Hlavní navigace

Jednočlenná eseróčka a (ne)platné pracovní smlouvy

15. 9. 2020
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com, podle licence: Rights Managed
Pracovní poměry jednatelů jsou opět předmětem sporů. Aktuálně šlo o příspěvky z cíleného programu Antivirus, které úřady práce odmítaly vyplatit.

Uzavírání pracovněprávních vztahů v jednočlenné společnosti s ručením omezeným je dlouhodobě problematické. To se ukázalo především v „době koronavirové“, kdy úřady práce na tyto pracovní smlouvy neposkytovaly příspěvky z programu Antivirus. Podle jejich názoru jsou tyto smlouvy neplatné. Přinášíme aktuální vyjádření právníků i ministerstva práce a sociálních věcí.

Pracovní smlouva v jednočlenné společnosti? Zapomeňte na příspěvek

Kamenem úrazu jsou právě dva podpisy. Jednatel na jedné straně jako zaměstnavatel a na straně druhé jako zaměstnanec. Přestože pracovní smlouva není uzavřena na výkon funkce, ale takzvaně na odbornost. Může být posouzena jako neplatná. A to nejen ve vztahu k Antiviru. Jak již server Podnikatel.cz dříve upozorňoval, jednatel v případě nemoci nemusí mít nárok ani na nemocenské dávky.

Úřady práce se při poskytování příspěvků v rámci všech nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti poskytovaných dle zákona o zaměstnanosti, kam patří i program Antivirus, řídily vypracovanou metodikou. Aby se jednalo o závislou práci dle zákoníku práce, musí jít o vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, kde předmětem je závislá páce ve vztahu „nadřízenosti a podřízenosti“, výlučně osobně zaměstnancem pro zaměstnavatele podle jeho pokynů, přičemž pro naplnění všech znaků závislé práce musí být práce vykonávána jménem zaměstnavatele, za mzdu, plat nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele nebo jeho odpovědnost.

Pouze pokud jsou naplněny všechny tyto znaky, může se jednat o jeden ze základních pracovněprávních vztahů, tedy také pracovní poměr. Úřady práce zaměstnavatelům většinou sdělovaly, že z postavení jednatele společnosti je zřejmé, že při výkonu funkce (jako statutárního orgánu společnosti) nenaplňuje, resp. ani nemůže naplňovat znaky závislé práce (souběh výkonu jediného jednatele společnosti jednajícího za zaměstnavatele a současně zaměstnance v jedné osobě). Minimálně ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance. Není zde nikoho, kdo by mu byl nadřízen a mohl mu dávat pokyny k výkonu jeho činnosti. Již z toho je zřejmé, že činnost statutárního orgánu obchodní společnosti fyzická osoba nevykonává (nemůže vykonávat) v pracovním poměru. Stejným způsobem se postupuje i v případě pracovní smlouvy na základě plné moci udělené tímto jednatelem, případně uzavření na činnost výkonu funkce jednatele. Úřady práce ve svých zamítavých sděleních také poukazovaly na rozhodovací praxi soudů.

Pracovní smlouva uzavřená na obou stranách stejnou osobou

V současné době je již zřejmě bezpředmětný výkon funkce v rámci pracovněprávního vztahu. Zajímalo nás však uzavření pracovní smlouvy stejnou osobou na straně jedné jako zaměstnance a na straně druhé jako jediného jednatele společnosti, přičemž smluvený druh práce se nekryje s činností, která spadá do působnosti statutárního orgánu společnosti (tzv. nepravý souběh). Jak pro server Podnikatel.cz uvedl Pavel FabiánAdvokátní kanceláře FABIAN & PARTNERS, aktuálně platná právní úprava v ustanovení § 61 odst. 3 zákona o obchodních korporacích nepravý souběh implicitně povoluje. Ke stejnému závěru se dlouhodobě ve své judikatuře kloní i Nejvyšší soud (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4028/2009 ze dne 16. 12. 2010). Co se týče platnosti pracovní smlouvy uzavřené na obou stranách stejnou osobou, je situace složitější, neboť judikatura soudů i názory odborníků se liší. Dle našeho názoru však taková smlouva není bez dalšího neplatná. Naopak primárně by se měla považovat s ohledem na zásady soukromého práva za platnou.

Střet zájmů nenastává automaticky

Podle Pavla Fabiána se problematickým jeví primárně střet zájmů mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Ten však nenastává automaticky (viz nález Ústavního soudu III. ÚS 669/17 ze dne 21. 8. 2018). V každém jednotlivém případě je třeba zvážit, zda lze střet zájmů dovodit z konkrétních okolností, za nichž k uzavření pracovní smlouvy došlo, jaká činnost má být členem statutárního orgánu vykonávána apod. Nadto rozpor zájmů musí reálně existovat, nestačí pouhá možnost jeho existence. Opačný výklad by byl neústavní. Pracovní smlouva uzavřená samotným jednatelem není proto automaticky, paušálně, neplatná. Logicky pak není neplatná ani taková pracovní smlouva, která byla za společnost podepsána jiným zaměstnancem. Je však třeba zkoumat, zda nedochází ke zmíněnému střetu zájmu. 

Ptejte se odborníka v poradně Mzdové účetnictví
PhDr. Dagmar Kučerová
mzdový poradce

Na stránkách Právního prostoru byl publikován článek společnosti Frank Bold Advokáti s.r.o., kde statutáry dokonce vyzývali k podání žaloby. V případě odmítnutí úřadem práce je možné se bránit prostřednictvím žaloby proti rozhodnutí úřadu práce ve správním soudnictví. Žaloba se podává u krajského soudu, v jehož obvodu je sídlo úřadu práce, který rozhodnutí vydal, a za její podání se hradí soudní poplatek 3 000 Kč. Žalobu je nutné podat do dvou měsíců poté, kdy vám bylo rozhodnutí úřadu práce oznámeno doručením. V případě úspěchu se poté věc vrátí zpět k úřadu práce, který se bude podle právního názoru soudu znovu rozhodovat.

Pověření k uzavření pracovní smlouvy

Pokud má jednočlenná společnost zaměstnance, mohla by uzavíráním pracovních smluv pověřit jednoho z nich. Potom by v postavení zaměstnavatele byl například ekonom, personalista, ředitel ekonomického úseku, který jménem zaměstnavatele sjednává všechny pracovní smlouvy, a tudíž i pracovní smlouvu statutára takzvaně na odbornost (stává se jeho nadřízeným). Bude takto uzavřený pracovněprávní vztah dle ministerstva práce a sociálních věcí v pořádku? Postačí, když je toto součástí pracovní náplně zaměstnance, např. zmíněného ekonoma, nebo musí existovat nějaké speciální pověření?

WT100 SEO

Vyjádření za oslovené ministerstvo poskytl Jan Brodský. Ustanovení § 166 občanského zákoníku stanoví pravidla pro zastupování zaměstnavatele osobami, které jsou u něho v pracovněprávním vztahu obvykle v pracovním poměru. Tito zaměstnanci mohou zaměstnavatele zastupovat a jeho jménem právně jednat v rozsahu obvyklém vzhledem k jejich zařazení nebo funkci. Přitom rozhoduje stav, jak se jeví veřejnosti, a platí zde zásada „dobré víry.“ Např. personalista má obvykle ve své pracovní náplni přijímání zaměstnanců do pracovního poměru. Z toho důvodu je tedy oprávněn zaměstnavatele zastupovat např. při sjednávání pracovní smlouvy. Jan Brodský dodává, že zaměstnavatel dále může podle § 166 občanského zákoníku výslovně pověřit svého zaměstnance, aby činil jménem zaměstnavatele pracovněprávní jednání, a to jak na dobu určitou nebo na dobu neurčitou do jeho odvolání. V zájmu eliminace výkladových problémů lze v praxi doporučit hledat možnosti uzavření pracovní smlouvy za zaměstnavatele osobou odlišnou od osoby jednatele. Takovou osobou může být například jiný zaměstnanec společnosti.

Jak v jednočlenné společnosti vykonávat „odbornost“?

V jednočlenné společnosti bez zaměstnanců zřejmě budou i nadále přetrvávat nejasnosti s uzavřením pracovněprávního vztahu. Ovšem, jak má být v takové společnosti jednatel odměňován za odbornost? Například účetní poradce má ve své v jednočlenné s.r.o. uzavřenou smlouvu o výkonu funkce, za kterou je odměňován. Zde ale vykonává práci rovněž jako účetní a účetní poradce.

Podle Jana Brodského z ministerstva práce a sociálních věcí je smlouva o výkonu funkce (obchodně závazkový vztah) v daném případě pravděpodobně smlouvou mezi společností a jejím statutárním orgánem – jednatelem. Předmětem této smlouvy je obchodní vedení společnosti, jehož součástí však může být i vedení účetnictví. Takováto smlouva je bezúplatná, není-li úplata sjednána. Odměna tedy může zahrnovat i vedení účetnictví. Je nutné zdůraznit, že v pracovněprávních vztazích se realizuje výkon závislé práce, jejímž znakem je podřízenost zaměstnance a výkon práce podle pokynů nadřízených, což v tomto případě není splněno. Závěrem však Jan Brodský upozorňuje, že MPSV není příslušné k závaznému výkladu zákona, ten je vyhrazen soudu.

Anketa

O podporu z Cíleného programu Antivirus jsme pro statutáry s pracovními smlouvami

17 %
20 %
0 %
63 %
Odpovědělo 81 čtenářů.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).