Novela zákoníku práce: Nepřetržitost pracovních poměrů a čerpání řádné dovolené

Pojem nepřetržitost podle zákoníku práce

Nepřetržitost pracovněprávních vztahů je v pracovněprávní oblasti velmi důležitým pojmem. Za nepřetržité trvání pracovněprávního vztahu se považuje i skončení dosavadního a bezprostředně navazujícího nového pracovněprávního vztahu zaměstnance u téhož zaměstnavatele. Za nepřetržité trvání pracovněprávního vztahu se považuje i situace, kdy na skončený pracovněprávní vztah navazuje jiný a mezi skončením jednoho pracovněprávního vztahu a uzavřením druhého u stejného zaměstnance k témuž zaměstnavateli jsou pouze dny pracovního klidu (soboty, neděle a svátky).

Nepřetržitost a řádná dovolená

Nepřetržitost je důležitá rovněž v oblasti řádné dovolené. Ve společných ustanoveních o řádné dovolené v § 216 odst. 1 zákoníku práce se uvádí, že za nepřetržité trvání pracovního poměru se považuje i skončení dosavadního a bezprostředně navazující vznik nového pracovního poměru zaměstnance k témuž zaměstnavateli. Což má vliv na splnění podmínky nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli alespoň 52 týdnů v roce, a to pro splnění základní podmínky nároku na dovolenou za kalendářní rok, eventuálně nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli po dobu alespoň 4 týdnů pro nárok alespoň na poměrnou část dovolené. Tedy na splnění podmínek vzniku nároku na dovolenou za kalendářní rok nebo alespoň jeho poměrnou část.

Příklad: Zaměstnanec ukončil pracovní poměr 25. dubna 2025 a nový pracovní poměr vznikne 28. dubna 2025. Mezi pracovními poměry jsou pouze dny pracovního klidu (sobota a neděle). Dovolená se na základě právní fikce počítá jako jeden celek. Řádnou dovolenou z prvního pracovního poměru není možné při jeho skončení proplatit, pracovní poměr totiž nekončí. Naopak, pokud by nový pracovní poměr vznikl až 29. dubna 2025, půjde pro účely dovolené o dva samostatné pracovní poměry, protože zde nejsou pouze dny pracovního klidu, ale jeden pracovní den.

Uplatní se „nepřetržitost“ pouze pro pracovní poměry?

V ustanovení § 216 odst. 1 zákoníku práce se výslovně uvádí „nepřetržité trvání pracovního poměru“, což může vést k mylnému právnímu výkladu, na jehož základě se pro účely řádné dovolené u dohod konaných mimo pracovní poměr tento postup neuplatní. Opak je pravdou. Podle § 77 odst. 2 zákoníku práce se na právní vztah založený dohodou o provedení práce a dohodou o pracovní činnosti vztahují ustanovení o pracovním poměru se zde výslovně uvedenými výjimkami. O výjimce pro účely řádné dovolené se zde nepíše, tudíž se i v oblasti dohod postupuje stejně, jako u pracovních poměrů.

Nepřetržitost navazujících pracovněprávních vztahů se tedy uplatní v případě na sebe navazujících pracovních poměrů, dohod o provedení práce a dohod o pracovní činnosti. Ale i při návaznosti dohody o pracovní činnosti na dohodu o provedení práce atd.

Plánované zpřesnění § 216 odst. 2 zákoníku práce je (jak uvádí důvodová zpráva k novele zákona) pouze legislativně technickou úpravou za účelem odpadnutí případných pochybností o (ne)vztažení tohoto pravidla na právní vztahy založené dohodami konanými mimo pracovní poměr.

Upravené znění § 216 odst. 2 zákoníku práce: 

Za nepřetržité trvání základního pracovněprávního vztahu se považuje i skončení dosavadního a bezprostředně navazující vznik nového základního pracovněprávního vztahu zaměstnance k témuž zaměstnavateli. Za nepřetržité trvání pracovního poměru se dále považuje skončení dosavadního služebního poměru státního zaměstnance podle zákona o státní službě a bezprostředně navazující vznik nového pracovního poměru zaměstnance k témuž služebnímu úřadu.

Nepřetržitost a skončení pracovněprávního vztahu na konci roku

Nepřetržitost pracovněprávních vztahů ovlivňuje čerpání (eventuálně proplacení) dovolené na konci kalendářního roku. Zejména u dohod konaných mimo pracovní poměr. Nejeden zaměstnavatel pravidelně sjednával se zaměstnanci opakující se dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti na jeden kalendářní rok. Ovšem u takových pracovněprávních vztahů, pokud na sebe bezprostředně navazují, nelze řádnou dovolenou při ukončení prvního z nich proplatit. Pracovní poměr nekončí.

Příklad: Zaměstnavatel si se zaměstnancem sjednali dohodu o provedení práce od 1. ledna do 31. prosince. Následující rok sjednali navazující dohodu od 1. ledna do 31. prosince. Protože tyto dohody na sebe bezprostředně navazují, řádná dovolená se počítá, jako by to byl jeden celek. První sjednaná dohoda nekončí, tudíž dovolenou nelze proplatit. Řádná dovolená musí být u první dohody v souladu s ustanovením § 218 odst. 1 zákoníku práce vyčerpána. Čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen zaměstnanci určit tak, aby si dovolenou vyčerpal v kalendářním roce, ve kterém mu právo na dovolenou vzniklo, ledaže v tom zaměstnavateli brání překážky v práci na straně zaměstnance nebo naléhavé provozní důvody. O převodu dovolené do následujícího roku na žádost zaměstnance nelze ani uvažovat, převádět lze pouze dovolenou, která přesahuje v kalendářním roce 4 týdny, což u dohod o provedení práce prakticky nepřipadá v úvahu.

Přečtěte si také:

Jak vypočítat dovolenou u dohod? Detaily, které ovlivní výsledek a je třeba je znát