Změny v oblasti účetního období v novém zákoně o účetnictví

V důvodové zprávě ke zpracovanému návrhu novely zákona je uvedeno, že pro zjišťování významných charakteristik se pravidelně odehrává tzv. pomyslné zastavení ekonomické aktivity účetní jednotky, kdy k určitému datu dojde k sestavení účetních výkazů. K tomu zdánlivému zastavení veškeré ekonomické aktivity, ke kterému dochází z pravidla k rozvahovému dni, se zjišťují stavy aktiv a dluhů a dále se sečtou uskutečněné výnosy za uplynulé období a k nim se přičtou přiřaditelné náklady.

Současný zákon o účetnictví nabízí účetním jednotkám zvolit si jako účetní období tzv. hospodářský rok. Zvážit jeho aplikaci by tak měly ty účetní jednotky, kterým se v rámci jejich účetního období objevuje tzv. cykličnost. Typickým příkladem cyklických činností (sezónních) mohou být například lyžařské areály.

Charakteristika účetního období dle dosavadní právní úpravy

Za účetní období je považováno dvanáct po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Účetním obdobím tak může být jak kalendářní rok, tak rok hospodářský. O hospodářský rok se jedná v případě, kdy účetní období začíná jiným dnem než prvním lednem.

Účetní jednotky mají možnost volby účetního období, přičemž automaticky většina z nich volí účetní období, které je shodné s kalendářním rokem. Pokud by se však účetní jednotka rozhodla přejít z kalendářního roku na rok hospodářský, nebo naopak, musí své rozhodnutí oznámit správci daně.

Zákon o účetnictví umožňuje, aby v některých případech bylo účetní období kratší nebo delší než dvanáct kalendářních měsíců. Typicky se tomu tak může stát při přeměnách, při vstupu do likvidace, při zrušení likvidace nebo v případě, kdy se účetní jednotka nachází v insolvenčním řízení.

V zákoně je také uvedena možnost, že v případě, kdy by mělo být účetní období kratší než tři měsíce, může se za stanovených podmínek „spojit“ s předcházejícím nebo nadcházejícím účetním obdobím. V praxi dochází k těmto případům například při založení nové společnosti ke konci kalendářního roku.

Účetní období z pohledu navrhované nové právní úpravy

Účetní období bude i nadále podléhat základnímu pravidlu, tedy že jeho délka je dvanáct po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Z návrhu zákona však vyplývá, že se již nadále nebude používat pro účely textace zákona označení hospodářského roku.

Omezení pro účetní jednotky veřejného sektoru dle novely

Změny zaznamenají účetní jednotky veřejného sektoru, u kterých se navrhuje, že jejich účetním obdobím bude vždy kalendářní rok. Důvod této změny je zcela jednoznačný, a to uspokojení požadavku na zajištění včasných účetních informací pro účely sestavování účetních výkazů za Česku republiku jako celek.

Nové možnosti pro obchodní korporace v konsolidované účetní závěrce

Nové možnosti by se také měly dočkat obchodní korporace, které jsou zároveň zahrnuty v konsolidované účetní závěrce, aby měly možnost vymezit své účetní období podle kalendářních týdnů. Nová možnost se bude týkat jak konsolidovaných účetních závěrek, které jsou sestavovány mateřskou entitou dle českého práva, tak zahraniční entitou dle právního řádu jiného státu.

Stále ale musí platit, že vymezení účetního období dle kalendářních týdnů musí co nejvíce odpovídat kalendářním měsíců. Tímto vymezením se dle důvodové zprávy rozumí 52 nebo 53 kalendářních týdnů. Inspiraci této změny čerpali tvůrci nového znění zákona v Mezinárodních účetních standardech.

Zmírnění povinností oznámení správci daně o změně účetního období

Novelou zákona dojde k opuštění dosavadní koncepce podmínění změny účetního období v návaznosti na oznámení této skutečnosti správci daně. Účetní jednotky budou mít sice i nadále povinnost informovat správce daně o změně ve vymezení účetního období, nicméně pokud tuto povinnost nesplní, ke změně dojde i tak. Jediným důsledkem nesplnění oznamovací povinnosti bude udělení sankce.

Účetní období při přeměnách

Novela zákona o účetnictví obsahuje také věcné změny v případě přeměn. Nově tak rozhodný den nebude mít za následek ukončení stávajícího účetního období a začátek nového, ale dle důvodové zprávy „účetní jednotka, která je zúčastněná na přeměně a která při přeměně nezaniká, pouze od rozhodného dne začne účtovat s ohledem na změnu způsobenou přeměnou, ale její stávající účetní období bude dál pokračovat“.

Účetní jednotky, které budou účastněny na přeměně, budou mít povinnost sestavit mezitímní individuální účetní závěrku ke dni předcházejícímu rozhodnému dni a k začátku rozhodného dne přeměny sestavit zahajovací mezitímní rozvahu.

Tato změna se nebude týkat délky účetního období u těch přeměn, při kterých bude rozhodný den stanoven k prvnímu dni účetního období, ale jen těch, při kterých bude rozhodný den stanoven v průběhu účetního období a právní účinky přeměny nenastanou v rámci stejného účetního období.

Dle důvodové zprávy je cílem „přesunout definici rozhodného dne do zákona o účetnictví a vyjádřit účel stanovení tohoto dne, neboť se váže primárně k účetnictví. Rozhodným dnem přeměny je den, od kterého je přeměna „účinná z ekonomického hlediska“, tedy pro účely účetnictví se již tímto dnem považuje za uskutečněnou (samozřejmě za podmínky, že následně opravdu dojde k jejím právním účinkům). Proto se stanoví fikce, že již k rozhodnému dni přešlo ze zúčastněné účetní jednotky na účetní jednotku nástupnickou jmění, které takto přechází v důsledku přeměny, a také jednání s tímto jměním související se již považuje za jednání nástupnické účetní jednotky. Od rozhodného dne se tedy již o těchto skutečnostech bude účtovat u nástupnické účetní jednotky. Není-li však nástupnická osoba účetní jednotkou, nastanou ekonomické účinky přeměny ve vztahu k jmění, které na ni při přeměně přechází, až právními účinky přeměny“.