Zaměstnavatel vždy musí znát daňové postavení svých zaměstnanců, tj. musí určit, zda se jedná o daňového rezidenta nebo o daňového nerezidenta. Většina zaměstnanců má bydliště v České republice a o jejich rezidentství není žádných pochyb. Ovšem v řadě případů to není tak jednoznačné a od toho se odvíjí i uplatnění měsíčních slev na dani a možnost žádosti o roční zúčtování.
Daňový rezident
Pojmy daňový rezident a daňový nerezident definuje ustanovení § 2 odst. 2 a 3 zákona o daních z příjmů. Rezidentem České republiky je poplatník, jenž zde má bydliště nebo se zde obvykle zdržuje. Poplatníkem obvykle se zdržujícím na území České republiky je poplatník s pobytem zde alespoň 183 dnů v kalendářním roce (souvisle nebo v několika obdobích). Započítává se každý započatý den pobytu. Bydlištěm je místo, kde má poplatník stálý byt (nejedná se o trvalé bydliště) za okolností, z nichž se dá usuzovat jeho úmysl trvale se v tomto bytě zdržovat. Potíže nastávají tam, kde má poplatník bydliště v jiném státě a současně i v České republice nebo má stálý byt v cizině a v České republice se zdržuje více než 183 dnů. Pak se obvykle doporučuje nahlédnout do smlouvy o zamezení dvojího zdanění s příslušným státem, jak je ve smlouvě řešena otázka vyloučení dvojího rezidenství. Doporučeným kritériem je středisko životních zájmů. Tam, kde má poplatník stálý byt, rodinu, majetek, bankovní účty, tam je rezidentem.
Zaměstnaný daňový nerezident
Posouzení daňového rezidentství je důležité. Ovlivní i uplatnění daňových slev.
Jak tedy v praxi postupovat? Již při příjmu nového zaměstnance je třeba posoudit jeho rezidentství. Jestliže má na území České republiky stálý byt, je naším rezidentem. Pokud ne, je třeba nahlédnout do příslušné smlouvy o mezinárodním zdanění s daným státem, a pokud taková smlouva uzavřena není, nastupuje pravidlo 183 dnů obvyklého pobytu. Je to důležité pro následné zdanění příjmů, protože u daňového nerezidenta podléhají zdanění v České republice jen příjmy ze zdrojů na území České republiky uvedené v § 22 zákona o daních z příjmů, nikoli například mzda za práci vykonávanou v zahraničí pro zahraničního zaměstnavatele (případně ve stálé provozovně českého zaměstnavatele), ke které se z hlediska české daně z příjmů nepřihlíží.
Zaměstnavatel při zdanění měsíčního příjmu nerezidenta na území České republiky zohlední pouze zálohu na základní slevu na dani na poplatníka a slevu na vlastní studium, pokud je poplatník studentem. V případech, kdy se jedná o studium v zahraničí, je navíc potřebné doložit rozhodnutím ministerstva školství a mládeže a tělovýchovy, že jde o studium postavené na úroveň studia v České republice. Poplatník může také požádat o roční zúčtování daní, ale více slev na dani mu zaměstnavatel přiznat nemůže. Pokud je jeho rezidentství sporné a dožaduje se například uplatnění daňového zvýhodnění, může zaměstnavatel požádat o potvrzení českého finančního úřadu o daňovém rezidenství v ČR (takzvaný daňový domicil).
Nerezident a daňové přiznání
Nerezidenti si mohou další slevy na dani a nezdanitelné části základu daně uplatnit pouze v daňovém přiznání. I zde je ale situace složitější. Snížit základ daně o nezdanitelné části základu daně a následně uplatnit slevy na dani, daňové zvýhodnění na děti může pouze poplatník, který je rezidentem členského státu Evropské unie, nebo Evropského hospodářského prostoru a jestliže úhrn všech jeho příjmů ze zdrojů na území České republiky (§ 22) činí nejméně 90 % všech jeho příjmů s výjimkou příjmů, které nejsou předmětem daně podle § 3 nebo § 6, jsou od daně osvobozeny podle § 4, 6 nebo § 10 zákona o daních z příjmů, nebo příjmů, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně. Výše příjmů ze zdrojů v zahraničí dříve prokazoval poplatník potvrzením zahraničního správce daně na speciálním tiskopisu vydaném ministerstvem financí, nově se již nejedná o povinný tiskopis. Jeho forma je volná.
Tou nejvýznamnější změnou je tedy možnost uplatnění nezdanitelných částí základu daně pouze pro nerezidenty České republiky, kteří jsou ale současně rezidenty členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor. Novinku objasnila Petra Petlachová z Generálního finančního ředitelství. K zásadním změnám v uplatňování slev a daňového zvýhodnění došlo s účinností od 1. ledna 2014, tzn., že v předchozích letech např. daňové zvýhodnění náleželo poplatníkovi na vyživované dítě žijící s ním v domácnosti, která byla upravena v § 115 občanského zákoníku. Domácnost se tak nemusela nacházet na území EU, Norska nebo Islandu, byla tvořena občany, kteří spolu trvale žili a společně uhrazovali náklady na své potřeby.
Nově ovšem poplatník nerezident České republiky s bydlištěm mimo členské státy Evropské unie nebo státy tvořící Evropský hospodářský prostor uplatní pouze slevu na poplatníka a slevu na vlastní studium, bez ohledu na výši příjmů pocházejících z území České republiky. To se může týkat například poplatníků z Ukrajiny, Švýcarska, Monaka apod.
Daňové zvýhodnění se posuzuje podle našich zákonů
Jedná se o podmínky dle našeho zákona o daních z příjmů. Při výkonu činnosti v zahraničí rezidentem České republiky záleží na podmínkách daného státu. Dobrou zprávou je, že náš zákon nijak nezakazuje zohlednění daňových výhod při výkonu práce v jiném státě. Toho lze využít, například pokud jeden z rodičů pracuje v sousedním státě a uplatňuje daňové zvýhodnění na děti u svého zahraničního zaměstnavatele a na stejné děti je uplatněno daňové zvýhodnění v České republice. Zákon o daních z příjmů skutečně nezakazuje postup, kdy jeden rodič (např. matka) ve společně hospodařící domácnosti uplatňuje daňové zvýhodnění na dítě podle našich zákonů a druhý (otec) na stejné dítě, pokud pracuje v zahraničí, uplatňuje daňové zvýhodnění zde,
potvrdila Petra Petlachová z Generálního finančního ředitelství.
