Dagmar Richtrová pod značkou Perníčky, medovníčky, gingerbread by Dadul zákazníkům díky jejímu zdobení přináší až umělecká díla. Ta se navíc dají sníst a dělají radost mnoha lidem.
Co se dozvíte v článku
Splněný sen z puberty
Dagmar Richtrová je původní profesí geoložka. Tu vystudovala ve svých 35 letech a rekvalifikaci cukráře, pekaře si dodělávala kvůli rozšíření živnosti na perníčky až dodatečně asi před čtyřmi lety. Od té doby směřuje k tomu, aby se tím mohla živit na plný úvazek a zároveň splnit pubertální sen, kdy se na střední hlásila na gymnázium a jako druhou, „záchrannou“ školu měla právě výuční obor cukrář. Nicméně mě život na 30 let zavál jiným směrem, abych se k tomu teď po letech vrátila,
usmívá se.
K perníčkům se přitom Dagmar dostala už jako malá. Když se peklo vánoční cukroví, mamince se perníčky nikdy nechtěly zdobit a ji to naopak hodně bavilo. Víc se k nim poté dostala, když slavila v práci 40. narozeniny. Bylo to v prosinci a ona přemýšlela, co by mohla vzít kolegyním jako dárek a napadlo ji platíčko zdobených perníčků místo zákusků. Tenkrát jsem udělala úplně obyčejné a jednoduché perníčky s bílou polevou. A jedna kamarádka neprozřetelně řekla, že je mám tak hezké, že bych se tím mohla živit. Říkala jsem, že to nikdy, vzpomněla jsem si na tu práci udělat sto perníčků pro deset holek,
popisuje s tím, že to dlouho netrvalo a začalo ji to bavit víc a víc, chodili lidé a postupně se to nabalovalo.
Hlavní je med
Prozradit recept na perníčky Dagmar nemá problém, protože je to podle ní jako s gulášem: i když máte recept, každý ho udělá úplně jinak. Když tedy zákazník chce, klidně mu ho předá. Recept má historicky po babičce, jen si jej upravila a dává do něj méně cukru, jinak zachovává původní recepturu. V těstě hlavně nesmí chybět med, kterého je tam poměrně hodně. Ve finále v upečeném perníčku je kolem 13 % medu. Na kilo mouky vychází až 300 gramů medu a klidně se může dát i více. Když je recept na perníčky, kde jsou na půl kila mouky dvě lžíce medu, to nejsou perníčky,
doplňuje Dagmar.
Richtrovi díky perníčkům začali včelařit a měli nějakou dobu včely na zahrádce u domu. Dagmar se totiž setkávala s tím, že jí před Vánoci nebo po nich začal docházet med, který měla od včelařů a oni už neměli další med. Když jej totiž stočí, tak se ho hned snaží prodat a nechávají si jej jen pro rodinu. Na prodej tedy mnohdy nebyl k sehnání, a proto začali sami chovat včely.
Zásoby nejen těsta
U perníčků je důležité také odležení těsta. Minimálně dvě hodiny, když je hodně fičák, ale jinak jej nechávám odležet minimálně den. Když bude v lednici čtyři dny nebo i týden, vůbec nic se mu nestane. Nechávám ho v lednici, kde dozraje na tu správnou konzistenci,
uvádí Dagmar.
Nyní už to má tak, že má k dispozici vždy minimálně těsto z kilo mouky. Když dobírá poslední, tak už dělá automaticky nové. Kolikrát si totiž někdo vzpomene na poslední chvíli a perníčky se nedají udělat rychle. Není to tak, že si člověk stoupne a během čtyř hodin upeče dort včetně zdobení. U těch perníčků to kvůli manipulačním časům trvá mnohem dýl. Když si někdo vzpomene, že potřebuje zítra perníčky, bývá to hodně divoké, ale dá se to zvládnout. Když je potřebuje třeba pozítří, tak na tyto případy mám vždy nějakou zásobu,
prozrazuje Dagmar.
Kromě těsta má Dagmar také velkou zásobu formiček. Když je v loni naposledy počítala, tak jich bylo přes tisíc kusů. Díky 3D tisku je to podle ní mnohem jednodušší. Ale pořád se najdou nějaké tvary, které si zákazník vymyslí a já tu formičku nebo vykrajovátko nemám. Tak to buď vykrajuji ručně, když je to jen pár kousků nebo řeknu známým, kteří mi to vytisknou na 3D tiskárně,
popisuje. Ještě nedozrála k tomu, že by si tiskárnu pořídila sama, protože nemá čas se s ní učit a ještě tisknout. Ale už jsem to zkusila nadhodit dětem, jestli by třeba nechtěli spolu pracovat v tomhle směru, takže uvidíme,
usmívá se.
Mezi formičkami je tedy spousta věcí, které jsou dělané na míru přímo pro Dagmar. Neví však o tom, že by mezi nimi byl například nějaký historický kousek. Má dvě formy na tlačený perník, ale ještě se k tomu nedostala. Je to pro ni taková další meta, až jednou bude mít čas. Chtěla by to vyzkoušet, aby vyzkoušela všechny formy perníku, jak se dají dělat. Je spousta technik zdobení i pečení, takže postupně přidávám další a další druhy, ale na ten tlačený perník ještě nedošlo. Nicméně o formy už jsem si Ježíškovi napsala,
dodává se smíchem.
Střídá různé techniky
Při zdobení jsou podle Dagmar potřeba jak šikovné ruce, tak i kvalitní poleva. Když je dobrá poleva, tak už je tři čtvrtiny hotovo. I když někdo není úplně zručný, tak se to dělá mnohem líp, než když poleva teče. Můžete mít ruce šikovné, ale když ta poleva nestojí za nic, tak to prostě pěkný perníček nebude,
myslí si. Dagmar zdobí rovnou a výsledek jí tak vzniká až pod rukama. Spousta zákazníků jí nechává volnou ruku, že jí jenom řeknou téma. Nebo když jde o perník pro někoho konkrétního, tak řeknou, že je to pro paní k 50, která má ráda víno, cestuje, jezdí do hor a na hrady, zkrátka záliby a koníčky a já už na to konto vytvořím buď nějaký větší perník, nebo nějakou sadu,
popisuje.
Dagmar vysvětluje, že nějaké formy zdobení jsou tradiční, ale většinou se divá po něčem novém. Je to její koníček, takže sjíždí internet a hledá inspiraci ať už u jiných perníkářek, nebo nějakých cukrářek, co zdobí sušenky podobnou technikou. A samozřejmě Instagram, Pinterest – všude je spousta inspirace,
doplňuje.
Při zdobení by se dalo vystačit se sáčky s polevou, ale jak Dagmar zkouší různé nové techniky, tak vyzkoušela airbrush, stříkací pistoli. Ta tomu dodá zase takový další rozměr, kdy se to dá hezky vystínovat. Jinak samozřejmě štětec, prachové barvy a v loňském roce se k nám dostal tisk na polevu. Pořídila jsem si tiskárnu, takže mám možnost přímo něco konkrétního vytisknout a navýšila jsem si tím sortiment a výběr,
přidává Dagmar a podotýká, že to není to pravé perníkářské zdobení. Není však až tak zdatná malířka, aby dokázala namalovat nějaký portrét. Když se to dobře zkombinuje s nějakou další technikou, ať už s malbou nebo s airbrushem nebo se k tomu přidá něco z polevy, třeba nějaké 3D kytičky, tak i ten tisk se dá povýšit na úplně jiný level a vypadá to taky velice dobře,
shrnuje.
Na perníčkách od Dagmar se často objevuje také písmo, například ve formě citátů nebo blahopřání. Na to používá normální násadku a redis pero, který se kdysi dávno psávalo. Já si to pamatuju ze školy. V první třídě jsme psali plnícím perem, ale ve výtvarce jsme měli normální násadku a tu špičku,
vzpomíná a zdůrazňuje, že píše ručně jedlou potravinářskou barvou.
Cílovou skupinou jsou ženy
Dagmar sleduje ve svém oboru trendy, prozrazuje, že ji zasáhly makronky nebo různé dortíčky. Baví ji to, takže sleduje, jakým směrem se obor pohybuje. Je pravda, že standardní škola vás toto nenaučí. Pokud se chce člověk někam posunout, tak si musí zjišťovat informace sám, nebo absolvovat nějaké další kurzy,
podotýká. Sama, když ji něco zaujme, tak si kurz zaplatí a jede tam. Nebo jsou podle ní zajímavé online kurzy, protože je člověk může absolvovat, když má čas a klid.
Z hlediska motivů se u Dagmar hodně poptávají dětské motivy na oslavy, všelijaké komiksové postavičky, co jsou moderní. Tam člověk naráží na autorské práva. Pokud to dělám ručně polevou, tak se to kolikrát úplně nepodobá originálu a dávám tam trošičku svého,
směje se.
Cílovou skupinou jsou ženy od 20 až do 60 let, takže maminky, babičky, které většinou chtějí něco pro děti. Takže Dagmar hodně dělá nějaká zvířátka, nebo potom na zakázku pro někoho personalizované narozeninové větší perníky. Často se jedná také o perníčky na svatby, bud srdíčka pro hosty nebo jiné tvary jako dárečky hostům. Dělala jsem i pro firmy perníčky ke konci roku nebo na Mikuláše, kdy chtěli dát zaměstnancům nějaké dárečky,
uvádí Dagmar a dále zmiňuje, že také paní učitelky na konci roku dostávají hodně dárečků od dětí a chtějí jim také něco dát, tak dostávají perníčky na oplátku.
Podle Dagmar různí trhovci a výrobci říkají, že cítí úbytek poptávky. Ona by řekla, že u ní je to naopak a přemýšlela, čím to je. Došla k závěru, že člověk chce udělat radost, ať už sobě nebo někomu jinému. I kdyby měl sebeméně peněz, tak si prostě tu radost potřebuje udělat a je to lepší nějakou drobností, která má ještě tu přidanou hodnotu, kdy se člověk se může pokochat a pak ještě mlsat. Než kupovat nějaké lapače prachu,
doplňuje.
Perníčky jako relax
Podle Dagmar má spoustu netradičních poptávek jako například myslivecký posed ve 3D nebo dort ve tvaru bochníku chleba. Když má čas a prostor, tak ji baví cokoliv, kde si může vyzkoušet nějakou novou techniku, nebo něco netradičního. Baví ji to, protože tuto práci má jako relax. Zatím k tomu chodí do práce, ale už to směřuje čistě k perníčkům.
Už je to dlouhodobě neudržitelné a mám pocit, že mě to trošku semílá. Takže teď jsou v budování nové provozovny a jakmile to bude, tak bych chtěla jít na plný úvazek, dělat perníčky,
přiznává. Takto přijde z práce, nachystá si polevu, dá si sluchátka s nějakou pěknou muzikou, vypne mozek a soustředí se jen na to zdobení. Kolikrát zapomínám na čas a pak najednou zjistím, že je půlnoc, že bych měla jít spát, protože se ráno vstává do práce,
dodává s úsměvem Dagmar.
Zakázky má Dagmar spíše nárazově, ale do toho má nasmlouvané nějaké akce. Už v lednu plánuje, kam v průběhu roku pojedou, protože na některé řemeslné trhy je potřeba přihlásit se dlouho dopředu. Před akcemi Dagmar peče perníčky dopředu a snaží se zakázky neodmítat, ale brát co nejmíň. Naopak, když má méně zakázek, tak klidně dá na internet, že má volno, kdyby někdo něco chtěl. Nemá tedy o práci nouzi a občas zakázky odmítá, protože jí chybí těch osm hodin, které zatím tráví v práci.
Když Dagmar tráví víkend na trzích, tento čas ji neschází, protože s ním počítá a je to pro ni určité dobíjení. Když relaxuje u perníčků, vyčistí si hlavu a nemusí nad ničím přemýšlet a není tam žádná interakce s nikým. Naopak na trzích komunikuje s lidmi a okamžitě slyší zpětnou vazbu na perníčky. Ono vás to strašně nabíjí, když lidi chválí, obdivují a zastaví se, dají se s vámi do řečí, řeknou vám třeba svůj příběh. Vždycky z toho trhu přijíždím, byť fyzicky unavená a vykecaná, tak mentálně nabitá z té druhé stránky,
uzavírá nadšeně Dagmar.
Tip na další příběh
Ovoce místo almužny: Jak samoživitelka proměnila pomoc kamarádek v rodinnou značku
S výrobky rodinné Farmy pod kaštany se můžete potkat na nejrůznějších jarmarcích a akcích. Překvapí vás netradičními příchutěmi i kvalitou. Více v článku.
