O plánování a také tvorbě videí jsme se bavili s Karolínou Kachyňovou, která působí jako Social Media Marketing Consultant. První díl našeho rozhovoru se týkal tipů, jak prorazit a zapůsobit. V jeho druhé části se zaměříme především na to, jak překonat obavy a být autentický.
Co když podnikatel není zrovna mluvka, je spíše introvertní a nerad mluví do kamery. Lze toto nějakým způsobem kreativně obejít a udělat z toho naopak přednost?
Já jsem byla na začátku svého podnikání introvert a teď jsem extrovert. Jak je to možné? Pravděpodobně tím, že si člověk několikrát týdně po pět let, co podniká, stoupne před kameru a začne na ni mluvit. To způsobí, že přestane být před kamerou nervózní, přestane mu dělat problém mluvit na kameru a je případně pohotový, i když dělá rozhovor nebo něco takového.
Je to vlastnost, kterou jsem sama na začátku neměla. Lidi věří na talent, na všechno možné, ale reálně se dá většina věcí naučit tréninkem. A nemyslím si, že mluvit na kameru nebo vystupovat ve videích je otázka toho, zda je člověk introvert nebo extrovert. Je to spíše uvolněnost. Je to to, co by člověk bez problémů řekl kamarádům v kolektivu nebo partnerovi, v práci kolegovi, komukoliv. Pokud je tohle schopen říct jim, tak je určitě schopný to říct i na kameru. Jenom ta kamera je neživý předmět, který člověka ze začátku trošku znervózňuje. Nejsme zvyklí se na kameře vidět.
Hodně často slýchám, že někdo nemá rád svůj hlas, když se slyší na videu, nelíbí se mu, jak vypadá a podobně. A to je normální. Jen tím tréninkem to může člověk překonat.
Karolína Kachyňová
Je dobré do takových videí přidávat něco osobního? Něco, co toho podnikatele přiblíží více jako člověka? Co by to případně mělo být?
Co se týká osobnějších věcí, je to nějaká dokumentace. Lidi milují underdoga, jak se říká. Outsidera nebo někoho, kdo ještě není tam, kde by chtěl být. Hodně podnikatelů se bojí ukázat svoji reálnou stránku. Chtějí působit jako firma o několika zaměstnancích, jako jednička na trhu, jako ti nejlepší. Ale lidé sympatizují s tím, že ten podnikatel je taky teprve na nějaké své cestě. Takže tu cestu dokumentovat. A je to právě ta nejjednodušší cesta, protože něco tvořit, vytvářet, vymýšlet si svou personu, svůj den, aby byl zajímavý, vymýšlet autentický obsah, to je v podstatě paradox. A je to mentálně a kreativně náročné.
Oproti tomu, když člověk bude jenom dokumentovat to, co dělá. Tady balím objednávky, v této objednávce je tohle. Tady pro vás vyrábím produkty v dílně, tady mi manželka přinesla oběd, tady spolu koukáme na televizi, tady se bavím s klientem přes telefon. Prostě ta normální každodennost.
Nebo i to, když se mi v mém oboru něco nelíbí, mám nějaký názor, třeba i kontroverzní. Zapnu telefon a bez jakéhokoliv střihu do něj začnu ten svůj názor říkat. I tohle stojí na autenticitě. Je to extrémně jednoduchý obsah, ale je to něco, co lidi milují. Příkladem je na sítích třeba Erika Eliášová s e-shopem Erika Fashion. To je přesně ono. Jenom na tom, že člověk mluví do kamery a říká svoje názory, jde vybudovat podnikání.
Když jsme u té autenticity, jsou podle vás trendem videa, která jsou méně upravovaná? Tedy méně uhlazená a obsahující například přirozenou mluvu než tu sestříhanou?
Je to přesně tak, jak říkáte. Já jsem svoje vlastní videa na YouTube točila se čtecím zařízením, kde jsem měla předpřipravený scénář a z toho jsem četla. Časem se ukázalo, že když jsem udělala pár videí, která nešla udělat se scénářem (třeba rozhovory nebo otázky a odpovědi), lidé mi řekli, že se jim líbí, jak mluvím bez scénáře. Ne, že by scénář byl špatný, ale člověk tam nemůže přesně autenticky hodit nějakou vsuvku, nějaký vtípek nebo něco takového. Divák z toho vycítí, že to není autentické, není to ono a je to nějakým způsobem chladné. Takže i v mém vlastním obsahu se od těch scénářů odpoutávám a jdu do bodových scénářů.
Nicméně si myslím, že pro začínajícího podnikatele je důležité hlavně nemučit diváka. Pokud bez scénáře ze sebe nevyloudí jedinou větu, kde by se nezasekával, neměl přeřeknutí a diváka by to týralo, nebude se na to video dívat. Pokud už se dokáže vyjadřovat na kameru a jeho projev není utrpením, je ideální, když video natočí bez scénáře a střihu, jen s drobnou úpravou.
To by tím pádem mělo být pro podnikatele další povzbuzení, proč začít nebo proč se tvorbě videí věnovat. Je to tak?
Ano i ne. Nechci lhát, ale dělat tenhle obsah, který je super spatra, obsah, kde se nemusí moc stříhat, kdy mluvím perfektně, předám svoji myšlenku, i když je tam nějaká odbočka, to je přesně výsledek několika let tréninku. Stejně, jako kdy by měl promluvit v rozhovoru nebo ve videu moderátor, který je na to zvyklý z práce. Kdy se luskne prsty a on je schopen říct vše perfektně.
Ale pokud by tam přišel například truhlář, který s tím nemá vůbec žádnou zkušenost, tomu by střih udělal líp. Vystříhalo by se například nářečí, pomlčky nebo že je nervózní na kameru a podobně.
Takže obsah bez střihu vypadá jednodušeji, ale je mnohem těžší pro produkci.
Všimla jsem si, že jsou v zahraničí hodně populární videa DIY (Do It Yourself). Je to něco, na čem se dá postavit celá komunikace ve formě krátkých videí, nebo by to měl být spíše mix?
Myslím si, že spíš mix. Nicméně ten formát je rozhodně dobrý nápad na určitý typ příspěvků a klidně si dokážu představit, že by to někdo měl jako součást své komunikace, kde třeba přidává tři příspěvky týdně a každý týden by to jednou mohlo být DIY.
Pokud jsem podnikatel, většinou nemám čas sledovat trendy na sociálních sítích, a tedy naskočit na vlnu popularity. Jak toto řešit?
Já vždycky říkám, že člověk má každý den aspoň 5–10 minut, kdy si potřebuje posedět chvilku na záchodě, řekněme. A za těchto 5–10 minut si můžu číst články, můžu být na Twitteru nebo řešit všechno možné. Můžu otevřít Instagram nebo TikTok a projíždět videa.
Když tohle udělám a vyhradím si jenom těch 5–10 minut každý den, tak je nevyhnutelné, abych tam nějaký trend rozpoznala a mohla ho využít. Může jít o určitý typ videa, formát, hudbu nebo audio, které se opakuje.
Stejně, jako když se říká, nemůžu začít podnikat, protože mám málo času, nebo nemůžu dělat příspěvky na sítě a nemůžu sledovat trendy. To není úplně pravda. Je to součástí popisu práce. Stejně jako novinář si dělá nějaký svůj výzkum, tak i člověk, který se stará o svoje sociální sítě, byť to není majitel agentury, ale podnikatel, tam tenhle aspekt má. Ale jak říkám, 5–10 minut denně úplně stačí.
Vymyslím hezký koncept, který funguje, a najednou si všimnu, že mi koncept videí kompletně okopírovala konkurence. Jak na to reagovat?
To, že nás někdo kopíruje, je nejvyšší forma lichotky. To znamená, že něco děláme velmi dobře.
Ale můžeme nejdříve slušně požádat, ať to ten člověk nedělá. Pokud to dělá dál, můžeme mu poslat předžalobní výzvu. Já jsem tohle nikdy nedělala. Když šlo o nějaké velké porušení, tak jsem se vždycky s člověkem dohodla a on s tím kopírováním přestal.
Anebo pokud selže všechno ostatní, tak se s tím jenom smířit a věřit v to, že lidé poznají, kdo je ten originál. Což se mi taky stalo. Když nás někdo kopíruje, tak eventuálně mu dojde dech, protože my jsme ti, kdo to dělají první. Konkurent v tom smyslu nemá šanci. A právě tím, že je spousta podnikatelů, která prodává stejný produkt nebo velmi podobnou službu, není tam žádný velký rozdíl v jejich talentu nebo něčem takovém,. Důvod, proč lidi nakoupí třeba zrovna u Pepy, nikoliv u Markéty, je to, že Pepa má autentičtější, zajímavější, osobnější obsah a lidé si k němu vytvoří větší pouto než třeba k Markétě, která je v příbězích neosobní, nic ze sebe příliš nevydá, videa jsou hodně strojená, nudná nebo jenom produktová. Vždycky budeme dál než ten konkurent, který nás kopíruje. Protože my jsme autentičtí a to, co tvoří on, je jenom kopie naší autenticity, a to samozřejmě z definice nemůže fungovat.
Kdy by si měl podnikatel přizvat ke spolupráci profesionála? V jakých případech byste to určitě doporučovala?
Hned, jak si to bude moc dovolit. Myslím si, že první věc, co by člověk mohl tímto způsobem outsourcovat nebo delegovat na někoho jiného, je střih. Protože střih videa je ta nejdelší a nejkomplikovanější část.
Nicméně, stejně si myslím, že by to měl udělat až o něco později než na úplném začátku, i když si to na tom začátku může dovolit. Chyba podnikatelů, kteří už mají větší prostředky a nějaký tým, když začínají se sítěmi, bývá často v tom, že neumí dávat dobrá zadání. Nemůžu jenom něco natočit nebo si pozvat kameramana k sobě do studia nebo do firmy a říct: Toč nebo něco vytvářej. Člověk musí mít aspoň minimálnízkušenost s tím, jak se to video točí, kde je začátek, prostředek, konec, nějaká pointa, co bych v tom střihu chtěla udělat, jaké přechody, efekty, jaká videa třeba z videobanky a tak dál. Až když tuhle představu mám, můžu dát střihači zadání a nemusím mu to 50× vrátit. Hned se shodneme a nebude to tak nákladné.
Takže střihači jsou asi první věc, hned jak si to můžu dovolit. Ale musím mít i zkušenost, než začnu někomu něco zadávat.
Prozraďte nám na závěr, s jakými problémy nebo konkrétními požadavky se na vás podnikatelé obrací?
Hlavní problém nebo požadavek všech podnikatelů je, že chtějí samozřejmě více prodávat. A to, co je blokuje nejvíc, je, že všichni chtějí obejít přesně to všechno, o čem se tady bavíme. Chtějí obejít to, aby musel být vidět jejich obličej na sociálních sítích, aby byl slyšet jejich hlas, aby řekli nějaký názor, aby si stoupli před kameru a tak dále. Takže tomu, co k prodejům vede, se snaží většina vyhnout. Protože člověk chce dělat to, co je pohodlné, bezpečné, a ne úplně to, co nás může vystavit nějaké míře veřejného ponížení.
Je to pochopitelné, ale v podnikání, minimálně na sociálních sítích, neexistují zkratky. Je třeba zatnout zuby, stoupnout si před kameru, udělat to 20×. A po těch 20 pokusech, kdy si člověk říká, jak je to hrozné, jak se mu to nelíbí, nejde mu to, neumí to, lidé zareagují. Najednou má příspěvek 20 liků, někdo si produkt koupil a video je vlastně docela dobré. Ale bez těch prvních 20, možná 50 hrozných pokusů se člověk k videu, které už bude mít nějaký momentum a které k něčemu bude, nikdy nedopracuje.
ČLÁNKY DO MAILU