Podnikatelský příběh Šárky Nácovské se začal odehrávat už v roce 1987, kdy si vyučená švadlena na tehdejším MNV zažádala o povolení a začala se živit zakázkovým šitím. Bylo to v době, kdy byla na mateřské a šila pro své kamarádky a známé. Postupně se začala specializovat na nadměrné velikosti, a dokonce s XXL a staršími manekýnami uspořádala módní přehlídku v pražském Slovanském domě. Ohlas byl velký a práce bylo pro šikovnou švadlenu víc než dost. Pak ale přišla sametová revoluce, cesta na Maltu a inspirace tamní půjčovnou svatebních a společenských šatů.
Byla jsem první provozovatelkou půjčovny svatebních a společenských šatů v republice. Dnes je to až k nevíře, ale i po revoluci jsem podnikala z obýváku. Bydleli jsme tehdy v bytě v Templové ulici a náš byt se vždycky v pondělí a ve středu proměnil na půjčovnu. Všude visela lana a žebříky a na nich šaty. Ty jsem převážně sama šila a pár kousků už pomalu nakupovala. Zájem o půjčovnu byl obrovský. Bydleli jsme ve čtvrtém patře a fronta na schodišti se běžně táhla přes dvě patra. Byla to neuvěřitelná dřina. Na začátku 90. let byly v módě kanýrky. Než jsem takové svatební šaty vyžehlila, zabralo mi to i tři a půl hodiny. Byla to tvrdá práce, ale těch kšeftů,
vzpomíná na úplné začátky v oboru paní Šárka Nácovská.
Po boomu přišla pohroma DPH
Šárka Nácovská byla první Češkou, která si otevřela půjčovnu svatebních a společenských šatů. Příští rok oslaví 30. výročí podnikání.
Přestože domácí půjčovnu rozjížděla v Praze, první profesionální provozovnu si otevřela v Prostějově, kde se i vyučila. Už v roce 1993 si ale pronajala prostory v Žitné ulici číslo 40 v centru Prahy a tady její Studio Chic najdete dodnes. Začátky byznysu nebyly vůbec laciné, podnikatelka byla zatížená několikamilionovým úvěrem a platila vysoký nájem. K tomu musela přijímat nové zaměstnance do Prahy i Prostějova a šít nebo nakupovat nové a nové modely. Nebylo to snadné, ale byla to doba, kdy bylo hodně práce. Dnes už jí tolik nemáme, protože je tu velká konkurence. Jen tady u nás v Žitné najdete dalších šest půjčoven,
říká podnikatelka. V 90. letech byla na vrcholu, pořádala exkluzivní módní přehlídky, spolupracovala s lifestylovými a módními časopisy, oblékala finalistky Miss a tak dále. Cestu si k ní našlo plno známých tváří, ale i filmové produkce nebo lidé, kteří do Prahy přijížděli na kongresy. Byla to ona, kdo oblékl Tomáše Baťu, když ho při jeho pražské návštěvě nečekaně pozval na Pražský hrad tehdejší prezident Václav Havel.
Zní to jako pohádka, ale tak růžový zase příběh paní Šárky Nácovské není. Úspěšná podnikatelka, která měla dobře fungující půjčovny v Prostějově a v Praze, se rozhodla expandovat. Po povodni v roce 2002 se nechala zlákat k otevření další pobočky v Karlíně. Té sice velká voda prospěla a vyčistila ji, ale do bot začalo nepříjemně téct majitelce firmy. Tehdy jsme spadli do DPH. To je super, když s DPH nakoupíte a pak i prodáte. Jenže já šaty nakupovala od soukromníků, kteří plátci této daně nebyli. A tak došlo k tomu, že jsem půjčovala, odváděla DPH a vlastně nic nevydělávala. Kvůli tomu na karlínskou provozovnu nevzpomínám ráda. Měli jsme ji tam jen dva nebo tři roky a za tu dobu mě DPH a nájem placený v eurech, jehož cena vzhledem ke koruně tehdy stoupala, prakticky zruinovaly,
líčí Šárka Nácovská.
Půjčoven už bylo na začátku tisíciletí dost a ceny se tak musely držet na nízké úrovni. Šárku Nácovskou podnikání začalo odrazovat. Já se věnovala podnikání v Praze a neměla jsem moc času a možností dohlížet na půjčovnu v Prostějově. Ta vydělávala pořád míň a míň a po dvaceti letech jsem se ji rozhodla zavřít. Zbyla mi jen půjčovna v Žitné a tu jsem si nechala jen proto, že mi majitelka snížila nájem. Chtěla jsem s podnikáním úplně skončit a mít zase trochu času na rodinu. Dcery mi vyčítaly, že jsem pořád v práci a nemůžu se jim věnovat. Ale nakonec jsem v byznysu zůstala. Co by dělali moji zaměstnanci? Pracuje u mě švagrová a zbývá jí pět let do důchodu, kam by se teď vrtla,
vypravuje majitelka Studia Chic.
Dnes už je Šárka Nácovská ve věku, kdy by si mohla užívat důchodu. Jenže ona nemůže. Když si o něj šla zažádat, bylo jí oznámeno, že bude dostávat 8000 korun měsíčně. Podle úřadů totiž podnikatelka nemá odpracovaný dostatečný počet let. Nenašly se ani některé dokumenty o platbách pojistného. Důchod mi vypočítali z toho, co jsem si odpracovala jako zaměstnanec. Pak přišlo podnikání a my byli ze začátku osvobození od plateb. Pak jsem potřebovala investovat do rozvoje firmy a platila si na sebe jen málo. Musela jsem splácet půjčku a hradit odvody za zaměstnance. Sama jsem se odbývala. Takže to dopadlo tak, že už skoro 30 let dřu, snažím se udržet na vlastních nohou, ale nic z toho nemám. Jen dál platím a musím pracovat, abych se vůbec uživila,
říká Šárka Nácovská s tím, že kdyby tohle na začátku tušila, nikdy by do podnikání nešla. Všem mladým podnikatelům a živnostníkům vzkazuje, aby si dávali peníze stranou a šetřili na penzi.
Se svou situací je ale smířená a v životě šťastná. Po boku nového přítele pochopila, že práce není všechno. Omezila ji a začala jezdit na výlety, sportovat, věnovat se dětem a vnoučatům. A špatné to není ani s prací. V Žitné má své stálé zákazníky a zvlášť teď, kdy je společenská sezóna v plném proudu, si k ní nachází cestu dost lidí.
Když hvězdy a politici ovlivňují výdělky
Půjčoven společenských oděvů je dnes velké množství. Některé se specializují jen na svatby, jiné pouze na pánskou módu. A vypadá to, že se všechny uživí. Podle Šárky Nácovské to ale majitelé půjčoven nemají jednoduché a často krachují. Představa, že šaty za nějakou cenu koupíte a pak je desetkrát nebo dvacetkrát za tu cenu ještě půjčíte, je podle ní mylná. Můžete objíždět veletrhy a sledovat trendy, ale nikdy nemáte jistotu, že o šaty bude zájem. Mně v půjčovně visí minimálně třicatery šaty, které nikdo nikdy neměl na sobě. Takže vám na ramínkách visí peníze, které už se nikdy nevrátí. Ale lidé, kteří sní o půjčovně, tohle neví. Musíte nabídnout desítky šatů a minimálně stovku pánských obleků, aby si klienti měli z čeho vybrat. Nejde jen o styly, ale také o velikosti. K tomu nezapomeňte na doplňky a nutnost neustále investovat do nového zboží. To nejsou malé peníze. Výdělky musíte zase dát do firmy, v tomhle oboru se našetřit skoro nedá. A taky si v práci vůbec neodpočinete. Jsou samozřejmě chvíle nebo i dny, kdy nepřijde ani jeden zákazník, ale toho využíváme k praní, žehlení, zašívání, opravám, úpravě oděvů na míru a také navrhování a šití nových šatů,
popisuje Šárka Nácovská denní rutinu v půjčovně. I ve dnech, kdy nepřijde ani jeden člověk, se v půjčovně samozřejmě svítí, topí, běží nájem. Je proto potřeba pracovat.
Majitelka Studia Chic také říká, že bývá často trnem v oku okolní konkurenci a přišla na ní řada udání. Je to prý dáno tím, že lidé vidí, že je na jednom místě už takovou dobu a mají pocit, že mít půjčovnu je dobrý byznys. Jenže si nedovedou představit tu práci a nekonečné investice. Nejpozději do pěti let šaty vycházejí z módy a už o ně není zájem. Pak je potřeba je prodat pod cenou a nakoupit nové modely. Už ani nevím, kolik podniků v naší blízkosti zkrachovalo. Neuznávám dnešní trend, že do půjčovny se chodí na objednání. V naší ulici to tak mají všechny firmy kromě té naší. Je to proto, že majitelům se nechce platit personál v době, kdy nemají jistotu, že přijde zákazník. To je ale špatný přístup. My máme otevřeno od pondělí do soboty skoro celý den, a když zákazník přijde za minutu šest, rozhodně ho nevyháníme. Ani si to nemůžeme dovolit, bojujeme o každou korunu,
říká Šárka Nácovská.
Zájem o společenskou módu a tedy i to, jak se půjčovnám daří, silně ovlivňuje i politická situace. První propad byl cítit krátce po revoluci. Tehdy se přijímaly nové zákony a nějakou dobu trvalo, než se začal uznávat sňatek v kostele. Řada lidí proto svatbu odložila a čekala, nechtěli si šaty půjčovat dvakrát. Vlna nezájmu se dostavila i s nástupem Václava Havla. Ten módě vůbec neholdoval a po Pražském hradě běžně chodil ve svetrech. I to se podle Šárky Nácovské odrazilo ve společnosti.
Zájem o společenskou módu začal znovu viditelně narůstat za prezidentování Václava Klause. Když byl někdo objednaný na Pražský hrad, musel jít ve smokingu nebo minimálně v obleku. Kdo neměl vlastní, ten rád zašel do půjčovny. Navíc se začaly pořádat gala plesy ve Státní opeře, na Žofíně a tak dále. Byl to další boom. Když prezidentský úřad převzal Miloš Zeman, zájem o společenské oblečení začal zase klesat. Lidé jsou hodně ovlivňováni tím, co vidí a čtou. A když je dnes povoleno přebírat státní vyznamenání ve fleecové mikině, řeknou si, že do kvalitního oblečení nemusí investovat ani oni sami. Proč by měli utrácet, když i jejich oblíbenci si pro Českého slavíka přijdou v džínách a tričkách,
říká Šárka Nácovská a doufá, že se česká společnost jednou vymaní z podléhání těmto vlivům a začne o sebe víc dbát. Podle ní není potřeba nosit značkové a drahé oblečení. Lidé by ale měli volbou vhodného oděvu a doplňků vzdát čest určitým místům nebo situacím.
