Tomáš Navrátil se věnuje ručnímu uměleckému soustružení dřeva. Jeho výrobky najdete pod označením Dřevotočím radost, protože je dělá k radosti své i svého okolí.
Co se dozvíte v článku
Učil se při odpolední kávě
Tomáše na soustružení nejvíce fascinuje práce s jedinečným a překvapivě proměnlivým materiálem, kterým dřevo bez pochyby je a také odhalování skryté krásy dřeva. Ta je podle něj při běžném pohledu nepostřehnutelná. K založení vedlejší živnosti se rozhodl po třech letech, co začal se soustružením. Byly za tím hlavně jeho pracovní a zdravotní problémy. Vedlejší živnost právě proto, že pobírám invalidní důchod a mé pracovní tempo je kvůli mým zdravotním omezením poměrně dost nízké,
doplňuje na úvod.
Samotnému soustružení se Tomáš Navrátil učil pozorováním. Asi rok jsem si po příchodu z práce domů při odpolední kávě pouštěl YouTube. Tam jsem našel různá soustružnická videa a zvlášť jeden kanál mě oslovil, protože ta práce na něm vypadala velmi prostě a jednoduše. Prostá technika přípravy, prostá technika na samodělném soustruhu,
vzpomíná a podotýká, že přesto věděl, že to určitě nebude až tak moc jednoduché.
Na soustružení je podle Tomáše nejdůležitější si osvojit správnou techniku držení nástrojů, což bývá zvlášť ze začátku, to nejtěžší a nejsložitější. Také pro něj bylo výzvou změnit myšlení, protože je vyučený hudební nástrojař a má potíže se strojařským myšlením. Někdy mu tedy trvá déle, než si dokáže představit ten či onen úkon, který je potřeba provést. Na druhou stranu je pro něj ale tento „nedostatek“ i výhodou. Nemá totiž tak velké strojařské zatížení a cítí se víc volný ve tvoření. Častokrát nemám představu o konečné podobě soustruženého kusu, zraje to pomalu při odebírání dřeva. Jiná věc je objednaný výrobek. Tam té svobody je méně, jde o přesnou představu či požadavek podoby výrobku,
dodává.
Stále je potřeba nějaká výbava
Dílna Tomáše Navrátila je malá místnost s vybavením okolo stěn. Počet hlavních nástrojů bychom spočítali s rezervou na prstech obou rukou. Horší to je s těmi pomocnými. Trošku se to rozrostlo, ale nikoli neočekávaně,
říká s úsměvem. Kdo se soustružením začíná, podle něj dobře ví, že to není jen o stroji. Potřebuje obráběcí nástroje, zvané struhy, něco na jejich ostření, pak nějakou výbavu na povrch a zvláštní kapitola je ještě příprava polotovarů.
U soustruhu pak záleží především na záměru. Pokud si chce člověk jen tak občas zarýpat do dřeva, tak někomu může stačit i obyčejný, jak já říkám, „hrací strojek, který je k mání skoro všude,
popisuje Tomáš s tím, že někdo ani nepotřebuje kvalitnější nástroje a vyrobí na něm i pěknou věc. On tak začínal a vzpomíná na to, jak byl v době začátků v některých soustružnických skupinách na sociálních sítích často varován, že když bude chtít pokračovat, zjistí, že mu toto nestačí. Podle něj to ani snad nebylo třeba, protože mu bylo jasné, že si na onom „hracím strojku“ jen potvrzuje, jestli chce opravdu pokračovat nebo ne.
Když se Tomáš ohlédne zpátky, v době svých začátků si nikdy nepomyslel, že by mohl mít výbavu v té podobě, jak ji mám dnes. Zjišťuje totiž, že by bylo užitečné mít ještě toto, nebo aspoň támhleto, ale nejlíp, kdyby to šlo obojí a ještě tamto… Dnes je totiž tak dobrá vybavenost, že když člověk někam postoupí při osobním růstu, vede ho to dál a dál. Nevím, kde to končí, tak daleko ještě zdaleka nejsem,
shrnuje s úsměvem.
Dřevo bral u kamen příbuzných
Dřevo se Tomáš Navrátil snaží získávat místně. Když jsem začínal, bral jsem si kusy dřeva u kamen příbuzných (No, tohleto přece nespálíte! To je přece škoda!),
směje se s tím, že občas bylo něco od známých nebo od rodiny. Také se mu stává, že mu zavolá někdo úplně cizí, jestli by nechtěl trochu dřeva. Je to takové pestré. Co se rozměrů týká, mám stroj, se kterým spolehlivě zvládnu průměr asi 32 cm a maximální délku můžu asi 60 centimetrů,
prozrazuje dále.
Tomáš přiznává, že rád pracuje se suchým dřevem. Zkoušel i takzvané mokré točení, které dělá docela dost jiných, ale příliš mu tato technika neseděla. Co se týče kvality, dřevo by mělo ideálně být bez prasklin a suků. Jsou ale případy, kdy dokážu suky využít ve svůj prospěch jako vítanou dekoraci. Chce to trochu zkušenosti, aby člověk poznal, že suk využije nebo je to naopak nežádoucí element,
popisuje s tím, že nemá problém točit ani z luxusnějšího materiálu, kde je to hlavně o konečné ceně.
Soustružení jako dobrodružství
V nabídce Dřevotočím radost je spousta produktů, od svícnů přes misky až po hodiny. Jak vysvětluje Tomáš, hodiny, různé dózičky či misky byly vyráběny na přání. Jedny hodiny například vyráběl z třešně brazilské, což je tak trochu dražší materiál. Často se však rozhoduje takzvaně za jízdy. Moje práce je hlavně o tvoření, hledání nových podob, tvarů apod.,
zdůrazňuje a doplňuje, že jeho rámcová představa byla předměty ze dřeva jak pro dekoraci, tak pro praktické používání. Co by to mělo být zcela konkrétně, to se podle Tomáše neustále vyvíjí.
Jako malý jsem plul na lodích po moři nebo pod hladinou moří v ponorce. Dobrodružné knížky všeho druhu rozvíjely moji fantazii a tak mi velmi imponovaly různé majáky na útesech, které bičují prudké vlny rozbouřeného moře – tak jsem prostě vyrobil několik majáků,
uvádí na příkladu Tomáš a dodává, že dnes neví, co bude točit třeba za měsíc, půl roku, rok… Nebude to překvapení jen pro vás, ale především pro mě. Soustružení je pro mě obrovské dobrodružství,
usmívá se.
Výzvou byli sloni
Výzvy bere Tomáš Navrátil jako součást jeho tvořivé práce. Když vidí, že někdo vytočil něco, co je aktuálně nad jeho možnosti pochopení a tím pádem i vytvoření, nevzdává to. Nechá věc v klidu uzrát a ona se posléze poddá. Výzva byla pořídit soustruh a nástroje. Další výzva rozšířit výbavu o to či ono. Uspořádání mé dílničky by byla kapitola sama o sobě na téma „jak promyslet každý plošný i prostorový centimetr“ a tak podobně,
přiznává dále.
Nejsložitější, co Tomáš vyráběl, byli sloni, tedy tělo, hlava a dvakrát uši. Byla to tehdy výzva z YouTube už vytočit to podle něj byla lahůdka. Ještě horší bylo dát to hezky do kupy. Moc obdivuje lidi, co vyrábí z točeného dřeva různá zvířátka. Vyrábí je i jeden můj dobrý kamarád, který má různé pejsky, ptáčky a já nevím, co ještě, mnoho jeho výrobků nechápu, ale to mi nevadí, nikde není napsáno, že se k něčemu takovému nedopracuju. Uvidíme,
dodává.
S prodejem pomáhá dcera
Tomáš Navrátil má několik stálých zákazníků a mimoto zkouší stánkový i domácí prodej. S ním mu obětavě pomáhá jeho nejmladší dcera. Nejprve jsem začal s webovými stránkami, které podporuji vlastním kanálem na YouTube a v červnu jsem přidal i sociální síť Facebook,
upřesnil.
Výrobků, na které Tomáš zatím nestačí, je docela dost. Je to podle něj o zkušenostech, znalostech a nakonec i o tréninku a technickém vybavení. Žádným nesplněným snem však netrpí, snem je pro něj už to, že začal točit, když to předtím nikdy nedělal. Je tedy stále na cestě a na pochodu, jde a učí se dál a dál. Ono se totiž denní soustružení bez neustálého učení neobejde. Kdo si myslí, že ano, brzy končí zklamán. Zdravá pokora je nezbytnou součástí tohoto překrásného řemesla,
uzavírá.
Tip na další příběh
Truhlářské řemeslo zdědil, ale směr si určil sám. A postavil ho na saunování
Dušan Souček se rozhodl přijít na trh s novým produktem v podobě saun a zázemí mu poskytla truhlárna, kterou přebral po tátovi. Zjistěte, jaká k tomu byla cesta. Více v článku.
ČLÁNKY DO MAILU