Daňový doklad slouží vystaviteli (prodejci nebo poskytovateli služby) k uplatnění zdanitelného plnění na výstupu a stejně tak příjemci (kupujícímu nebo příjemci služby), k uplatnění nároku na odpočet daně z přidané hodnoty. Se změnami účinnými od roku 2009 by se tedy měl seznámit nejen jejich vystavitel odpovědný za správnost daňového dokladu, ale i příjemce, který bude své právo na odpočet daně prokazovat. Čtěte více: Velká novela zákona o DPH pod lupou
Běžný daňový doklad
Náležitosti daňového dokladu uvádí zákon o dani z přidané hodnoty v § 28 odst. 2. Běžný daňový doklad musí obsahovat:
- identifikační údaje plátce, který uskutečňuje plnění,
- identifikační údaje osoby, pro kterou se uskutečňuje plnění,
- evidenční číslo daňového dokladu,
- rozsah předmětu plnění,
- datum vystavení daňového dokladu,
- datum uskutečnění plnění nebo přijetí úplaty, a to to, které nastane dříve (jestliže je odlišné od data vystavení daňového dokladu),
- jednotkovou cenu a slevu, jestliže není obsažena v dokladu,
- základ daně,
- sazbu daně základní nebo sníženou, případně sdělení, že se jedná o plnění od daně osvobozené.
Změny od 1. ledna 2009
Novela zákona přinesla další náležitost daňového dokladu, a to:
- výši daně zaokrouhlenou na nejbližší měnovou jednotku v oběhu, popřípadě uvedenou v haléřích.
Tímto ustanovením zákonodárci reagovali na zrušení padesátihaléřů.
Zjednodušený daňový doklad
Náležitosti zjednodušeného daňového dokladu, který se používá za zdanitelné plnění do hodnoty nejvýše 10 000 Kč (včetně DPH) jsou uvedeny v § 28 odst. 4 zákona o dani z přidané hodnoty. Daňový doklad musí obsahovat:
- identifikační údaje poskytovatele plnění,
- evidenční číslo daňového dokladu,
- rozsah a předmět zdanitelného plnění,
- datum uskutečnění zdanitelného plnění, případně datum přijetí platby jestliže nastane dříve,
- sazbu daně (základní nebo sníženou),
- částku za uskutečněné zdanitelné plnění.
Změny od 1. ledna 2009
Po novele zákona o DPH zůstaly náležitosti zjednodušeného daňového dokladu zachovány. Změnil se však rozsah jeho použití. V souladu s ustanovením § 82 nemohou nárokovat vrácení daně osoby registrované k dani v jiném členském státě na základě zjednodušeného daňového dokladu. Do roku 2008 byla daň na základě zjednodušených daňových dokladů těmto osobám vracena.
Souhrnný daňový doklad
Souhrnný daňový doklad se používá v případech, kdy je v jednom kalendářním měsíci uskutečněno několik zdanitelných plnění pro jednoho odběratele. Vystavuje se do 15 dní od konce kalendářního měsíce, kterého se týká. Identifikační údaje a údaje o datu zdanitelného plnění se uvádějí za všechna plnění souhrnně. Údaje o ceně bez daně, sazby a výši daně se uvádějí za každé plnění zvlášť.
Změny od 1. ledna 2009
Ustanovení týkající se souhrnného daňového dokladu se nemění. Jedinou změnou je § 26 zákona o dani z přidané hodnoty, kde se namísto pojmu „platba“, užívá pojmu „úplata“. Úplatou se dle zákona o DPH rozumí zaplacení v penězích nebo jinými platebními prostředky, včetně poskytnutí nepeněžního plnění. Čtěte více: Nový rozměr DPH – skupinová registrace
Splátkový kalendář
Splátkový kalendář je běžně používán jako daňový doklad v případech nájemní smlouvy nebo smlouvy o nájmu podniku. Do roku 2008 byl používán i u finančního pronájmu. Pronajímatel uplatňoval daň na výstupu postupně podle jednotlivých dílčích plnění (leasingových splátek) uvedených v leasingové smlouvě nebo ve splátkovém kalendáři. Čtěte více: Odpočet DPH? Ano, ale ne pro všechny osobní automobily
Změny od 1. ledna 2009
Novela zákona o DPH zrušila v případě finančního pronájmu možnost použití splátkového kalendáře jako daňového dokladu. DPH se odvádí v okamžiku předání zboží či nemovitosti z celé částky, jestliže jde o dodání zboží, tj. ze smlouvy pro leasingového nájemce vyplývá povinnost předmět leasingu nabýt. Čtěte více: DPH u leasingu se řídí novými pravidly
Dnem zdanitelného plnění je den přenechání zboží nebo den přijetí úplaty v případě, že by byla úplata přijata dříve. Povinností nájemce je vystavit do patnácti dnů od data zdanitelného plnění daňový doklad, a to na DPH z celkové ceny finančního pronájmu. Tím v tomto případě bude běžný daňový doklad podle § 28 zákona o dani z přidané hodnoty.
Rozumíte problematice DPH?
Opravný daňový doklad
V praxi se někdy stává, že vystavitel použije nesprávnou sazbu daně. Do roku 2008 bylo možné vystavit opravný doklad pouze v případech, kdy došlo použitím nesprávné daně ke snížení daňové povinnosti plátce.
Změny od 1. ledna 2009
Změny v přijaté novele sjednocují způsob opravy výše daně a sazby daně do souladu s evropskou směrnicí (2006/112/ES) a judikaturou Evropského soudního dvora. Plátce tak musí mít možnost opravy sazby daně, pokud pochybil v dobré víře. Opravu má dle novelizovaného ustanovení § 49 možnost provést v řádném daňovém přiznání do běžného období, ve kterém doručí příjemci (odběrateli) opravný daňový doklad. Dodatečné daňové přiznání se již nepodává. Čtěte více: Změny v definici obratu pro účely DPH od ledna 2009
Opravný daňový doklad obsahuje mimo náležitosti běžného daňového dokladu:
- údaj o původním základu daně,
- výši nesprávně uplatněné daně.
Přitom se v opravném daňovém dokladu uvede původní nesprávný základ daně a sazba daně záporným znaménkem, případně pouze nesprávná sazba daně. Opravný daňový doklad musí samozřejmě obsahovat i číslo původního dokladu.
Pokud tedy například plátce dodatečně zjistí, že měl vystavit daňový doklad na sníženou sazbu daně, namísto sazby daně základní, vystaví opravný daňový doklad v běžném zdaňovacím období. Nepodává dodatečné daňové přiznání.
Úschova daňových dokladů
Archivace daňových dokladů se novela zákona o dani z přidané hodnoty nijak nedotkla. Přesto je vhodné si závěrem připomenout, že tyto doklady uschováváme obvykle po dobu 5 let. Velmi často dochází k jejich vyblednutí. Proto je doporučováno včasné okopírování dokladů a následné založení kopie společně s originálem. Plátce se tak vyvaruje pozdějších problémů s prokazováním daňových dokladů správci daně. Čtete více: Než skartujete fakturu, raději měřte dvakrát
ČLÁNKY DO MAILU