Díky jejich oblečení mohou rodiče ladit s dětmi. A nosit originální kousky

Myslela na to, co švadlenkám chybí

Když měla Radka Korecká ročního syna, rozhodla se, že mu ušije knížku. Ta je přitom náročná na šití a je pro zručné švadleny. Ona se však rozhodla, že to bude její první projekt. Nakoupila si na něj všechny věci a postupně šití propadla. Začala šít i oblečení. Když se jí narodila dcera, přemýšlela nad tím, že nestíhá šít, nemá na to čas a navíc v tom má hodně peněz. V té chvíli si notovala se svou těhotnou kamarádkou, se kterou si začaly dělit látky na půl. Když si koupíte látku, počítá se po metrech, ale její šíře je 180 cm. A když šijete na mimino, potřebujete jen kousíček a zbytek vyhodíte. Nebo musíte ušít něco dalšího, vysvětluje.

Docela dlouho tento systém sdílení fungoval, ale Radku pak napadlo, že by bylo super, kdyby tuto službu mohly využít i další ženy. Tato prvotní myšlenka se začala nabalovat. Když byly v začátcích, například nevěděly, kolik látky potřebují. Nebyly schopné si to správně spočítat. Další problém byl v tom, že když si chcete nakombinovat látky k sobě, aby ladily, obrazovka může zkreslovat. Radka se tedy zamýšlela nad tím, co švadlenky trápí, když vybírají látky na e-shopu. Nápady, které by se mi líbily realizovat a které by pomohly zákaznicím, se stále nabalovaly. Když jsem ajťákovi řekla, co bych na internetovém obchodu chtěla, chytal se za hlavu a byl ze mě trochu zoufalý, směje se s tím, že to nakonec dali dohromady.

Jednou z dalších funkcí e-shopu je, že když si zákazníci zvolí nějaký model, například mikinu s kapucí, tak je tam rozpočítané, kolik látky je k tomu potřeba. Rovnou si navolíte látky, které na to budete potřebovat, nitě a například zip. To se hromadně hodí do košíku a vy se nemusíte o nic starat. Máte to připravené, vysvětluje Radka.

V začátcích pomohly sociální sítě

E-shop nazvaný Nesyslím.cz tedy Radka rozjela s kamarádkou Magdou, se kterou si na začátku sdílela látky. Bez ní bych to rozhodně nedělala. Nebo by to nešlo tak hladce, jak to šlo, zdůrazňuje. Obě měly malé děti a práci si dělily rovným dílem. Radka řešila IT věci, zajišťovala nákup a hledala dodavatele, zatímco Magda přeměřovala střihy a zjišťovala, kolik je na konkrétní střih potřeba látky a vymýšlela varianty. Společně fotily a řešily sociální sítě. Právě díky nim a konkrétně facebookovým skupinám zaměřeným na šití Nesyslím vyrostlo rychlým tempem a získalo velkou fanouškovskou základnu.

Co se týče látek, začínaly s úplety. To je běžný materiál. Patří sem i teplákovina. Jako materiál je pružný a šijí z něj skoro všechny švadlenky, protože s ním podle Radky nejsou žádné komplikace. Když je někde trochu volnější nebo utaženější, tak se to poddá. Jsou to trička, kalhoty, tepláčky, mikiny. To, co natáhnete, a je vám v tom dobře, upřesňuje. Poté průběžně přidávaly doplňkový materiál. Najít dodavatele nebyl problém, jen musel mít kvalitní zboží. Úskalí je v kvalitě potisku nebo srážlivosti, kdy se látka nesmí po několika vypráních srazit.

Manžel musel vyklidit garáž

Na látky je potřeba velký prostor, protože jsou namotané na roli a je potřeba je mít naskládané vedle sebe, aby měl člověk přehled. Nejprve na ně tak musel manžel uvolnit garáž. Když se do ni nevešly, musely hledat skladovací prostory. Ty nejprve našly v nedaleké šroubárně a poté se přestěhovaly úplně jinam. Souviselo to se zaměstnáním Radčiny maminky, která byla tou dobou v invalidním důchodu. Je dámskou krejčovou. Nejprve k nim dojížděla, a když se uvolnil dům po Radčině tatínkovi, tak se nastěhovaly tam. Maminka to má asi 200 metrů od baráku a může pracovat skoro z domu, usmívá se Radka.

Maminka má na starosti šití a také přípravu balíčků. Radka se věnuje stále IT podpoře, technickému zázemí, placení účtů a podobně. S maminkou se domlouváme, co je potřeba udělat, případně řešíme nějaké detaily o šití, ale jinak je velmi samostatná jednotka. Já chodím normálně do práce a starám se o děti, prozrazuje Radka dále.

Když boom po šití opadl

Při covidu se nejen díky rouškám zdálo, že šije celá republika. Radka Korecká si myslí, že to byl jeden z důvodů, proč tak rychle vyrostly. Za covidu totiž podle ní ženy přičichly k řemeslu, nakoupily si jednoduché šicí stroje a začalo je to bavit. Bylo zde nadšení, že všichni budou šít trička, která jim padnou, a budou spokojení. Všichni se doma nudili, tak začali šít. Ale jak lidé nastoupili zpátky do práce, už na to neměli tolik času. Opadlo to třeba o 80 %, až to skoro skončilo. Zůstaly jenom skalní. Ti, co milují ruční práce, uvádí Radka a dodává, že když pak lidé zjistili, kolik peněz do toho nasází, aby si ušili tričko, tak je to odradilo.

Z těchto důvodů skončila spousta e-shopů s látkami. Včetně těch, ke kterým Nesyslím vzhlíželo. Radka Korecká přibližně v té době přišla s Veveruchou, která  nabízela zakázkové online šití. Byla to příležitost, jak se posunout dál. Jedná se o propojené nádoby. Kdyby nebylo Nesyslím, není Veverucha. A tím, že měly e-shop na míru, byly schopny to navzájem propojit. Také jí bylo líto mamky, která umí krásně šít a nemohla využít svůj potenciál. Přemýšlela tedy nad tím, že by mohly nabídnout ještě další službu.

Vycházela ze zkušeností při nákupu oblečení

Fungování Veveruchy se podle Radky dá přirovnat k výběru auta v autosalonu, kde si můžete navymýšlet, co chcete. Přidat například klimatizaci nebo zvolit růžové potahy na sedačky. Na e-shopu je mikina. Když se podíváte na rozměry, víte, že by vás to táhlo přes zadek. Stačí napsat požadavek do poznámky. Celou objednávku vyřešíte v jednom kroku, kdy si vyberete standardizovaný střih, zvolíte velikost, přeměříte se a případně napíšete poznámku. Poté přejdete na výběr látek u konkrétních částí oblečení (u mikiny například tělo mikiny, rukávy nebo kapuce) a na modelu se vám zobrazí, jak to bude vypadat. Na stránce se nachází také fotka, která ukáže, jaké barevné kombinace se k daným vzorům hodí.

Hlavní myšlenkou těchto úprav byly Radčiny zkušenosti s nákupem oblečení. Sama nosí velikost XL a má problém vybrat si oblečení, které by bylo správně dlouhé a sedělo jí. Ve finále jsem skončila na tom, že mi trička šila máma. A udělala mi je přesně tak, jak jsem potřebovala. Vzala mi míry, podle toho udělala střih nebo upravila základní střih, který měla. Trička mi pak krásně sedla, popisuje Radka.

Přemýšlela tedy nad všemi problémy, které zákazník řeší při nákupu oblečení. Buď se mu nelíbí barva, střih, nemá rád kapuci, něco je na něj moc krátké, jiné zase dlouhé nebo má delší ruce,  krátké nohy a podobně. Tak jsem si říkala, proč to neudělat tak, aby to měl zákazník najednou. Navolil si všechno, co potřebuje. Tohle normálně udělá dámská krejčová, ale těch je málo a je to zdlouhavé jak pro zákazníka, tak pro švadlenu. A cena je také někde jinde, dodává s tím, že na Veveruše si vše můžete navolit v klidu z domova.

Tím, že Radka a také její maminka šily pro děti, mohly nabídnout takovou službu i jim. U dětí není takový problém a většinou jim padne to, co jim rodiče koupí. Ale jsou také atypické děti, co mají například široké boky nebo jsou buclaté. Díky tomu se zrodila další myšlenka. Rodiče by se mohli sladit s dětmi. Spousta maminek je ráda, když s dětmi mohou ladit nebo to potřebují na focení. Proto máme i vánoční látky nebo například jednobarevné, upřesňuje Radka.

Na e-shopu je tedy možné vybírat ze základních střihů. Na nich se podílela Radčina maminka jako dámská krejčová, kdy oprášila své staré školní sešity. Ze začátku také některé licenční střihy kupovaly. To jim však ne vždy vyhovovalo, a proto je zkonstruovaly samy. Spoustu toho tedy ušily, zkoušely a testovaly. Kdybyste viděli moji skříň, kolik tam mám testovacích mikin. Ale zase to není nudné a každý den si můžu vzít jinou, směje se Radka.

• 
• 
• 

Dalších 10 fotografií

Navrhování je návykové

Podle Radky jsou objednávky padesát na padesát. Pro maminky a pro děti. Pro děti maminky volí toto oblečení, když jsou děti nějakým způsobem atypické nebo mají objednávky přímo od dětí. Je to hrozně návykové. Když zjistíte, že si můžete navrhnout mikinu, která vám padne. Vrací se zákaznice, které to baví. Mají rády ten pocit, že si navolí přesně tu mikinu, jakou chtějí, která se jim bude líbit a hlavně sedět, zdůrazňuje Radka a s úsměvem zmiňuje chlapečka z jejího bydliště. Ten pořád chodí v mikinách, které si sám navrhl, a je na to hrdý.

Také její syn si v sedmi letech navrhl svou mikinu. Každý den se poté ptal, jestli už to má babička ušité. Když ji dostal, chtěl si hned navrhnout další. Je to něco, jako když si uděláte vlastní výrobek. Například když jdete na keramiku a patláte se s tím a pak si to hrdě nesete domů. Není to o tom, že jdete do obchodu a vezmete si tam mikinu, kterou navrhl někdo z New Yorku a je jich milion na světě, dodává Radka. V současné době si na Veveruše nemohou navrhnout oblečení muži. Radka to plánuje, ale přiznává, že je to se střihy o dost složitější. Momentálně na to nemá prostor.

Oblíbené látky i potisky záleží na konkrétních zákaznících. Někdo má rád jednobarevné látky, ostatní si potrpí na potiscích. Vzory mohou být decentní nebo velmi výrazné. Málokdy se podle Radky stane, že by si někdo zvolil vyloženě jednobarevnou mikinu. Je to přesně o tom, že v obchodech si můžete koupit černou mikinu, ale takovou jen tak někdo nemá. Zákazníci často vybírají mikiny pro wow efekt. Potěší, když se lidé ptají, odkud takovou mikinu vzali. To se u té černé  nestane, podotýká Radka. Někdy ji také překvapí, že si dospělá žena vybere dětský motiv. Má radost z toho, že lidé nejsou zaseknutí jen v tmavých barvách.

Ceny nejsou jednotné

Na Nesyslím mají spočítané, kolik dané látky stojí. Jednobarevné látky jsou například levnější než ty potištěné. U oblečení na Veveruše tak nejsou jednotné ceny a neplatí, že by mikina stála třeba 1200 korun. Cena se počítá podle skutečné práce, kterou na tom stráví, a ceně materiálu. Mění se tedy podle toho, jak zákazník překlikává a co přesně volí. Ceny tedy nenastřelujeme zbytečně. Že bychom si řekly, že za tuhle mikinu chceme pět tisíc, ať na ní makáme půl hodiny nebo dvě hodiny. Jsou mikiny, které jsou náročnější, například s kapucí nebo s kapsami. Podle toho počítáme, na kolik vyjde, vysvětluje dále Radka a zdůrazňuje, že chtějí být transparentní a fér vůči zákazníkovi, aby byl spokojený.

Když si někdo není jistý, jak mu bude oblečení sedět, může si objednat základní střih. U něj také Radka vycházela ze svých zkušeností, kdy si z nějakého e-shopu s oblečením objednala čtyři bundy a žádná jí nesedla. Když už zákazníkům oblečení ušijeme a pošleme, je velmi složité ho vracet a předělávat. Tím, že je to na míru, je to pak špatně prodejné. U nás vracení nefunguje. Je potřeba se dobře změřit nebo si objednat zkušební vzorek, popisuje. Ten lidem přijde, oni si jej vyzkouší a podle něj ví, jak jim sedí nebo co by potřebovali změnit.

Zpátky ho tedy posílají s úpravami, které potřebují, a podle toho se domlouvá finální model. Tím suplujeme návštěvy krejčové. Ta vám to také neušije na první dobrou. Chodíte tam na několik zkoušek, doplňuje Radka. Cena za tento zkušební vzorek se navíc odečítá od finální ceny mikiny. Je to sice investice, ale na druhou stranu jistota, že oblečení bude sedět.

Radka Korecká v závěru přiznává, že by chtěla svůj byznys rozjet ve větším. Moc by se jí líbilo, kdyby měla svoji dílnu a mohla opustit práci, kterou mimo to ještě dělá. Dlouhodobě by stále chtěla spolupracovat s maminkou. I když nemám z e-shopu bůh ví jaké peníze, těší mě, že uživím maminku. Je to můj hlavní cíl. Udržet pro ni práci, říká a dodává, že by se také do budoucna chtěla zaměřit na muže a věnovat se více sociálním sítím, které jí vůbec nejdou. Chtěla bych mít více střihů, aby měly zákaznice větší výběr. Ale určitě bych nechtěla rozšiřovat materiály, protože úplet je poddajný a hodně vám dovolí, uzavírá.

Tip na další příběh

V obchodě s prádlem se na ni dívali skrz prsty. Díky tomu rozjela své podnikání

V jejích obchodech se nikdo nemusí stydět. Podprsenku zde vyberou každé ženě. Seznamte se s příběhem Kláry Hruškové. Více v článku.

• 
• 
• 

Dalších 8 fotografií