti nemá datovou schránku. Vzhledem k tomu, že většina právnických osob má datovou schránku, týká se tento způsob doručování zejména doručování písemnosti fyzickým osobám.
Podle toho, zda je adresátem fyzická nebo právnická osoba, se písemnost prostřednictvím zásilky doručuje fyzické osobě nepodnikateli na adresu jejího místa pobytu nebo na adresátem zvolenou adresu v České republice, fyzické osobě podnikateli na adresu místa podnikání nebo sídla nebo na adresátem zvolenou adresu v České republice, právnické osobě na adresu sídla nebo na adresátem zvolenou adresu v České republice. V případě doručování prostřednictvím zásilky může fyzická osoba požádat správce daně o doručování písemností na jakoukoliv adresu v České republice. Také právnická osoba může požádat správce daně o doručování na jinou adresu než je adresa sídla, ale podmínkou je, že na požadované adrese je právnická osoba skutečně umístěna. Čtěte také: Přehled připravovaných daňových změn roku 2011
V případě doručování písemnosti v listinné podobě prostřednictvím zásilky se doručení prokazuje řádně vyplněnou doručenkou, která je veřejnou listinou.
Změny v dokumentaci
Daňový řád v rámci pořizované dokumentace správcem daně zachová protokol o ústním jednání (§ 60 až 62) a úřední záznam (§ 63). Daňový řád nově upravuje, že správce daně může o úkonech, o kterých se podle zákona pořizuje protokol, pořídit obrazový nebo zvukový záznam, přičemž o této skutečnosti musí předem uvědomit osoby, které se tohoto úkonu zúčastní. Protokol, jehož součástí je rozhodnutí, kterým se příjemce rozhodnutí vyzývá k uplatnění práva nebo ke splnění povinnosti, nemusí obsahovat otisk úředního razítka se státním znakem. Na stejnopis protokolu má nárok jak daňový subjekt, tak i další osoba zúčastněná na jednání, pokud o to tato osoba požádá.
V ZSDP chybí právní úprava spisu. Nově tuto oblast obsahuje daňový řád v ustanovení § 64 a 65. Daňový spis obsahuje písemnosti týkající se práv a povinností daňového subjektu. Spis vede příslušný správce daně a jeho součástí jsou písemnosti v podobě listinné zprávy nebo datové zprávy, jako jsou podání, rozhodnutí, protokoly, úřední záznamy. Součástí spisu jsou také obrazové a zvukové záznamy. Daňový spis se člení na části týkající se jednotlivých daňových řízení, vymáhání daní, dalších povinností při správě daní (registrace, závazné posouzení), vyhledávání (neveřejná část), řízení o pořádkových pokutách. Jednotlivé části spisu musí obsahovat soupis všech písemností, které se řadí ve spisu v časové posloupnosti a vedou se pod společnou spisovou značkou. Do vyhledávací části spisu patří pomůcky, jejichž zpřístupnění daňovému subjektu by ohrozilo zájem jiné osoby zúčastněné na správě daní, úřední záznamy nebo protokoly o podaných vysvětleních, písemnosti sloužící pro potřeby správce daně. Do doby provedení hodnocení důkazů mohou být ve vyhledávací části spisu také důkazní prostředky, jejichž zpřístupnění by ohrozilo cíl správy daní. Čtěte také: Změny v poskytování náhrady mzdy roku 2011
Daňový subjekt je oprávněn nahlédnout do všech částí spisu týkajících se jeho daňových povinností, s výjimkou části vyhledávací, do osobních daňových účtů vedených v rámci evidence daní o jeho daňových povinnostech, do soupisu písemností ve všech částech spisu, včetně soupisu písemností obsažených ve vyhledávací části spisu. Správce daně může v odůvodněných případech umožnit daňovému subjektu nahlédnutí i do písemností ve vyhledávací části spisu, pokud nebude ohrožen zájem jiného daňového subjektu nebo jiných osob zúčastněných na správě daní nebo cíl správy daní. V případě, že daňový subjekt není spokojen s rozsahem, v jakém mu bylo umožněno nahlédnout do spisu, může podat stížnost podle § 261 DŘ (již není možno podat odvolání). Nově je upraveno nahlížení do spisu nevidomých osob, kterým bude spis přečten. Průvodci nevidomé osoby bude umožněno nahlédnout do spisu.
Správce daně je oprávněn zapůjčit příslušnému orgánu veřejné moci část spisu, která se týká předmětu řízení, pro které je poskytována, a při respektování povinnosti mlčenlivosti (§ 52, 53). Čtěte také: Termíny pro doplacení zdravotka a sociálka se sjednotí, asi už v příštím roce
Změny v jednacím jazyce
Jednacím jazykem při správě daní je český jazyk (§ 76 odst. 1). Tímto jazykem již není slovenština. Také podání musí být předložena v jednacím jazyce, tj. v českém jazyce. Výjimkou jsou písemnosti vyhotovené v jiném než českém jazyce. Tyto musí být předloženy v originálním znění a současně v překladu do jazyka českého. Správce daně může prohlásit, že takový překlad nepožaduje anebo že požaduje úředně ověřený překlad. Daňový řád umožňuje správci daně, aby takové prohlášení učinil na své úřední desce i pro neurčitý počet písemností v budoucnu.
Kdo neovládá český jazyk, má právo na tlumočníka, kterého si obstará na své náklady. Právo na tlumočníka vyplývá také z čl. 37 odst. 4 Listiny základních svobod, který stanoví, že „kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka.“ Občan České republiky příslušející k národnostní menšině, tradičně a dlouhodobě žijící na území České republiky, má právo činit podání a jednat v jazyce své národnostní menšiny. Pokud správce daně nemá úřední osobu, která ovládá jazyk národnostní menšiny, přizve k jednání tlumočníka. Náklady na tohoto tlumočníka nese správce daně. Z důvodové zprávy k návrhu daňového řádu (www.psp.cz) vyplývá, že v případě slovenského jazyka ve většině případů postačí znalost úřední osoby.Čtěte také: Seznamte se s připravovanými změnami zákona o DPH
Nově je v daňovém řádu upraveno jednání s neslyšící či hluchoslepou osobou. Osobě neslyšící ustanoví správce daně na své náklady tlumočníka znakové řeči, příp. prostředníka, který je schopen se s ní dorozumět pomocí metody zřetelné artikulace. Osobě hluchoslepé ustanoví správce daně prostředníka, který je schopen se s ní dorozumět pomocí řeči pro hluchoslepé.
Zdroj: Daně a právo v praxi č. 8/2010, s. 2 a Daně a právo v praxi č. 9/2010, s. 2.
