Hned několik novinek u daně z nemovitostí, které obsahoval konsolidační balíček, totiž přineslo chaos a nejistotu. Hlavním problémem je stanovování koeficientů opatřením obecné povahy.
Co se dozvíte v článku
Změny koeficientů zmátly některá města
Některá města například zmátla úprava systému koeficientů. Například v Chodově v Karlovarském kraji omylem zvýšili daň všem obyvatelům. Město totiž nově stanovilo místní koeficient 1,6 pro všechny obytné budovy a stavební pozemky, což znamená, že se základní koeficient 2, který je v Chodově už nyní, navíc nově násobí 1,6. Všem obyvatelům tak daň vzrostla. Město nepočítalo s tím, že dochází u zmíněných nemovitostí k násobení místního koeficientu a koeficientu stanoveného zákonem dle velikosti obce.
Chybu ve vyhlášce udělali i v Litoměřicích a Litomyšli, v obou městech si toho však včas všimli a stihli vyhlášku opravit.
Opatření obecné povahy bylo u daně z nemovitostí krokem vedle
Přestože změny v systému koeficientů přinesly zmatky, naštěstí se jednalo o krátkodobý problém a dá se očekávat, že města a obce se již poučily a že v dalších letech už omyly nenastanou. Potíže, které ale jen tak nezmizí, představuje zavedení možnosti stanovit místní koeficient i opatřením obecné povahy pro libovolný, nediskriminačním a odůvodněným způsobem stanovený výčet nemovitých věcí. Ministerstvo tuto novinku vysvětlovalo tím, že chce umožnit obcím cíleněji reagovat na specifika svého území, která nelze podle ministerstva zohlednit v rámci obecně závazných vyhlášek kvůli tomu, že by nebyl naplněn požadavek na jejich obecnost. Příkladem může být relativně malá část území obce (zejména ve srovnání s katastrálními územími dané obce), kde je provozována průmyslová činnost, která výrazně ovlivňuje kvalitu životního prostředí či kvalitu života v obci,
doplňovala důvodová zpráva.
Zmiňovaný záměr však nedával smysl. Už v červenci 2023 totiž Ústavní soud potvrdil, že obce mohou stanovit prostřednictvím obecně závazné vyhlášky vyšší koeficienty k dani z nemovitých věcí i jen pro určité nemovitosti. Pojem „jednotlivá část obce“ byl třeba podle soudu ústavně konformně vyložit tak, že touto částí nemusí být pouze souvislá část území obce, nýbrž i konkrétní označené nemovitosti. Možnost obcí zatížit vyšším zdaněním jen určité nemovitosti je rovněž naplněním ústavního principu samosprávy a subsidiarity politické moci (čl. 8 Ústavy). Jsou to totiž právě místní samosprávy, které mohou efektivně zajistit, aby výše zdanění nemovitostí odpovídala negativním externalitám, které jsou s nimi spojeny v konkrétním místě žití,
upřesnil Ústavní soud.
Ministerstvo každopádně kvůli údajnému posílení možnosti soudní obrany nastavilo lhůtu, ve které je obec povinna opatření obecné povahy vydat, aby jej bylo možné od následujícího zdaňovacího období aplikovat. Tato lhůta končí 30. června toho roku, který předchází zdaňovacímu období, v němž se koeficient stanovený opatřením obecné povahy aplikuje poprvé.
Lze proto předpokládat, že případné soudní řízení týkající se návrhu na zrušení vydaného opatření obecné povahy by mělo ve většině případů skončit do konce kalendářního roku, v němž bylo vydáno, tedy do 31. 12. To je důležité z toho důvodu, aby v okamžiku, který je rozhodný pro posouzení skutečností relevantních pro stanovení daně z nemovitých věcí na zdaňovací období (tj. 1. leden), bylo jasné, jaký koeficient a v jaké výši se má aplikovat,
uvedlo ministerstvo, které však zároveň připustilo medián délky trvání řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy je delší než zmíněná lhůta.
Sdružení místních samospráv mělo pravdu
Už v připomínkovém řízení se proti této novince ohradilo Sdružení místních samospráv České republiky (SMS ČR), které varovalo, že jde o nesystémovou a příliš komplikovanou úpravu, která bude znamenat obrovskou zátěž pro správní soudy i obecní úřady. A jak ukázal nedávno skončený spor města Lovosice s firmou Lovochemie z holdingu Agrofert bývalého premiéra Andreje Babiše, SMS ČR mělo naprostou pravdu. Navíc se potvrdilo, že ministerstvo bylo s nastavením lhůty mimo.
Lovosice stanovily 19. června 2024 s účinností od roku 2025 pro vybrané průmyslové a další podnikatelské nemovitosti vyšší místní koeficient 4, a to z důvodu vyššího zatížení společného prostoru a dopravní a technické infrastruktury města (emise, hluk, prach, otřesy, zvýšená intenzita dopravy apod.). Zvýšení daně postihlo i firmu Lovochemie, která podala k soudu návrh na zrušení opatření.
U Krajského soudu v Ústí nad Labem pak Lovochemie 5. listopadu loňského skutečně uspěla. Jenže Lovosice podaly kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud (NSS) letos v únoru rozsudek krajského soudu zrušil. Následně ale krajský soud v polovině letošního dubna opětovně opatření obecné povahy zrušil. Lovosice ovšem znovu podaly kasační stížnost a teprve 24. července letošního roku padlo definitivní rozhodnutí a NSS potvrdil zrušení příslušného opatření.
Lovosice se až po 7 měsících roku dozvěděly, že přijdou o 50 milionů
NSS potvrdil výrok krajského soudu, že opatření obecné povahy musí být odůvodněno, přičemž obsahem takového odůvodnění mají být důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. A také podle NSS bylo odůvodnění lovosického opatření nedostatečné a město se v něm protiřečilo ohledně rozhodných kritérií pro zařazení pozemků a nemovitostí do vyšší daňové zátěže, která navíc nebyla stanovena jasně.
Lovosice se tak až po necelých sedmi měsících letošního roku dozvěděly, že letos budou mít rozpočet nižší 50 milionů korun. A vzhledem k tomu, že rozsudek NSS byl prvním v dané oblasti a judikatura se teprve bude dotvářet, dají se očekávat podobné spory i v budoucnu a je vůbec otázkou, zda se nejistota ohledně zdůvodnění někdy vymizí.
Zákonodárce nebyl pečlivý, upozornil soud
Jak navíc upozornil NSS, zákon není napsán zrovna kvalitně. Je však současně zřejmé, že zákonodárce přinejmenším nebyl příliš pečlivý při formulaci přezkoumávaných intertemporálních pravidel. Nejvyšší správní soud připomíná, že pro právní stát je zcela klíčové, aby státní moc byla uplatňována pouze v případech, mezích a způsoby stanovenými zákonem (čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Zákonodárce by měl být při stanovování pravomoci různých orgánů státu a samosprávy precizní a co nejvíce důsledný,
podotkl soud.
Nejjednodušší cestou by tak bylo, aby nová vláda, ať už bude jakákoli, tuto úpravu zrušila a nechala stanovování koeficientů k dani z nemovitých věcí jen prostřednictvím obecně závazné vyhlášky. Pokud se tak nestane, i v dalších letech budeme svědky chaosu a dlouhotrvajících soudních sporů.
ČLÁNKY DO MAILU