Při rušení EET se jim snížený přínos evidence podařilo zdůvodnit poměrně chytře, a to především rostoucím množstvím bezhotovostních transakcí. Teď ale úředníky čeká o něco těžší úkol. Je ovšem klidně možné, že se s nějakým smysluplným zdůvodněním ani obtěžovat nebudou.
Co se dozvíte v článku
Čím ministerstvo zdůvodnilo zrušení EET?
Nově vznikající vláda si dala do návrhu programového prohlášení znovuzavedení EET od roku 2027, které končící koalice zrušila s účinností od roku 2023 s tím, že především kvůli rozšíření bezhotovostních plateb ztratila svůj smysl. V roce 2017 byl Komerční bankou odhadován podíl hotovostních plateb ve výši 80 %, tj. podíl bezhotovostních plateb tak byl ve výši 20 %. Dle průzkumu společnosti Mastercard byl pro rok 2021 odhadován podíl plateb realizovaných platební kartou na 60 %, pro rok 2025 společnost PwC odhaduje další nárůst počtu bezhotovostních transakcí o více než 80 % oproti dnešnímu stavu,
zdůvodnilo ministerstvo financí pod vedením Zbyňka Stanjury ve zprávě RIA k návrhu na zrušení v roce 2022.
Dalšími výraznými faktory, které podle ministerstva snížily efekt EET, tvořily změny v nastavení daňových zákonů. Šlo například o zavedení institutu paušální daně, snížení daňového zatížení u zaměstnanců (zrušení tzv. superhrubé mzdy, zvýšení základní slevy na poplatníka) a většiny osob samostatně výdělečně činných (zvýšení slevy na poplatníka).
VIDEO: Jaké změny chystá nová vláda a co bude mít smysl?
Ministerstvo dále doplnilo, že kdyby se EET opět spustila (během covidu byla pozastavena) a tržby by začali evidovat i podnikatelé z posledních dvou fází, kterých se EET měla týkat, by byl dopad na inkaso veřejných rozpočtů ve výši cca 4,2 mld. Kč ročně. Lze tak předpokládat mírný pozitivní dopad i v případě obnovení evidence tržeb, v případě obnovení evidence tržeb a spuštění zbývající fáze však lze očekávat nižší než původně odhadovaný pozitivní dopad, a to s ohledem na změny podnikatelských modelů (růst objemu plateb kartou a internetových prodejů atd.), snížení sazeb daně z přidané hodnoty (ubytovací a stravovací služby včetně točeného piva, kultura, sport, služby s vysokým podílem lidské práce), plánované zvýšení limitu obratu pro vznik plátcovství u daně z přidané hodnoty sníží počet plátců, nižší daňové zatížení snižuje motivaci k zatajování tržeb či krácení daně,
komentovalo tehdy v důvodové zprávě ministerstvo.
Konkrétní čísla stála vždy na vodě
Když přitom ministerstvo financí posílalo v roce 2015 pod vedením Andreje Babiše posílalo do Sněmovny návrh zákona o evidenci tržeb, který zaváděl EET, počítalo přitom s tím, že ročně přinese zhruba 18 miliard korun. Celkem sice ministerstvo použilo tři způsoby výpočtu, kterými se toto číslo snažilo obhájit, vesměs však stály na vodě. Nicméně když se EET rušila, tak u odhadovaného přínosu 4,2 mld. Kč se ministerstvo ani nepokusilo vysvětlit, jak k němu došlo. Úředníkům lze nicméně připsat kredit za zdůvodnění, proč přínosy klesly, protože zmíněné faktory skutečně oslabily efekt EET.
Je samozřejmě otázkou, zda až o tolik, o kolik tvrdilo ministerstvo, ale svou logiku zdůvodnění mělo. A to navzdory tomu, že ze zmíněného očekáváného 80% nárůstu počtu bezhotovostních transakcí ministerstvo financí následně v důvodové zprávě udělalo, že pro rok 2025 je odhadován 80% podíl bezhotovostních transakcí, což je něco jiného.
Jak zdůvodnit, že EET přinese desítky miliard?
Vzhledem k tomu, že nově vznikající koalice má v návrhu programového prohlášení návrat EET od roku 2027, budou muset úředníci na ministerstvu udělat další otočku o 180 stupňů a vymyslet, jak zdůvodní, že EET přinese mnohem více, než kolik tvrdili před třemi lety. Nelze totiž zavádět EET, které na straně státu stálo na provozu (samotný systém a mzdové náklady) 463 milionů Kč ročně a na straně podnikatelů 1,5 mld. Kč ročně (odhad z důvodové zprávy), s tím, že přinese jen 4,2 mld. Kč. Dá se nicméně očekávat, i dle vyjádření pravděpodobné ministryně financí Aleny Schillerové, že odhad přínosů bude v nízkých desítkách miliard korun. Jenže čím zdůvodnit, že se za tři roky tak změnily odhady?
Jednou z možností je inspirovat se vlastním zdůvodněním při rušení EET. Tehdy totiž byla využita i argumentace snížení daní a tím i motivace k daňovým únikům. Konsolidační balíček však daně od roku 2024 zvýšil a lze tak argumentovat stejně, respektive jen opačným směrem. To samo o sobě ale stačit nebude a vypomoci tvrzením ohledně zvyšování obliby hotovosti není úplně možné.
Státní aplikace asi bude zázračná
Další alternativou je pak si vypomoct nově plánovanou státní aplikací EET, která bude z nějakého důvodu tak zázračná, že přinese do rozpočtu dalších x miliard korun. V důvodové zprávě určitě aspoň zazní, že sníží náklady podnikatelů (že zvýší náklady státu se tam raději řešit nebude). Čím konkrétně bude pak zázračná na příjmové straně, nechejme na kreativitě ministerských úředníků. Ta se možná projeví i v tom, že vymyslí další jiné podpůrné argumenty. Zapomenout by nemuseli ani na kumulovanou inflaci v desítkách procent, kterou jsme tu měli v posledních letech. A samozřejmě zároveň „zapomenout“ zmínit, že kromě přínosů inflace zvýšila i výdaje na EET.
Bude se vůbec ministerstvo se zdůvodněním obtěžovat?
Na druhou stranu je klidně možné, že se ministerstvo pod novou ministryní nějakým podrobným zdůvodněním obtěžovat nebude. Stačí se podívat na aktuální návrh Aleny Schillerové (a dalších poslanců z řad nové koalice) na zmrazení minimálního vyměřovacího základu OSVČ u sociálního pojištění na 35 %. Ten se měl původně od roku 2026 zvýšit na 40 %, ale nově vzniklá koalice ho chce ponechat na 35 %.
Podle předkladatelů však nebude mít tato změna žádný dopad do veřejných rozpočtů. Zachování výše měsíčního vyměřovacího základu OSVČ na úrovni roku 2025 může oproti plánovanému navýšení v roce 2026 představovat dílčí pokles z očekávaných příjmů do státního rozpočtu v oblasti důchodového pojištění a státní politiky zaměstnanosti. Tento výpadek však bude kompenzován potenciálně vyšší výdělečnou aktivitou mimo rámec šedé ekonomiky dílem dalšího nezvyšování bariér pro výkon samostatné výdělečné činnosti jako činnosti hlavní a tím také nesnižování atraktivity tohoto druhu ekonomické činnosti,
napsali autoři ve zdůvodnění a popřeli tak názor odborníků, kteří pokles příjmů odhadují na 2 miliardy korun.
Ano, samozřejmě za určitých okolností platí Lafferova křivka, kdy od jistého bodu s rostoucí daňovou sazbou klesá daňový výnos, u zdanění OSVČ je však prakticky jistě tento bod ještě poměrně daleko. Nedivme se proto, pokud si ministerstvo financí pod Alenou Schillerovou se zdůvodněním žádnou hlavu lámat nebude.
ČLÁNKY DO MAILU