Pokuta 80 tisíc za švarcsystém programátorů platí, potvrdil soud

Za švarcsystém programátorů pokuta 80 tisíc Kč

Brněnská firma TechFides Solutions, která se zabývá vývojem softwaru, musí zaplatit pokutu ve výši 80 tisíc korun za zaměstnávání tří programátorů na švarcsystém. Sankci ji udělili v roce 2023 Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj. Firmě se ovšem pokuta nezamlouvala a podala žalobu. Krajský soud se ale přiklonil na stranu inspekce práce, kdy vyhodnotil podmínky spolupráce, které měla firma s programátory nastavené, za znaky závislé práce, kterou lze vykonávat pouze v pracovněprávním vztahu.

U prvního znaku (soustavnosti činnosti) soud konstatoval, že soustavnost a dlouhodobost spolupráce jednoznačně vyplynuly z výpovědí zástupců firmy, programátorů, ze situace na místě i z předložených faktur za několik po sobě jdoucích měsíců. Stejně tak neměl soud pochyb u osobního výkonu práce. Nejenže totiž byli programátoři v době kontroly na pracovišti fyzicky přítomni, ale také výslovně potvrdili, že zadané úkoly zpracovávají pouze oni sami. Skutečnost, že žalobkyně s tímto osobním plněním od počátku počítala, dokládá i to, že si jejich odborné znalosti předem cíleně otestovala ve výběrovém řízení. Další okolností, která podporovala závěr o naplnění tohoto znaku, bylo zjištění, že programátoři evidovali čas strávený činností pro žalobkyni v systému JIRA a na základě takto zaznamenaných hodin byli následně odměňováni, parafrázoval NSS krajský soud.

Naplnění znaku vztahu nadřízenosti a podřízenosti soud dovodil z toho, že programátoři vykonávali práci na základě pokynů projektového vedoucího, který jim přiděloval úkoly, stanovoval termíny a kontroloval jejich plnění. Krajský soud dále doplnil, že programátoři fakticky nejednali vlastním jménem, ale jménem společnosti, která nesla odpovědnost za výsledek vůči zákazníkům. Soud rovněž odmítl argumentaci žalobkyně stran běžné dodavatelské odpovědnosti s tím, že v případě skutečného samostatného podnikání by museli za vady díla odpovídat přímo sami programátoři, což se v tomto případě nedělo.

Dalším indikátorem závislé práce byla pro krajský soud ekonomická závislost. Programátoři pracovali pouze u žalobkyně, a to v rozsahu odpovídajícím 8 hodinám denně, které fakturovali podle stanovené hodinové sazby. Odměna z této činnosti tedy tvořila pro programátory ekonomicky významný zdroj příjmů, což odpovídalo podmínkám ekonomické závislosti podle judikatury Nejvyššího správního soudu, uvádí se v rozsudku.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Podnikatel.cz • cesta k vlastnímu byznysu 🚀 (@podnikatel.cz)

Programátoři si vybrali dobrovolně, argumentovala firma

Firma se s prohrou u krajského soudu ale nesmířila a podala kasační stížnost. V ní mimo jiné argumentovala tím, že soud pominul závěry aktuální judikatury NSS, podle které je pro konstatování ekonomické závislosti klíčové posoudit, zda je spolupracující osoba schopná zajistit si příjem vlastní podnikatelskou činností i v případě, kdy jí nebude zajišťován jejím dlouhodobým spolupracovníkem.

Firma dále odmítla názor krajského soudu, podle něhož je pro posouzení věci nerozhodné, že si programátoři zvolili formu spolupráce jako OSVČ dobrovolně. S odkazem na judikaturu NSS společnost uvedla, že u činností tzv. obojetné povahy, mezi něž programování náleží, je aspekt svobodné volby a absence donucení zásadním kritériem pro závěr, že jde o činnost poskytovanou nezávisle. „Dále stěžovatelka zpochybňuje způsob, jakým krajský soud hodnotil odměňování a evidenci práce. Krajský soud v hodinové sazbě a využívání systému JIRA spatřoval znaky závislé práce. Odměňování podle prokazatelně vynaloženého času (tzv. „člověkohodin“) je však podle stěžovatelky v IT sektoru standardním způsobem odměňování mezi nezávislými podnikateli a v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu samo o sobě nemůže být bez dalšího považováno za signál závislé práce, má-li přímý vztah k dodávanému dílu,“ upřesnil v rozsudku argumentaci firmy NSS.

Dobrovolnost je irelevantní, řekl NSS

Ani u NSS ale firma neuspěla. V nyní posuzovaném případě bylo totiž zjištěno, že programátoři nemohli zakázky stěžovatelky odmítnout, kromě situace, kdy by byla v prodlení s úhradou jejich odměny. Takové nastavení spolupráce představuje výrazný indikátor vztahu nadřízenosti a podřízenosti, který má být posouzením hospodářské a osobní závislosti prokázán, a nikoli rovnocenného postavení dvou podnikajících subjektů, upozornil NSS.

Z výpovědí programátorů bylo navíc zjištěno, že vykonávali ve firmě činnost přibližně osm hodin denně, tedy v rozsahu odpovídajícím plnému pracovnímu úvazku. Jejich povinnost plnit zakázky stěžovatelky jim tedy v kombinaci s nemožností jejich odmítnutí fakticky znemožňovala disponovat vlastní pracovní kapacitou způsobem typickým pro samostatného podnikatele. Za těchto okolností je zřejmé, že nastavení vztahu se stěžovatelkou programátorům fakticky znemožňovalo získávat zakázky jinde, což svědčí spíše o zastřeném pracovněprávním vztahu než o rovnocenném obchodním poměru, napsal v rozsudku NSS.

NSS odmítl i argumentaci ohledně dobrovolné volby režimu OSVČ. Dobrovolnost volby režimu OSVČ či ekonomická výhodnost takového nastavení totiž podle soudu samy o sobě nevylučují, že fakticky vykonávaná činnost naplní znaky závislé práce. Jakmile k tomu dojde, uplatní se kogentní zákonný režim a autonomie vůle ustupuje zákonnému příkazu k výkonu závislé práce pouze v pracovněprávním vztahu. Optikou uvedeného proto nemůže Nejvyšší správní soud stěžovatelce přisvědčit, že závěr krajského soudu o nerozhodnosti dobrovolnosti výkonu práce programátorů mimo pracovněprávní vztah je v rozporu s dosavadní judikaturou a požadavky pro rozlišování a výkon závislé práce, vysvětlil NSS.

Soud na závěr připomněl, že pro posouzení švarcsystému není rozhodující, zda je daný model obecně představitelný v obchodním styku, nýbrž zda konkrétní faktické uspořádání vztahu nenaplňuje znaky závislé práce. Programátoři vykonávali činnost jako osoby samostatně výdělečně činné na základě formálního obchodněprávního vztahu, ačkoliv jejich činnost vykazovala znaky závislé práce – byla vykonávána osobně, soustavně, jménem stěžovatelky, podle jejích pokynů a v podřízeném vztahu vůči ní. Vzájemný souhrn těchto indicií tak odůvodňuje závěr o naplnění znaků závislé práce, který nemohla argumentace stěžovatelky zpochybnit, neboť se souhrnně jednalo pouze o dílčí zpochybňování částí jinak komplexního posouzení, uzavřel NSS a kasační stížnost zamítl.